Šípek raději do čaje...

Od 6. října 2011 do konce roku je na hradě Špilberk k vidění výstava Bořka Šípka. Původně avizovaná výstava skla se poněkud rozplizla do expozice s názvem Desing by Bořek Šípek. Ta zabírá celé první patro východního křídla hradu, tedy tzv. hranolovou věž, předkaplí a královskou kapli. 

Koncepce výstavy je poněkud neujasněná. Najdeme zde něco skla, keramika, příborů, židlí, na kterých se nedá sedět a pár exhibicionistických fotek typu "Hele, koho všeho znám" (od Jana Saudka, přes Václava Havla po Boba Dylana...).

Zatímco první část výstavy nabízí relativně vkusné a designově čisté keramické nádobí (včetně  exponátů vytvořených na objednávku francouzské královské manufaktury v Sèvres), narazíme ve druhé část výstavy na přinejmenším podivné prostorové řešení. Ačkoliv Královská kaple (s úchvatnými skleněnými okny podle návrhů profesora Stanislava Libenského) skýtá zajímavé prostory, výstava jich využívá velmi zvláštně. Vypadá doslova  jako naházené vetešnictví doprostřed Královské kaple. Sprosťák by řekl, že Bořek Šípek potřeboval vyklidit garáž (nebo půdu) a tak řekl "Na Špilas s tím". Váza, židle, váza, mísa, židle... Exponáty jsou zcela bez popisků, názvů, vročení... a vše je nahrnuto do středu místnosti. Už jen přikrýt plachtou a může se malovat... Je třeba dodat, že tuto (ne)koncepčnost ve stylu "co dům dal" přiznává i sám autor.

Sklo potřebuje světlo. Jak jsem napsal - výstava probíhá od října do prosince, kdy počasí moc nepřeje, a tak ani světelné podmínky nejsou ideální. Vázy tak v šeru špatně nasvětlené kaple zcela ztrácejí lesk a navíc díky prostorovému "rozmístění" návštěvníci, snažící se proniknout do jejich blízkosti, riskují sražení vedlejšího exponátu. Dá se říct, že výstava je k návštěvníkům vyloženě nepřátelská. 

Opodál běží půlhodinové video kameramana a režiséra Jaroslava Brabce Arzenal Today. V jeho úvodu se představí sám mistr, svlékne se do půl těla a jako geroj rozlomí svůj talíř vedví. Následně tři lepé děvy - dvě exotické krásky (Mary Coronado a Amber Dixon Brenner) a okatá blondýnka (Tereza Brabcová, dcera režiséra a Veroniky Freimanové) olizují Šípkovo nádobí, jazyky z něj dolují olivy, jahody či maliny, lámou květiny, pojídají okvětní lístky bílých růží či po sobě stříkají šťávu z rozmačkaného ovoce a zeleniny a laškovně si jazyky pohrávají s rajskou šťávou či mlékem stékajícím jim po bradě... O několik minut později se vrátí Šípek a jeho tvář s úlevným výrazem je prostříhávána se záběry sklenic plnícími se žlutavou pěnivou tekutinou a se záběry na chichotající se děvy. A k tomu hraje Mozartovo Requiem.

Opodál leží mísa Kamarija (tvořena ňadry a penisy) a na zmiňované fotce s Janem Saudkem je obdarováván Šípek obrazem s kundou (dámy prominou, ale to nelze nazvat jinak). Mezi tím se motají rodiče s dětmi (-Mamí, co to jé? -To je obraz, pojď dál. -A co tó jé na tom obrazu?), lehce pohoršení důchodci (Máňo, podívej, vona si tu lžičku strká do krku! A tu vidličku si hodila mezi prsa!), študenti s baťohy a typičtí čeští hulváti (kokot, který mě na odchodu počastoval dotazem "To tady každýho takhle pronásledujete?" -Pardon, to je naše práce, zde hlídat -"Je to trapný!" a odešel... dodám, že spíš bylo trapné, že pán neuměl ani odpovědět na pozdrav a po celou dobu svýma mastnýma prackama ošmatával vystavené exponáty). Dvě postarší milovnice umění tají blahem a hlasitě chválí mistrovu zručnost s pýchou, jakou mluvívají babičky o svých šikovných dětech : "On je tak šikovnej! A dělá dokonce sklo!" "- To nedělá on. On jej jenom navrhuje a dělají jej skláři," dodám s úsměvem. "A proč tu to tady není napsané?" "Inu madam, není..."

Další klasický den na výstavě, do jejíž pamětní knihy lidé píší výroky od "Nádherné, jen tak dál" přes "Čekal jsem víc" nebo "Oplzlé video, nechutné!" po "Krásné prostory". Za ně ale Šípek naštěstí nemůže...

P.S. Na výše uvedené fotografii je patrná i květinová výzdoba. Ta žel bohu vzala poměrně rychle za své a její výměna byla stále méně častější, až většina zbytků květin zmizela a v několika vázách se objevily zrůdné umělé pugety. Soudě dle reakcí návštěvníků mají "velký úspěch". Poněkud tak kazí dojem a možnost eventuálního prodeje.