středa 30. května 2012

Král je mrtev, Královna žije dál?
Queen po roce 1991 - 2. část

Je možné nahradit Freddieho Mercuryho? Ano, již minule jsem odpovídal, že nikoliv. Ale Show Must Go On a jsou tu stále tři členové kapely Queen. Co dělali po smrti nezapomenutelného frontmana? Dnes se podíváme na...

Rok  loučení i shledávání (1992)

Začátkem roku 1992 dobývala hitparády Bohemian Rhapsody
skladba zesnulého zpěváka  z roku 1975. Bylo to patrně poprvé, co si znovuvydaný singl (navíc takového stáří) vedl tak úspěšně. 12. února pak byla druhá skladba singlu, These Are The Days Of Our Lives, oceněna British Phonographic Industry Awards (tedy BRIT Awards) jako nejlepší singl roku. Na ceremoniálu v londýnském Hammersmith Odeonu si cenu převzali Brian May a Roger Taylor. První poděkoval a dodal: "Roger hodně dřel a má pro vás zvláštní oznámení:"
Vstupenka na The Freddie Mercury Tribute Concert
Zdroj: www.QueenConcerts.com
A nezůstalo jen u oznámení. Hned následujícího dne šly lístky na vzpomínkový koncert, naplánovaný na velikonoční pondělí, do prodeje. Ačkoliv veřejnost nevěděla, jací že to kamarádi přijdou, bylo všech 72.000 vstupenek po 25 librách rozprodáno za tři hodiny! Místo konání bylo jednoznačné: stadion ve Wembley, kde zažili Queen zejména zásluhou Freddieho Mercuryho svůj největší triumf. Uplynulo necelých devět týdnů a kapela v pronajatých studiích Bray v Berkshire (natáčel se tam mj. The Rocky Horror Picture Show a ještě dříve v nich sídlila společnost Hammer Film Production) začala 27. března zkoušet na dubnový koncert. A že bylo co zkoušet. Po boku zbylých členů Queen se vystřídali například Joe Elliott a Phil Collen Def LeppardAxl Rose a Slash z Guns N' RosesRoger Daltrey z The WhoTony Iommi z Black Sabbath, Zucchero, Gary Cherone z kapely ExtremeJames Hetfield (Metallica), Robert Plant (Led Zeppelin), Paul Young, Lisa Stansfield, David Bowie, Annie Lennox, George Michael, Elton John, Liza Minnelli, Mick Ronson či Ian Hunter z Mott the Hoople, kterým dělali Queen ve svých začátcích předkapelu. Neuvěřitelná koncentrace mnoha osobností na jednom místě. A vypadalo to třeba takto:
Hard Rock Concert, 19. 10. 1991
Během zkoušení si mohli zúčastnění pustit BBC, kde 29. března běžel záznam jednoho z koncertů Guitar Legends. Série pěti vystoupení se konala 15. až 19. října 1991 ve španělské Seville a jedním z jeho cílů bylo přitáhnout pozornost k městu, kde od dubna následujícího roku probíhalo Expo '92. A rozhodně se bylo na co dívat - pět 90 minut dlouhých záznamů (a hodinový dokument navrch) nabídl celkem 27 nejlepších kytaristů - v rámci pátého Hard Rock koncertu (jemuž předcházela bluesová noc, pocta Milesu Davisovi, experimentální koncert a folk-rocková noc) vystoupili kytaristé Joe Satriani, jeho žák Steve Vai, Nuno Bettencourt z ExtremeJoe Walsh z Ringo Starr & His All-Starr Band, basáci Nathan East (hraje s FourplayToto či Ericem Claptonem) a Neil Murray (mj. Whitesnake Black Sabbath), bubeníci Steve Ferrone (spolupracuje mj. s Ericem Claptonem) a Cozy Powell (tady by to bylo na dlouho... namátkou YoungbloodThe Jeff Beck GroupRainbowWhitesnake či Black Sabbath). A jako zpěváci Gary Cherone (Extreme) a Paul Rodgers (FreeBad CompanyThe FirmThe Law). Ach ano - a pochopitelně Brian May - poslední dva si spolu zahráli (někdy kolem času 1:07:59) skladbu All Right Now. Těžko říct, zda alespoň jeden z nich tušil, že ji za 14 let budou zpívat na společném turné...

Pět dní před chystaným vzpomínkovým koncertem si přišli Brian May a Roger Taylor převzít cenu Ivora Novella za píseň These Are The Days Of Our Lives. Brian dostal navíc ocenění za nejlepší píseň k reklamě (minule vzpomínaná Driven By You) a při té příležitosti předali organizaci Terrence Higgins Trust přislíbený výtěžek z prodeje singlu Bohemian Rhapsody / These Are The Days Of Our Lives. Šek byl na částku jeden milion liber.

A 20. dubna 1992 to vypuklo. 72.000 diváků sledovalo dvoudílný koncert, v jehož první části vystoupili na stadionu ve Wembley Metallica ExtremeDef Leppard, Bob GeldofSpinal Tap nebo Guns N' Roses (ještě v době, kdy se na Axla nemuselo hodiny čekat)Elizabeth Taylor pronesla řeč za prevenci AIDS (poté, co rozvášněné publikum uklidnila slovy "Nebojte, já nebudu zpívat") a pak už to mohlo začít naplno. Na projekční stěně se objevil Freddie a zazpíval své typické "É-do" a celé Wembley s ním. Na pódiu vtrhli Queen, Joe Elliott a Slash, aby odstartovali se skladbou Tie Your Mother Down. A pak už to šlo jeden hit za druhým. I Want It AllLas Palabras de AmorHammer To FallStone Cold CrazyInnuendoCrazy Little Thing Called LoveToo Much Love Will Kill YouRadio Ga GaWho Wants To Live ForeverI Want To Break FreeUnder PressureAll The Young DudesHeroes...
George Michael a Freddie Mercury
Brit Awards, 18. 2. 1990
Ačkoliv šlo o nezapomenutelný koncert (mimochodem jeho víceméně kompletní verzi - tedy včetně odpolední části - najdete zde), bylo všem zřejmé jedno - tak, jako to uměl zazpívat Mercury, to zkrátka nezvládne nikdo. A někteří se se svými party skutečně moc nepopasovali (za asi nejtragičtější považuji Sealovo Who Wants To Live Forever). Zároveň se však objevili první dohady o "nástupnictví" za zesnulého zpěváka. Příčinu jim zavdal George Michael a jeho vystoupení. Někde bych snad ještě vyhrabal články, které se těmito spekulacemi zabývaly. A považte sami - o sedmnáct let mladší pěvec je také gay (což otevřeně přiznal až v roce 1998 - tedy až... Mercury to nepřiznal nikdy, ale všem to bylo jasné) a má také "exotické" kořeny. Jistě, Řecko není Zanzibar a navíc se Michael narodil již v Británii jako poloviční Kypřan, ale charisma a skvělý hlas mu upřít nelze. K některými (snad) vytoužené spolupráci však s výjimkou onoho koncertu a následně vydaného EP již nedošlo.
Britské vydání Box Of Tricks
www.queenvinyls.com
Celá akce posloužila dobré věci a vedla k založení The Mercury Phoenix Trust - doposud fungující charitativní organizace věnující se podpoře boje proti AIDS. Do dnešního dne rozdala přes 15 milionů dolarů a při tom v počátku byla zamýšlena "jen" pro rozumné rozdělení výtěžku z koncertu ve Wembley. A propos - aby Wembley nebylo dost, 26. května 1992 vyšel živák Live At Wembley '86, který byl jen lehce pokrácenou verzí slavného koncertu z 12. července 1986. Současně s ním na pulty šel v limitovaném vydání i Box Of Tricks - v červeném saténu zahalené dárkové balení  obsahující CD s některými 12" (tedy prodlouženými) verzemi písní, VHS se záznamem koncertu Live at the Rainbow z 20. listopadu 1974, plakátem tvořeným přebaly singlů, odznakem, nášivkou, tričkem a dvaatřicetistránkovou fotoknihou. To vše bratru za 50 liber. Zkrátka taková sběratelská úchylárnička, kterou se tahají z kapes závisláků peníze. Ačkoliv být tehdy u toho a mít na to, mám ji doma... Na začátku června vstoupilo Live At Wembley '86 do britských hitparád a vyšplhalo se takřka na příčku nejvyšší. Přesto druhé místo je pro nahrávku šest let starého koncertu úctyhodný výkon. O necelé dva týdny později, přesněji 13. června, vystupovali ve Wembley Guns N' Roses a v rámci jejich turné Use Your Illusion World Tour 1992 vystoupil jako host Brian May, aby si s "Gánama" zahrál Tie Your Mother Down a We Will Rock You. Hostoval pak i 23. černa na vzpomínkovém koncertu  na Sammy Davis Juniora v Royal Albert Hall a 28. června na koncertu Eltona Johna. A nezahálel ani Roger Taylor, jehož kapela The Cross, založená v roce 1987, vystoupila 30. července v gosportském parku Walpole, kde probíhal Gosport festival. Nezahálel dokonce ani Freddie Mercury, který, ač již nebyl mezi námi, vstoupil v srpnu 1992 opět do hitparád, neboť jeho skladba Barcelona doprovázela 25. letní olympijské hry v Barceloně.

Brian May
www.queenpedia.com
24. srpna 1992 vydává Brian May třetí sólový singl - Too Much Love Will Kill You, o kterém jsem tu již psal. Výsledek byl velmi solidní - devět týdnu v hitparádě a nejvýše na páté příčce. 10. září pak v doprovodu Rogera Taylora zaletěl do Los Angeles, neboť na MTW Awards měli "své" želízko v ohni (fuj, to je ale floskule) - v kategorii "nejlepší video z filmu" byly nominovány Claptonova Tears in Heaven z dramatu Opojení, soulová skupina The Commitments za skladbu Try a Little Tenderness z filmu The Commitments, MC Hammer  za Addams Groove z Addamsovy rodiny a vítězná Bohemian Rhapsody Waynova světa, veleúspěšné komedie Mika Meyerse.
15. září 1992 vyšla v USA americká verze Greatest Hits, která se od britské z roku 1981 v ledasčem lišila. Hollywood Records ve své podstatě vybral některé singly vydané v Americe v letech 1974-1984 a doplnil je několika dalšími skladbami. 16. září vystoupil Brian May v Amsterdamu na benefičním večeru UNICEF, zahrál Too Much Love Will Kill You a do aukce věnoval Fender Telecaster, kytaru,  na kterou hrál Crazy Little Thing Called Love. Zajímavostí je, že podle dostupných informací, patřil tento Fender Rogeru Taylorovi. Ale ten mu ho třeba věnoval. Nedlouho na to, přesně 27. září, probíhal první ze série koncertů Pavarotti & Friends, kam si slavný italský tenor zval hudební hosty a spojoval tak dva rozdílné světy - podobně, jako před lety Mercury a Montserrat Caballé. Zazněla skladba Too Much Love Will Kill You, kterou si po letech Pavarotti s Mayem zopakoval v duetu.

Back To The Light
www.queenpedia.com
21. září vyšlo Back To The Light, druhé sólové album Briana Maye, na kterém pracoval průběžně už od začátku 80. let. Některé skladby byly materiálem, který se nedostal (z různých důvodů) na alba Queen. Jmenovitě úvodní skladba The Dark, která pochází z dob nahrávání Flashe Gordona (a nezapře to). Hlavní práce ale začala někdy v roce 1988, kdy bylo na práci víc času - Freddie usilovně pracoval na Barceloně a Roger Taylor s kapelou The Cross na albu Shove It. Navíc nebyl ničím tlačen - bez smlouvy mu na záda nedýchal žádný termín a nahrával povětšinou ve svém vlastním studiu. Půlka písní tak vznikla někdy v roce 1988 a dalších pět pak v letech 1991-1992. Většinu nástrojů a partů hrál sám May, ale v některých skladbách mu vypomohli přátelé a kamarádi - bubeníci Cozy PowellGeoff Dugmore, basáci Gary Tibbs, Neil Murray a v neposlední řadě John Deacon, za pianem občas seděl Mike Moran (který má velkou zásluhu na Barceloně) a Don Airey a sbory zpívalo pět dam - Miriam Stockley, Maggie Ryder, Suzie O'List, Gill O'Donovan a Chris Thompson. Zatímco v Americe se album dostalo na 159. místo, v Británii vystoupalo až na místo šesté a v hitparádě se drželo po 14 týdnů. Kritici byli k albu velmi vstřícní - museli sice dodat, že May není bůhví jaký vokalista, ale za to zpívá srdcem. A co mu chybí na hlase, to dožene říznými kytarami. A skutečně - některé skladby stojí opravdu za to  a rozhodně se vedle hitů Queen nemají za co stydět. Z alba vyšli i čtyři singly - minule zmiňovaný Driven By You Too Much Love Will Kill You, titulní Back To The Light, čtyřminutové kytarové sólo Last Horizont a řízné Resurrection s Cozzy Powellem za bicími.
Vanilla Ice,
muž co si půjčuje basové linky
Říjen 1992 byl na akce klidnější, ačkoliv jedna zajímavá proběhla. Na slavnostní recepci Broadcast Music, Inc. (BMI) v londýnském hotelu Dorchester, převzali Brian May, Roger Taylor a John Deacon cenu za skladbu Ice Ice Baby, ve své době obrovský hit. Rapper Vanilla Ice si "vypůjčil" basovou linku Under Pressure a asi by se nic nedělo, kdyby se ze skladby nestal takový hit a do celé situace se nevložilo hudební vydavatelství. V rámci mimosoudního vyrovnání musel jednak uznat spoluautorství a byla mu odebrána dříve udělená cena. Docela by mě zajímalo, co si o tom všem myslel basák John Deacon. Ale možná mnohem potěšující závěr večera přineslo předání šeku, který byl výnosem prodaných triček s motivem alba Innuendo v síti restaurací Hard Rock Café. Částka 450 tisíc liber putovala na konto The Mercury Phoenix Trust.

Na začátku listopadu odstartovalo turné Briana Maye 
Back To The Light 1992, které zahájilo pět koncertů po Jižní Americe - dvakrát v Buenos Aires v Argentině, v Santiago De Chile v Chile, v Montevideu v Uruguaji a Riu De Janeiru v Brazílii. Pět koncertů bylo bráno jako generálka na následující rok, kdy May odehrál celkem 88 koncertů v USA, Kanadě, Evropě a Japonsku. V Santiagu De Chile, Montevideu a při druhém koncertu v Buenos Aires s ním vystupoval Joe Cocker a skupina B-52's. Z celého turné, provázeného neobvykle velkým množstvím technických problémů, existuje dokument, který však nebyl doposud zveřejněn.
Podíly autorství do r. 1986
Při pohledu na typický setlist Mayových koncertů, je patrné, že vedle skladeb z alba Back To The Light zazněly na koncertech i skladby skupiny Queen. Namátkou Tie Your Mother Down, Now I'm Here, Love Of My Life nebo Hammer To Fall. To nesl zprvu poněkud nelibě Roger Taylor - když byl v roce 1994 v Praze tázán na Mayovo album a jeho koncertování, odpověděl: "To je těžká otázka. Ta deska je jeho, ale jinak mi to přijde trochu zvláštní, že využívá tolik skladeb z repertoáru Queen." Inu výtka zajímavá, ale uvážíme-li, že na tuto praxi přešel postupně i Taylor, poněkud zvláštní. Navíc v prospěch Briana Maye hovoří i to, že skladatelské síly mezi ním a Mercurym byly takřka vyrovnané. Důkazem budiž i výše uvedený "horký koláč".

The Freddie Mercury Album
www.queenpedia.com
A na hudební scénu se vrátil i Freddie Mercury! Pochopitelně nikoliv osobně, ale prostřednictvím kompilačního alba The Freddie Mercury Album, které vyšlo 16. listopadu ve Velké Británii a 24. listopadu ho následovalo v USA vydané The Great Pretender. Kompilace vytvořená v produkci Queen Productions nabízela skladby staršího data někdy v tanečnější úpravě, jindy ponechané v originále. Zejména kvůli nedávnému úmrtí, ale i faktu, že první Mercuryho sólovka Mr. Bad Guy byla v té době rozprodaná, se po albu jen zaprášilo. V Britských žebříčcích vystoupalo až na čtvrté místo a v top 10 se udrželo po 10 týdnů. Ať jsem pátral, jak jsem mohl, důvod, proč byly vydány dvě kompilace, jsem nenašel. Americká verze se navíc v několika drobnostech od té britské lišila - úvodní The Great Pretender a závěrečná Love Kills dostaly rockovější háv, chyběla zde Barcelonaale namísto ní zde byla také "zrockovaná" My Love Is DangerousHlavní zásluhu na popularitě však měl singl Living On My Own, který v remixu od No More Brothers stal prvním (a doposud jediným) singlem Freddieho Mercuryho, který dosáhl první příčky. Kdo v roce 1992 žil, vzpomíná si, že před tou písní nebylo úniku...
V době mezi vydáním obou kompilací vystoupili Brian May a Roger Taylor ve Vídni. Nešlo však o žádný koncert, nýbrž o (patrně soukromou) DoRo Party, tedy oslavu pro režiséry Rudiho Dolezala a Hannese Rossachera, kteří mají na svém kontě mj. klipy pro Falca (Rock Me Amadeus, Jeanny, Out Of The Dark), Lou Bega jeho Mambo #5Rammstein (Sonne) a pro Queen natočili 14 videoklipů a podíleli se na několika dokumentech a vydání Greatest Video Hist 1 & 2. Ve vídeňské restauraci Walfisch (tím, že to je restaurace si na 100% jistý nejsem, ale bylo to někde u Prátru) tak 19. listopadu vystoupili Brian May a Roger Taylor, aby po boku Campina z Die Toten HosenKlause Meineho ze ScorpionsNiny Hagen (zajímavá sestava, že?) zazpívali směsku písní MoneyTwist & ShoutLucilleLong Tall Sally.
30. listopadu byl vydán singl In My Defence, který složili  Dave Clark, David Soames a Jeff Daniels pro muzikál Time. Při zvláštním dobročinném představení 14. dubna 1988 vystoupili na pódiu i Cliff Richard a Freddie Mercury, aby zazpívali čtyři skladby, mezi nimiž byla i tato. Šlo mimochodem o zcela poslední Mercuryho živé vystoupení, neboť na tom dalším, 8. října 1988 v Barceloně, zpíval již na playback. Skladba In My Defece, nahraná v roce 1985 během práce na albu A Kind Of Magic, vyšla poprvé na nahrávce muzikálu Time následující rok. Později se objevila i na obou výše jmenovaných kompilacích. Můj oblíbený videoklip Rudiho Dolezala a Hannese Rossachera (zde "verze 2000") shrnuje archivní záběry z Mercuryho života - v soukromí, na koncertech, s Mary Austin, s Kenny Everettem, v Budapešti, s Královským baletem...
A máme tu poslední měsíc. Hned z jeho kraje, konkrétně 5. prosince, se John Deacon stal popáté rodičem, když se jemu a jeho manželce Veronice narodil již čtvrtý syn Luke. Dva dny na to vystoupil Brian May na televizní stanici ITV v pořadu This Is Your Life. Mnohem kurióznější však bylo jeho vystoupení 19. prosince v legendárním (dříve východo)německém televizním pořadu Ein Kessel Buntes. A nebyl by to Brian, kdyby si pro nás nepřichystal eine kleine überraschung.
Předvánoční čas je určen klidu, pohodě a přípravě dárků. Dovolím si vynechat koncert skupiny Extreme z 23. prosince, kde vystoupil Brian May, aby si s nimi zahrál skladby I Want To Break Free a Tie Your Mother Down a vrátím se do 21. a 22. prosince, kdy takový veliký dárek dostali členové oficiální fanklub Queen - mimochodem podle Guinessovy knihy rekordů jde o nejdéle fungující fanklubu na světě - založený byl již v roce 1973. Na "vánoční party se zvláštními hosty" vystoupil v londýnském klubu Marquee Roger Taylor a jeho kapela The Cross a první večer, 21. prosince, uvítali na pódiu Rogera Daltreyho z The Who. Daltrey zazpíval hity The Who I Can't Explain, I'm A Man, Born On A Bayou a Substitute. Ještě před tím však Roger Taylor řekl: "Rád bych vám představil... a je to  pro mě skutečně zážitek... Asi znáte historii Queen... a před úžasným Freddiem Mercurym jsem já a Brian hrávali s chlapíkem jménem Tim Staffell. A víte co? Dnes večer je tu! Tim Staffell!" Na pódiu přišel Tim Staffell a s The Cross zahrál skladbu Earth, kterou pro skupina Smile, předcházející Queen, napsal někdy v létě 1968. Následovala skladba Tima Hardina If I Were A Carpenter, kterou mnozí u nás znají spíš v podání Petra Spáleného jako Kdybych byl kovářemTim Staffell ji však předvedl v rockovější úpravě, jak ji hrávali za dob Smile. Mimochodem - tato píseň má cca 70 cover verzí - nazpívali ji tací jako Joan BaezJohnny Cash a June CarterDave Dee, Dozy, Beaky, Mick & TichBob Seger, již zmiňovaný Robert Plant nebo dokonce Leonard "Spock" Nimoy.

Tim, Brian, Roger
Den na to, 22. prosince, hráli The Cross druhý koncert, na kterém sice chyběl Roger Daltrey, ale za to dorazil jiný host. Roger Taylor je uvedl podobně, jako předešlou noc: "Teď bychom chtěli... dávno, dávno tomu, před Freddiem, Brian a já jsme hrávali s chlapem jménem Tim Staffell ve skupině Smile. A ten člověk je dneska tu...  a je tu taky jeden kudrnatý kytarista!" Za bouřlivého potlesku vystoupili Tim Staffell a Brian May. Na jednom pódiu tak po 22 letech stanula kompletní kapela Smile a není proto divu, že toto jejich vystoupení bylo záhy překřtěno na "Smile reunion". Zazněly písně Earth a If I Were A Carpenter a koncert The Cross pokračoval. Začátkem roku se s jedním zpěvákem rozloučili, na jeho konci se s tím prvním shledali. Posuďte sami, jak to vypadalo:

Ačkoliv jde o nekvalitní záznam, vyvstává při jeho poslechu otázka, proč Brian May a Roger Taylor nerozhodli jít touto cestou - vrátit se k názvu Smile a "povolat do služby" Tima Staffella, který v mnohém upomíná na starou dobu, ale zároveň je pěvecky velmi dobře obdařen - jistě, není to Mercury, ale Smile nebyli Queen. Mnohem blíž měli k blues-rocku, který byl výsledkem mnohem pozdější spolupráce s Paulem Rodgersem. Tak tedy proč ne Staffell? Možná je to napadlo, ale on to odmítl. Kdo ví.

Pokračování příště...

Žádné komentáře: