Hity oblíbené (nejen) Brity LVIII -Queen's First EP

Shodou okolností byl předešlý příspěvek o EP Five Live. Tento bude také o EP, avšak nikoliv live ale first. Je tu první, tedy Queen's First EP, které vyšlo přesně před 35 lety.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Deska obsahovala celkem čtyři skladby a šlo o poměrně zajímavý mix. Snad proto, že šlo většinou o skladby staršího data, vyšplhalo EP v hitparádě nejvýše "jen" na 17 příčku a pohybovalo se v ní po 10 týdnů. O 11 let později bylo EP vydáno na CD v Japonsku a o dalších 21 let v USA...

Otvírákem desky byla skladba Freddieho Mercuryho Good Old-Fashioned Lover Boy, která původně vyšla v roce 1976 na albu A Day At The Races a později na výběru Greatest Hits (1991) a na americké verzi Greatest Hits II (1992). Sám Freddie Mercury v rozhlasové show Kennyho Everetta prohlásil, že jde o skladbu v jeho "ragtimové náladě", jaké měl možnost dělat na každém albu. A tentokrát přišel s tímto kouskem. Houpavá melodie, nálada britských mucic hallů a text o staromódním milovníkovi a jeho nočních romancích. Vždycky mě bavilo piáno a především ta kytarová pasáž uprostřed. V původní verzi je v pasáži "Hey boy where did you get it from? Hey boy where did you go?" slyšet i Mike Stone - zvukový mistr a producent, který spolupracoval s Lou Reedem nebo kapelami jako Blue Öyster Cult, Foreigner, Journey, KISS, Whitesnake a dalšími. S Queen byl od jejich počátků a podílel se na šesti jejich albech. Když nahrávali první eponymní desku, byl začínajícím zvukařským elévem v Trident Studios, když nahrávali šesté LP News Of The World, byl již koproducentem. Podle Briana Maye má právě on velkou zásluhu na tom, že vícehlasy v Bohemian Rhapsody nebo Somebody To Love zní tak brilantně. V roce 1976 nahráli Queen v BBC poněkud odlišnou verzi - o pár vteřin delší, s Rogerem Taylorem namísto Mika Stona a poněkud odlišnou kytarovou pasáží. Vzhledem k tomu, že skladba byla hlavním tahákem EP, stáli před volbou, jaký videoklip natočit. Namísto toho se však rozhodli vystoupit v Top Of The Pops a 14. června 1977 tak "zazpívali" na nahrávku z BBC píseň, která se později stala součástí DVD Greatest Hits 1.

Zatímco první skladba se nese v ragtimové nebo chcete-li music-hallové náladě, následující píseň je jejím takřka naprostým protipólem. Death On Two Legs (Dedicated to...) zahajovala čtvrtou desku Queen A Night At The Opera, která je kritiky vnímána jako "jejich Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band". Podle jejího autora, Freddie Mercuryho, má ten "nejkrutější text, jaký kdy napsal". Pro Circus Magazine ze 17. 3. 1977 k tomu dodal: "Je to tak pomstychtivé, že se Brian cítí špatně, když to zpíváme. Nerad bych vysvětloval, co jsem si myslel, když jsem to psal. Myslím, že je to hrozné, prostě hrozné. Chtěl bych, aby si mě po mé smrti lidi pamatovali jako muzikanta pro něco hodnotnějšího a podstatnějšího..." Když tuto skladbu hráli naživo (což se dělo až do turné The Game v roce 1980), věnování bylo adresováno k "a real motherfucker of a gentleman" nebo "motherfucker I used to know". Překlad nechám na vás. Na nahrávce (například Live Killers) je však toto milé věnování vypípnuto. V reálu šlo o Normana Sheffielda, bývalého manažera skupiny, který je odíral jak mohl (a odtud text "saješ mi krev jako klíště... bereš mi všechny prachy a chceš víc... ale teď mi na rozloučenou můžeš políbit prdel... prašivej pes, král špinavostí... narvi si peníze do chřtánu, pane všeznáklu... jsi krysa z kanálu rozkládající se v žumpě hrdosti...).

Třetí skladba desky byla z autorské dílny Rogera Taylora a podle některých jde o lehkou výpravu do vod glam rocku. Píseň z třetího studiového alba Sheer Heart Attack se původně měla jmenovat Young and Crazy či Teen Dreams (ironicky překřtěná na Tin Dreams), ale nakonec získala titul Tenement Funster. Což je takový překladatelský oříšek (co by dup, co by dup...). Text však napoví - mladík z činžáku, který si rád užívá srandu (čímž vytáčí sousedy - tedy tím a svými fialovými botami, dlouhými vlasy a oblibou v rock'n'rollu). Nebo je to taky srandista z činžáku. Ať tak, či onak, píseň nejen složil, ale i (zcela nenapodobitelně) nazpíval Roger Taylor:

Queen II
Foto: Mick Rock

A je tu píseň poslední, ač patří mezi jednu z prvních - existuje údajně i domácí demonahrávka Briana Maye hrajícího White Queen (As It Began) již v roce 1968. Posluchačům však je známá až verze ze srpna 1973, kdy Queen nahrávali své druhé album Queen II. A to mám snad ještě raději, než mnohem slavnější a uznávané A Night At The Opera. Už jeho přebal je klasika nad klasiky - slavná fotografie Micka Rocka inspirovaná Marlene Dietrich na přebalu provázela skupinu ještě nějaký ten pátek - stala se výchozím motivem videoklipu Bohemian Rhapsody v listopadu 1975 a o deset let později začínal tímto uskupením i videoklip singlu One Vision (v němž se záběr prolnul do současné podoby muzikantů). Ale nejen klasický přebal dělá klasickou desku, ačkoliv i ten byl součástí promyšlené koncepce - skupina v černém na straně jedné, v bílé na straně druhé. Album nemělo konvenční strany 1 a 2, ale stranu bílou a stranu černou. Drtivou většinu skladeb na bílé straně měl na svědomí Brian May (s výjimkou The Loser In The End Rogera Taylora), všechny skladby na černé straně pak složil Freddie Mercury. Koncepce však nezůstala jen u barvy, ale týkala se i nálady skladeb - bílá strana obsahuje spíše emocionálnější písně (funébrmarš střídá piánko říznuté heavy metalem), zatímco černá zabíhá často do hájemství fantazie a věnuje se temnějším tématům (bitva zlobrů, obrazem z poloviny 19. století inspirovaná skladba...). To, co na předešlé desce nakousli, zde dovedli k dokonalosti (a tím nemyslím jen skladbu Seven Seas Of Rhye, která na prvním albu byla v podobě instrumentálního torza, zatímco na "dvojce" šlo již o plnohodnotnou píseň). Queen II je zářným příkladem prog rocku. Dlouhé, důmyslné a komplikované skladby, které se prolínají jedna do druhé a drží vás tak po celých 40 minut. A tak zatímco na černé straně se vyřádil Mercury se svojí polymetrickou The March of the Black Queen, tak na bílé straně se procházela Mayova "Bílá královna" se smutnýma tmavýma očima, zatímco on "bez dechu v těchto nočních tmách, s polibkem letmým na řasách, šel sám..."

Po této skladbě snad není už co dodat. Ačkoliv přeci jen. White Queen (As It Began) patří mezi mé nejoblíbenější záležitosti z katalogu Queen, ale teprve nedávno (ke svému údivu) jsem objevil verzi nahranou 3. dubna 1974 v BBC Langham Studio a na Radio 1 vysílanou  15. dubna 1974. A ta je snad ještě lepší...