neděle 30. srpna 2009

Zpátky do práce...

Tak jsem vážně doktorand. Stvrzení tohoto statusu přišlo v podobě příjemné součásti doktorandského studia – získání grantu. Štědrou rukou byl v tomto případě rektor Masarykovy univerzity a naprosto zásadní dík si zaslouží garant projektu, doktor Pavel Skopal. Oběma patří můj upřímný vděk. A pak také děkuji oponentům, kteří byli k projektu více než vlídní.

A o co jde?

V návaznosti na probíhající výzkumy se budeme snažit vyhledat a poté i vyzpovídat bývalé zaměstnance brněnských kin. Nejde nám však o nějaké přátelské tlachání, ale o pečlivě vedené rozhovory, které by nám měly odhalit údaje a detaily, které z mnoha důvodů v archivech nenajdete. A vzhledem k tomu, že bychom se rádi zaměřili na období 30. až 50. let, je nasnadě, že máme mnohdy jednu z posledních šancí pamětníky vyzpovídat. Výsledkem by tak měl být co nejkomplexnější výzkum lokální filmové historie, fungování kin, systému distribuce, ale i historických mezníků, které se v průběhu let odrážely ve fungování kin v Brně.

Vedle toho se chystám na ještě hlubší ponoření do tématu Filmového festivalu pracujících. Od září povedu seminář, který se zaměří zejména na dobový mediální obraz celé akce. Souběžně se budu snažit i nadále shromažďovat další prameny potřebné k budoucí výsledné práci. Shodou okolností mě nezávisle na sobě upozornili dva lidé – jeden z nich je vedoucí kina Art, a druhý jeden z našich magisterských studentů – na možnost získat informace v boskovickém kině. Letní kino v Boskovicích, které pojme na 2000 diváků, patří k největším v republice. Od roku 1964 pořádaly projekce FFP i tam a právě na jejich adresu směřoval jeden z mých sondovacích mailů. Je více než potěšující zjistit, že materiály, které mnoho jiných kin po revoluci hromadně likvidovalo, se v Boskovicích stále nalézají, a také to, že jsou ochotni mi je zapůjčit. V nejbližších dnech se tedy chystám provést první „rekognóskovací“ výpad směrem Boskovice.

Do té doby nás však čekají státnice, na kterých se podílím aktivně (jako oponent) a pasivně (avšak o to intenzivněji) jako podpora přítelkyně, kterou čeká další pokus. Bohužel již ten poslední. Tak ji držte palce, ať to tentokrát klapne…