sobota 17. března 2012

Hity oblíbené (nejen) Brity LV -
A Kind Of Magic

Dost těžko uvěřitelných šestadvacet let uplynulo dnes od vydání singlu, který dal jméno celému albu, které bylo tak trochu soundtrackem...

Britské vydání
www.queenvinyls.com
Ano, zní to trochu komplikovaně, ale svým způsobem poněkud komplikované bylo i zmíněné album (už jsem jej tu několikrát označil za album-nealbum) - de facto kompilát "soundtracků" dvou filmů - píseň One Vision zazněla ve filmu Železný orel a zbylých osm pak ve filmu Highlander. Uvozovky jsou na místě, protože zatímco předešlý soundtrack - Flash Gordon obsahoval skutečnou zvukovou stoupu (k nelibosti mé a nespočtu dalších včetně dialogů), toto album bylo složeno z písní, které buď ve filmu Highlander zazněly v nějaké podobě (často velmi vzdálené té albové verzi) či byly inspirovány některými hudebními motivy. Jak napsala britská hudební publicistka Sylvie Simmonsová: "Proč jednoduše nevydali soundtrackové album k Highlanderovi a nešli od toho, na to se budete muset zeptat sami. Možná po Live Aid cítili, že už si nemusejí nic dokazovat. Navzdory věčným kritikám Queen toho dne prokázali, že si mohou dělat, co budou chtít a jak budou chtít a celý svět jim přesto bude zobat z dlaně."
Francouzské vydání
www.queenvinyls.com
Ač bylo album kritikou spíše přehlíženo, u posluchačů si získalo velkou oblibu. Značnou zásluhu na tom měli i jednotlivé singly - úderný One Vision, hymnický Friends Will Be Friends, baladický Who Wants To Live Forever a možná i rockový Princes Of The Universe. Možná píši proto, že jeho vydání v USA následoval hlasitý... nezájem. Vydavatelská firma dala pro britské vydání přednost před Mercuryho songem spíše Taylorovu popovému hitu A Kind Of Magic a zdá se, že udělala dobře - 11 týdnů v hitparádě, z toho 6 v první desítce a nejvýše na třetí příčce. Ve více než třiceti zemích se vyšplhal na příčku první. Po Radio Ga Ga to byl druhý největší hit Rogera Taylora. Ostatně celé album bylo obrovským úspěchem - jen v britské hitparádě se udržela 62 týdnů, z toho 16 v Top 10. Na album složené ve stylu "co nahrávací studio dalo" to byl výsledek více než dobrý. A snad i proto následovalo největší - a zároveň poslední - turné Magic Tour

Roger Taylor se nechal inspirovat jednou větou z filmu a text obsahuje i další narážky na děj filmu. Píseň se v něm objeví až při závěrečných titulcích ve verzi, která světu není tak známá...

"Neznámost" této verze je způsobena tím, že následně přišel Freddie Mercury s nápadem na novou basovou linku. A ne dosti na tom - dodal do skladby něco víc nástrojů a trochu ji zpřeházel. A byla na světě píseň, která se objevila na singlu a na albu a kterou, troufám si říci, většina lidí zná. Režisér Highlandera, a velký fanoušek Queen, Rusell Mulcahy natočil se skupinou v únoru 1986 videoklip v tehdy nepoužívaném londýnském Playhouse Theatre. V něm skupina po šesti letech od videoklipu Save Me využila animaci. Tentokrát již počítačovou, která zde mimo jiné pomohla přivést jejich karikatury z obalu alba k životu... Tedy ona přivedla k životu celé divadlo - zde se videoklip inspiroval skutečností, neboť divadelní budova, postavená v roce 1882, přestavěná v roce 1907 a v letech 1951 až 1976 používána hojně BBC, od roku 1976 chátrala a hrozila jí demolice. Freddie Mercury vstupuje do tohoto prostoru jako kouzelník, který se vrací na místo své dřívější slávy, aby ji pomocí svých kouzel vdechl život a ze třech povalujících se umolousaných squatterů udělal muzikanty...
A hit byl na světě. Úspěch slavil jak na albu, tak na singlu, živých koncertech, aby se postupem času dostal na kompilace Greatest Hits IIClassic Queen a živá alba Live Magic, Live At Wembley '86 a později i na Return Of The Champions.

Jako B-strana byla vybrána Taylorova skladba, která se na album nedostala - 
A Dozen Red Roses For My Darling. Respektive dostala, ale ne v této podobně, neboť šlo o instrumentální mix skladby Don't Lose Your Head. K ani jedné skladbě videoklip nevznikl...
Americké vydání pak obsahovalo skladbu Briana Maye, která byla založena na hudebním motivu hlavního padoucha filmu - Kurgana. Oficiálního klipu nemaje, potěšme se na závěr oficiálním lyrics videem...

úterý 6. března 2012

Hity oblíbené (nejen) Brity LIV -
Too Much Love Will Kill You

S dnešním výročím je to opět poněkud složité - Queen sice vydali singl Too Much Love Will Kill You přesně před šestnácti lety, ale tutéž píseň vydal o čtyři roky dříve Brian May a její vznik se datuje někam do poloviny 80. let...

Brian May, 1992
www.queenpedia.com
Někdy mezi alby A Kind Of Magic (1986) a The Miracle (1989) vznikla skladba Too Much Love Kill You, pod níže je autorsky podepsán nejen Brian May, ale i Frank Musker a Elizabeth Lamersová (s níž May nazpíval i demoverzi duetu). A to byl právě problém. Ačkoliv nahrávka s Frediem Mercurym vznikla již během nahrávání alba, pro nějž byla určena, tedy The Miracle (tzn. někdy mezi lednem 1988 - únorem 1989), nemohla právě kvůli dvěma spoluautorům vyjít. Na vině byly problémy kolem autorských práv (matně si vzpomínám, že jsem o tom kdysi kdesi četl, ale myslím, že pro dnešek se můžeme spokojit s touto stručnou informací). Naštěstí YouTube je mocný a Dave R. Fuller ještě mocnější a proto si můžeme pustit i tuto verzi:
Posluchači si však na tuto skladbu museli počkat až do 20. dubna 1992, kdy na londýnském stadiónu Wembley proběhl The Freddie Mercury Tribute Concert. Jako jedna ze skladeb večera zazněla i Too Much Love Will Kill You, kterou zazpíval Brian May. Ten psal tuto smutnou baladickou píseň v době, kdy prodělával bolestný rozvod s Chrissie Mullen, která byla od roku 1974 jeho manželkou a časem také matkou třech dětí. Na vině byl vztah s Anitou Dobson, zpěvačkou a televizní herečkou (známou především ze soap-opery EastEnders), se kterou se May scházel od roku 1986. Po rozvodu s manželkou v roce 1988 jejich vztah setrval a v prosinci 2000 se konečně vzali. Nejde tedy o milostnou píseň, jak je občas mylně vysvětlována, ale o velmi niternou výpověď muže roztrhaného láskou ke dvěma ženám ("Can't you see that it's impossible to choose").
Ještě tentýž rok vyšla Mayova verze na singlu, který se stal jeho vůbec nejúspěšnějším - ve Velké Británii to dotáhl až na 5. příčku hitparády, v níž setrval po devět týdnů. Skladba vyšla později 28. září 1992 na jeho sólovém albu Back To The Light.
A aby bylo jasné, že autor je především kytarista, na japonském vydání jeho alba byla obsažena i kytarová verze. Na raných amerických promosnímcích došlo k chybě při masteringu (alespoň podle Davida R. Fullera) a my máme díky tomu možnost slyšet i instrumentální verzi, z níž byly vokály omylem smazány.
Queen, 1996
www.queenvinyls.com

V roce 1995 došlo při práci na posmrtném albu Made In Heaven i na původní verzi této skladby - se zpěvem Freddie Mercuryho. Ačkoliv se tato od Mayovy liší v kytarových pasážích a nedosáhla takového úspěchu (ve Velké Británii se dostala "jen" na 15. místo), je považována za "definitivní" verzi. Dost možná na tom má podíl i The Ivor Novello Awards, kterou za ní v roce 1997 Brian May získal. Mimochodem - tuto re
spektovanou (ač u nás neznámou) cenu pro britské textaře a skladatele získal Freddie Mercury poprvé v roce 1975 za skladbu Killer Queen, o rok později za Bohemian Rhapsody a v roce 1993 posmrtně za singl Living On My Own. Skupina Queen pak v roce 1987 získala cenu za mimořádný přínos britské hudbě a v roce 1992 za singl These Are the Days of Our Lives. Tentýž rok získal May cenu za nejlepší hudbu k televizní reklamě (za skladbu Driven By You). Sečteno podtrženo - výsledných sedm cen je velmi solidní záležitost. Videoklip/krátký film Heart-Ache vzniklý v rámci projektu Made In Heaven: The Films režíroval Simon Pummell patří podle slov Briana Maye k jeho nejoblíbenějším:

Ještě je na místě dodat, že singl obsahoval na "B-straně" staré osvědčené hity We Will Rock YouWe Are The ChampionsSpread Your Wings, o kterých tu snad už nemá ani cenu psát. Kromě variant od Briana Maye a Queen vzniklo i několik cover verzí, mezi něž si dovolím zahrnout i pokusy z různých talentových soutěží a televizních pořadů - ať už šlo o podání Myleene Klass pořadu Queen Mania na britské ITV v roce 2005 nebo o pět let později o Jovita Baldivina, vítěze filipínské verze Talentu (tedy "Filipíny mají talent"). Když už je řeč o Filipínách, narodil se tak i Arnel Pineda, zpěvák americké kapely Journey. V roce 2007 vyšlo charitativní album Labour of Love na podporu New Orleans poničeného hurikánem Katrina, kde (mimo jiné) tuto skladbu předvedl Paul Caroul. Sám Brian May se pak v roce 2002 podílel na verzi britské herečky a zpěvačky Claire Sweeney, v březnu 2005 si s ním zahrála na koncertu Live at 46664 gruzínská rodačká Katie Melua a v květnu 2003 si jej do italské Modeny pozval sám Luciano Pavarotti...