Hity (nepříliš) oblíbené (nejen) Brity XXIV - Back Chat

Před 29 lety vyšel ve Velké Británii další singl z nepříliš oblíbeného alba skupiny Queen Hot Space. V žebříčcích se udržel jen čtyři týdny a nejvýš se dostal na 40. místo. To nebyl právě potěšující výsledek...

Americké vydání
www.queenvinyls.com

A-stranu singlu tvořila skladba Back Chat, o které jsem letos už psal. To proto, že se objevila jako B-strana italského vydání singlu Body Language. Netypický (rozumějte "nequeenovský" či ještě lépe "nemayovský" zvuk) skladby je způsoben zejména tím, že na kytaru (s výjimkou sólíčka, které si May vydupal doprostřed skladby) hraje baskytarista  John Deacon. Dá se říci, že výsledná podoba alba Hot Space (či přinejmenším jeho půlka) je zejména dílo Johna Deacona a Freddieho Mercuryho. Druhou polovinu si uhájili Brian May a Roger Taylor a dokázali na toto funky-disko běsnění dodat i něco rockovějších kousků. Videoklip ke skladbě Back Chat režijně zaštítil Brian Grant. Nepříliš úspěšný (a proto také nepříliš známý) singl se odehrává v kulisách jakési bizarní továrny, částečně zaplavené vodou. To je možná jeden z důvodů, proč Brian May hraje ve videu na světlý Fender Telecaster a nikoliv na svůj tradiční nástroj. Poněkud úsměvný je i Roger Taylor, který hraje na klasické bicí, ačkoliv je zřejmé, že zvuk pochází z bicí elektronických.

Jako B-strana singlu byla (alespoň ve většině případů) vybrána Mercuryho skladba Staying Power, která je zvláštní nejen tím, že na kytaru hraje opět John Deacon (a basový part nahradily klávesy), ale také lesními rohy, které do skladby "dodal" turecko-americký hudební producent Arif Mardin.

Když Queen vyjeli v dubnu 1982 na Hot Space Tour (což bylo mimochodem jejich poslední turné v USA), byla skladba Staying Power zařazena do jejich playlistu. K radosti mnoha fanoušků však v živějším a rockovějším aranžmá (podobně jako Back Chat), jak dokumentuje záznam z jejich vystoupení v Milton Keynes z 5. června (i s lehce omluvným Mercuryho úvodem):

A aby toho nebylo málo (a nebylo to příliš jednoduché), tak na B-straně japonského vydání se nalézala skladba Las Palabras De Amor (The Words Of Love), o které tu už byla řeč. V Itálii to byla pro změnu skladba s videoklipem, který byl v USA zakázaný - Body Language. A konečně v Mexiku se na druhé straně singlu ocitla skladba Calling All Girls (která o měsíc dřív vyšla v USA jako A-strana singlu se skladbou Put Out The Fire - jejíž "videoklip" pro fajnšmekry si nemůžu odpustit).

Ale vraťme se k Calling All Girls. Zde se kytary chopil pro změnu autor skladby, bubeník Roger Taylor (byl to de facto jeho první singl na A-straně). Ačkoliv patří skladba k mým nejoblíbenějším, v žebříčcích propadla (respektive potácela se v amerických žebříčcích šest týdnů, ale výš než na 60. místo se nedostala). Přesto by bylo nespravedlivé se nad ní nepozastavit - vznikl pro ni totiž jeden z nejzajímavějších klipů skupiny Queen (ačkoliv se od něj později Taylor s Mayem distancovali se slovy, že píseň nemá nic společného se "zku***nými roboty"). V režii Briana Granta vznikla parafráze na film THX 1138 George Lucase, ale zároveň i na román George Orwella 1984 (což byl mimo jiné název jedné z prvních kapel Briana Maye). Přestože jde o jeden z nejzajímavějších klipů, díky neúspěchu singlu zapadl. A jak sami uznáte, je to škoda... A proto se jím dnes rozloučím...