středa 25. ledna 2012

Hity oblíbené (nejen) Brity L - Save Me

Kulatým padesátým příspěvkem z řady Hity oblíbené (nejen) Brity bude nádherná a smutná milostná balada z roku 1980 Save Me a divoká a Američany nenáviděná Let Me Entertain You.

Britské vydání
www.queenvinyls.com
Nebudu chodit kolem horké kaše - tuto skladbu mám opravdu rád. Tedy já mám rád skoro všechny písně skupiny Queen (až na drobné výjimky), ale Save Me je skutečným mistrovským kouskem, a nic na tom nemění ani fakt, že si v hitparádách neužila pozornost, kterou by si zasloužila. Autorem je kytarista Brian May a vyšla s bezmála půlročním předstihem před albem The Game. K jeho oblibě jsem si, na rozdíl od této skladby, hledal cestu poněkud obtížněji. Byla to doba zlomu. Ta tam byla doba bez syntezátorů. Ty tam byly dlouhé vlasy. Freddie shodil svojí havraní hřívu (částečně to byla změna image, částečně v tom byla i začínající lysinka - všimněte si Freddieho například na pozdějších koncertech jako byl Live Aid), ale s příznačným knírem (ten měl zase podle jedné verze maskovat jeho tesáky) se objevil až v dalším videoklipu z alba - Play The Game. Zkrátka a dobře - tehdejší tvorba Queen byla dost zvláštní, stejně jako začátek 80. let. A vlastně celá 80. léta. Na druhou stranu - teprve tehdy se do hitparád výrazně prosadila tvorba baskytaristy John Deacona, který pro album The Game napsal vedle skladby Need Your Loving Tonight zejména ultimátní hit dobývající veškerá americká rádia Another One Bitest The Dust, který udal směr pro (přinejmenším) disko-funky album Hot Space. Vedle Need Your Loving Tonight se k rock'n'rollu vrátil i Mercury svým Crazy Little Thing Called Love, Taylor přispěl svojí rockovou vypalovačkou Rock It (Prime Jive) a opilý May složil našlápnutý Dragon Attack, kterým trýznil Rogerova zápěstí... Vzato kolem a kolem, zas tak špatné album to nebylo. Ale zpět k Save Me.
Japonské vydání
www.queenvinyls.com

Skladba se dostala v britské hitparádě na solidní, avšak dle mého dosti nespravedlivé, jedenácté místo. V hitparádě pak setrvala šest týdnů. Chce se napsat - alespoň něco, protože v USA singl ani nevyšel. May píseň nejen složil, ale hrál v ní na synťák, piano a kytary - kromě své klasické i na dvanáctistrunnou akustickou. I přes nevelký úspěch v hitparádách se z písně stala oblíbená a fanoušky vítaná součást živých koncertů v letech 1979-1982, kde jej předcházelo krátké klavírní intro. To si později vypůjčil Brian May pro svojí skladbu My Boy. Co však je na singlu pamětihodné, je fakt, že jej doprovázel videoklip, kde poprvé použili animaci. Dokonce to byl jeden z prvních klipů kombinujících živou akci s animací (zda byl zcela prvním, se mi zjistit nepodařilo, ale rozhodně to bylo o pět let dřív, než v tomto ranku proslavený klip od skupiny A-ha Take On Me). V rámci britského Crazy Tour, na němž poprvé skupinu doprovázel Peter Freestone, který se později stal Mercuryho 
asistentem, natočil režisér Keith McMillan 14. prosince a 22. prosince 1979 v londýnských Rainbow Theatre a Alexandra Palace Theatre záběry, které zkombinoval s rotoskopií. Což byla, milé děti, v době bez počítačů, jedna z možností, jak vytvořit animovaný obraz založený na základě hraného materiálu - princip vynalezený v roce 1915 využíval překreslování živých postav do animované podoby - políčko po políčku. Tuto přenáročnou a především časově zcela  vyčerpávající technologii jste mohli naposledy vidět (byť již s přispěním počítačů) například ve filmu Alois Nebel. A díky této technologii vznikla tato klipová perla...
Robin Smith z britského hudebního týdeníku  Record Mirror zahájil recenzi na albu The Game slovy "Mám rád Queen. Mám rád Queen. Mám rád Queen. Mám rád Queen. Mám rád Queen" a uzavřel ji konstatováním "V Save Me nalézáme Freda ještě těsněji lpícího na rockovém zoufalství. Žalostnější zpěv, zoufalejší zpytování svědomí. No nemilujte to. A v případě, že jste zapomněli, mám rád Queen." O mnoho let později dala píseň název organizaci, založené Brianem Mayem, jejímž cílem je podpořit slušné zacházení se zvířaty. A ano - inspirovala i několik coververzí. Ať už šlo o španělskou (původně powermetalovou) partu Avalanch, kolumbijsko-americkou zpěvačku Sorayu (která roku 2006 podlehla v sedmatřiceti rakovině) či pod producentskými křídly Briana Maye piplanou muzikálovou zpěvačku Kerry Ellis, je opět zřejmé, že Mercury, byl jen jeden. A ano, málem bych zapomněl na českou trošku do mlýna - v roce 2001 se na poněkud zvláštním vzpomínkovém večeru na Mercuryho v Rudolfinu pokusila o Save Me Bára Basiková (která se tam tentýž večer trápila se starší skladbou White Queen).
Let Me Entertain You jako A-strana
japonského vydání
www.queenvinyls.com
B-strana singlu byla v mnohém odlišná. Nebyla z alba The Game ale ze staršího Jazz, autorem byl Freddie Mercury a od baladické A-strany se lišila především svojí náladou - živá nahrávka hřmotné a kytarou hnané Let Me Entertain You byla adresována přímo publiku - "Vítám vás, dámy a pánové, chtěl bych vás pozdravit. Jste připraveni na show? No tak mě dovolte vás pobavit. Přišel jsem prodat své tělo, můžu vám ukázat fakt dobrý zboží... a pro vaše pobavení použiju cokoliv... Našli jsme to správný místo, máme hodně světel, zvuk a zesilovače... Jen se mrkněte do menu, zahrajeme vám rock podle něj, posnídáme u Tiffanyho, zazpíváme vám japonsky, jsme tu jen pro vaši zábavu..." Mercury posluchače dokonce cruelladeviloval! Americký Rolling Stone, který Queen nikdy neměl moc v lásce, napsal: "Když Mercury pokřikuje v Let Me Entertain You o prodávání svého těla a ochotě použít jakékoliv zařízení pro nabuzení publika, nemluví o své oběti umění. Jen přiznává svoji nestoudnost, především proto, že je příliš velký hulvát, než aby se za ni cítil hloupě." No, prosadit se za velkou louží, nebylo nejlehčí. Mitchell Cohen z amerického magazínu Creem se v úvodu otevřeně přiznal ke svému pohrdání touto aristokracií, pompézními a arogantními hudebníky shrnujícími to nejhorší z monarchistického rocku. Album Jazz bylo dle něj nudné a a plné pitomých nápadů... Queen se naučili a nakradli z toho nejhoršího od Beatles, stejně jako Cheap Trick vstřebali a adaptovali to nejlepší... Mercury je nudný vřískal, jehož cock-rock skladba Don't Stop Me Now je ochablá (ano, Mitchell si v celé recenzi dost užívá podobných dvojsmyslů) a dost možná je nejhorší z kvarteta - z jeho písní, dominujících na první straně alba, bolí uši. Let Me Entertain You označil za "a pure rocky horrorshow" a napsal: "Queen dělávali příjemně absurdní nahrávky jako Liar a Bohemian Rhapsody a Roy Thomas Baker dodal jejich muzice art-rockové pozlátko... Ale nyní je i jejich nejlepší vtip - Let Me Entertain You - parodií vlastní zbytečnosti." Celou recenzi pak uzavírá slovy: "Nejlepší vtip je na vnitřním obalu: Složili, aranžovali a nahráli výhradně Queen. Jako by se chtěl přiznat a podepsat se pod to někdo jiný." Inu Amerika, země neomezených možností. Ale vyprdněme se na USA a pojďme se nechat pobavit...

Žádné komentáře: