Poslouchal jsem si zase své oblíbené Queen a nějak mi to nedalo a musel jsem zavzpomínat...
Když 22. února 1994 přijel do Prahy bubeník skupiny Queen Roger Taylor, bylo z toho (alespoň mězi fanoušky) menší pozdvižení. A to i přesto, že si přijel "jenom" převzít od společnosti Monitor EMI Zlatou desku za prodej výběru hitů Greatest Hits II. Kromě tiskové konference, předávání a několika rozhovorů pro různé deníky se Roger Taylor objevil i v televizi – vedle Baga to bylo i v Esu (s Terezou "Čágo belo šílenci" Pergnerovou v době její největší popularity). Pominu nyní fakt, že vše bylo poněkud bizarní – Reflexu si Taylor posteskl, jak hloupé dovedou být otázky (na tiskovce se ho ptali, jak se vyspal, kde a zda s někým), na předávání desky, které uváděl Martin Hrdinka, se mimo jiné křtila nová deska skupiny Shalom, která si přišla pro Platinovou desku a Petr Muk pro Taylorův podpis) a tak dále.
Našlo se jen málo reportérů, kteří by položili inteligentní otázku (tedy jinou než "Jaký byl Freddie Mercury" nebo "Jaké to je být bez něj" apod.), ale našlo se i několik výjimek, které se Taylora zeptali na, v té době u nás nejpopulárnější a nejhranější song od Queen, Radio Ga Ga.
Dnes je tomu právě 27 let co tento hit vyšel poprvé na singlu. Byl prvním z jedenáctého studiového alba The Works, kterým si Queen dost možná usmířili své fanoušky po předešlém počinu, mnohými proklínaném funky-disco pokusu Hot Space (i když nebýt jeho, neměli bychom Under Pressure a Thriller Michaela Jacksona by zněl dost možná jinak). The Works bylo nejen nejkratší album skupiny, ale také první, které vyšlo na CD. Ačkoliv šlo o návrat k rockovým kořenům, v mnoha skladbách to stále elektronicky dusá, avšak i přesto si album našlo své fanoušky (a často je chápáno jako vrchol tvorby skupiny v 80. letech).
Roger Taylor se při zmínkách o popularitě Radia Ga Ga u nás upřímně podivil – nechápal, jak to, že to není Bohemian Rhapsody či, v Americe nejpopulárnější, Another One Bitest The Dust. Na druhou stranu ho to jistě potěšilo - je to ostatně jeho skladba. Na nápad přišel Taylor při poslechu rádia, které se nezamlouvalo jeho synovi, což komentoval hlasitým "radio ka ka". Píseň o tom, jak doba videa ničí hudbu a vzpomínka na ty staré dobré časy, kdy jediným společníkem puberťáků bylo rádio, které dávalo hvězdy, rozesmávalo i umělo rozplakat, je tak trochu ironickým paradoxem. Tento manifest proti době ovládané MTV byl doprovázen opulentním videoklipem Davida Malleta, který využívá nejen záběry z Langovy Metropolis, ale i úryvky z předešlých klipů skupiny a stal se de facto jedním z nejpopulárnějších klipů (nejen) na MTV...
Když 22. února 1994 přijel do Prahy bubeník skupiny Queen Roger Taylor, bylo z toho (alespoň mězi fanoušky) menší pozdvižení. A to i přesto, že si přijel "jenom" převzít od společnosti Monitor EMI Zlatou desku za prodej výběru hitů Greatest Hits II. Kromě tiskové konference, předávání a několika rozhovorů pro různé deníky se Roger Taylor objevil i v televizi – vedle Baga to bylo i v Esu (s Terezou "Čágo belo šílenci" Pergnerovou v době její největší popularity). Pominu nyní fakt, že vše bylo poněkud bizarní – Reflexu si Taylor posteskl, jak hloupé dovedou být otázky (na tiskovce se ho ptali, jak se vyspal, kde a zda s někým), na předávání desky, které uváděl Martin Hrdinka, se mimo jiné křtila nová deska skupiny Shalom, která si přišla pro Platinovou desku a Petr Muk pro Taylorův podpis) a tak dále.
Našlo se jen málo reportérů, kteří by položili inteligentní otázku (tedy jinou než "Jaký byl Freddie Mercury" nebo "Jaké to je být bez něj" apod.), ale našlo se i několik výjimek, které se Taylora zeptali na, v té době u nás nejpopulárnější a nejhranější song od Queen, Radio Ga Ga.
Dnes je tomu právě 27 let co tento hit vyšel poprvé na singlu. Byl prvním z jedenáctého studiového alba The Works, kterým si Queen dost možná usmířili své fanoušky po předešlém počinu, mnohými proklínaném funky-disco pokusu Hot Space (i když nebýt jeho, neměli bychom Under Pressure a Thriller Michaela Jacksona by zněl dost možná jinak). The Works bylo nejen nejkratší album skupiny, ale také první, které vyšlo na CD. Ačkoliv šlo o návrat k rockovým kořenům, v mnoha skladbách to stále elektronicky dusá, avšak i přesto si album našlo své fanoušky (a často je chápáno jako vrchol tvorby skupiny v 80. letech).
Roger Taylor se při zmínkách o popularitě Radia Ga Ga u nás upřímně podivil – nechápal, jak to, že to není Bohemian Rhapsody či, v Americe nejpopulárnější, Another One Bitest The Dust. Na druhou stranu ho to jistě potěšilo - je to ostatně jeho skladba. Na nápad přišel Taylor při poslechu rádia, které se nezamlouvalo jeho synovi, což komentoval hlasitým "radio ka ka". Píseň o tom, jak doba videa ničí hudbu a vzpomínka na ty staré dobré časy, kdy jediným společníkem puberťáků bylo rádio, které dávalo hvězdy, rozesmávalo i umělo rozplakat, je tak trochu ironickým paradoxem. Tento manifest proti době ovládané MTV byl doprovázen opulentním videoklipem Davida Malleta, který využívá nejen záběry z Langovy Metropolis, ale i úryvky z předešlých klipů skupiny a stal se de facto jedním z nejpopulárnějších klipů (nejen) na MTV...
Jako B-strana singlu vyšel song I Go Crazy Briana Maye, který měl tu smůlu, že zbylým členům kapely přišel až příliš syrový a na album se proto nedostal. Při jejím poslechu to zamrzí o to víc, neboť jde o poctivou rockovou pecku s výraznou Mayovou kytarou. Dost možná dostala přednost stadiónová halekačka Tear It Up a zatímco Radio Ga Ga si prozpěvuje snad i ten, kdo Queen nezná (a dost možná při tom má nutkání zvedat ruce nad hlavu a tleskat do rytmu), druhou stranu singlu zná asi jen málokdo...
Žádné komentáře:
Okomentovat