Dnešní příspěvek se zaměří na další nepříliš známé skladby skupiny Queen. V listopadu 1980 vyšel v Americe a Japonsku singl, který sice neprorazil, ale ukázal hudební talent nejnenápadnějšího člena kapely, baskytaristy Johna Deacona.
 |
| Japonské vydání www.queenvinyls.com |
Singl Need Your Loving Tonight vycházel z alba The Game, které Queen vydali koncem června téhož roku. O tomto zvláštním a rozporuplně přijímaném albu jsem se tu již zmiňoval. Dá se říci, že teprve na něm se plně projevil skrytý potenciál benjamínka kapely, který již dříve prokázal, že umí napsat chytlavé melodie (You're My Best Friend, You And I, Spread Your Wings či In Only Seven Days) a i později se projevoval jako zdatný přispěvatel do katalogu skupiny (Back Chat, s Mercurym složil Cool Cat, v roce 1984 svůj druhý největší hit I Want To Break Free - ten první si nechám na prosinec, o dva roky později One Year Of Love a opět s Merurym Friends Will Be Friends). S albem The Game a předešlým Jazz jsem měl vždy poněkud problém. Občas se mi pletou skladby a nejsem si jistý, ze kterého alba jsou. Možná je to jen můj problém, ale vždy jsem měl z obou alb vydaných na přelomu 70. a 80. let pocit, že se skupina hledala. Bráno podle úspěchu obou alb lze říci, že se snad i (nakrátko) našla. John Deacon se v Need Your Loving Tonight vydal k rock'n'rollovějšímu zvuku (což ostatně udělal i Mercury v následující Crazy Little Thing Called Love). Žel bohu pro skladbu nevznikl žádný klip, ale i tak se dostala do na jedenáct týdnů do americké hitparády. Nejvýše však pouze na 44. místo, a tak se do živého repertoáru dostala jen během The Game Tour (30. 6. 1980 - 25. 11. 1981)
Na B-stranu tohoto nepříliš populárního singlu byla vybrána skladba Rogera Taylora Rock It (Prime Jive). Je docela vtipné, že na předešlém albu byla Taylorova skladba Fun It, která směřuje lehce k funku, zatímco Rock It jde směrem ke kořenům (pomineme-li synťáky, které do skladby vrazil Reinhold Mac) a ptá se: "Myslíš si, že ve vesmíru mají rádi rock?" Po pozvolném úvodu Freddieho Mercuryho se toho Roger chopí a rozjetou skladbu dovede svým rodstewardovským hlasem až do zdárného konce. Škoda, že ani jedna ze skladeb výrazněji neprorazila. Myslím si, že by si to zasloužily.
Žádné komentáře:
Okomentovat