pondělí 1. prosince 2008

Svátky a zvířata

Ze šuplíku… prosinec 2001
Ač je to k nevíře, máme tady už prosinec. A právě to mě přimělo zahrabat opět v hlubinách mého archívku a vylovit další "perlu". Opět se jedná o článěk určený pro Deník Jablonecka, který vyšel zřejmě 29. 12. 2001. I jako v předešlém případě jde o původní, redakčně neupravenou verzi - opět plnou "svátečního" nadšení, včetně přání na závěr textu...

Vánoce a Silvestr jsou sváteční dny, které přicházejí vždy na závěr roku a přinášejí klid a pohodu. Doma si lidé snaží vytvořit slavnostní atmosféru a všude je cítit přátelská nálada. Avšak ani v těchto dnech, stejně jako jindy, bychom neměli zapomínat na tvory, které nás provází životem, na zvířata.

Útulek Dášenka

Prvním zastavením je lučanský útulek Dášenka, o němž jsem se bavil s paní Dagmar Holanovou, místní předsedkyní Ligy na ochranu zvířat, zakladatelkou a majitelkou této instituce. První otázka se týkala nejčastějších důvodů, kvůli kterým se sem zvířata dostávají. „Hlavním důvodem je vždy lidská nezodpovědnost a krutost. Lidé si o sobě dost myslí, ale pak zjistí, že to nezvládnou.“ Dozvídám se o krutých praktikách některých majitelů, kteří, než aby zajistili starému, či vážně nemocnému psovi slušnou smrt, hodí ho radši do popelnice. „Naším hlavním úkolem je zaručit zvířatům důstojný život nebo důstojnou smrt. Jsou-li zranění, asistujeme u jejich operace na veterině a zajišťujeme následnou rehabilitaci.“ Po malé odmlce paní Holanová pokračuje o poznání veseleji: „Jsou však i tací, kteří nemohou mít psy doma, a tak chodí k nám do útulku a půjčují si je na procházku. Někteří psi jsou od lidí, kteří jdou do domova důchodců či do nemocnice, ale pokud jim to zdravotní stav dovoluje, chodí se na své miláčky pravidelně dívat a chodí je venčit.“
Zimní období se ve zdejším útulku moc neliší od zbytku roku. V současné době je zde na čtyřicet psů a stejně tolik koček. Všichni tito chovanci dostávají v zimě větší porce potravy. Ta se jim míchá z několika druhů granulí, aby se zajistila co největší pestrost. Zajímám se, co jiného přinášejí Vánoce, a sdílná Dagmar Holanová se nadechuje k delšímu vyprávění. „V podstatě na jednu stranu radost a na stranu druhou starost. Pár psů sice ubude, ale po Vánocích snad ještě větší množství přibude. Jako jsou psi „prázdninoví“, jsou také psi „vánoční“. Zvíře je krásný dárek, ale po několika dnech majitelé zjistí, že ono to taky žere, čůrá …, a tak to dají pryč.“ A jak budou vypadat vánoční svátky v útulku? „Ještě před Štědrým dnem jsme pořádali mikulášskou nadílku, na kterou každoročně přijíždí kolem stovky lidí. Moc nám pomáhají, protože přivezou granule, konzervy, vodítka či misky. Malé děti pak dostanou od Mikuláše za básničku malý dáreček a vládne zde krásná atmosféra.“ Po chvilce ticha vyprávění pokračuje: „V podstatě máme normální Vánoce. Dřív než zasedneme ke štědrovečernímu stolu, dostanou pár pamlsků zvířátka, která tam mají mimo jiné též malý stromeček. Celý večer máme samozřejmě jako v jiné dny pohotovost, což v praxi znamená, že zavolá-li Městská policie či kdokoliv jiný, že je někde zaběhlý pes, musíme vyjet. Ještě musím dodat, že poštou nám chodí třeba i padesát přáníček, ale jen pár je pro nás.“
Další otázka směřuje na poslední den v roce, na Silvestr. Výraz Dagmar Holanové značně zvážní a zesmutní. „To je katastrofa. Vyjíždíme až dvanáctkrát za noc. Pes je díky svému dokonalému sluchu šokován množstvím hluku z každoročních ohňostrojů a utíká. V panice však neutíká domů, ale co nejdál od hluku. Stává se pak, že když na jaře roztaje sníh, nalézají lidé po lese mrtvé psi, kteří doplatili na lidskou zábavu.“ Paní Holanová ve smutném vzpomínání ještě pokračuje, a tak se dozvídám o konkrétních případech, které jsou smutné a tragické. V útulku však podle jejích slov žádné problémy nejsou. Zvířata jsou v místnosti a za klid vděčí též výhodné poloze tohoto útočiště. Majitelům psů, kteří bydlí v centru, radí paní Holanová zakoupit u veterinárního lékaře tablety na uklidnění, ale především zavřít psa doma a zajistit všechny dveře. „Díky smlouvě s městem o odchytu a sběru kadávrů (uhynulých zvířat) musím být vždy připravena vyjet. Silvestr slavím tedy bez alkoholu, ale nijak mě to neomezuje. Vyrovná to radost z přání, se kterými k nám lidé přicházejí po celý den.“
Starat se o zatoulaná či opuštěná zvířata je práce velice náročná. Jak po stránce finanční, tak i fyzické a psychické. Podle slov paní Holanové se za osudem každého chovance skrývá leckdy velice smutný příběh a člověk si i díky tomu jen těžko uchová odstup. Stává se pak, že rozloučit se se zvířetem přináší radost a slzy. „Je to takový rozjetý vlak, ze kterého už nelze vyskočit. Starosti vyváží pocit zadostiučinění a radosti na tím, když se k vám po čase přijde podívat někdo s pejskem, který prošel naším útulkem a vy vidíte, že je čistý, dobře krmený a hlavně spokojený.“
A co popřát lučanskému útulku do nového tisíciletí? Mnohem více lidí, kteří si sem přijdou pro psa nebo kočku a ještě více zodpovědnosti mezi lidmi. Díky ní si snad již nebudou pořizovat zvíře ti, kteří nejsou odhodláni se o něj za každých okolností starat.

Zoologická zahrada Liberec

Dalším místem, které nabízí zvířatům útočiště, je nejstarší zoologická zahrada u nás (zal. r. 1919) v blízkém Liberci. Ta se již pomalu připravuje na zimní období, jehož příchod je však zatím v nedohlednu. „Letos je teplo, což znamená, že většina zvířat je ve venkovních výbězích.“ informuje mě Lada Sedláčková z oddělení propagace a ekologické výchovy. „Jsme však připraveni na náhlou změnu počasí, což v praxi znamená, že máme v pohotovosti čerpadla v bazénech lachtanů a tučňáků. Nesmí se stát, že by jim voda zamrzla.“ Dozvídám se také, že již v říjnu byla zazimována většina teplomilných ptáků z venkovní voliéry nového pavilonu tropů a po přesunu zbytku zůstávají venku už jen racci. Nastane-li však opravdová zima a napadne-li sníh, přibudou pracovníkům zoo další starosti. „Zvířata jsou vždy s ohledem na jejich zdravotní stav vypouštěna do venkovních výběhů. Mrzne-li, hrozí jim uklouznutí a zlomenina u žirafy či nosorožce není nic příjemného. Myslím tím ani pro zvíře, ani pro ošetřovatele a veterinárního lékaře. Už jenom uspání takového pacienta je velice složitá procedura. Předcházíme tomu tedy sypáním písku či štěrku a když nepomáhá ani to, nezbývá nám než ponechat zvířata ve vnitřních pavilonech.“
Co se týče režimu zahrady v zimním období, zůstává prakticky stejný. Pouze se více dbá o zdraví zvířecích chovanců. Nastydne-li třeba šimpanz,je léčen obdobně jako stejně nemocný člověk. Jeho pohyb venku se omezí či úplně vyloučí a jsou mu podávány vitamíny, sirupy proti kašli, heřmánkové čaje či v nejhorším případě i antibiotika. Podle slov Lady Sedláčkové snášejí zdejší zástupci fauny zimu poměrně dobře. „Změní se jim samozřejmě trochu strava, protože ve vnitřních prostorách nespotřebují tolik energie na pohyb. Porce jsou tedy menší, ale o to bohatší na vitamíny.“ Dále však připouští, že stejně jako u lidí, i zde se objevuje při delší zimě určitá nervozita, která však s nástupem jara rychle zmizí. Člověk by si mohl myslet, že návštěvník zahrady musí být v zimním období ošizen o spoustu věcí, ale vše zlé je k něčemu dobré, a tak můžeme obdivovat žirafy v jejich pavilonu a hledět jim z očí do očí, či stejně tak můžeme dlouhé minuty pozorovat jedenáctičlennou skupinu šimpanzů.
A jak zde budou vypadat Vánoce a Silvestr? „Nijak zvláštně. Zoo má otevřeno po celý rok, což znamená i v tyto dny. Pokladna bude v provozu od osmi do patnácti hodin třiceti minut. Samotná zahrada se uzavře ve čtyři hodiny a o hodinu později opustí areál i ošetřovatelé. Zahradu pak spravuje noční hlídač, který kdykoliv se něco stane, kontaktuje ředitele či veterináře. Ti se pak dohodnou, bude-li se volat ošetřovatel z toho úseku, kde problém nastal.“ Po krátké odmlce jsem však paní Sedláčkovou ujištěn, že za dobu jejího působení k ničemu výjimečnému nedošlo. Zvířatům se v rámci možností přidá nějaký ten pamlsek v podobě mandarinky či banánu, ale provoz se nijak neliší. Jsem ještě upozorněn na strom za oknem, který je stejně jako spousta dalších v areálu ozdoben ve vánočním duchu. Když už ne počasí, tak alespoň to zde připomíná blížící se Vánoce.
Se silvestrovskými radovánkami máme už nedílně spojen hluk způsobený stále četnějšími ohňostroji, ale na rozdíl od jiných částí města panuje zde v Lidových sadech klid. Jako by zakladatelé areálu mysleli na budoucnost a umístili tento liberecký skvost do tohoto, byť územně značně okleštěného, tichého místa. Zvířata tedy neprožijí chvíle hrůzy, ale takřka obyčejnou zimní noc.
A co popřát zoologické zahradě do nového roku a nového tisíciletí? Mnoho návštěvníků, hodně chovných úspěchů a především velkou dávku trpělivosti, která pomáhá překonat případné problémy.