čtvrtek 12. února 2009

Konečně mobilní!

Tak se nám konečně podařilo získat netbook, o kterém jsem mluvil už od Vánoc.

Máme je doma už několikátý den (v plurálu píšu proto, že jsme ho pořídili i pro Kačku), ale stejně jako většina jiných uživatelů, kteří se na něj těšili a chtěli o něm podávat zprávy na svém blogu, jsem se k tomu nedostal dřív.

Zkrátka a dobře si ho užívám a nemám zatím čas na nějaké plané plkání na blog.

Počítač je to sice malý, ale neuvěřitelně uživatelsky příjemný. To, co je pro někoho nevýhoda - nepřítomnost optické mechaniky - jsem vyřešil dokoupením externí vypalovačky. No a pro maximální pohodlí jsem dokoupil i router. Tím pádem mám přístup na internet po celém bytě. Zkrátka maximální pohoda.

Nyní se už jen sžít s klávesnicí (což nebude těžké, protože ač je menší než klasická, píše se na ní velmi dobře) a naučit se používat všechny vychytávky (třeba včera večer mi došlo, že ntb má i slot pro SD kartu a o možnostech přes funkční klávesu ani nemluvě).

Uvažujete-li tedy o netbooku, rozhodně můžu tento vřele doporučit...

Ještě bych snad dodal, že vlastním verzi se solidním 160GB HDD a RAM jsem si navýšil na 2GB. Používám Win XP (to je ale z lenosti a neochoty se přeučovat na Linux, takže si můžete odpustit poznámky o tom, jak jsou produkty od Mrkvošitu k ničemu etc... Náhodou XP SP3 jsou dle mého velmi dobrý systém a pokud se nepletu, měly by na ntb běhat i nejnovější Win 7, na které jsem upřímně zvědavý).

P.S. Windows 7 tam sice nainstalovat jdou, ale popravdě to moc neběhá. Spíš se to stane dosti dýchavičné a nepoužitelné, takže zase zpět k XP...

pondělí 2. února 2009

Quo vadis Jerry Bruckheimer...?

Imaginární odpoutaná kamera se zběsile jako závodní automobil řítí opuštěnou dálnicí digitální krajiny. Hřmí a zamračenou oblohou co chvíli prosvěcují blesky. Jeden z nich zčistajasna protne těžké mraky a udeří do uschlého stromu po pravé straně cesty. Ten se po zásahu shůry opět zazelená. Scenérii doplní titulek „Jerry Bruckheimer Films“.

Jerry Bruckehimer
nymag.com
Tak před třemi lety začínala moje nepříliš vydařená bakalářská práce. Byla to doba plná mladického nadšení a věčného sledování trháků jako Flashdance, Policajt v Beverly Hills, Top Gun, Mizerové, Skála, Armageddon, Pearl Harbor nebo Černý jestřáb sestřelen. Film končil, šlo se na bonusy. "Hi, I'm Jerry Bruckheimer, the producer of..." začínal nespočet audiokomentářů. "My jsme ti, co to dali dohromady," říkával často Jerry (čtenář nechť mi odpustí, ale za těch pár let jsem si k Jerrymu vypěstoval poněkud osobní vztah, byť jsem se snažil udržovat si kritickou distanci). Některé filmy provázely jeho fotodeníky: „... od strýčka jsem v šesti dostal fotoaparát a začal fotit,“ vzpomínal Jerry na disku Veronica Guerin. „Při natáčení každého filmu, na kterém pracuji, zachycuji na fotografiích své dojmy z produkce, herce, scénu a prostředí, ve kterém točíme,“ dodával v dokumentu k Černému jestřábovi. Následovala spousta vydařených fotek, jejichž zajímavost dokazovala nejen to, že producent má i jistý umělecký talent, ale hlavně, že má peněz na rozhazování. To co fotky zachycovaly, vypadalo často jako opravdová válečná vřava (Černý jestřáb sestřelen) nebo jako návrat do časů pirátů (Piráti z Karibiku). Další dokumenty ukazovaly Bruckheimera, kterak s fotoaparátem pobíhá po place, směje se při rozhovorech s herci, poplácává režiséra po zádech a nebo si na své stoličce vedle něj užívá kopr.
Zkrátka a dobře, ze všeho co Jerry Bruckheimer udělal, nebo z dokumentů, kde se (sebe)prezentoval, čišela čirá radost přerostlého kluka, který má rád automobilové honičky, rychlé střihy a výbuchy. Hodně výbuchů. Ještě víc výbuchů... (ostatně v jednom humoristickém článku popisujícím "Jak poznáte že jste ve filmu Jerryho Bruckheimera" bylo vedle taxonomie hrdinů [policista/kriminalista/kdokoliv z FBI] a jejich něžných poloviček [čarokrásné děvy, které se však nikdy neodhalí - nezapomínejme na rating!], také v každém druhém odstavci "vaše auto vybuchne", "váš dům vybuchne", "vaše město vybuchne" a nakonec "vše co může i nemůže vybuchnout, vybuchne". Zkrátka takový Jerryho zákon...
V poslední době se nám však Jerry poněkud vytrácí. Tím nechci říci, že by nějak výrazně sešel (byť mu bude příští rok pětašedesát), ale spíš to, že jeho filmy a hlavně jeho značka už tak nějak netáhnout. Musím sice uznat, že natočil (zatím)trilogii Piráti z Karibiku (Prokletí Černé perly, Truhla mrtvého muže, Na konci světa), která celosvětově vydělala úctyhodných 2.681.440.232 dolarů (nejvíc přinesl druhý díl, který se stal třetím celosvětově nejúspěšnějším filmem), ale jeho jméno se začalo vytrácet a rozmělňovat ve jménu kolosu jménem Walt Disney Pictures.

Zároveň se mu usilovně daří pohřbívat kdysi hvězdnou kariéru Nicolase Cage v ještě docela zábavných
Lovcích pokladů, pitomoučkém pokračování Lovci pokladů: Kniha tajemství a o chystaném třetím dílu ani nemluvě...
Kritici neměli Jerryho nikdy moc rádi, ale slova uznání mu přinesly až jeho televizní projekty, což bude patrně hlavní důvod jeho ústupu z hollywoodského výsluní. A že jich je, považte sami:

Jonathan Littman, ředitel televizní produkce Jerry Bruckheimer Films o Jerry Bruckheimerovi řekl: „čte všechny scénáře CSI, shlédne každé denní práce a každý finální sestřih epizody“. Patrně všichni diváci se shodnou na tom, že Bruckheimerovy seriály jsou vizuálně poměrně specifické (i když v dnešní době podobný styl vidíme pomalu v každém druhém seriálu). O vzhledu seriálu CSI poznamenal Littman: „Jerry má teorii - protože lidé přepínají mezi kanály, je třeba je zaujmout vizuálně. Když to bude vypadat jako cokoliv jiného, budou přepínat dál, ale když to bude vypadat jinak, zastaví se“ (obě citace z FRUITKIN, Alan James (2001): An eye for pop culture. Mediaweek, 11, č. 29 (30.7.), s. 23.). Matt Groening na to šel před lety přes žlutou, Bruckheimer a jeho lidé přes temný obraz a přehnaný kontrast temna a světla.

Je-li tomu opravdu tak a Jerry Bruckheimer se podíli na TV tvorbě tak intenzivně, jak je to deklarováno, není se čemu divit, že nemá moc času na stříbrné plátno. Na klidu mi nepřidává ani pohled na chystané projekty:

Fotografie z romantické komedie Báječný svět shopaholiků (Confessions of a Shopaholic, r. P.J. Hogan) mě přivádí na myšlenku, zda jde o projev počínající stařecké demence nebo snahu navázat na úspěch "ženské liniie", tedy filmy Flashdance a Divoké kočky. Žel bohu se přikláním k první možnosti a vidím bezděčně se pohupujícího starého Brůnu... ehm, Bruckheimera, na place další "pecky" G-Force (r. Hoyt Yeatman), která nám přinese tým špičkově trénovaných agentů (až doposud to zní dobře)... agentů, kteří však nejsou lidé, ale morčata (!!!). Ano dámy a pánové, ta dementní zvířátka, která se zmůžou leda tak na vrkání a pískání, budou bojovat proti šílenému miliardáři, který nechce nic víc, než převzít vládu nad světem (jak jinak, že?). Bojím se co čekat od morčátek, jejichž tlamičkami budou promlouvat Nicolas Cage (ten chlap asi už vážně nemá soudnost), Steve Buscemi, Penélope Cruzová, Kelli Garnerová či Bill Nighy. Režie: Hoyt Yeatman, supervizor triků další Bruckheimerovy zvířátkovské megachujoviny Klokan Jack. Bojím se, moc se bojím... (a to všechno ve 3D!!!)

Trochu klidu (a doufejme i filmové zábavy) snad může přinést herní adaptace Prince of Persia: The Sands of Time, kterou režijně vede Mike Newell, režisér čtvrtého Harryho Pottera (ale také Lásek za časů cholery). Uvidíme, jak se Jake Gyllenhaal popasuje s rolí prince Dastana.

No a v dlouhodobějším výhledu je drama
The Line, které režíruje Danny Cannon, tvůrce zde již zmiňovaného seriálu Eleventh Hour a The Sorcerer's Apprentice s Nicolasem Cagem v režii Johna Turteltauba (oba spolupracovali s Bruckheimerem na Lovcích pokladů).

Takže pomineme-li dosud zcela nepotvrzené spekulace o čtvrtých
Pirátech z Karibiku, nevypadá to do budoucna s Jerry Bruckheimerem bůh ví jak růžově... ale nechme se překvapit...