pondělí 30. května 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity XV - Play The Game

oPřed 31 lety vyšel singl z osmého řadového alba, které v mnoha ohledech předznamenalo další hudební, ale i vizuální vývoj skupiny Queen.
Děvčata a chlapci, zapomeňte na sedmdesátá léta, jsou tu léta osmdesátá!

britské vydání
www.queenvinyls.com
Album neslo titul The Game a bylo v mnoha ohledech velmi specifické. Queen spojili poprvé své síly se zvukovým inženýrem (Rheinholdem) Mackem, který se stal nejenom spoluproducentem alba, ale i spolustrůjcem výsledného zvuku. Skupina, která do té doby otevřeně deklarovala, že na jejich nahrávkách nejsou syntezátory, s nimi poprvé začala experimentovat. Tento posun od kytarově založených a epických dlouhých skladeb je posunul k rytmičtěji založeným písním. Poprvé experimentovali s žánry disko a funk a ačkoliv se to Rogeru Taylorovi a Brianu Mayovi moc nezamlouvalo, Freddie Mercury s Johnem Deaconem je zjevně přehlasovali. Druze jmenovaný ostatně pro album napsal Another One Bitest The Dust, flák, který získal (stejně jako celé album) pozornost amerických posluchačů. The Game se vyšplhalo nejen na první příčku britské, ale i americké hitparády (a to bylo poprvé a naposledy). Zatímco v té britské se album udrželo čtyři týdny (z toho dva na první příčce), v USA se drželo celých 21 týdnů a na špičce celých pět týdnů!

Ačkoliv si Queen koupili vlastní nahrávací studiu ve švýcarském Montreux, pracovali na The Game v mnichovských studiích Musicland. První část nahrávání probíhalo od 
června do července 1979, kdy vznikly celkem čtyři písně. Poté si dali hoši oraz, aby mohli nacvičovat na nadcházející britské turné, které čítalo 16 koncertů v devíti městech (od 22. 11. do 26. 12. 1979). V rámci tohoto turné zakomponovali do setlistu i novinky Crazy Little Thing Called Love a Save Me.

Když se na jaře 1980 vrátili k nahrávání, měli prý podle Rogera Taylora připraveno na 40 skladeb. Je proto velmi zarážející, že na albu je jich nakonec celkem pouze 10 (jedna z odmítnutých skladeb byla i Taylorova A Human Body, která prý byla "příliš melodická"). Nějaký materiál se pak dostal na následujícího Flashe Gordona a dozajista i na Hot Space.

Na začátku 80. let se začalo spekulovat o homosexualitě Freddieho Mercuryho. Jednou z příčin bylo i jeho vystoupení v televizní show britského dýdžeje (a tajeného gaye)
 Kennyho Everetta...
Ten tam byl Freddie v rozevlátých kimonech nebo přiléhavých overalech, ten tam byl černý lak na nehty. Ještě větší posun znamenal videoklip pro singl Play The Game, v němž se Freddie vůbec poprvé objevil před kamerou s knírkem. V květnu 1980 jej v Trillion Studios režíroval Brian Grant. Všimněte si, že May nehraje na svůj tradiční Rudý speciál, ale na Fender Stratocaster. Z klipu je patrné proč. Tak tedy: Play The GameV hlavních rolích klíčování, oheň, voda... a vazelína...
Mercuryho gay-klon vzhled, který byl údajně motivovaný snahou zakrýt jeho vyčnívající zuby, vedl ke klasické legendě, kdy po něm během následujícího severoamerického turné měli fanoušci házet holící strojky, žiletky a lak na nehty. Kapele to ale prý nevadilo...

Album (které bylo mimochodem i první vydané na CD) přilákalo mnoho nových posluchačů, ale dozajista jich i spoustu odradil. Nedostaly se na něj některé skladby, jako bylo právě Rogerova úžasná skladba A Human Body, která se stala B-stranou singlu Play The Game.

A tak začala pro kapelu Queen 80. léta. Doba, kdy jste si s nimi mohli zakřičet "Flash, ahaaa!", nebo se zaposlouchat do jejich prvního výběru největších hitů, zatrsat si u mnohými nenáviděného funky alba Hot Space nebo si zaplácat nad hlavou v refrénu Radio Ga Ga... Queen už byli hardrockoví, artrockoví, glamrockoví... ale to vše byla minulost... nastala léta osmdesátá, kdy se staly ultimativní stadiónovou kapelou. A na stadiónu na nějaké experimenty nebyl čas...

Žádné komentáře: