úterý 7. června 2011

Hity (ne)oblíbené (ani) Brity XVII - Long Away

Rychle, stručně, jasně - před 34 lety vyšel v USA, Kanadě a na Novém Zélandu singl, který ani neprorazil v žebříčcích, ani nepatří mezi profláklé hity, ale i tak ukazuje další vrstvy hudební produkce skupiny Queen.

Americké vydání
www.queenvinyls.com
Obě skladby na tomto nenápadném singlu pocházely z pátého studiového alba A Day At The Races, kterému bylo často vyčítáno, že se až příliš podobá svému předchůdci, patrně nejlepšímu počinu, albu A Nigt At The Opera. Ačkoliv... ono na tom něco bude. To, co byla na "Opeře" '39, to bylo na "Závodech" Long Away. A to, co bylo You're My Best Friend, to byla zde You And I.

Stejní byli i autoři - za skladbou Long Away stál kytarista Brian May, který si ji i sám nazpíval. Zajímavostí je i to, že jde o jednu z mála skladeb, kde si May vzal do ruky i jinou kytaru, než svůj Rudý speciál - v tomto případě to byla dvanáctistrunná kytara Burns. Zlí jazykové tvrdí, že původně chtěl použít dvanáctistrunnou kytaru 
Rickenbacker (patrně model 325/12), na kterou hrával John Lennon, ale nevyhovoval mu její úzký krk. A tak s kytarou Burns (a výpomocí svého Rudého speciálu), ječákem Rogera Taylora, basou Johna Deacona a doprovodným zpěvem Freddieho Mercuryho, vytvořil lehce melancholickou skladbu, která měla tu smůlu, že nebyla nikdy hrána naživo.
Podobný osud měla i skladba z B-strany singlu. Autorsky se na ní vyřádil John Deacon, který v ní sám hraje na akustickou kytaru a je doprovázen Freddiem Mercurym, který hraje na piáno ve stylu á la Elton John. Podobně jako You're My Best Friend, je i tato skladba půvabnou milostnou písní. Škoda, že se z ní nestal hit, jako z její "předchůdkyně". Jistě by si to zasloužila. Sám Mercury o ní při návštěvě rádiové šou Kennyho Everetta prohlásil, že písně Johna Deacona jsou dobré a stále lepší. "Vlastně se začínám trochu bát..."

Žádné komentáře: