Česko-Slovensko hledá Queen?

Minulou neděli (tedy 22. května) jsem s obavami sedl před televizní obrazovku. Jak se ukázalo, byly opodstatněné.

Ač mi je celý fenomén "Superstar" spíše protivný a mé znalosti celé této šau (jak říkal bývalý porotce Ondřej Soukup) končí kdesi u Anety Langerové (do dobrá, možná u Vlasty Horvátha, ale co se dělo v dalších ročnících a kolik jich vlastně bylo mi zcela uniká a splývá), neodolal jsem a poté, co jsem zaslechl že tento večer půjde o skladby skupin ABBA a Queen, pustil jsem se do toho. První půlku jsem spíš nevnímal. Písně skupiny ABBA jsem poslouchal jako hodně malý a jejich kolovrátkové rytmy mě už poněkud omrzely. Zajímala mě hlavně druhá půle večera... A pak to přišlo... Už úvodní společné medley skladeb Bohemian Rhapsody, We Will Rock You a Radio Ga Ga ukázalo několik nástrah. Jednak fakt, že Martin Šeps je mezi finalisty jaksi omylem a jeho "angličtina" je velmi svérázná. Martin Harich proti němu překvapil, když přiměl své hlasivky i k nečekaným výškám. Gabriela Gunčíková opět dokázala, že v hrdle plavé krásky se může skrývat dynamit a celé to stvrdil Lukáš Adamec, rocker tělem i duší...

A pak už přišly sólové výstupy. Jako první přišel stylově vystrojený Lukáš Adamec. Jeho písní měla být Somebody To Love, vokálně jeden z nejnáročnějších počinů skupiny Queen. Jak sám Adamec řekl - Freddie měl ostrý hlas, on má hlas zastřený, a tak je zvědavý, jak to dopadne. A musím uznat, že to dopadlo překvapivě dobře. Ovšem zejména proto, že se (neřekl bych, že nevědomky) Adamec nesnažil zpívat jako Mercury, ale jako George Michael. A to se nakonec ukázalo jako moudré rozhodnutí... Jenom škoda, že výstup podivně kazily sboristky, které se mi zdály celý večer poněkud mimo. V hale to však asi znělo jinak, neboť i je porota pochválila s tím, že v originále tam je snad milion sborů (ehm, v originále to jsou pouze členové kapely).

Jako druhý sólista nastoupil miláček pubertálního a prebupertálního dívčího publika, Martin Harich. Ač díky rozhodnutí posadit si celou skladbu We Are The Champions o nějakou kvartu či kvintu níž ztratila tato na naléhavosti, jemu to umožnilo projít jí bez ztráty kytičky (nikoliv však dalšího postupu, což je z ohledem na to, co následovala, zcela NEPOCHOPITELNÉ).

Následoval největší WTF moment celého večera, ale řekl bych že snad i celé Superstar. Na pódiu nakráčelo zjevně věčně zhulené rasta zvířátko Michal Šeps a spustil svojí "verzi" skladby Mustapha. Je fakt, že skladba sama o sobě nepatří k nejtypičtějším písním skupiny Queen (popravdě je asi nejpodivnější), ale fakt, že se Šeps ani neobtěžoval naučit text, který sám o sobě není příliš obsáhlý, mě šokovalo a popravdě i urazilo. Celé to uzavřel komentář poroty, který jenom dokázal, že Šepsovi je celá akce kdesi a navíc jeho mozek provoněný THC není schopen pochopit ironii. Jasný vítěz tzv. Hvězdné pěchoty (tedy toho nejhoršího, co se do soutěže přihlásilo). Jak se mohl dostat až sem, je mi záhadou (ačkoliv má žena má teorii, že diváci jsou natolik otrávení celou akcí, že hlasy pro Šepse posílají jako jakýsi recesistický bojkot). Jen pro úplnost - zde je originální text písně a nyní svérázná verze "rosničky z Kábulu" Michala Šepse, kterou prý "zazpíval po svém, jak se to naučil a to se cení":

Po tomto výstupu zdrogovaného muezzina jsem chtěl utéct na panáka, ale naštěstí jsem tak neučinil, neboť přišla růže mezi trním, půvabná a pěvecky neuvěřitelně nadaná Gabriela Gunčíková se skladbou Who Wants To Live Forever. Píseň z alba A Kind Of Magic a filmu Highlander se může zdát jako poměrně snadná balada, ale ve své době si na ní zuby vylámal i Seal. Gunčíková se zdála ze začátku poněkud nesvá, ale poté, co se do toho při prvním refrénu opřela, bylo jasné, že je tu výkon večera (a jsem rád, že jsem našel i video s následujícím hodnocením poroty - Pavel Habera v něm navazuje na předešlé hodnocení, kde si představil po Šepsově výstupu modelového diváka, turistu, který si zapnul TV, spatřil čtyři nejlepší zástupce a pomyslel si, že v obou republikách jsou všichni idioti, načež se vydal zpět na letiště...) 

Pomineme-li výstup Michala Šepse (který "ňákou Mustafu nikdy neslyšel"), popasovali se účastníci s náročnými songy velmi dobře. Ponechme stranou otázku, mají-li soutěže podobného typu nějaký smysl. Jako odpověď si zkuste (jako já v úvodu) vzpomenout, kolik jich máme už za sebou a kdo v jednotlivých ročnících vyhrál... Kolik jste jich dali dohromady?