Hity oblíbené (nejen) Brity XXXIII -Fat Bottomed Girls / Bicycle Race

Co byste řekli na prdelatou holku na kole? Tedy holku... ženu, slavící Kristova léta. Asi by záleželo na vašem věku, vašich preferencích a momentální náladě. Tak či onak, právě třiatřicet let od svého vydání dnes slaví hlavní tahák alba Jazz, singl s dvěma A-stranami Fat Bottomed Girls a Bicycle Race.

Britské "cenzurované" vydání
www.queenvinyls.com

Obě skladby k sobě patří skoro tak nedílně, jako We Will Rock You a We Are The Champions. Nebyly sice hrány vždy za sebou, jako jejich slavné kolegyně, ale tak nějak prostě patří k sobě. Je to patrné nejen z fotografie, ale i textu písně - v Bicycle Race zazní mj. "Fat bottomed girls, they'll be riding today, so look out for those beauties, oh yeah". Jak tomu bývalo poměrně často, autory skladeb byli Brian May (Fat Bottomed Girls) a Freddie Mercury (Bicycle Race). Možná by nic takového nevzniklo, kdyby si kapela nerozhodla udělat daňové prázdniny a neodjela natáčet album Jazz do Francie. Tam, v Super Bear Studios v Berre Les Alpes (kde nahrával i Elton John, Paul McCartney či Pink Floyd) a v Mountain Studios v Montreux nahráli během července až října celé album, které vedle těchto dvou skladeb obsahuje i další, mnohdy značně nedoceněné, pecky. Ale zpět k cyklistům. I když je to patrně jasné - Francie, červenec...? Nice? Modří už vědí! Ano, Tour de France, které v roce 1978 slavilo svůj 65. ročník. A právě to se stalo Mercurymu inspirací pro Bicycle Race.

Visačka doprovodného týmu
evropské turné Jazz, 1979
www.queenconcerts.com

V nedávném dokumentu BBC (na který tady tak rád odkazuji) si na to vzpomněl Brian May a pokračoval, že z nějakého podivného důvodu inspiroval tentýž závod jeho k napsání Fat Bottomed Girls. "Ačkoliv mohly být i další inspirace," dodal vzápětí. Když jsem před mnoha lety poprvé slyšel Bicycle Race, neuměl jsem moc anglicky a tak mi poněkud unikal důvod, proč se uprostřed písně rozezní cyklistické zvonky. Naštěstí většina tehdejších fanoušků to pochopila a dokonce si nosila na koncerty zvonky, aby mohli podpořit kapelu tímto "sólem pro zvonky". Neuměl jsem sice moc anglicky, ale slyšel jsem, že píseň vyvolala jakousi vlnu odporu. Hlavní důvod nebyl ani ten, že se v ní Mercury vyznává z toho, že moc nemusí Čelisti a ani nemá rád Hvězdné války, ale doprovodný videoklip a ostatně celá propagační kampaň. Dne 17. září 1978 se na stadionu ve Wimbledonu sjelo 65 nahých modelek, aby oděné pouze do ponožek a bot, s čepicí (či přilbou) na hlavě několikrát objely okruh. Nedávno k tomu Roger Taylor dodal: "Myslím, že dneska už by to asi nešlo." Získaný materiál měl být použit nejenom k propagačnímu videoklipu, ale stal se i součástí obalu singlu. Ten však musel být upraven (viz výše), zatímco na visačkách pro turné zůstalo pozadí kypré slečny odhaleno. Jak smutné to muselo být pro kapelu - kvůli daňovým prázdninám nikdo z nich nemohl být na tomto natáčení přítomen. Díky kontroverzi (a snad i kvůli opatrnosti), byl natočený materiál silně upraven a vložen do kolážovitého videoklipu, který se později dostal na Greatest Flix, tedy VHS s kolekcí videoklipů.

Druhý videoklip byl mnohem střízlivější - zachycoval kapelu při zkouškách na jejich severoamerické turné, 28. října 1978 v texaském Dallasu. Kapela se na klip moc těšila. Měl být návratem ke kořenům, neboť nechtěli natočit nic příliš komplikovaného, ale prostě a jednoduše čtveřici muzikantů na pódiu. To doplňovala nová osvětlovací konstrukce (přezdívaná "trouba na pizzu"), ale ani té, ani muzikantů, si v klipu moc neužijeme. Tmavý a nevýrazný klip Dennis de Vallance všechny zklamal.

Zklamáni byli i ze záběrů pro Bicycle Race, které de Vallance natočil téhož dne. Použili proto koláž doplněnou o záběry nahých cyklistek (o tom ještě za chvíli). Nejen klip, přebal singlu, ale i vydání alba provázela lehká kontroverze. Původní LP mělo vložený plakát o rozměrech 90 x 30 cm se záběrem nahých cyklistek...

Následně však bylo přikročeno k variantě bez plakátu s tím, že jste si jej mohli doobjednat. A zdá se, že to nebylo jenom ve jménu americké prudérie. Queen byli nařčeni ze sexismu a mysoginství. Vzhledem k tomu, že hlavní záměr bylo ukázat ne nahé ženy, ale jejich krásu a rozmanitost, jim to moc nevyšlo. A dodám klasickou historku - firma Halford’s Cycles, která zapůjčila kola na natáčení, je následně odmítla vzít zpět, dokud nebudou vyměněna jejich sedla... U příležitosti vydání alba uspořádala kapela obrovskou party v New Orleans. Tu, o které se později tvrdilo, že mezi hosty procházeli trpaslíci s tácy kokainu na hlavách. Podle Petera "Rattyho" Hince to je naprostý nesmysl. A co na to doktor May? "Nevím. Nevzpomínám si."

Ani singl, ani album Jazz se nesetkalo (mimo jiné i kvůli řečenému) s příliš dobrým přijetím. Recenze v Rolling Stone, narážeje na název alba, jedovatě poznamenala: "Queen nemají dost fantazie, aby hráli jazz. Když na to přijde, nemají fantazii ani na rock'n'roll." Její autor, Dave March, je nazval arogantními spratky a recenzi uzavřel konstatováním, že "Queen může být první opravdu fašistická rocková skupina." Povzbudivé čtení, není-liž pravda? Na druhou stranu Rolling Stone snad nikdy nezveřejnil v případě Queen příznivou kritiku... Ale to nám teď může být jedno, protože si na závěr konečně dáme původně zamýšlenou verzi klipu, která vznikla za využití původních záběrů "cyklistických závodů". Tato verze, mnohem bližší původnímu záměru kapely, byla vydána v roce 2002 na Greatest Video Hits 1. Tak tedy vzhůru na závody!

P.S. Pro fajnšmekry si dovolím přidat české symfonické provedení...