Nedávno jsem zde psal o baskytaristovi Johnu Deaconovi. Dnes přijde řada na jeden z jeho největších hitů, který do značné míry pomohl skupině Queen dobýt Ameriku. Dámy a pánové, dovolte mi představit jednatřicetiletý šlágr Another One Bitest The Dust!
 |
| Britské vydání www.queenvinyls.com |
Přesně 22. 8. vyšel ve Velké Británii singl, který se doslova zapsal do historie. U jiných písní by to znělo jako prázdná fráze, ale v případě Deaconovy skladby to naprosto sedí. O několik dní před britským vydáním byl dán do prodeje singl v USA. A začaly se dít věci! V Británii se vyšplhal na solidní sedmou příčku žebříčků, v nichž se udržel 9 týdnů (z toho tři v top 10). Do amerických hitparád se vřítil 16. 8., aby v nich setrval 31 týdnů, z toho 15 v top 10 a tři týdny na prvním místě! A aby toho nebylo málo, tak tento úspěch zopakoval jak v žebříčcích rockových, popových, ale i black-and-soulových. A právě tento úspěch nasměroval kapelu tam, kam se podle mnohých neměla nikdy vydat...
Ale nepředbíhejme. Píseň vznikla pro jejich osmé studiové album The Game, které vzniklo ve dvou fázích v létě 1979 a na jaře 1980. Jak bylo již řečeno, autorem byl baskytarista John Deacon, který se měl během roku 1979 potloukat ve studiu, kde nahrávala afroamerická disko a R&B kapela Chic, která s přestávkami hraje dodnes. A byla to právě jejich skladba Good Times, která Deacona inspirovala...
Ale nepředbíhejme. Píseň vznikla pro jejich osmé studiové album The Game, které vzniklo ve dvou fázích v létě 1979 a na jaře 1980. Jak bylo již řečeno, autorem byl baskytarista John Deacon, který se měl během roku 1979 potloukat ve studiu, kde nahrávala afroamerická disko a R&B kapela Chic, která s přestávkami hraje dodnes. A byla to právě jejich skladba Good Times, která Deacona inspirovala...
Nezvyklá, až funková basová linka, byla tím hlavním, co Deacon nosil v hlavě a co ho přimělo píseň napsat. Jak přiznal později v rozhovoru pro Bassist & Bass Techniques, bral to jako písničku k tanci, ale netušil, jak velký hit se z ní může stát. Sám nahrál ve studiu basovou linku, piáno, kytary a tleskání, aby později zbytek kapely dodal svojí trošku do mlýna. Ačkoliv bylo album The Game první, kde se Queen rozhodli používat i synťáky, nebyl to případ této skladby. Po vydání alba (30. června 1980) si ji vybrala některá černošská rádia a začala ji hrát. Nápad vydat skladbu jako singl byl z hlavy Michaela Jacksona, který to poradil v zákulisí losangelské zastávky amerického turné Queen. A tak se zrodil vůbec nejprodávanější singl skupiny - prodalo se ho přes 7 milionů.
Videoklip byl natočený právě během amerického turné, konkrétně v texaském Dallasu. Zvláštností je, že pro největší hit kapely vzniklo jedno z nejlevnějších videí. Nebylo snad země, kde by se singl neumístil na čelních pozicích žebříčků. Vyvolal lehkou kontroverzi, když byla titulní skladba nařčena ze skrytého vzkazu - při přehrání pozpátku má totiž Freddie nabádat k hulení slovy "Je sranda kouřit marihuanu". Píseň se dočkala také několika coververzí, z nichž jedna z nejznámějších byla ta z roku 1998, kterou spáchal Wyclef Jean. Skladba se také dočkala parodie, s níž se ve svém prvním televizním vystoupení předvedl "Weird Al" Yankovic.
A abych nezapomněl - singl má (nebo měl) dvě strany. B-stranou písně Anothe One Bitest The Dust se stala v Británii skladba Briana Maye Dragon Attack. Sám autor ji okomentoval lakonicky: "Napsal jsem ji hodně pozdě večer, spíš k ránu, patrně velmi opilý." Později si vybavil, že skladba se vyloupla z jednoho jamování a zatímco John Deacon si ji obliboval, Roger Taylor si stěžoval, že během ní dostává jeho zápěstí (zvlášť to pravé) zabrat. Pojďme se na to podívat na záznamu z kanadského Montrealu...
Ovšem to by nebyli Queen, kdyby to bylo se singly úplně jednoduché. Americké, japonské, kanadské a australské vydání mělo na B-straně Mercuryho poněkud zvláštní černohumorný počin Don't Try Suicide, který místy zní jako návrat do 50. let...
Žádné komentáře:
Okomentovat