Hity oblíbené (nejen) Brity XLIII -You Don't Fool Me

Dnes se ve čtyřicetileté historii skupiny Queen podíváme do té druhé poloviny, tedy do první dekády, kdy se skupina musela vypořádat s odchodem Freddieho Mercuryho. Kdyby dnešní singl byl člověk, dostal by dnes občanku. Patnáct let slaví posmrtný song, který vyšel 18. 11. 1996.

Poslední album Innuendo ještě ani nebylo na pultech a Queen už byli zpět ve studiu a nahrávali. V období od ledna do června 1991 se Mercury snažil natočit tolik písní, kolik mu jeho zdravotní stav dovolil. Měl říci Brianu Mayovi cosi ve smyslu: "Já to teď nazpívám. Až tu už nebudu, vy to doděláte." Ostatně o vzniku (prozatím) posledního alba s Mercurym  Made In Heaven, jsem tu už psal. A právě You Don't Fool Me byla jednou z písní, která vznikla v tomto období. Ačkoliv to také nemusí být pravda, neboť některé zdroje hovoří o tom, že demo této skladby vzniklo v rámci nahrávání disko-funk alba  Hot Space v roce 1981. Uvážíme-li taneční náladu skladby (a to co se s ní dělo následně), mohla by to být pravda. Ať už šlo o nahrávku z roku 1981 nebo 1991, museli ji zbylí členové Queen (tenkrát ještě s Johnem Deaconem) dávat dohromady kousek po kousku. Hlavní impulz vzešel od producenta Davida Richardse, který s nápadem vytvořit z kousků textu komplexní píseň, přišel jako první. Vzniklá skladba pak skutečně připomíná Hot Space, neboť je celá vystavěna okolo basové kytary a kláves, což nebylo pro Queen tak obvyklé.

Singl se těšil po určitou dobu solidnímu úspěchu - vyšplhal se na 17. místo britské hitparády, v níž setrval po čtyři týdny. Vzhledem k tanečnímu charakteru nepřekvapí, že byl singl nejúspěšnější v Itálii. Dnešní příspěvek se bude muset obejít bez obligátní B-strany. Nejen, že CD druhou stranu (většinou) nemají, ale na tomto singlu prakticky nebyla jiná skladba. Vedle singlové verze (ta měla cca 3:54) vyšla i albová verze (5:25) a dalších asi třináct verzí, mixů a remixů této skladby (délkou se pohybující od 3:15 do 10:18).

Videoklip You Don't Fool Me reflektoval fakt, že se píseň stala klubovým hitem. Krátký film Marka Szaszyho byl natočený pro Made In Heaven: The Films, na němž byly krátké filmy doprovozeny hudbou Queen. A nebo naopak, jak chcete.

A co ty remixy? Inu, je jich více než dost. Na italském a francouzském vydání singlu byl obsažen BS Project Remix, jehož autoři byli M. Marcolin a Bob Salton. Ať hledám jak hledám, video ani audio nenalézám, a tak jen informace, že hlavním rozdílem bylo kromě ještě tanečnějšího rytmu více piána a několik dalších nástrojů. 

Pak tu máme tři taneční remixy od Dancing Divaz, z nichž dva vyšly také v Británii - Dancing Divaz Club Mix, začínající kytarou (nikoliv však Brianouvou) a Dancing Divaz Rhythm Mix, podobající se té předchozí (vyjma kytarového intra). Třetí varianta vyšla v Itálii - Dancing Divaz Instrumental club mix a není ničím jiným, než instrumentální verzí prvně zmíněné skladby.

A mixovalo se nejen v Evropě, ale i zámoří. O další čtyři remixy se postaral Freddy Bastone, producent a DJ a newyorského Bronxu (spáchal například i poměrně zdařilý remix Seven Seas of Rhye). Z jeho dílny vzešly Freddy's Revenge Dub, v němž si vystačil pouze se zkreslenou větou "You Don't Fool Me" a Mercuryho vokální improvizací z Wembley; Freddy's Club Mix, která je obohacena o více prvků originálu, čemuž se ještě více přiblížila Queen for a Day mix. Poslední Queen Forever Megamix vyšla pouze na dvanáctipalcovém oranžovém vinylu a podle dostupných informací (bohužel jsem ji neslyšel) neobsahuje původní text, ale úryvky ze skladeb jako Under Pressure, Somebody To Love a The Prophet's Song.

Čtvrtá verze, respektive čtvrtí "remixátoři" byli Rolf Ellmer a Markus Löffel, vystupující v elektronicko-tanečním německém uskupení Jam & Spoon. Jejich Sexy Club Mix patří mezi nejdelší a dá se říci, že i nejotravnější remixy skladby You Don't Fool Me. Zatímco předešlé verze mě svým způsobem i baví, tuhle moc nedávám.

A nakonec tu máme hudebního producenta Davida Richardse, faktického iniciátora vytvoření finální skladby. Rodilý Švýcar pracoval s Queen již na studiových albech A Kind Of Magic (1986), The Miracle (1989) a Innuendo (1991), produkoval některá sólová alba Freddieho Mercuryho, Rogera Taylora a Briana Maye a v Mountains Studios v Montreux spolupracoval i s Davidem Bowiem nebo Iggy Popem. Z jeho ruky vzešla jednak Dub Dance Single Mix, která je de facto singlovou verzí obohacenou o perkuse a The Late Mix, do níž také přidal perkuse, Freddieho vokální improvizace a místy dal větší prostor zpěvu Rogera Taylora. A tímto, dle mého nejzdařilejším, remixem se dnes loučím.

Hity nepříliš oblíbené Brity Američany a Japonci XLII - Need Your Loving Tonight

Dnešní příspěvek se zaměří na další nepříliš známé skladby skupiny Queen. V listopadu 1980 vyšel v Americe a Japonsku singl, který sice neprorazil, ale ukázal hudební talent nejnenápadnějšího člena kapely, baskytaristy Johna Deacona.

Japonské vydání
www.queenvinyls.com

Singl Need Your Loving Tonight vycházel z alba The Game, které Queen vydali koncem června téhož roku. O tomto zvláštním a rozporuplně přijímaném albu jsem se tu již zmiňoval. Dá se říci, že teprve na něm se plně projevil skrytý potenciál benjamínka kapely, který již dříve prokázal, že umí napsat chytlavé melodie (You're My Best Friend, You And I, Spread Your Wings či In Only Seven Days) a i později se projevoval jako zdatný přispěvatel do katalogu skupiny (Back Chat, s Mercurym složil Cool Cat, v roce 1984 svůj druhý největší hit I Want To Break Free - ten první si nechám na prosinec, o dva roky později One Year Of Love a opět s Merurym Friends Will Be Friends). S albem The Game a předešlým Jazz jsem měl vždy poněkud problém. Občas se mi pletou skladby a nejsem si jistý, ze kterého alba jsou. Možná je to jen můj problém, ale vždy jsem měl z obou alb vydaných na přelomu 70. a 80. let pocit, že se skupina hledala. Bráno podle úspěchu obou alb lze říci, že se snad i (nakrátko) našla. John Deacon se v Need Your Loving Tonight vydal k rock'n'rollovějšímu zvuku (což ostatně udělal i Mercury v následující Crazy Little Thing Called Love). Žel bohu pro skladbu nevznikl žádný klip, ale i tak se dostala do na jedenáct týdnů do americké hitparády. Nejvýše však pouze na 44. místo, a tak se do živého repertoáru dostala jen během The Game Tour (30. 6. 1980 - 25. 11. 1981)

Na B-stranu tohoto nepříliš populárního singlu byla vybrána skladba Rogera Taylora Rock It (Prime Jive). Je docela vtipné, že na předešlém albu byla Taylorova skladba Fun It, která směřuje lehce k funku, zatímco Rock It jde směrem ke kořenům (pomineme-li synťáky, které do skladby vrazil Reinhold Mac) a ptá se: "Myslíš si, že ve vesmíru mají rádi rock?" Po pozvolném úvodu Freddieho Mercuryho se toho Roger chopí a rozjetou skladbu dovede svým rodstewardovským hlasem až do zdárného konce. Škoda, že ani jedna ze skladeb výrazněji neprorazila. Myslím si, že by si to zasloužily. 

Hity oblíbené (nejen) Brity XLI -Somebody to Love

Pětatřicátiny jsme tu už letos sice měly, ale při vší úctě... Dnešní oslavenec je něco speciálního. Možná o něco více zářivější nebo známější. Půlkulaté narozeniny dnes slaví skladba, která se stala předmětem nejen několika cover verzí, ale s železnou pravidelností zaznívá i v mnohých talentových soutěžích. A je třeba říci, že si na ni zpěváci často vylámou zuby...

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Psal se rok 1976 a Queen v průběhu června až listopadu nahrávali svoje již páté album A Day At The Races. Stejně jako v případě třetího, kritiky obecně nejoceňovanějšího A Night At The Opera, byl jeho název inspirován filmem bratrů Marxů. Ač jsi sou obě alba dost podobná (od přebalu po hudební pestrost), což se stalo terčem kritiky, vznikala ve zcela odlišných podmínkách a náladě. Zatímco čtvrté album bylo "buď a nebo", při pátém byli již pány svého času. Předešlé album A Night At The Opera bylo příslovečnou sázkou do loterie. Z prvních alb díky smlouvě s bratry Sheffieldovými neviděli skoro ani penny. Vydali tři alba, jezdili na turné po světě, ale peníze nikde. Management se zlobil na Rogera Taylora, že příliš často láme paličky, přičemž oni na nové nemají. A sami jezdili v Rolls-Roycu. Někde byla chyba. A z těchto problémů jim pomohl John Reid, manažer Eltona Johna, který je vyvázal ze smluv a dal jim za úkol napsat to nejlepší album. Nejen chudá, ale i zadlužená kapela nahrála v sedmi různých studiích jedno z nejuznávanějších alb rockové historie, čímž si zachránili kariéru. Následující album tak vznikalo v době, kdy kapela už nemusela řešit finanční problémy.

Obě alba jsou si svým způsobem skutečně velmi blízká. To, co byla na A Night At The Opera legendární Bohemian Rhapsody, to byla pro A Day At The Races skladba Somebody To Love, Mercuryho výlet do vod bělošského gospelu. Sám Freddie Mercury ji považoval za kvalitnější skladbu a svým způsobem měl pravdu, neboť Bohemian Rhapsody vznikla spojením několika písní, zatímco Somebody To Love  je mnohem kompaktnější skladba. Inspirován  Arethou Franklin a zkušenostmi s vícestopým nahráváním, napsal Mercury skladbu kde opět skvěly využil unikátní kombinaci třech hlasů - svého pronikavého hlasu, chraplavého ječáku Rogera Taylora a vřelého hlasu Briana Maye - a jedním overdubem za druhým nahráli několik vrstev sborového zpěvu.

Hyde Park, 18. 9. 1976
www.queenconcerts.com

Singl Somebody To Love vyšel 12. 11. 1976 a v Británii vyletěl na druhou příčku hitparád (na prvním místě trůnilo If You Leave Me Now skupiny Chigago), v nichž se udržel následujících devět týdnů. V Americe vystoupal pouze na místo třinácté, ale za to se v hitparádě držel celých patnáct týdnů. Je sice pravda, že při živých vystoupeních si Mercury upravoval svůj part, který je ve studiové nahrávce ohromující, ale i tak šlo o vynikající pěvecký výkon. Doprovodný videoklip v režii Bruce Gowerse nahlédl do studií ve Wessexu (těch samých, kde později vznikly hity We Are The Champions a We Will Rock You a kde kapelu otravoval zhulený Sid Vicious). Exteriérové záběry vznikaly na jejich "večírku u Serpentine", jak se jmenuje jezero v londýnském Hyde Parku, kam přišlo něco mezi 150 až 200 tisíci diváky. Organizátorem koncertu byl Richard Branson, jehož osobní asistentka Dominique Beyrand padla do oka Rogeru Taylorovi a později se stala jeho první manželkou.

Singl měl celkem tři různé B-strany. Tou první byla Mayova hutná píseň White Man, která patří k vůbec těm nejtvrdším kouskům z tvůrčí díly Queen. Úvodní rif odvolává na jejich první desky a celková nálada písně je neobvykle rázná - ostatně i její náplň - de facto obžaloba bílého muže utlačujícího původní obyvatelstvo Ameriky. Druhou variantou B-strany byla taktéž Mayova skladba Long Away, kterou nejen složil, ale také nazpíval a vzal pro ní do ruky jinou kytaru, než své tradiční červené sladké dřevo - Burns Double Six, tedy dvanáctistrunnou elektrickou kytaru. Hlavní důvod byla snaha přiblížit se zvuku Johna Lennona, ale s jeho obvyklou kytarou Rickenbacker se Brian nesžil. Vznikla tak půvabná skladba, která lehce připomíná skladbu '39 z předešlého alba. A třetí variantou (vzhledem k tomu, že šlo o CD z roku 1988, nelze mluvit o B-straně) byla opět Mayova skladba Tie Your Mother Down.

Na začátku jsem se zmínil o vylamování zubů zpěváků, kteří se o Somebody To Love pokusili. Abych zachoval často užívaná klišé - bez ztráty kytičky se jako jeden z mála s písní popral George Michael, který s ní vystoupil na vzpomínkovém koncertu ve Wembley roku 1992 a vytvořil tak patrně vrcholný okamžik celé akce...

K poměrně zdařilým cover verzím se řadí i verze z Glee...

Když jsme u seriálů, dovolím si uzavřít dnešní příspěvek filmovými předělávkami. A začnu novější - z roku 2006 - animovaným hudebním filmem Happy Feet o tučňákovi, který neumí zpívat. To se naštěstí netýkalo  Brittany Murphy, která se s písní popasovala navýsost dobře. Nedávno jsem měl sen, v němž jsem viděl v nebi Freddieho a Brittany, jak si spolu zpívají právě Somebody To Love. To by byl myslím solidní duet...

O dva roky dříve byl uveden do kin pohádkový příběh Zakletá Ella, jehož titulní hrdinka dostala do vínku poslušnost. Což o to, poslouchat se musí, ale když to funguje tak, že musíte udělat cokoliv, co vám vaše okolí přikáže, není divu, že se rozhodne vyhledat sudičku a zbavit se tohoto "daru". Po cestě zavítá i do krajiny obrů, kteří ji během večera řeknou "Zpívej" a tak Ella v podání půvabné Anne Hathaway zpívá...

P.S. Myslíte si, že to nic není? Tak si to zkuste...