pátek 4. listopadu 2011

Hity oblíbené (nejen) Brity XXXIX -
One Vision

Šestadvacátiny slaví letos singl, který má mnoho zvláštních prvků. Po dlouhé době se na písni podíleli všichni čtyři členové kapely. Píseň vyšla na albu A Kind Of Magic, jakémsi soundtracku-nesoundtracku filmu Highlander, ale zazněla ve filmu Železný orel. Ačkoliv se nestala kýženým hitem, byl z ní skvělý otvírák jejich nejslavnějšího Magic Tour. A doprovodil ji klip, jenž bychom dnes nazvali making of, který dovolil filmařům (a fanouškům) nahlédnout do studia...

Britské vydání
www.queenvinyls.com
Psal se rok 1985 a stav skupiny Queen byl se dal popsat slovem "rozklíženost". Únava z věčného objíždění světa, povinností vůči nahrávacím společnostem... Chtěli si odpočinout, dát oraz, snad pár sólových projektů... a pak přišel Bob Geldof se svojí akcí Live Aid. Moc se jim do toho nechtělo, a tak Geldof vzkázal před Jima Beache: "Vyřiď tomu starýmu buzerantovi, že to bude ta největší akce, jakou svět viděl." A byla. Queen byli bezesporu nejlepší (tedy vést spory o tom můžeme, ale k čemu to je?) Tato zkušenost je nakopla a vlila jim do žil novou energii. Na druhou stranu buďme i trochu pragmatičtí - vystoupení na Live Aid vedlo k tomu, že vzrostl prodej jejich nahrávek - a nevyužít toho by byl hřích, že? Z této motivace byli také nařčeni, ale vehementně ji popírali. Dalším impulzem k návratu do studia byla nabídka Russella Mulcahyho, hledajícího hudbu k filmu Highlander. A tak vedle ní vzniklo album ve stylu "co dům dal" (nebo spíše "co studio dalo") a světlo světa spatřily hity jako Who Wants To Live Forever, Princes Of The Universe, Friends Will Be Friends, či titulní A Kind Of Magic.

Ještě než však vzniklo album, které vyšlo v červnu 1986, nahráli pod vlivem dojmů z Geldofovy monstrakce singl One Vision. V té době se usídlili v Mnichově, ve studiích Musicland, kde také v září 1985 vznikla rocková vypalovačka, jejímž otcem byl patrně Roger Taylor. Ačkoliv byli zlými jazyky nařčeni, že se snaží o své vlastní Do They Know It's Christmas? (dobročinný all-star singl iniciovaný Bobem Geldofem, který v pro Band Aid nazpívali mj. Phil Collins, Paul Young, Bono, George Michael, Sting, David Bowie, Paul McCartney, ovšem nikoliv Queen), vyvrátili to tím, že hlavní inspirací byl slavný projev Martina Luthera Kinga Jr. z 28. srpna 1963. Jak je však patrné z making of dokumentu, na textu se hodně věcí měnilo v průběhu nahrávání, a tak z původního Taylorova nápadu zbylo tak málo, že v jednom z rozhovorů prohlásil, že vlastně netuší, o čem píseň nakonec je. "Změnili moje slova!" Kdo? "Ten mizera Freddie!"
Nápad napsat skladbu dohromady měl iniciovat právě Mercury. Natolik se přepisovalo a předělávalo, že ve výše uvedeném videu zazněla i pasáž, která se nakonec stala úvodem písně - oním zvláštním a pozpátku hraným intrem, kterého jsem se jako malý bál. Zazní v něm "God works in mysterious ways... mysterious ways..." Aby si fanoušci nemysleli, že se Queen berou moc vážně, namísto závěrečného verše "Just gimme gimme gimme gimme, one vision" v píseň uzavírají slova "Fried chicken". Freddie váhal, ale jeho tehdejší partner, Jim Hutton, ho přesvědčil, že to může takhle shodit. Jiná verze vidí příčinu změny textu v nepořádku ve studiu, kde se povalovaly i talíře s nedojedeným smaženým kuřetem. Queen zkrátka tak blbli... Jak jsem již napsal - rozhodli se  vpustit do studia filmaře - konkrétně Rudiho Dolezala a Hannese Rossachera (čímž započali spolupráci s tímto rakouským režisérským duem). Brian May však později dodal, že to možná nebyl tak dobrý nápad. V přítomnosti kamer se spíše předváděli a práce nepostupovala tak, jak by chtěli... Přesto vznikl poutavý klip, jehož úvod odvolává na slavný klip Bohemian Rhapsody.

Řízná píseň mě vždy velmi bavila. Její živé provedení skvěle otevíralo koncerty. A na B-stranu singlu byla vybrána zvláštnost - zremixovaná skladba obsahuje zejména pasáže Taylorových bicích, zkreslený zpěv a kus původní skladby, která se vyloupne až v úplném závěru. Popravdě - nikdy jsem moc nechápal, co tím chtěl básník říci.
Skladba One Vision vyšla také v rozšířené verzi, o dvě a půl minuty delší, která nabízí ještě více záběrů z nahrávacího procesu. Na albu pak vyšla verze se stopáží někde mezi (5:11).
Populární píseň se dočkala také několika cover verzí. Jednu spáchala také Melanie Chisholm, známější pod jmény  Melanie C, Mel C nebo Sporty Spice. Vtipnou záležitostí (ač jí nerozumím ani slovo) je verze od nizozemských vtipálků WC Experiuence Ik Goi Visse. A pro dnešek skončíme libůstkou, jakou bezesporu je cover verze od slovinské skupiny Laibach, která vypadá, jako kdyby Pražská pětka (resp. Baletní jednotka Křeč) potkala Leni Riefenstahlovou...

Žádné komentáře: