sobota 29. října 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity XXXVII -
No One But You (Only The Good Die Young)

Dnešní výročí se zcela přesně nekryje s datem vydání singlu, nýbrž s datem natáčení videoklipu. Tím prvním si nejsem jistý (nebo jsem špatně hledal), zato tím druhým jsem si takřka jistý. Psal se rok 1997 a všichni zbylí členové Queen se sešli (stále doufám že prozatím) naposledy.

www.queenvynils.com
Chtěl jsem začít slovy "není to tak dlouho", ale to bych se přepočítal, protože to je už 14 let. Bylo mi tenkrát 16 a najednou jsem zaslechl v rádiu skladbu, která mě na první poslech zaujala. Nikdo nic neřekl, nijak ji neuvedl a já si jen říkal -hergot, to zní jako Queen, ale... Tehdy jsem ještě neměl ani počítač (ten jsem si pořídil až o tři roky později) a tím pádem ani internet (ten přišel chvíli po PC), takže jsem nemohl zagooglit (nehledě na to, že tenkrát to slovo snad nikdo neznal), abych si zjistil, že nejsem daleko od pravdy. Na připravovaný výběr Queen Rocks, tedy kompilaci tvrdších a nejtvrdších skladeb skupiny Queen byla přidána nová baladická skladba Briana Maye No One But You (Only The Good Die Young).

Netrvalo dlouho a mé, v té době stále pevnější, přesvědčení o tom, že to jsou skutečně ONI potvrdil i moderátor. Byl to pro mě takový malý svátek - noví Queen! Bylo jedno, že šlo jen o jednu skladbu, i tak jsem měl radost a svojí chatrnou angličtinou jsem mohl začít rozplétat smysl skladby. Ačkoliv se na první pohled (poslech) může zdát, že jde o vzpomínku na Freddieho, byl hlavním impulzem pro skladbu skon Diany, 
princezny z Walesu. A to celé rámoval příběh a symbol příběhu Daidala a Ikara (to snad není třeba vysvětlovat, protože alespoň za nás byly Staré řecké báje a pověsti Eduarda Petišky povinná četba). Zkrátka a dobře - píseň byla věnována všem, kteří zemřeli předčasně.

Tradiční režijní duo "Torpedo Twins" (Rudi Dolezal a Hannes Rossacher) si pronajali Bray Studios, bývalé sídlo slavné společnosti 
Hammer Horror (a místo, kde se natáčely taneční scény a "laboratorní" pasáže filmu The Rocky Horror Picture Show). Ve své podstatě velmi prostý, ale zároveň velmi silný a emotivní klip sází na černobílý obraz a (mohu-li soudit) dobře vymyšlené svícení. Vedle toho byla sestříhána i druhá verze (Universal Music Group zatrhla vkládání videa, a tak pro zájemce nutno kliknout), do níž byly vloženy sépiově zbarvené záběry s Freddiem Mercurym. Dovolím se zdržet se dohadů o tom, zda je skladba zbytečným kýčem, protože já ji vnímám jako velmi upřímnou záležitost vzdávající hold (ať již přímo či nepřímo) Freddiemu. A je tam Deacy!

středa 26. října 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity XXXVI - Under Pressure

Kulaté třicátiny dnes slaví singl, který je nejen jedním z největších hitů skupiny Queen, ale byl také jejich první spoluprací s jiným umělcem. Podle britského hudebního magazínu Stylus je to také skladba s nejlepší basovou linkou. Dvěma slovy: Under Pressure.

Britské vydání
www.queenvinyls.com
A protože jde skutečně o flák doslova gigantických rozměrů, dovolím si jej užít do sytosti. Začneme tedy odzadu, tedy od B-strany singlu, který se v Británii vyšvihl na první místo hitparád (a držel se na něm dva týdny). Zatímco Under Pressure uzavírala jejich nepříliš oblíbené album Hot Space, tak druhá strana se na něj nedostala. Píseň Soul Brother je však velmi milou záležitostí. Podle Briana Maye vznikla skladba jako překvapení pro něj. Jednou za ním přišel Freddie Mercury a řekl mu, že napsal píseň o něm. Ale potřebuje to dotáhnout. Podle všeho ji napsal za 15 minut a May mu ji pomohl dokončit. Jak dodal: "Ať už to bylo o mě či nikoliv, myslím si, že byla fantastická." Zaposloucháme-li se do textu o "duchovním bratrovi", jsou Mercuryho inspirace a záměr více než patrné: "... he will rock you rock you rock you, because he's the saviour of the universe, he can make you keep yourself alive..."
A teď už pojďme pod tlak... Celé to začalo nápadem (patrně) Rogera Taylora. Skladba Feel Like se však nevyvíjela k jejich spokojenosti. Přestože nebyla nikdy oficiálně vydána, neboť zůstala ve značně nedokončeném stavu (a to jak po hudební tak i textové stránce), budou vám asi při jejím poslechu některé části povědomé. Tu kytara, tu bicí, či lehce piano...
Queen nahrávali pro album Hot Space jednak v Mnichově a jednak ve švýcarském Montreux v Mountain Studios. V tom samém studiu, kde tak rád nahrával mj. David Bowie. Jejich starý známý bydlel opodál, a tak se jednoho dne setkali na obědě. Vzešel z toho nápad zajít společně do studia a něco zkusit. Prvním nápadem byly sbory do písně Cool Cat, ale s výsledkem nebyl spokojen, a tak tato verze nikdy nevyšla. Přesto je to ve studiu společně bavilo a začali jen tak jamovat. A mezi těmi věcmi se vynořila i kostra Feel Like.

Hlavní posun nastal v dodané geniální basové lince. Jejím autorem byl podle Maye a Taylora John Deacon, ačkoliv on sám v japonském hudebním magazínu Musiclife přiřkl její autorství Davidu Bowiemu. Ten však na svých oficiálních stránkách tvrdí, že basová linka byla hotová již před jeho příchodem. Logická se mi zdá varianta s Johnem Deaconem (že by z něj mluvila skromnost?). Hrál tu basovou linku dokola a dokola, a tak byl velmi nemile překvapen, když po návratu z pizzy zjistil, že jí úplně zapomněl. Naštěstí (pro ně a pro celý svět) si ji vybavil Roger Taylor. David Bowie přišel s nápadem na tleskání a luskání. Freddie zase začal sketovat. Vznikala skladba People on Streets (neplést se stejnojmennou skladbou Rogera Taylora), která to však stále neměla lehké. Její osud nebyl příliš zřejmý, neboť nebylo jasné, co s ní bude. Bude vydána? Na singlu? Na albu? A pod jakým jménem? A kdo pod ní bude podepsaný? Jinými slovy - ač Queen a Davida Bowie nahráli geniální skladbu, bylo zřejmé, že jde o natolik tvrdohlavé umělce, že tato první vlaštovka vzájemné spolupráce bude i poslední. "Škoda," povzdechl si Roger Taylor, "vlastně jsme mohli udělat další skvělé věci..."

Vzhledem k rozdílným zájmům umělců, ale i faktu, že jak Queen, tak David Bowie byli na turné, nebylo představitelné, aby se sešli na natáčení videoklipu. David Mallet proto vytvořil střihovou koláž ilustrující píseň - dopravní zácpy, přecpané vlaky, vzpoury, demonstrace, exploze... a do toho například Křižník Potěmkin a Nosferatu...
Vzhledem k vytíženosti muzikantů bylo taky nereálné, aby se při písni někdy sešli živě. O cameu Davida Bowieho se šuškalo několikrát, ale nikdy k němu nedošlo. A tak na koncertech převzal většinu jeho partu Mercury, zatímco jeho pasáže přezpíval Roger Taylor. Asi tak, jako tomu bylo úplně poprvé v kanadském Montrealu v listopadu 1981:
Sám David Bowie píseň na svých koncertech nehrál. Dost možná i proto, že podle některých rozhovorů ji nepovažoval za zcela zdařilou. Nebo lépe - myslel si, že by mohla být lepší. Poprvé si ji tak na živo zazpíval  20. dubna 1992 na vzpomínkovém koncertu ve Wembley (ano, byl to ten nesmírně dojemný, ale i patetický koncert, kdy Bowie zlomen žalem teatrálně poklekl a začal se modlit... a mě se chtělo křičet - modlitba vás před AIDS neochrání, zkuste kondom). Jeho partnerkou mu byla Annie Lennox, se kterou, stejně jako většina muzikantů, pečlivě zkoušeli. A jak se říká - těžko na cvičišti, lehko na bojišti:
Těžko říci, zda to byla tato zkušenost, ale od té doby se Under Pressure stala pravidelnou součástí Bowieho vystoupení. Dost možná jej však duet s Annie Lennox skutečně inspiroval, protože píseň pravidelně zpívá s baskytaristkou své doprovodné kapely, Američankou  Gail Ann Dorsey.
www.queenvinyls.com
Když v roce 1999 vyšel třetí výběr skladeb Greatest Hits (pod hlavičkou Queen+, odpovídající tomu, že album obsahovalo i sólové skladby a spolupráce s dalšími umělci), obsahoval i zcela nový mix skladby Under Pressure (tzv. rah mix), který vyšel také samostatně jako singl 6. prosince 1999. Roger Taylor a Brian May (tehdy již bez Johna Deacona užívajícího si hudebního důchodu) se rozhodli, že píseň potřebuje více péče. A že to s tou péči mysleli vážně, vznikl také nový videoklip. Rudi Dolezal a Hannes Rossache využili mj. materiál ze dvou koncerů ve Wembley - slavného vystoupení Queen v rámci Magic Tour z 12. července 1986 a z výše uvedeného Freddie Mercury Tribute Concert z 20. dubna 1992. Díky této koláži se tak mohli oba zpěváci potkat na pódiu alespoň virtuálně. Střihači měli ulehčenou práci, protože zatímco Bowie staticky stojí u mikrofonu, Mercury v průběhu celé písně freneticky pobíhal po celém pódiu. Přesto pozornému oku neujdou neustálé změny v oblečení zbylých muzikantů. Ale to je jen malá vada na kráse...
V roce 2006 se Under Pressure dočkala dalšího návratu, a to v podání Queen (dobrá, zbytků Queen, chcete-li, tedy Briana Maye a Rogera Taylora) a Paula Rodgerse. Na prvním ročníku VH1 Rock Honors, show na níž měly slavné současné kapely vzdávat hold velikánům doby minulé, vystoupili Foo Fighters s klasikou Tie Your Mother Down. V průběhu písně zasedl za druhé bicí Roger Taylor a s kytarou se objevil Brian May. Po promítnutí krátké biografie skupiny se na pódiu objevil Paul Rodgers, aby s Queen zazpíval čtyři songy a mezi nimi i Under Pressure. Je docela zajímavé sledovat, jak se pánové podělili o zpěv. A ještě dodatek - ačkoliv v tomto složení vyjeli pánové na dvě velká turné, Under Pressure zaznělo jen na tom druhém (tedy Rock the Cosmos Tour) a to pouze v Buenos Aires, São Paulu a Riu. Takže v Praze jsme ostrouhali...
A ještě jedno jméno by ve spojitosti s Under Pressure nemělo zůstat zapomenuto. Je jím Robert Matthew Van Winkle. Nic vám to neříká? Letos třiačtyřicetiletý americký raper. Nic? A když řeknu Vanilla Ice? Tehdy šestnáctiletý chlapec vyčóroval basovou linku Under Pressure a využil ji (podíl na tom měl i DJ Earthquake) pro skladbu Ice Ice Baby. Asi by se nic nedělo, kdyby se z ní nestal takový hit. A začalo být divné, že nikde není ani zmínka o Queen. Winkle se sice hájil tím, že do basového rifu přidal jednu notu navíc, což však později popřel s tím, že vtipkoval. Nakonec ale kápl božskou a uznal, že na nápad samplovat Under Pressure ho napadlo při procházení sbírky nahrávek jeho bratra. A byli mezi nimi i Queen, kteří se dočkali i autorského uznání (a pochopitelně i obligátních poplatků). Přesto se z Ice
 Ice Baby stal obrovský hit a mám známé, kteří si při prvních tónech Under Pressure začnou zpívat Ice Ice Baby... Ale vraťme se naposledy k Under Pressure. Její popularitu potvrzují různé coververze (např. My Chemical Romance a The Used, soulová britská zpěvačka Joss Stone, alternativní rockeři Keane, chicágští Kill Hannah, finská vokální skupina Rajaton,  americký muzikant Ben Harper, avantgardní partička Xiu Xiu, troufl si na ní i Český národní symfonický orchestr... a málem bych zapomněl na Culture Beat, německý hudební zločin z ranku eurodance...). V roce 2009 začala americká NBC vysílat pořad The Sing Off, jakési Superstar pro a capella skupiny. První díl odstartovala za účasti všech osmi soutěžících uskupení právě Under Pressure. A jak zní tenhle flák v podání 62 zpěváků? Myslím si, že skvěle...

úterý 25. října 2011

Jak jsem potkal ryby krysy

Jsem povaha klidná, vyrovnaná a člověk spíše tichý a slušný. Sprosté slovo mi přejde přes rty jen zřídka a málokdo mě viděl opravdu vytočeného. Při styku s firmou AAA Auto však moje zásady vzaly za své...

Je mi jasné, že svým příspěvkem rozhodně neobjevím Ameriku. Ani to nemám v úmyslu. Prostě a jednoduše bych se chtěl podělit o svoji zkušenost s tímto megaautobazarem s nizozemskými kořeny. Budeme-li věřit Wikipedii, "... podle 
auditovaných hospodářských výsledků za rok 2010 vykázala společnost tržby ve výši 205 mil., dosáhla čistého zisku v hodnotě 4,6 mil eur a prodala 39 530 automobilů..." Není divu, funguje-li společnost tak, jak jsem měl na vlastní kůži možnost zakusit.

Foto: AAA Auto
Vše začalo v září 2010, kdy jsme se rozhodli pro koupi automobilu. Přesněji řečeno - ojetiny do 40.000,- (ano, blázen, říkáte si a klepete si na čelo). A proto jsem se vydal do výše řečené společnosti (ještě více si klepete na čelo a říkáte si "dobře mu tak"?).  Vůz Fiat Brava 1.4 12V se zdál po předešlé Felicii, které jsme láskyplně říkali Šrotík, jako docela hezká změna. Auto z roku 1997 vypadalo zachovale, tachometr sice ukazoval 126 462 km, ale volant a řadící páka se leskly jak psí... však víte co. Ale co. Až na lehce unavené brzdy docela pohodový stroj. A ta cena! Ta cena! Pouhopouhých 25.000,- Kč! (Když to teď vidím, chce se mi třískat hlavou do zdi... Kdybych tenkrát věděl to, co vím teď).

Auto schválila i ženuška a dodala, že tentokrát jde odpovědnost na mojí hlavu (dobrá to žena!), a tak koupi již nic nebránilo. Na vůz byla tři měsíce záruka, takže mi autobazar posléze poměrně ochotně opravil ostřikovače, které sice ostřikovaly, ale do motorového prostoru. Měl jsem radost. Auto jezdilo jako drak. Nikde žádná rez. Zelená metalíza. Krásný design (nesmějte se, Brava se mi fakt vždy líbila).

Foto: AAA Auto
První lehké rozčarování přišlo při kontrole brzd. Nejen, že se musely měnit brzdové destičky, ale také kotouče a hadičky. 6.000,- jako když vyšije. Když už jsme byli u toho, chtělo by to asi i nový olej (bůh ví, jak dlouho tam byl ten stávající). Syntetický olej, filtr, práce... to máme 2.400,- Sakra, blížila se zima. Tak tam dejte nemrznoučku. Šup, 1.300,- Připraven na zimu vydal jsem se na projížďku. Napadlo mě, co když přeci jen budu potřebovat někdy odtáhnout. Fiat nemá nikde očko na lano! Ha! Musí se našroubovat! Ale u rezervy není... Tak nové. Bratru za 373,-. A jedém!

Při návštěvě si tchán všiml jakéhosi fleku pod autem. "Asi kape chladič," konstatovali jsme, dolili destilovanou vodu a vyrazili. Jak se však ukázalo, nebyl to jen chladič (i když jak se projevilo později, ten taky). Auto se navíc chovalo velmi divně. Teplota lítala sem a tam., chcípalo... "Jestli to nebude vodní pumpa, mladej pane," řekl mi s úsměvem servisní mechanik. To máme výměna rozvodové sady (tedy řemen, vodní čerpadlo, rozvody... a nemrznoucí kapalina... opět). A to za pouhých 10.900,- Kč.

Foto: AAA Auto
Blížila se osudová chvíle jménem STK. Byl jsem bez obav. Do auta jsem (nepočítaje koupi) zainvestoval nějakých 21.000,- Kč. Co se může stát. "Mladý pane, nesvítí vám brzdovka! Ta třetí, na zadních dveřích." -A to by měla? "No jistě, od toho tam je. A ty zadní brzdy taky nic moc. Spíš nic..." Co myslíte? Přitáhneme brzdové lanko? I kdepak. Buben se skoro sypal jak perník... Bubny, čelisti, brzdové válce, pružiny, brzdová lana... 10.000,- a nějaké drobné. Viděl jsem rudě. Ale na druhou stranu - do brzd se prostě investovat musí, nejsem blázen...

Další tři měsíce se nic nedělo. Nemrznoucí kapalina mezitím tiše hlodala ve zpuchřelých plastových a gumových dílech, až si našla cestu ven. Za pouhých 357,- Kč mi zjistili, že to teče jen a jen u chladiče. Kolik za opravu? Minimálně 3-4 tisíce? Děkuji, nechci. 
Spojení chladiče a expanzní nádrže jsem zatáhl sikovkami. Několikrát. Kapalo to, ale už ne tolik.

Foto: AAA Auto
Po pár dnech se začalo chovat auto opět více než divně. Motor se sám vyháněl do vysokých otáček a nebo chípal, teplota začala zase poletovat sem a tam. Servisní mechanik mi, s jemu typickým úsměvem, oznámil, že to bude asi těsnění pod hlavou. A ten dobrý muž mi poněkud podvratně ke svému zaměstnavateli doporučil jiný servis. "Tam vám to uděláte levnějc a ušetříte několik tisíc." Několik tisíc? Naprázdno jsem polkl... 

"No to víte, to je komplet těsnění, taky pochopitelně tlak, brus hlavy... a to není jistý, že to půjde. Možná svíčky... No, ozvu se vám." Ozval se. "Hlava vypadá v pořádku, máme se do toho pustit?" Asi jo, řekl jsem rezignovaně. A co se nestalo? Auto od dubna jezdilo jako hodinky! Asi bych měl dodat, že oprava stála 12.600,- Kč.

Foto: AAA Auto
Auto jezdilo od dubna sice jako hodinky, ale neřekl jsem do kdy. Do května. Poté, co jsme se vrátili z okružní jízdy po matkách/tchýních, zjistil jsem, že poněkud vázne řazení. Tedy vázne... řadilo se po paměti a narvat tam trojku byl občas kousek hodný mistra. Třeba to jsou jen ty pružiny držící šaltrpáku v té střední poloze. A nebo taky ne. A navíc začalo svítit vstřikování a motor chcípal. Neměl jsem chuť, čas, sílu ani peníze na to, to zjišťovat. A tak auto stálo na dvoře, padal na něj pyl z javoru, posléze i listy... a auto se měnilo v hromadu špinavého nehybného šrotu.

Až do října. Takhle to dál nejde, řekl jsem si jednoho dne a vyrazil do Intersparu pro nabíječku na autobaterie. Ta se bude jistě hodit i v budoucnu. Stará baterie však byla již zcela mrtvá. Ač nerad, narval jsem do auta zánovní baterii, kterou jsme dostali darem od tchána. A světe div se, auto chytlo a motor běžel. S radostí jsem zavolal ženě: "Co slyšíš?" "Nevím, nějaký vrčení..." "To je naše auto!" "Ono jede?" "Snad jo." "Tak ho rychle prodej." Měl jsem na ten den sice jiné plány, ale i přes počáteční nelibost jsem se rozhodl tak učinit. Uvažovali jsme o tom už dlouho, ale spíše v rámci rozprodeje na náhradní díly. O tom, že by auto po své ose odjelo a bylo prodáno, jsme už ani nesnili.

Foto: AAA Auto
Následovalo vyluxování, omytí, dohuštění pneumatik. A cesta do autobazaru, kde jsme kdysi koupili Šrotíka. Mládenec se vykrucoval. Že je to staré auto a že takové už nevykupují. To, že jsem do auta do té doby narval bezmála 44 tisíc bylo zcela vedlejší. "Kolik si tak představujete?" "Dvacet," řekl jsem pevně. Následoval prodavačův úšklebek. "To jako vážně?" "Vážně." "Tak se posaďte, já si zavolám," a odešel do vedlejší kanceláře. Po chvíli vylezl s chmurným výrazem ve tváři. "Asi vás nepotěším, ale víc jak 5 tisíc vám dát nemůžu. A to jen proto, že jste si tady u nás už auto kupoval."

Co teď? Prodat auto, které nás i s koupí (a nepočítaje pojištění) přišlo na takřka 70.000, za tento pakatel? Na druhou stranu - zbavíme se ho, nebude už muset platit opravy... "Tak tedy dobrá," řekl jsem po chvíli přemlouvání (které však nikam nevedlo). Šli jsme se projet. Mládenec nebyl hloupý a tak velmi rychle zjistil, že řazení má ladnost tanku T-34 a ani ty brzdy nejsou co bývaly (divné, že?). Po návratu opět někam telefonoval a vrátil se s ještě chmurnějším výrazem ve tváři. "Za těchto podmínek a v tomto stavu se vám musím omluvit za váš čas, ale já to auto nechcu..."

Foto: AAA Auto
Hodím ho ze stráně! Nebo do Prýglu! To byly první myšlenky, když jsem vyšel z jeho budky. Nebo ho nechám odemčené na Vlhké. Ale jsem ekologicky smýšlející člověk, a tak vyhrála další myšlenka - zkusím "Áčka"? Za pokus nic nedám... Vydal jsem se tedy směrem k AAA Auto a celou cestu se v duchu modlil (ano, i bezvěrci se občas modlí), aby tam auto dojelo.

Překvapilo mě, že mě uvítal onen usměvavý servisman, který mě již dobře znal. "Nová práce?" "Ale jo. Neztěžuju si. A co vy, rozhodl jste se zbavit svého miláčka?" "Už bylo na čase." "To tedy bylo," dodal s úsměvem a jal se odcházet. "Vy nejste na výkupu?" "Ne, kolega za chvíli přijde." Sakra. Jeho bych t
řeba ukecal. A nebo taky ne. To auto přijímal a vydával tolikrát, že mu musí být nad slunce jasnější, že to je šrot. Přišel holohlavý chlapík. Po standardní prohlídce auta a výbavy následovala projížďka. Motor vytáčel kam až to šlo, pak zase prudce brzdil (a já v duchu křičel - nevybuchni, nechcípni, brzdi!). "Mno... řazení tedy jen tak podle paměti. Brzdy trochu unavený, ale to je asi jak vám to dlouho stálo... No uvidíme." A odešel se kamsi radit.

Foto: AAA Auto
Vdechl jsem něco kávy a čokoládových tyčinek z automatu a prolistoval pár motoristických časopisů. Chlapík zanedlouho přišel a měl takřka totožný chmurný výraz jako jeho mladší kolega od konkurence. Asi to někde hromadně trénují, řekl jsem si. "Tak jsem to řešil s techniky a pokud mi to schválí vedení, tak bych to od vás bral za... (dramatická pauza... to asi taky trénují)... za 5 tisíc, co vy na to?" Muselo mu být jasné, že mě má na lopatě. Únava mi asi čišela s očí. Začal jsem ho sice přesvědčovat, že auto má nové brzdy, rozvody, těsnění pod hlavou... ale to prý nemá na cenu vliv. Tak dobrá tedy, kývl jsem nakonec.

Po několika desítkách minut dalšího čekání (při nichž jsem si všiml, že mnohem rychleji byli vyřízeni ti, kteří kupovali auta v řádech statisíců) jsem šel podepsat něco papírů. "A ještě podpis tady... a mohu vás ujistit, že o autu už neuslyšíte." Skoro jsem jim poděkoval...

Web AAA Auto
Ale to bych nebyl já, kdybych se nerozhodl se podívat, jak to vše dopadlo. Málem jsem padl ze židle. Auto bylo v nabídce za 30.000! Když jsem to chtěl ukázat večer ženě, zjistil jsem, že auto je oceněno již na 36.000,-. A pak že opravy nemají na cenu vliv! Docela by mě také zajímalo, na co tak převratného během dne přišli, aby vyšroubovali cenu o dalších šest tisíc. Zároveň jsem si ale řekl - když auto, které jsem jim prodal za 5.000 prodávají nyní za 36.000, kolik asi dali tomu chudákovi, který jim ho prodal přede mnou? Pokud by to byly třeba tři tisíce, vydělali by na jedné ojetině hned dvakrát a v součtu pak 53.000,-. A to je řeč skutečně o těch nejlevnějších autech. Jak to vypadá s auty za pár set tisíc? Vykoupí za sto a prodají za dvě stě? To je pochopitelně jen nepodložená fabulace. Každopádně mě to přivedlo ke dvěma myšlenkám. Auto na tom nebylo asi tak špatně, jak se mi snažili skálopevně přesvědčeni tvrdit, a mohl jsem si ho ještě nechat (i když vzhledem k výše řečenému jsem k tomu měl pramálo důvodů). Taky mi došlo, že praktiky autobazaru AAA Auto jsou více než svérázné.

Tak či onak, vím, že s touto společností už nechci mít v životě nikdy nic společného. A vám radím totéž...


A, přátelé, ten příběh je pravdivý.
Ten automobilista se totiž  jmenoval T. Texas Havel.

pátek 21. října 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity XXXV - Killer Queen

Dnešním příspěvkem se zanoříme do 70. let, přesněji do roku 1974. Jen pro ilustraci: Roman Polanski uvádí do kin Čínskou čtvrť, Francis Ford Coppola druhého Kmotra, James Bond se ve svém devátém dobrodružství (a v podání Rogera Moora) vydal za Mužem se zlatou zbraní a BBC odvysílala poslední sérii Monty Pythonova Létajícího cirkusu. Své první eponymní album vydávají Bad Company (to je ta skupina, kde zpívá jistý Paul Rodgers), němečtí Kraftwerk posílají do světa již čtvrté album a Uriáši sedmé... Zkrátka a dobře, je to už nějaký ten pátek. A v tomto roce vydali Queen rovnou dvě alba. 8. března to bylo Queen II a 1. listopadu třetí album Sheer Heart Attack. S jistou rezervou lze říci, že nebýt jeho, Queen by se možná neprosadili. Hlavní zásluhu na tom měla skladba Killer Queen, kteréžto dnes gratuluji k 37. narozeninám...

Jugoslávské vydání
www.queenvinyls.com
Ti, kdo v té době u nás žili, to však asi příliš neřešili. Chodilo se do kina na Holky z porcelánu, veleúspěšnou komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, či fantastickou veselohru Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Jako Švanda Dudák pěl na plátně Karel Gott a v televizi jste se mohli těšit na první sérii Krkonošských pohádek. Pražákům začalo být hej, protože od května bylo v provozu metro a ženy byly jistě radostí bez sebe z právě ustaveného Československého svazu žen... a kdo měl štěstí a vyrazil například na rekreaci ROH do Jugošky, mohli jste si koupit singl Killer Queen ve slušivém fialovo žlutém přebalu. Doma jste pak mohli frajeřit a přebíjet fonotéku svého kamaráda. Stůj, břízo zelená? Nebo Nikola Šuhaj loupežník? Pche, já mám Queen! Tak nějak si to představuji, ale třeba to bylo úplně jinak. Tím historickým exkurzem jsem chtěl jenom ilustrovat, jak velkou časovou plochu hudba Queen pokrývá, a co všechno se od dob začátků změnilo. Ale zpět ke Killer Queen. Jejich první album bylo přirovnáváno k Led Zeppelin a druhé lze s jistou rezervou označit nálepkou progresivní rock (ačkoliv Queen se vždy všemožným nálepkám poněkud vymykali) . Co jim však chybělo byl singlový hit - rozumějte - píseň, kterou budou hrát rádia a dostanou je do širšího povědomí. A tou se stala právě Killer Queen. Snad proto, že byla natolik odlišná od toho, co dělali doposud (a lze říci, že naznačila, kam se kapela vydá na dalším albu - patrně nejlepším A Night At The Opera). Ale pro tuto chvíli dosti textu a podívejme se na druhou stranu singlu (singl měl dvě A-strany), Mercuryho nepříliš známou Flick Of The Wrist.
Ačkoliv to Mercury nikdy nerozebíral, píseň byla patrně inspirována jejich tehdejším manažerem Normanem Sheffieldem. Tím samým, kterému později již přiznaně dedikoval píseň Death On Two LegsCelé album Sheer Heart Attack vznikalo zprvu bez Briana Maye. V průběhu amerického turné s Mott The Hoople u něj propukla žloutenka a trvalo dlouho, než se z toho dostal. Byl zničený. Fyzicky se cítil na dně a psychicky o nic líp. Dokonce přemýšlel o tom, že to kapela zvládne bez něj. Nakonec se však dal dohromady a do takřka hotových skladeb nahrál kytarová sóla a sám přispěl několika skladbami. Ke Killer Queen měl určité výhrady, a to i přestože vnímal, jak propracovaná skladba je. Jak dodal Roger Taylor: "Killer Queen byla vždycky trochu zvláštní. Byla velmi propracovaná a byla velmi Freddie." Sám její autor k ní dodal, že je to mnohem víc Noël Coward, než to, co dělali do té doby. Většina kritiků se shodla na tom, že Mercuryho vokální prezentace nebyla do té doby na takové úrovni a také na faktu, že píseň má velmi chytrý text - ostatně byla to první píseň, za kterou Queen získali cenu Ivora NovellaSchválně se tedy zaposlouchejme, co všechno si užívá tato call girl z vyšší společnosti, tato "královna svůdnic"...
V britské hitparádě se singl držel 12 týdnů a nejvýše se dostal na 2. místo (na prvním místě byl hit Davida Essexe Gonna Make You A Star) a v USA sice pouze na místo 12., ale za to se v hitparádě držela 19 týdnů. V době, kdy album vyšlo, byli Queen poněkud zaneprázdněni přípravou nového turné. Proto se ani nemohli živě objevit v Top Of The Pops. V říjnu 1974 proto natočili na playback výše uvedený klip a o něco později i druhou, mnohem méně známější, verzi. Když v roce 1981 vyšla sbírka jejich největších hitů na VHS, byla sestříhána třetí verze klipu. Hlavní důvod však byl ten, že v té době neměli práva na klipy natočené na BBC. Shodou okolností se však z výsledné koláže z roku 1981 stala rarita, neboť na DVD vydání byla umístěna první verze z Top Of The Pops... Takže jak řekla Marie Antoinette: "Když nemají chléb, ať jedí koláče!"

pátek 14. října 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity XXXIV -
The Show Must Go On

Zlomeny bolem stojí národy nad rakví zvěčnělého showmana a nad tím vším zní jeho poslední opus The Show Must Go On. Freddie, nezapomeneme, show musí pokračovat... Tak nějak by se dala lehce ironizovat situace koncem roku 1991, krátce po Mercuryho smrti. Píseň vydaná 14. října 1991 je brána jako Mercuryho epitaf. Hezký příběh, ale...
Britské vydání
www.queenvinyls.com
... ale má jednu drobnou trhlinu, a to fakt, že The Show Must Go On nenapsal Mercury, ale z větší části Brian May (ačkoliv základní nápad přišel od Rogera Taylora a Johna Deacona). Je však třeba upřesnit, že hlavním důvodem byl právě Mercury. Ačkoliv nikdo o jeho stavu a nemoci nemluvil, bylo zřejmé, že je na tom den za dnem hůř. May se ho rozhodl podpořit, rozpracoval Taylorův a Deaconův nápad a s Mercuryho přispěním dal dohromady základ písně. Demoverzi nazpíval sám May, přičemž musel několik částí zpívat falsetem, jak byly vysoké. Začal se obávat, zda to Mercury ještě fyzicky zvládne. Traduje se klasická historka, že tehdy již značně nemocný Mercury (album Innuendo se natáčelo od března 1989 do listopadu 1990) přišel do studia, kopl do sebe několik vodek (Mercury pil zejména vodku Stolichnaya) a řekl "Já to kurva zvládnu, drahoušku" a nazpíval song na jeden zátah. Ať je však anabáze vzniku písně jakákoliv, její text byl i přes košaté metafory poměrně zřejmý. Jim Hutton, poslední Mercuryho partner, shledává jako nejpříznačnější verš "Možná se mi odlupuje make-up, ale můj úsměv zůstává", odvolávaje tak na fakt, že Mercury musel v posledních letech svého života využívat vrstvy make-upu. Aby zakryl léze, či aby vypadal ve videoklipu co možná nejlépe. Přesto si nikdy neztěžoval a byl ke svému okolí co nejvstřícnější. Ve smutné písni je však i naděje (ostatně v té době asi každý kolem Mercuryho čekal na zázrak, zlepšení stavu, objevení nových léků...): "Musím najít vůli, abych v té show vydržel..."

Mercury naposledy na veřejnosti,
Brit Awards, 18. 2. 1990
Když uděláme úkrok a nebudeme na píseň nahlížet oním "osudovým" způsobem, můžeme ji brát jako úžasný zavírák skvělého alba. Osobně považuji Innuendo za jejich nejlepší album (po klasice ze 70. let) a je mi trochu líto, že jim nebylo souzeno kromě posmrtného Made In Heaven vydat další. Na druhou stranu - a to doslova - na B-straně singlu byla píseň Keep Yourself Alive, tedy jejich první singl z roku 1973! Náhoda? Záměr? Taková alfa a omega jejich tvorby? Pokud se nepletu, do dnešní doby to nikdo z Queen nijak nerozebíral. A navíc - The Show Must Go On nakonec nebyl jejich poslední singl, jak bylo patrně předpokládáno.

Co však bylo zřejmé, že vzhledem k Mercuryho stavu nepřipadá v úvahu natáčení klipu. Bulvár v té době dotíral jak divý. A reakce Queen? Vydali nové album, výběr Greatest Hits II, knihu a ke 40. singlu (v Británii) nechali
The Torpedo Twins (tedy Rudiho Dolezala a Hannese Rossachera) vytvořit střihový klip, shrnující úspěchy posledních deseti let (tedy od vydání Greatest Hits v roce 1981 - alba, které se od té doby drží v žebříčcích). Takže klip byl jakýmsi trailerem právě připravovaného výběru, který vyšel 28. října 1991. Tím pádem ho můžeme brát i jako příslib toho, že show musí pokračovat a za 10 let bude další výběr... (ve skutečnosti GHIII vyšlo již v r. 1999). Co dodat? Bude to znít otřepaně, ale show must go on!

P.S. Ještě jsem zapomněl na coververze - ty zde připomínám jen opravdu zřídka, protože většinou dopadají... no, řekněme nevalně. Nyní si ale dovolím připomenout lehce zvláštní akci, která proběhla 20. listopadu 2001 v Rudolfinu a s touto písní se tam zkusil popasovat Kamil Střihavka...

čtvrtek 13. října 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity XXXIII -
Fat Bottomed Girls / Bicycle Race

Co byste řekli na prdelatou holku na kole? Tedy holku... ženu, slavící Kristova léta. Asi by záleželo na vašem věku, vašich preferencích a momentální náladě. Tak či onak, právě třiatřicet let od svého vydání dnes slaví hlavní tahák alba Jazz, singl s dvěma A-stranami Fat Bottomed Girls Bicycle Race.

Britské "cenzurované" vydání
www.queenvinyls.com
Obě skladby k sobě patří skoro tak nedílně, jako We Will Rock You a We Are The Champions. Nebyly sice hrány vždy za sebou, jako jejich slavné kolegyně, ale tak nějak prostě patří k sobě. Je to patrné nejen z fotografie, ale i textu písně - v Bicycle Race zazní mj. "Fat bottomed girls, they'll be riding today, so look out for those beauties, oh yeah". Jak tomu bývalo poměrně často, autory skladeb byli Brian May (Fat Bottomed Girls) a Freddie Mercury (Bicycle Race). Možná by nic takového nevzniklo, kdyby si kapela nerozhodla udělat daňové prázdniny a neodjela natáčet album Jazz do Francie. Tam, v Super Bear Studios v Berre Les Alpes (kde nahrával i Elton John, Paul McCartney či Pink Floyd) a v Mountain Studios v Montreux nahráli během července až října celé album, které vedle těchto dvou skladeb obsahuje i další, mnohdy značně nedoceněné, pecky. Ale zpět k cyklistům. I když je to patrně jasné - Francie, červenec...? Nice? Modří už vědí! Ano, Tour de France, které v roce 1978 slavilo svůj 65. ročník. A právě to se stalo Mercurymu inspirací pro Bicycle Race.

Visačka doprovodného týmu
evropské turné Jazz, 1979
www.queenconcerts.com
V nedávném dokumentu BBC (na který tady tak rád odkazuji) si na to vzpomněl Brian May a pokračoval, že z nějakého podivného důvodu inspiroval tentýž závod jeho k napsání Fat Bottomed Girls. "Ačkoliv mohly být i další inspirace," dodal vzápětí. Když jsem před mnoha lety poprvé slyšel Bicycle Race, neuměl jsem moc anglicky a tak mi poněkud unikal důvod, proč se uprostřed písně rozezní cyklistické zvonky. Naštěstí většina tehdejších fanoušků to pochopila a dokonce si nosila na koncerty zvonky, aby mohli podpořit kapelu tímto "sólem pro zvonky". Neuměl jsem sice moc anglicky, ale slyšel jsem, že píseň vyvolala jakousi vlnu odporu. Hlavní důvod nebyl ani ten, že se v ní Mercury vyznává z toho, že moc nemusí Čelisti a ani nemá rád Hvězdné války, ale doprovodný videoklip a ostatně celá propagační kampaň. Dne 17. září 1978 se na stadionu ve Wimbledonu sjelo 65 nahých modelek, aby oděné pouze do ponožek a bot, s čepicí (či přilbou) na hlavě několikrát objely okruh. Nedávno k tomu Roger Taylor dodal: "Myslím, že dneska už by to asi nešlo." Získaný materiál měl být použit nejenom k propagačnímu videoklipu, ale stal se i součástí obalu singlu. Ten však musel být upraven (viz výše), zatímco na visačkách pro turné zůstalo pozadí kypré slečny odhaleno. Jak smutné to muselo být pro kapelu - kvůli daňovým prázdninám nikdo z nich nemohl být na tomto natáčení přítomen. Díky kontroverzi (a snad i kvůli opatrnosti), byl natočený materiál silně upraven a vložen do kolážovitého videoklipu, který se později dostal na Greatest Flix, tedy VHS s kolekcí videoklipů.
Druhý videoklip byl mnohem střízlivější - zachycoval kapelu při zkouškách na jejich severoamerické turné, 28. října 1978 v texaském Dallasu. Kapela se na klip moc těšila. Měl být návratem ke kořenům, neboť nechtěli natočit nic příliš komplikovaného, ale prostě a jednoduše čtveřici muzikantů na pódiu. To doplňovala nová osvětlovací konstrukce (přezdívaná "trouba na pizzu"), ale ani té, ani muzikantů, si v klipu moc neužijeme. Tmavý a nevýrazný klip Dennis de Vallance všechny zklamal.
Zklamáni byli i ze záběrů pro Bicycle Race, které de Vallance natočil téhož dne. Použili proto koláž doplněnou o záběry nahých cyklistek (o tom ještě za chvíli). Nejen klip, přebal singlu, ale i vydání alba provázela lehká kontroverze. Původní LP mělo vložený plakát o rozměrech 90 x 30 cm se záběrem nahých cyklistek...
Následně však bylo přikročeno k variantě bez plakátu s tím, že jste si jej mohli doobjednat. A zdá se, že to nebylo jenom ve jménu americké prudérie. Queen byli nařčeni ze sexismu a mysoginství. Vzhledem k tomu, že hlavní záměr bylo ukázat ne nahé ženy, ale jejich krásu a rozmanitost, jim to moc nevyšlo. A dodám klasickou historku - firma Halford’s Cycles, která zapůjčila kola na natáčení, je následně odmítla vzít zpět, dokud nebudou vyměněna jejich sedla... U příležitosti vydání alba uspořádala kapela obrovskou party v New Orleans. Tu, o které se později tvrdilo, že mezi hosty procházeli trpaslíci s tácy kokainu na hlavách. Podle Petera "Rattyho" Hince to je naprostý nesmysl. A co na to doktor May? "Nevím. Nevzpomínám si."

Ani singl, ani album Jazz se nesetkalo (mimo jiné i kvůli řečenému) s příliš dobrým přijetím. RecenzeRolling Stone, narážeje na název alba, jedovatě poznamenala: "Queen nemají dost fantazie, aby hráli jazz. Když na to přijde, nemají fantazii ani na rock'n'roll." Její autor, Dave March, je nazval arogantními spratky a recenzi uzavřel konstatováním, že 
"Queen může být první opravdu fašistická rocková skupina." Povzbudivé čtení, není-liž pravda? Na druhou stranu Rolling Stone snad nikdy nezveřejnil v případě Queen příznivou kritiku... Ale to nám teď může být jedno, protože si na závěr konečně dáme původně zamýšlenou verzi klipu, která vznikla za využití původních záběrů "cyklistických závodů". Tato verze, mnohem bližší původnímu záměru kapely, byla vydána v roce 2002 na Greatest Video Hits 1. Tak tedy vzhůru na závody!

P.S. Pro fajnšmekry si dovolím přidat české symfonické provedení...

pondělí 10. října 2011

Ultimátní hity oblíbené (nejen) Brity XXXII -
BOHEMIAN RHAPSODY

A je to tady. Dosavadní singly byly prakticky nic v porovnání se soustem, které nás čeká dnes. Skladba, která ve své době působila jako zjevení z jiné planety. Kdo by čekal, že se z šestiminutové skladby stane jeden z největších hitů všech dob. A navíc skladby ne ledajaké. Vítejte v šíleném snu Freddieho Mercuryho:  Bohemian Rhapsody slaví 36 let.

Britské vydání
www.queenvinyls.com
10. října 1975 se psaly dějiny rockové hudby. Je to možná klišé, či snad dokonce floskule, ale, řečeno s klasikem, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Světlo světa spatřila píseň, které se dodnes vyrovnal jen málokdo. Skladba, která způsobila menší šok. Vlastně několik skladeb v jedné. Máme tu úvod následovaný baladou, kterou vystřídá kytarové sólo, operní pasáž a před závěrem nás čeká hardrockový nářez. Zkrátka zjev. A přitom při pohledu zpět vše nasvědčovalo tomu, že se něco podobného chystá.

Již při poslechu prvního eponymního alba (asi je zřejmé, že jsem si slovo eponymní oblíbil - a pro ty, kdo nevědí - znamená to "stejnojmenné" - tedy album Queen od skupiny Queen) narazíme na místa, která lze jen těžko smést ze stolu konstatováním, že jde o rock (až hardrock) blížící se stylu Led Zeppellin. A pokaždé to byl Freddie Mercury, který směřoval ke svému opusu magnum. Tak tedy - již pro první album napsal skladbu, jež mu mj. dala jméno - My Fairy King ("Mother Mercury, look what they've done to me"), ale která také uvedla náhlé změny tempa, stylu a tóniny. Tento nový pokus zdokonalil na druhém albu ve skladbě The March of the Black Queen (na níž plynule navazuje méně komplikovaná Funny How Love Is).

Modrá BoRhap sběratelská
lahůdka o 200ks

V nedávném dokumentu BBC Brian May zavzpomínal: "Tehdy jsme se poprvé ponořili do tvorby tak, až jsme to přestřelili. Je tam píseň s názvem March of The Black Queen. Je velmi dlouhá. Má snad 11 různých sekcí a její složitost je ohromující. Tím chci říct, že páska byla doslova průhledná. Šestnáctistopá dvoupalcová páska. Oxid z ní byl skoro pryč. Nahrávali jsme tolikrát, že byla doslova průhledná." Zní to povědomě? Totéž se dočtete či doslechnete v mnoha prohlášeních a rozhovorech týkající se BoRhap (jak je familiárně Bohemian Rhapsody nazývána). A těch bylo mnoho. Snad o žádné jiné skladbě toho nebylo napsáno a řečeno tolik. A to se týká i videoklipu, natočeného za tři hodiny 10. listopadu 1975 
Brucem Gowersem, který je považován za začátek moderních videoklipů. A tak prozatím dost mého plácání a dovolte mi ocitovat Rhyse Thomase a jeho doprovodné slovo v bookletu letošní remasterované verze alba A Night At The Opera. Rozepsal se v něm o každé skladbě natolik, že na BoRhap málem zapomněl. A tak ji musel popsat jen jedním slovemo. Nádech...

ZvolenapísnístoletístrávilačtrnácttýdnůnaprvnípříčcehitparádybylajedinoupísníkterábylajedničkouvečtyřechrůznýchletechdevatenáctsetsedmdesátpětsedmdesátšestdevadesátjednadevadesátdvajedinápíseňkterásestalavánočnípísníčíslojednadvakrátprvnípopovývideoklipkterýpozdějiodstartovalrevolucistalaseúspěchempotécojinejznámějšíbritskýdjtédobyKennyEveretthrálčtrnáctkrátběhemtříhodinvCapitalRadiopotécoslyšelvšechnytyvokálynahranéFreddiemBrianemaRogeremtolikrátženahrávacípáskabylaprůhlednáapraskalaoperníčástmělastoosmdesátvrstevanedávnáspoluprácesMuppetssestalajednímznejvětšíchhitůyoutubejakýkdyvidělalezdamáněkdoponětí,očempíseňvlastněje,zdamajíkurvarádibermůdskýtrojúhelníkstonehengepyramidyatajnýreceptkfczůstávájednímznejvětšíchživotníchtajemství

Skladba Bohemian Rhapsody byla přebírána a parodována mnoha kapelami (ale o tom někdy jindy). Když se debatovalo o nejlepší rockové baladě, soupeřily mezi sebou Stairway to Heaven od Led Zeppelin a právě Bohemian Rhapsody. Nemyslím si, že to je však dobře zvolená dvojice. Jednak mám obě skladby velmi rád a potom si myslím, že jsou naprosto nesrovnatelné. A tak mi už jen na závěr dovolte jeden z mnoha making of, konkrétně z DVD Greatest Video Hits, kde skladbu rozpitval Brian May.

neděle 9. října 2011

Hity (ne)oblíbené (nejen) Brity XXXI - Scandal

Neoblíbený singl Queen? No to je tedy skandál! A právě tak se jmenuje píseň, slavící dnes 22 let od svého původního vydání - singl Scandal.

Britské vydání
www.queenvinyls.com
Začnu-li od té neoblíbenosti - singl si rozhodně nevedl nejhůře (byly tu i horší kousky), ale čtyři týdny v britské hitparádě a nejvýše jen na 25. příčce bylo docela zklamání. Píseň z alba The Miracle je autorsky podepsaná jednoduše Queen. Kapela tak tímto albem konečně vyřešila spory o peníze - představte si, že přispějete s nápadem do písně vašeho kolegy, ale peníze shrábne on. A tak se rozhodli dělit podíl na rovné čtvrtiny. Jak později přiznali - škoda, že se takto nerozhodli už dávno. Přesto se dá odhalit autor - byl jím Brian May, který tímto songem reagoval na britský tisk. A zejména ten bulvární. Ten se v té době nimral v Mayově rozvodu, vztahu s herečkou (a zpěvačkou) Anitou Dobsonovou a také v Mercuryho měnícím se vzhledu a stále vzácnějším objevování na veřejnosti. May chtěl zkrátka říci, co si o bulváru myslí. Roger Taylor na singl nemá dobré vzpomínky. Píseň nepatří mezi jeho oblíbené, ani natáčení klipu jej moc nebavilo. Podle něj je to dokonce jejich nejnudnější video. Pro píseň "Skandál" by čekal něco skandálnějšího. I May na komentáři DVD Greatest Video Hits II uznal, že je to poněkud chladné. Natáčení videoklipu probíhalo 27. září 1989 ve studiích Pinewood a režie se ujali Rudi Dolezal a Hannes Rossacher (známí též jako Torpedo Twins).
Singl vyšel v několika verzích, a proto se lišily jeho B-strany. Tou nejčastější byla píseň Johna Deacona My Life Has Been Saved, která se na album The Miracle nedostala, ale byla vydána až o několik let později v lehce jiné podobě na albu Made In Heaven.
Jiné verze singlů obsahovaly jednak normální, ale i rozšířenou verzi skladby Scandal. V USA na CD vyšly navíc dvě skladby, které se neobjevily na žádném albu - Hijack My Heart Rogera Taylora, jakási podivná milostná píseň...
... a Mercuryho skvělá skladba Stealin', tedy ta samá, která se dostala na B-stranu singlu Breakthru. Singl si příliš dobře nevedl, ale album The Miracle se v Británii dostalo na vrchol hitparády, které týden kralovalo (nebo královnovalo?) a dalších 8 týdnů bylo v top 10. V hitparádě se nakonec udrželo 32 týdnů. Na album, které nebylo považováno za jejich nejzdařilejší, je to velmi slušný výsledek...

pátek 7. října 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity (ale prakticky všemi) XXX
We Are The Champions / We Will Rock You

Ačkoliv jsou tři X obecně spojovány s pornografií, musím vás zklamat, neboť zde jde pouze o číslovku. Je tu letošní 30. příspěvek k singlům skupiny Queen a je takřka symbolické, že tentokrát se týká skladby, kterou, troufám si říci, znají všichni. Respektive dvou skladeb, neboť singl, který vyšel přesně před 34 lety má na obou stranách takové absolutní hity: We Are The Champions We Will Rock You.
Britské vydání
www.queenvinyls.com
Během nahrávání šestého studiového alba News of the World si Brian May uvědomil, že je třeba mnohem víc zapojit publikum. Tedy on si to uvědomil o něco dřív, během jednoho z koncertů, kdy zjistil, že jim diváci zpívají You'll Never Walk Alone (ačkoliv jde o píseň z muzikálu Kolotoč, stala se z ní hymna fotbalového klubu Liverpoolu). May, poněkud šokovaný, neboť v té době nebylo zvykem, aby diváci zpívali, cestou domů přemýšlel, jak je více zapojit. "Co můžou diváci, namačkaní na sebe, dělat?" říkal si May po cestě domů. "Zpívat, dupat a tleskat," zněla odpověď v jeho hlavě. A než dorazil domů, zrodila We Will Rock You. Nahrávání alba probíhalo v době, kdy Británii zachvátil punk. Ačkoliv se Queen necítili na to, přijmout tento nový žánr (a Mercury si jej nikdy neoblíbil), rozhodli se udělat nové album co možná nejpřímočařejší. Tisk jim nebyl nakloněn. Spor anarchie vs. monarchie probíhal i při nahrávání - ve studiích Wessex ve stejnou dobu řádili Sex Pistols. Opilý Sid Vicious se vpotácel do studia a počastoval Freddieho jedovatou poznámkou ohledně jeho snahy "přinést balet masám". Mercury ho nazval Simonem Ferouciousem, chytil za límec a vyhodil ze studia. Queen se sice rozhodli vrátit k syrovějšímu zvuku, ale zároveň využili i získané zkušenosti s vrstvením stop - a díky tomu pouhým dupáním a tleskáním vytvořili charakteristický masivní zvuk skladby We Will Rock You. Vzato kolem a kolem, vyjma závěrečných 30 sekund kytarového běsnění je píseň a capella.
Videoklip k písni patří k mým nejméně oblíbeným - zkrátka a dobře - taková pecka, jako je We Will Rock You si zasloužila něco mnohem epičtějšího, než jen promrzlou čtveřici na zahradě Taylorova domu v Surrey. Navíc během téhož dne natáčeli takřka totožně vypadající klip k písni Spread Your Wings. Zvláštností je, že v obou "hraje" Brian May na kopii svého Rudého speciálu.

Druhý song je z pera Freddieho Mercuryho. Hymnická skladba We Are The Champions byla psána se stejnou motivací jako Mayova We Will Rock You. Poněkud neskromná skladba založená zejména na klavírní lince a Mercuryho zpěvu dosahujícího až neuvěřitelných výšek, se poměrně záhy stala společně s We Will Rock You nedílnou součástí všech jejich koncertů, ale postupem času se z obou skladeb staly naprosto klasické sportovní evergreeny. A nebo chcete-li odrhovačky (ruku na srdce, kdo z vás nikdy nehulákal pod dojmem vítězství svých oblíbených sportovců "we are the champions"?). Videoklip k této doposud nepřekonané sportovní hymně se natáčel 6. října 1977 v New London Theatre Center. Režisér Derek Burnbridge dirigoval nejen členy kapely, ale i zástupce britského fanklubu, kteří byli pro toto natáčení přizváni. Bylo to vůbec poprvé (ale rozhodně ne naposledy), kdy takto využili své věrné fanoušky. Za to mohli být nejen v blízkosti svých idolů, ale skupina jim po natáčení klipu za odměnu odehrála bezmála hodinový koncert.


Obě skladby si našly cestu nejen na stadiony a hřiště po celém světě, ale staly se také jedny z nejčastěji přejímanými skladbami. Ale popravdě, ať už se o to snažili Guns N' RosesDeeva, Macy Gray, Snoop Dogg, Warrant, Five nebo Robbie Williams... originál je jen jeden.

středa 5. října 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity (ale i Američany) XXIX -
Crazy Little Thing Called Love

Ani v říjnu nebudu zahálet ve výletech do historie skupiny Queen a jejich singlů. Dá se totiž říci, že (skoro) co singl, to hit. A ten dnešní stojí opravdu za to: Rockabilly Crazy Little Thing Called Love.

Britské vydání
www.queenvinyls.com
Před 32 lety vyšel singl, který je údajně posledním rockabilly hitem. Termín rockabilly vznikl spojením slov rock'n'roll a hillbilly - což lze překládat jako venkovan, ale taky jako venkovský křupan, vidlák. Jinými slovy - šlo o narážku na country základ některých těchto písní. Zcela první skladba, která takto byla označena, pochází od Billa Haleyho & His Cometsse a objevila se v roce 1953. Je až příznačné, že její název je Crazy, Man, Crazy (to je ale spíše shoda okolností, než záměr). Skladba Crazy Little Thing Called Love byla z osmého studiového alba The Game. Jak jsem již psal, album vznikalo v mnichovských studiích Musicland během dvou nahrávacích frekvencí a právě z té první vzešla skladba Crazy Little Thing Called Love. Mezi klasické historky však patří anabáze jejího vzniku.

Kdysi mě jeden spolužák na gymplu naštval, když mi řekl, že Queen jsou zofalci, když musí přebírat písničky od Elvise. Pravda je však taková, že skladbu složil Freddie Mercury, a to v koupelně. V mnichovském apartmánu s ním v tu dobu byl jeho (a Johnův) bedňák Peter "Ratty" Hince, pozdější fotograf a autor knihy Queen Unseen - My Life with the Greatest Rock Band of the 20th Century (která vyšla v Británii 3. října t.r.). Jak Ratty vzpomíná v nedávno vydané knize Queen – Největší ilustrovaná historie králů rocku, chystal věci na odchod do studia a Mercury se šel vykoupat. "Fred si ve vaně pobrukoval a klepal do rytmu a vykřikoval názvy akordů: Dé - jasně! A Cé a Gé... Ratty rychle, pojď sem!" - "Uf, ty chceš, abych šel za tebou do koupelny, Frede? Já nevím, jestli bych měl." - "Ne, ne! Přines mi kytaru! Hned!" a dodává, že se Mercury vyřítil zabalený v ručníku, popadl otlučenou akustickou kytaru a během nějakých pěti až deseti minut složil slavnou skladbu. Následoval úprk do studia, kde honem ("Rychle, než přijde Brian!") nahráli základ písně. Pravda je, že Mercury na kytaru příliš neuměl, ale možná i proto je skladba natolik chytlavá - byl nucen využít právě těch pár akordů, které uměl zabrnkat.

Skladba Crazy Little Thing Called Love přišla v nejvhodnější chvíli. Doba krátce po Elvisově smrti (16. 8. 1977... pokud nevěříte tomu, že prostě jen odletěl na svojí domovskou planetu) přinesla renesanci klasického rock'n'rollu a s ním i filmy jako Pomáda. Singl se krátce po svém vydání vyhoupl na v Británii na druhé a v Americe na první místo hitparád. V USA setrval na vrcholu čtyři týdny a dalších 18 v top 10.
Natáčení klipu probíhalo 20. září 1979 v londýnských  Trillion Studios. Režisér Dennis De Vallance si prosadil do klipu tanečnice a tanečníky (což bylo v případě Queen vůbec poprvé) a celý klip ladil do "dobového" stylu. Freddie jako napomádovaný motorkář se zde objevuje v mezifázi své image - již bez dlouhých vlasů, ale zatím bez knírku. A Brian odložil z důvodů autentičtějšího zvuku svůj Rudý speciál a chopil se Taylorova Fenderu Telecaster (na který hrával skladbu i později během živých vystoupení). Skladba je také díky svému netypickému soundu vyhledávaným "terčem" rozličných cover verzí. Namátkou třeba Brian Setzer OrchestraMichael Bublé a nebo Dwight Yoakam.

A abych nezapomněl - každý singl má dvě strany, že. Tento singl jich měl hned několik. V americké (tedy té úspěšnější verzi) byla na B-stranu vybrána živá verze skladby Spread Your Wings. Na britské verzi byla druhá strana ozdobena rychlou verzí We Will Rock You, ze staršího alba News of the World.

A aby tento zajímavý pelmel byl dokonalý, v roce 1988 vyšel singl v reedici na CD. A na něm byly skladby Crazy Little Thing Called Love a Spread Your Wings doplněny singlem z následujícího alba Flash. Poněkud mišmaš, ale nakonec, proč ne...