Hity oblíbené (zejména) Brity LI -Don't Stop Me Now

Ve včerejším příspěvku jsem citoval Mitchella Cohena z amerického Creem, který ve své (dosti nenávistné) recenzi alba Jazz psal o dnešním oslavenci - singlu, který dospěl do Kristových let - jako o ochablé cock rock skladbě. Čas mu však nedal za pravdu a Don't Stop Me Now patří k nejpopulárnějším skladbám skupiny Queen.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Dnes budu poněkud stručnější, neboť o albu Jazz jsem tu psal včera, ale i dříve. Cohen jeho úvodní skladba označil za nejdivnější otvírák v dějinách rocku, což je, dost možná, pravda. Mustapha opravdu nepatří k typickým výtvorům popmusic. Americkou kritikou byly očerňovány i skladby Fat Bottomed Girls a Bicycle Race, o Let Me Entertain You jsem psal včera a ani další skladby ("disko-funébrmarš" Fun It, i "to nejhorší ukradené od Beatles" Dreamer's Ball) se v USA nesetkaly, řekněme, s velkým úspěchem. Osud Don't Stop Me Now byl podobný, ale s jiným koncem. Zatímco v Británii se skladba držela v žebříčcích po 12 týdnů a vyšplhala nejvýše na deváté místo, americká hitparáda ji takřka ignorovala - pouhé čtyři týdny a "nejvyšší" umístění bylo na 86. příčce. Zprvu to tedy vypadalo, že se za Mercuryho skladbou zavře hladina hudebních bažin a časem upadne zcela v zapomnění. Ale opak byl pravdou. Přímočará skladba postavená na klavírní melodii se postupem let stala jednou z nejvysílanějších skladeb Queen, ale také jednou z nejpoužívanějších ve filmech, televizních programech, reklamách a četných cover verzích. Pojďme si dát ale nejprve originál, který doprovází klip režírovaný Jorgenem Kliebenstem. Tedy klip... jde pódiové provedení natočené v bruselské Forrest National, kde skupina koncertovala 26. a 27. ledna 1979. Dosti jednoduché, ale vzhledem k energii písně, to snad ani nevadí.

A nyní k popularitě písně. Loni jsem nezapomněl připomenout Mercuryho nedožité pětašedesáté narozeniny, což bylo výročí, které připomněl i Google - a využil k tomu právě úryvek z této písně. V roce 2005 soutěžila skladba v populárním pořadu Top Gear o nejlepší řidičskou píseň a tuto anketu vyhrála. A protože Brian May píseň nemá rád (dost možná proto, že mu z finální verze vyhodili kytaru), Freddie je jaksi mrtvý a na jméno toho dalšího si nemohli vzpomenout, zbyl na udělení ceny bubeník Roger Taylor. O tři roky později vydal Jeremy Clarkson knihu s názvem Don't Stop Me Now a když jsme u těch pohyblivých vehiklů - skladba je známá i z reklamy na čokoládu Cadbury a pamětihodná je i scéna ze Soumraku mrtvých:

A nyní něco ke cover verzím.  Začněme klasikou od Royal Philharmonic Orchestra, která neurazí, ale popravdě ani nenadchne. Nadupanou verzi pak nabízejí američtí Vandals, jejichž kytarista Warren Fitzgerald pobíhá po Hollywoodském chodníku slávy a paroduje Freddieho. V roce 2006 spáchali patrně nejúspěšnější (ani ne za týden byla v čele hitparády) cover britská poprocková kapela McFly. Jejich verzi vezmu na milost, ale nemohu odpustit Katy Perry. Kukadla má sice krásný, ale tohle se nedělá. Napravme si chuť se švédskými chlapci z Göteborgu - Fibes, Oh Fibes! No a píseň pochopitelně neušla pozornosti v různých talentových show. V šesté sérii britského X Factoru se o interpretaci pokusil tehdy pětadvacetiletý Olly Murs. Nedařilo se mu však tak dobře, jako finalistce druhé série australské mutace téhož pořadu, Sally Chatfield. Oba ale měli tu výhodu, že si skladbu vybrali (patrně) sami. To Kitty Brucknell chtěla zpívat píseň od Lady Ga Ga, ale protože ji vyfoukla jiná soutěžící,  musela se trápila v tuc-tuc verzi písně. Je-li řeč o "tucárnách", existuje i trance/techno/dance mix skladby od Mistique. Don't Stop Me Now byla také jednou z písní, která ovlivnila Queeny zjevně inspirovanou skladbu Ringtone "Weird Ala" Yankovice (klip Joshe Faure-Braca a Dustina McLeana vřele doporučuji). A na závěr kousek z britského pořadu Fast and Loose, v němž britský komik David Armand předváděl píseň pantomimou...

Argentinské vydání
www.queenvinyls.com

A abych byl k singlu spravedlivý - deska - tedy taková ta (většinou) černá kulatá placka, měla dvě strany. A když jste obrátili tento singl, mohli jste slyšet buď In Only Seven Days, nebo More Of That Jazz. Záleželo na tom, zda jste si koupili singl v Evropě či Jižní Americe, nebo v USA, Japonsku, Kanadě, Austrálii či na Novém Zélandě. O skladbě In Only Seven Days tu už byla řeč - vyšla totiž také jako B-strana jugoslávského vydání singlu Mustapha. Půvabný kousek od Johna Deacona, autora sice pouze několika, ale většinou zdařilých, skladeb. Zde hraje nejen na basu, ale i na akustickou a elektrickou kytaru. Za piánem pak mistr Mercury. Oproti tomu More of that Jazz je zase typickým příkladem bouřlivácké tvorby Rogera Taylora. Podobně jako Deacon, i on se postaral o většinu nástrojů (proto skladba zní poněkud odlišně), aby se doprovodil v této narážce na tehdejší společnost a její postoj k hudbě.  Závěr skladby obsahuje úryvky z alba Jazz, a protože i já jsem na závěru, pusťme si ji: