pondělí 12. srpna 2013

Producent aneb Cesta vzhůru a zase dolů

Řeč není o ledajakém producentovi, ale o jednom z největších a nejúspěšnějších. Tedy do jisté doby. Jerry Bruckheimer, označovaný jako "Titán akčních filmů“, „akční mogul“, „über-producent“ nebo dokonce „hollywoodský Midas“, patrně pomalu ztrácí své kouzlo. Vše, na co sáhne, se již, velmi lehce řečeno, nezmění automaticky ve zlato. Ale pojďme na to od začátku...

Z Detroitu do Hollywoodu

Jerry Bruckheimer
Foto: Huffington Post

Cesta tohoto detroitského rodáka (*1945) na vrchol byla pozvolná. Rozhodně nejde o žádnou rychlokvašku, jehož hvězda náhle zaplála, aby stejně rychle zhasla. Absolvent psychologie a vášnivý fotograf se k filmovému průmyslu propracovával pomalu - přes reklamu. Tu na Pontiac GTO z roku 1968, natočenou ve stylu Bonnie a Clyde, pochválil magazín Time. Díky tomu si jej všimla věhlasná newyorská reklamní agentura BBDO, pro níž následující čtyři roky pracoval. Tvorba reklam však byla jen příslovečným odrazovým můstkem - z New Yorku se přesunul do Los Angeles, kde se v roce 1972 podílel jako associate producer na filmu Křest ohněm. K opravdovému zlomu v jeho kariéře však došlo až o devět filmů a deset let později...

Ve dvou se to lépe táhne


Jennifer Beals je maniak!
V roce 1982 potkal o dva roky staršího Dona Simpsona. Tento bývalý vedoucího výroby studií Paramount, divoch a bonviván (čtěte: alkoholik, feťák, sexuální maniak a závislák na plastických operacích) vytvořil s Bruckheimerem produkční duo Don Simpson/Jerry Bruckheimer Films. Debut Flashdance (1983) sice nebyl žádný Bergman, ale sexy svářečka  (tedy žena, která přes den sváří, nikoli svářecí nástroj sám) svíjející se maniakálně do rytmů taneční hudby v 95 minut dlouhém videoklipu, nalákala do kin obrovské množství diváků. Film s odhadovaným rozpočtem 7 milionů dolarů tak v pokladnách utržil 93 milionů.
Top Cruise
A pak už to šlo bez větších problémů v podobném stylu dál - Policajt v Beverly Hills (1984) - s náklady 15 milionů vydělal celosvětově 316 milionů. Druhý díl (1987) byl o něco dražší a utržil o něco méně (necelých 300 milionů), ale ještě před ním vyprodukovali pánové za spolupráce s Tony Scottem legendární Top Gun (1986), který se stal jejich vůbec nejúspěšnější produkcí (a de facto odstartoval kariéru Toma Cruise) - za 15 milionů dolarů přinesl do pokladen kin bezmála 356 milionů. Se stejným týmem - tedy Simpson/Bruckheimer/Scott/Cruise - se pokusili vyždímat z kasiček dychtivých puberťaček, topících se v Cruisových modrých očích, a chlapců, toužících po kariéře pilota (či závodníka), ještě nějaký ten dolar. Nu, nevyšlo to úplně dle očekávání. Film Bouřlivé dny (1990), odehrávající se na závodní dráze vozů Nascar, utržil necelých 158 milionů při nákladech 60 milionů dolarů. A tak patrně jediným úspěchem bylo seznámení Toma Cruise s Nicole Kidman...
Zde si dovolím drobnou vsuvku - tržby z kin jsou hrubý výdělek - v průměru něco nad polovinu této částky připadne distributorovi a zbytek samotným provozovatelům kin. Dělení peněz závisí na smlouvách a liší se film od filmu. Pravidlem bývá, že v prvních týdnech jsou více zohledněni distributoři, posléze provozovatelé. Zaplatí-li diváci za lístky v kinech řekněme 100 míčů, tak například 55 shrábnou provozovatelé kin a 45 jde distributorovi. Ten si vezme svůj díl, část si vezme studio, koproducenti... čili jde jen o dosti orientační číslo...
Nová doba, nová krev...

Don't be alarmed, we're negros!
V 90. letech si dalo producentské duo nejprve krátkou pauzu, aby se oklepalo z neúspěchu Bouřlivých dní. Zapomenout na první botu jim měl pomoci šílený režisér Michael Bay, který, stejně jako Tony Scott (a později Michael West nebo  Antoine Fuqua), začínal natáčením reklam a videoklipů. Film Mizerové (1995) očividně navazoval na úspěch Policajta v Beverly Hills (tedy přinejmenším prvních dvou, nikoliv třetího, s nímž neměli Simpson a Bruckheimer nic společného). Komediální afroamerický herec v roli trochu ujetého policajta - a to celé dvakrát. Will Smith a Martin Lawrence navíc byli ještě nekorektnější než Eddie Murphy a peníze z kin se jen hrnuly - celosvětová tržba 141 milionů sice nebyla úplné terno, ale při nákladech 19 milionů jde o výsledek docela solidní. S tržbami 179 milionů si solidně vedla i Michelle Pfeiffer v roli bývalé mariňačky, která musí zvládnout nezvladatelnou třídu. V tomto případě to však byla sázka (skoro) na jistotu, či spíše na dvě jistoty - solidní variace na Džungli před tabulí a navíc Coolio a jeho Gangsta's Paradise, která se stala v té době neuvěřitelným hitem.
Jerry, I think this is the beginning
of a beautiful friendship.
Ansámbl oblíbených herců obohatili v 90. letech ještě Denzel Washington (Krvavý přílivVzpomínka na TitányDéjà Vu) a Nicolas "hraju-všechno-hraju-rád" Cage (Skála, Con Air60 sekundLovci pokladůLovci pokladů: Kniha tajemstvíG-FORCEČarodějův učeň). Zatímco Washington zůstává stále ceněným hercem, z Nicolase Cage,  držitele Oscara za Leaving Las Vegas, se stal... inu Nicolas Cage, jak jej známe dnes. A dle zlých jazyků za to může právě Bruckheimer a jeho parta. A přitom to zprvu vypadalo jako dobrý nápad - Skála (1996) utržila 335 milionů, Con Air (1997) solidních 224 milionů a věřte nevěřte, 60 sekund dokonce 237 milionů dolarů. Na druhou stranu - zatímco Skála i Con Air měly odhadovaný rozpočet 75 milionů, tak nepříliš zdařilý remake 60 sekund přišel producenty na 90 milionů a dalších bezmála 27 zaplatili za propagaci.

Sám doma...


To jsme se však již přesunuli do doby, kdy produkční značka Don Simpson/Jerry Bruckheimer Films byla minulostí. Don Simpson, který byl schopen utratit měsíčně 60 tisíc za drogy, začal být poněkud nezvladatelný a tak koncem roku 1995 ukončují partnerství. Film Skála tak už produkčně de facto kočíruje jen Bruckheimer. Poté, co je 19. 1. 1996 Don Simpson nalezen na podlaze koupelny svého bytu, kde podlehl selhání srdce (v ruce měl biografii Olivera Stonea a v žilách bezmála 30 různých návykových látek), byla mu Skála věnována. A jeho bývalý šéf z Paramountu Michal Eisner to okomentoval slovy „Čekal jsem to už 20 let.“

Vzniká společnost Jerry Bruckheimer Films, jejíž typické okázalé logo a znělka se stanou značkou, za níž se skrývá určitý druh produktu. Dobře namíchaná směsice akce, zábavy, akce, humoru, akce... Mnozí tvrdili, že Bruckheimer se celá léta jen vezl na Simpsonově kreativním fluidu. Snad aby Bruckheimer dokázal, že tomu tak nebylo, v rychlém sledu vychrlil trháky Con Air (1997), Nepřítel státu (1998) a zejména Armageddon (1998). Tedy zejména - nikdo asi nepochybuje, že Nepřítel státu, v němž se sešli Gene Hackman (již před tím obsazený do Krvavého přílivu) a "Mizera" Will Smith, je kvalitativně lepší film, než Armageddon - ale zatímco Nepřítel utržil 250 milionů (při nákladech 90 za produkci a 20 za propagaci), tak za Armageddon zaplatili diváci v kinech bezmála 554 milionů dolarů (při nákladech 140)! Tedy až do konce století se dalo mluvit o tom, že se Bruchkeimerovi docela daří.

Přežijeme rok 2000?


Jerry a jeho Divoké kočky
Tázaly se mnohé články snad už od poloviny 20. století. Pro Jerryho Bruckheimera to nebylo tak jednoznačné. Snaha zopakovat úspěch filmu Flashdance vedla k parafrázi Divoké kočky (2000) - Piper Perabo má sen být textařkou, stěhuje se do velkoměsta a na cestě za úspěchem si sežene práci ve svérázném baru Coyote Ugly (kde se tančí neméně vášnivě než ve Flashdance). Toliko synopse. A co na to diváci? Film s náklady 80 milionů měl hrubé tržby necelých 114 milionů. A kritika film rozcupovala...
Zde opět odskočím - tahat sem kritiku není úplně fér - zatímco diváci se na většinu Bruckheimerových filmů jen hrnuli, kritika plakala a cupovala jeden film za druhým. Při letmém pohledu na Rotten Tomatoes je zřejmé, že v éře od Flashdance po současnost dostalo z 39 filmů "čerstvé rajčátko" jen osm titulů. (Pro úplnost doplním - Rotten Tomatoes je metakritický server, který shromažďuje recenze - v případě, že kladná hodnocení tvoří 60% nebo více, je film považován za "čerstvý" V případě, že počet kladných recenzí je nižší než 60%, pak je film považován za "shnilý". V případě produkce pánů Simpsona a Bruckheimera dosáhl nejlepšího hodnocení film Krvavý příliv (87%), zatímco na opačné straně stojí Klokan Jack s 8% pozitivních recenzí.
Makej, makej...
Vedle toho spojil Bruckheimer své síly podruhé s Denzelem Washingtonem, když šel "píchnout" studiu Disney s námětem, se kterým si nevěděli moc rady. Ze Vzpomínky na Titány se vyklubala zdařilá sportovní podívaná, v níž se černošský trenér amerického fotbalu Herman Boon musí popasovat s nenávistí a rasovými předsudky v jižanském městě Alexandria na počátku 70. let. Stmelí hráče obou barev pleti a tým Titánů vede za vítězstvím. Ano, zní to poněkud pateticky a ono to i trochu patetické je. Přesto se Boazi Yakinovi za vydatného přispění Denzela Washingtona podařilo udržet patos na zdravé úrovni. Film nebyl ani vysokorozpočtový, ani příliš široce distribuovaný, a patrně i proto byly tržby 136 milionů při rozpočtu 30 milionů velkým překvapení. Bez uzardění mohu film doporučit. Nudit se nebudete.

Láska, válka, letadla... je tam všechno
Vypadalo to, že i v 21. století se bude Bruckheimerovi dařit. V roce 2001 uvedl dva válečné, přesto však diametrálně odlišné, velkofilmy. První měl premiéru Pearl Harbor v režii (a koprodukci) Michale Baye, uvedený do kin v květnu 2001. Obrovský, dlooouhý, drahý, patetický. A s dějovou linkou, která není vůbec, ale vůbec podobná Tmavomodrému světu (tu historku asi znáte, ale ona sem vlastně nepatří) - tedy - 2. světová válka, dva váleční piloti, jedna žena. Love story jak prase... Uvážíme-li, že rozpočet filmu byl 140 milionů a propagace spolkla dalších 70 milionů (v té době se člověk bál otevřít i konzervu, aby na něj nevyskočila reklama na Pearl Harbor), nešlo s tržbami 449 milionů dolarů o očekávaný kasaštyk (a kritika si na filmu také smlsla). Oproti tomu koncem roku uvedený snímek Ridleyho Scotta Černý jestřáb sestřelen dokázal, že Bruckheimer za správné konstelace umí vyprodukovat i solidní film, jakým toto "ryanovsky" laděné syrové válečné drama bezesporu je. Kritika jásala, lidé se ale do kin tolik nehrnuli. S náklady 92 milionů byly tržby necelých 173 milionů dosti neuspokojivé.

Sejmuli jsme klokana!
To bude ale řachanda!
To však nebylo nic proti dalším rokům - tehdy se patrně stalo v mysli Jerryho Bruckheimera něco opravdu nehezkého. Zatímco u České spojky (2002) Joela Schumachera mohli naši diváci ocenit alespoň fakt, že film se částečně natáčel v Praze (za obligátní účasti Marka Vašuta), tak u Klokana Jacka nešlo ocenit snad nic. Ani půvabů Estelly Warren si divák kvůli ratingu PG moc neužil. V režii Davida McNallyho (spáchal už Divoké kočky) sledujeme veselé a dobrodružné putování dvou kamarádů po Austrálii, kde mají předat 50.000 dolarů, přičemž je dají do bundy, kterou shodou okolností obléknou klokanovi, kterého srazí autem, ale on nabude vědomí a odskáče… A diváci se za břicha popadali! Tedy oni se popadali spíše kritici a majitelé studia Warner Bros., a to za hlavy. Film je přišel na 60 milionů a 25 narvali do propagace. Hrubé tržby? 88,9 milionů...

Why is the Rum Gone?

Já se vrátím! A se mnou přijde rum!
Člověk by si řekl, že s Jerry Bruckheimerem je amen. Jenomže spása přišla do kin půl roku po Klokanu Jackovi. Když mnohem dřív prosákla informace, že Bruckheimer se chystá produkovat film na námět zábavné jízdy v Disneylandu, klepali si mnozí na čelo. Jenomže Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly ukázali všem pochybovačům, že to vůbec nebyl špatný nápad. Kritika oceňovala skvělý návrat k pirátským dobrodružstvím a hlavní pozornost přinesla (vedlejší) postava Jacka Sparrowa v podání neodolatelného Johnnyho Deppa. Náklady 140 milionů na produkci a 40 na propagaci rozhodně nejsou malé peníze, ale celosvětové tržby bezmála 654 milionů dolarů ukázaly, že se vyplatily. Jenomže zde vidím začátek konce, nebo spíš pozvolného sestupu. Bylo jen otázkou času, kdy vznikne pokračování (ostatně i podtitul tomu napovídal). Než se k nim však dostaneme, podívejme se na další... no, ne snad propadáky, ale řekněme nepříliš úspěšné počiny.

 We ride together, we die together.
Bad boys for life.
Snaha navázat na úspěch z roku 1995 vedla k druhému dílu Mizerů (2003), avšak ti byli natáčeni s rozpočtem 130 milionů (+ 40 milionů na propagaci!) a tržbami 273 milionů. Takže ani to moc nevyšlo. Snaha o (solidní) drama se silnou ženskou hrdinkou, Veronica Guerin (2003), nezachránila ani Cate Blanchett, hrající jako o život. Stručně - náklady 14 milionů, celosvětové tržby: 9,4 miliony. Král Artuš (2004) v podání Clive Owena, se snažil podívat se na legendu očima reality, tedy jako na skutečného a žijícího hrdinu. Režisér Antoine Fuqua patrně nebyl dobrou volbou a filmu nepomohla ani Keira Knightley, které na plakátech zvětšili prsa. Hordy divých a nemytých Sasů, jejichž verbální projev se často omezuje jen na křik "Schlachtung führung!", to celé završil. Tržby 203 milionů dolarů při nákladech 120 milionů nebyly nic moc.

A tu flašku použiju jako lupu? Hustý!
Druzí Piráti byli zatím v nedohlednu, ale upadající úspěch Bruckheimerovy produkce lehce zbrzdil v roce 2004 film Lovci pokladů. Práva na megapopulární knihu Šifra mistra Leonarda měl již Brian Grazer, a tak Bruckheimer přispěchal (dva roky před filmem Rona Howarda s Tomem Hanksem) se svojí variací na podobné téma. Připustíme-li, že samotná Šifra mistra Leonarda je film dosti pitomý, zde se setkáváme s jakousi lobotomizovanou variací, v níž navíc hraje Nicolas Cage. A já netuším proč, ale pořád ho mám rád... A stejně tak i diváci, kteří za lístky zaplatili 347 milionů dolarů. Na film s rozpočtem 100 milionů to nebylo až tak světoborné, ale jistý úspěch to byl. A přestože se v bonusech na DVD dušoval režisér Jon Turteltaub, že rozhodně nikdy nepomýšleli na pokračování, měl film Lovci pokladů: Kniha tajemství premiéru již v roce 2007. A světe div se - o co pitomější je to film, o to víc v kinech vydělal - něco přes 457 milionů dolarů (s náklday 130 milionů). A není pro to divu, že se chystá i třetí díl. Zda k němu ještě někdy dojde, se však uvidí, neboť vyjma Pirátů a Lovců pokladů, se Bruckheimerovi ve filmu už tolik nedaří...

No, já takhle stojím dole,
a zavolám na něj nahoru: HÁZEJ!!!!
Cesta za vítězstvím (2006) je očividná variace na Vzpomínku na Titány, jenom s tím rozdílem, že se odehrává asi o pět let dříve (tedy v roce 1966) a v prostředí basketballu. Linie je ovšem podobná - trenér dovede texaské basketballové družstvo bez jediného bělocha k vítězství. Ale Josh Lucas není Denzel Washington a celkově film prošumí takovým tím zvláštním stylem - "jako dobrý, ale zítra si nebudu pamatovat, že jsem to viděl". Snad proto (a také z důvodu minimální distribuce mimo USA) tržby 42 milionů.

Zase spolu? Tak trochu déjà vu.
V roce 2006 spojil Bruckheimer své síly opět (a žel bohu naposledy) s Tony Scottem a vznikla svěží kriminální sci-fi Déjà Vu. Žánrový kříženec mezi Timecopem a Dvanácti opicemi drží pohromadě tradičně skvělý Denzel Washington a po 20 letech se vrací i Val "Iceman" Kilmer. Ale i tak - s náklady 75 milionů nejsou tržby 180,5 milionů žádný zázrak.
Další pokus o snímek s ženskou hrdinkou opět nedopadl dle očekávání - film na motivy první knihy Sophie Kinselly o shopaholičce Becky Bloomwoodové šel do českých kin pod názvem Báječný svět shopaholiků (2009), zatímco slovenský distributor zvolil krásný název Spoveď nákupnej maniačky. Avšak filmu se nedařilo ani v pokladnách (108 milionů), ani u kritiků.

Ano, vážně jsem to já, Nick Cage...
První desetiletí 21. století se chýlilo ke konci a bylo zřejmé, že je třeba přijít s nějakou peckou - ano, jedině 3D nás zachrání, řekli si asi u Jerryho a začali kreslit návrhy na superšpionský tým morčat a přidružených zvířátek. Režie prvního Bruckheimerova 3D filmu G-Force (2009) se ujal supervizor vizuálních efektů z filmů Krvavý příliv, Skála, Con Air, Armageddon a Klokan Jack Hoyt Yeatman. Rodinná dobrodružná komedie měla přilákat do kin zejména děti, což se jí soudě dle tržby 292 milionů dolarů povedlo. Na druhou stranu náklady byly 150 milionů dolarů...

Já kouzlím!
Pojďme odstartovat novou franšízu - a ze zábavního parku se Bruckheimer a spol. začali rozhlížet v prostředí počítačových her. Film Princ z Persie: Písky času (2010), měl být zahájením nové série, která bude přinejmenším stejně úspěšná, jako Piráti z KaribikuAčkoliv jde o nejvýdělečnější filmovou adaptaci počítačové hry (v závěsu je s celosvětovými tržbami 274 703 340 - Lara Croft: Tomb Raider), byl film s tržbami 335 milionů (avšak náklady 200 mil.) zklamáním. S nadějemi se proto hledělo na další produkci s názvem Čarodějův učeň s nikým jiným než Nicolasem Cagem v hlavní roli. Kouzelnický mistr Balthazar Blake hledá pomocníka v boji proti svému úhlavnímu nepříteli Maximu Horvathovi... Ani tentokrát to nevyšlo. Náklady 150 milionů, tržby 215.

Zpátky do Karibiku...

No teď mám, pane inspektore, pocit,
že mi teče do bot...
Zdá se tedy, že jednoznačným úspěchem po roce 2000 byli jenom Piráti z Karibiku. Druhý díl, Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže, sice překonala s tržbami 1 066 milionů (tedy 1 miliarda a nějaké drobné) snad všechna očekávání, ale diváci a kritici už tolik nadšeni nebyli. To se patrně projevilo v lehce nižších tržbách třetího dílu Piráti z Karibiku: Na konci světa, které se zastavily na 960 milionech dolarech. Z Jacka Sparowa se postupem času stala prakticky ústřední postava a nejinak tomu bylo i ve čtvrtém filmu Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna. Režisér trilogie Gore Verbinski šel přes palubu a na jeho místo nastoupil Rob Marshall. Přestože kritika film hodnotila ještě hůř, diváci nasypali do pokladen kin 1 043 milionů dolarů. Sečteno a podtrženo - tržby všech čtyř pirátských filmů dohromady je 3.727.735.967, a to při celkových nákladech 915 milionů dolarů (tedy nákladech na produkci, které byly v případě čtyř filmů 140, 225, 300 a 250 milionů dolarů). Je však třeba vzít v úvahu i enormní náklady na propagaci, které jen u prvního filmu stály 40 milionů.

... oklikou přes Divoký západ


Fakt nemám nic ve vlasech?
Než se však dočkáme pátých Pirátů z Karibiku, odskočil si tým první třech filmů - tedy kromě producenta Jerryho Bruckheimera také režisér Gore Verbinski, scenáristé Ted Elliott a Terry Rossio (posíleni o Justina Haytha), skladatel Hans Zimmer a hlavní hvězda Johnny Depp na Divoký západ. Americká legenda Lone Ranger, tedy v češtině Osamělý jezdec, je natolik zakořeněná v popkultuře, že její adaptace se zdála být sázkou na jistotu. Bohužel to opět nevyšlo. Armie Hammer se v titulní roli činí, Johnny Depp vytváří další podivnou kreaci, která žel bohu vypadá jako lehce přibarvený Jack Sparow s mrtvým ptákem na hlavě a navíc je tu i Helena Bonham Carter a nerežíruje to Tim Burton! Nu, nezdařilo se. Studio Disney bylo poněkud vyděšeno již při produkci a poté, co v kinech propadli Kovbojové a vetřelci, chtěli celý projekt dokonce zastavit. Podle všeho dokonce na chvíli stopli natáčení a přiměli tvůrce ke změnám. Přesto (nebo možná právě proto) rozpočet filmu stále bobtnal. Nakonec si dokonce studio přivlastnilo právo posledního střihu. Přesto je současný výsledek v kinech více než tristní. Pro ilustraci - při premiérovém víkendu utržil loňský hit Avengers v amerických kinech 207 milionů dolarů. Osamělý jezdec vydělal při své letošní premiéře od pátku do neděle pouhých 29 milionů. Což v podstatě není až tak špatné... Tedy na western. Ovšem na film, který měl být obrovským letním hitem a měl ambice nakopnout další sérii, to je katastrofa. Podobný premiérový víkend měl i komediální steam-punkový western Wild Wild West, jenomže to bylo před 14 lety! Kritici cupují film na kousíčky a Johnny Depp a Jerry Bruckheimer je obviňují jako hlavní viník neúspěchu, neboť si dle nich udělali na film názor půl roku před jeho premiérou a tvorbou falešného očekávání odradili mnoho diváků. Za počin s rozpočtem 250 milionů dolarů (a v případě propagace a dalších výdajů se mluví navíc až o 160 až 185 milionech!) zaplatili diváci za dosavadních 40 dní od premiéry pouhých 196 milionů. Ale aby se film zaplatil, musel by jen v kinech vydělat přes 800 milionů. Jak to vypadá, máme tu prvenství - největší komerční průšvih tohoto léta. Podle odborníků se dost možná zařadí dokonce mezi největší propadáky všech dob...

Bruckheimer!?! Na kobereček!!!


A právě dosti ubohé tržby Osamělého jezdce byly příslovečnou poslední kapkou. Nevyšlo to s G-Force? Tak snad to vyjde s Pricem s Persie. Nic? No tak do třetice zkusíme Čarodějova učně. Zase nic? Tak hele, Osamělý jezdec je tutovka! Asi tak nějak musel smlouvat Jerry Bruckheimer s vedením studia Disney, jemuž se před mnoha lety upsal a jehož smlouva končí následující rok. Jenomže jak se zdá, studiu po sérii maléru došla trpělivost a musí se najít viník.

Jerry Bruckheimer navíc patří mezi producenty, kteří jsou rádi u filmu od začátku až do konce. Tím je myšleno, že často je to právě on, kdo přichází s námětem, aktivně se podílí na výběru režisérů, o nichž tvrdí, že: “Režisér je váš partner a chcete si být jistí, že jeho vize je stejná jako vaše, ale často se stává, že jejich vize jsou lepší, než by ty vaše kdy mohly být. “ Podílí se na výběru herců a mluví i do výběru hudby. Co je ovšem nejdůležitější, Jerry Bruckheimer si rád nechává právo mluvit do výsledného střihu.
„U každého filmu, na kterém jsem pracoval, jsme měli mnoho materiálu. Sednete si ve střižně, podíváte se na něj a začnete filmu dávat tvar. Každý film musí dostat tvar. Střihač nejdřív vystřihne všechno, co je moc dlouhé, protože chce do filmu dát všechny scény, které režisér natočil. Pak přijde režisér a řekne: ’Tenhle záběr nepotřebuji. Ta scéna musí být rychlejší. Chci se zaměřit na tohle.’ Takový je to proces. A nakonec, když režisér a střihač skončí, přidám se já a podívám se, jestli bych chtěl něco změnit. Prodiskutujeme můj názor a znovu se na film podíváme.“
Johnny, oni mě
nechtějí pustit do střižny!
Jenomže se zdá, že s tím je konec. Vedení studia Disney se rozhodlo, že jednak utáhne kohouty a poté také přehodnotí dosavadní smlouvu s Jerry Bruckheimerem. Plánovaní pátí Piráti z Karibiku se tak budou muset spokojit s nižším rozpočtem - studio by se rádo vešlo do 200 milionů (přestože původní plány počítali s 250 miliony). Z režisérské pozice byli odstaveni jak zamýšlený Gore Verbinski, tak i režisér čtvrtého dílu Rob Marshall. Namísto těchto veteránů mají čerstvou krev (nebo příznačněji - čerstvý vítr do plachet) přinést norští režiséři Joachim Rønning a Espen Sandberg. Jejich životopisný snímek o norském mořeplavci Thoru Heyerdahlovi Kon-Tiki s úspěchem reprezentoval Norsko na mnoha filmových festivalech, byl nominovaný na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, ale především působí jako velkofilm, jehož rozpočet zkrátka nemohl být oněch odhadovaných 16 milionů dolarů. Pro Jerryho Bruckheimera to však bude mít ještě jeden důsledek, se kterým se bude muset potýkat patrně poprvé za svůj život - chtějí jej zbavit práva finálního střihu. Jinými slovy - Bruckheimer bude produkovat, Rønning a Sandberg režírovat a studio si pak s filmem ve střižně naloží dle svého. Dost zvláštní, uvážíme-li, že pátí Piráti nemají ještě ani hotový scénář. Na druhou stranu se ale není čemu divit. Bruckheimerovi a Verbinskému se natáčení Osamělého jezdce poněkud vymklo z rukou a výsledek se rozpadá v žánrově dosti nespojitý útvar. Podobně se jim vymkl z rukou Andrew Stanton, jehož loňská fantasy John Carter: Mezi dvěma světy spolkla přes 250 milionů a v kinech utržila pouze 282 milionů. Zároveň jsme však možná svědky zásadní změny v uvažování hollywoodských tvůrců - postupné navyšování rozpočtů se jednou muselo zastavit. Neexistuje totiž žádná záruka ani přímá úměra mezi výší rozpočtu a výší příjmů. A jak se zdá, ani jméno Jerry Bruckheimer už není zárukou vysokých tržeb. Nu, Jerry, držím palce...