pátek 7. ledna 2011

Queen – Největší ilustrovaná historie králů rocku

V roce 2011 se odehrají mimo jiné dvě výročí, jedno veselé, druhé smutné. Uplyne jednak 40 let od oficiálního vzniku skupiny Queen (resp. roku, kdy sestavu doplnil John Deacon), ale taktéž 20 let od smrti jejich frontmana Freddieho Mercuryho. O to víc mě potěšil vánoční dar v podobě knihy Phila Sutcliffa Queen – Největší ilustrovaná historie králů rocku (Queen: The Ultimate Illustrated History of the Crown Kings of Rock). 

Jakožto dlouholetý fanoušek Queen (poprvé jsem se k nim dostal na podzim roku 1991 prostřednictvím polské pirátské kazety s albem Innuendo a postupně se seznamoval s jejich starší tvorbou), jsem se do knihy začetl a doslova ji zhltnul za pár dní. Co do výpravnosti, jde o počin skutečně ultimativní. Vedle bohatého fotografického materiálu (jak se ostatně kniha sama chlubí – mnohdy publikovaného zcela prvně) je textová část doprovázena reprodukcemi plakátů, přebalů SP, EP a LP desek (z celého světa), visaček, štítků na zavazadla, vstupenek, komiksů, triček, placek, nášivek, časopisů, dotazníků, backstage pasů… a dalších… zkrátka a dobře něco, jako návštěva ve sbírkách šílenců jako je například Martin Skála. Právě od něj čerpá jedna složka textové části knihy – informace o termínech jednotlivých koncertů.

Hlavní osou knihy je text Phila Sutcliffa,  hudebního publicisty píšícího od poloviny 70. let. Stručná historie mapuje osudy skupiny od jejího zrodu až po (pro mnohé kontroverzní) znovuzrození Queen s Paulem Rodgersem na postu zpěváka (kniha končí optimistickým výrokem kytaristy Maye, který vkládal do této spolupráce zdá se větší naděje, než jaké pak přinesla – k rozpadnutí nového uskupení došlo v průběhu roku 2009). Vedle historické části je kniha prokládána recenzemi na jednotlivá alba. Různí jsou jejich autoři i jejich kvalita.  Vedle nich je pak text prokládán krátkými vzpomínkami od Billyho Squiera, Slashe, Roba Halorda, Kida Rocka, Neila Diamonda a dalších. Kouzelná jsou vzpomínky Petera Hince (pro Queen pracoval do posledního turné) s názvem „Když Fred potkal Sida“ (o setkání odpůrce punku Freddieho a Sida Viciouse) a „Pravda o bláznivém vzniku Crazy Little Think…“.

Ve výsledku jde tedy o pestrou mozaiku materiálů, byť Sutcliffův text nepřináší pro skalní fanoušky skupiny Queen mnoho nového. Často si půjčuje výroky z médií, internetu a dalších knih, z nichž mnohé vyšli i v češtině…
Jedna z prvních vyšla ještě v Československu - Rick Sky: The Show must go on. Život Freddie Mercuryho (1992) a zaměřovala se zejména na skandální život zpěváka. Tentýž rok vyšla i kniha z edice „Jejich vlastními slovy“ - Mick St. Michael: Queen. Jejich vlastními slovy (1992). Co do celistvosti a pravdivosti (neboť byla oficiální biografií autorizovanou kapelou) dlouhou dobu vedla kniha Jacky Gunnové a Jim Jenkins Queen. Jak to začalo (1993). Mnoho fotografického materiálu nabídl Ken Dean a kniha Queen. Nový obrazový dokument (1994). Po několikaleté pauze se v knihkupectvích (a v až smutně krátké době v Levných knihách) objevila biografie Lesley-Ann Jonesové Freddie Mercury - Bohémská rapsodie jednoho života (2001), která na bezmála 430 stránkách odhalovala do té doby nepříliš známé aspekty zpěvákova života (mj. vztah s druhou osudovou ženou po Mary Austin). V Levných knihách se na krátkou dobu objevila fotografická publikace Micka Rocka Classic Queen (ovšem v anglickém originále z roku 2007) a knížka Grega Brookse Queen Live: koncertní dokument (2008), která mapuje všechny koncerty skupiny včetně známých bootlegů. V roce 2008 se českého vydání dočkala biografie Brian May od Laury Jackson a vydání Sutcliffovy pestré sbírky vzpomínek a suvenýrů následovala intimní kniha Mercuryho asistenta a komorníka Peter Freestona (již několik let žijícího v Praze) Freddie Mercury: důvěrné vzpomínky člověka, který ho znal nejlépe (2010).
Přestože lze tuto obsáhlou knihu brát jako důstojné shrnutí kariéry čtyř vynikajících muzikantů, sráží její kvalitu zejména český překlad (ostatně i „Jejich vlastními slovy“ mě ve své době rozesmívalo stížnostmi Rogera Taylora na jednoho jeho syna, který běhá po domě „namalovaný jako Alice Cooperová“). Bohužel jsem si při čtení nedělal podrobné poznámky, ale míst, kde Patricie Frecerová selhává, je v knize požehnaně. Na několika místech se patrně snažila držet lehčího Sutcliffova tónu, ale vylézá jí z toho lehká křeč (“veterán rockovýho psaní vzpomíná, jak potkal Queen ještě jako mladý ucha“ nebo šroubované věty jako „Stěží uvěřitelná hostina hudební fantazie, neřekli byste?“). Na jednom místě dokonce nepřekládá, a tak se dozvíme, že „Among rock fans, Billy Squier (…) nepatří k těm, které je nutno představovat.“

I přes často dosti zvláštní překlad patří kniha k povinným součástem knihovničky správného fandy skupiny Queen. Tedy i takového, který s nadějí vzhlíží do roku 2011, kdy by měly postupně vyjít nové reedice jejich alb, v Londýně proběhne výstava Stormtroopers in Stilettos, BBC připraví nový dokument a Sacha Baron Cohen si oblékne upnutý overal, aby se po Alim G., Boratovi a Brunovi převtělil do bisexuálního pársko-indického zanzibarského rodáka jménem Farrokh Bulsara. Nevím čím to je, ale při čtení Sutcliffovy knihy, mi Cohen začal připadat jako dokonalá volba…

Žádné komentáře: