úterý 25. října 2011

Jak jsem potkal ryby krysy

Jsem povaha klidná, vyrovnaná a člověk spíše tichý a slušný. Sprosté slovo mi přejde přes rty jen zřídka a málokdo mě viděl opravdu vytočeného. Při styku s firmou AAA Auto však moje zásady vzaly za své...

Je mi jasné, že svým příspěvkem rozhodně neobjevím Ameriku. Ani to nemám v úmyslu. Prostě a jednoduše bych se chtěl podělit o svoji zkušenost s tímto megaautobazarem s nizozemskými kořeny. Budeme-li věřit Wikipedii, "... podle 
auditovaných hospodářských výsledků za rok 2010 vykázala společnost tržby ve výši 205 mil., dosáhla čistého zisku v hodnotě 4,6 mil eur a prodala 39 530 automobilů..." Není divu, funguje-li společnost tak, jak jsem měl na vlastní kůži možnost zakusit.

Foto: AAA Auto
Vše začalo v září 2010, kdy jsme se rozhodli pro koupi automobilu. Přesněji řečeno - ojetiny do 40.000,- (ano, blázen, říkáte si a klepete si na čelo). A proto jsem se vydal do výše řečené společnosti (ještě více si klepete na čelo a říkáte si "dobře mu tak"?).  Vůz Fiat Brava 1.4 12V se zdál po předešlé Felicii, které jsme láskyplně říkali Šrotík, jako docela hezká změna. Auto z roku 1997 vypadalo zachovale, tachometr sice ukazoval 126 462 km, ale volant a řadící páka se leskly jak psí... však víte co. Ale co. Až na lehce unavené brzdy docela pohodový stroj. A ta cena! Ta cena! Pouhopouhých 25.000,- Kč! (Když to teď vidím, chce se mi třískat hlavou do zdi... Kdybych tenkrát věděl to, co vím teď).

Auto schválila i ženuška a dodala, že tentokrát jde odpovědnost na mojí hlavu (dobrá to žena!), a tak koupi již nic nebránilo. Na vůz byla tři měsíce záruka, takže mi autobazar posléze poměrně ochotně opravil ostřikovače, které sice ostřikovaly, ale do motorového prostoru. Měl jsem radost. Auto jezdilo jako drak. Nikde žádná rez. Zelená metalíza. Krásný design (nesmějte se, Brava se mi fakt vždy líbila).

Foto: AAA Auto
První lehké rozčarování přišlo při kontrole brzd. Nejen, že se musely měnit brzdové destičky, ale také kotouče a hadičky. 6.000,- jako když vyšije. Když už jsme byli u toho, chtělo by to asi i nový olej (bůh ví, jak dlouho tam byl ten stávající). Syntetický olej, filtr, práce... to máme 2.400,- Sakra, blížila se zima. Tak tam dejte nemrznoučku. Šup, 1.300,- Připraven na zimu vydal jsem se na projížďku. Napadlo mě, co když přeci jen budu potřebovat někdy odtáhnout. Fiat nemá nikde očko na lano! Ha! Musí se našroubovat! Ale u rezervy není... Tak nové. Bratru za 373,-. A jedém!

Při návštěvě si tchán všiml jakéhosi fleku pod autem. "Asi kape chladič," konstatovali jsme, dolili destilovanou vodu a vyrazili. Jak se však ukázalo, nebyl to jen chladič (i když jak se projevilo později, ten taky). Auto se navíc chovalo velmi divně. Teplota lítala sem a tam., chcípalo... "Jestli to nebude vodní pumpa, mladej pane," řekl mi s úsměvem servisní mechanik. To máme výměna rozvodové sady (tedy řemen, vodní čerpadlo, rozvody... a nemrznoucí kapalina... opět). A to za pouhých 10.900,- Kč.

Foto: AAA Auto
Blížila se osudová chvíle jménem STK. Byl jsem bez obav. Do auta jsem (nepočítaje koupi) zainvestoval nějakých 21.000,- Kč. Co se může stát. "Mladý pane, nesvítí vám brzdovka! Ta třetí, na zadních dveřích." -A to by měla? "No jistě, od toho tam je. A ty zadní brzdy taky nic moc. Spíš nic..." Co myslíte? Přitáhneme brzdové lanko? I kdepak. Buben se skoro sypal jak perník... Bubny, čelisti, brzdové válce, pružiny, brzdová lana... 10.000,- a nějaké drobné. Viděl jsem rudě. Ale na druhou stranu - do brzd se prostě investovat musí, nejsem blázen...

Další tři měsíce se nic nedělo. Nemrznoucí kapalina mezitím tiše hlodala ve zpuchřelých plastových a gumových dílech, až si našla cestu ven. Za pouhých 357,- Kč mi zjistili, že to teče jen a jen u chladiče. Kolik za opravu? Minimálně 3-4 tisíce? Děkuji, nechci. 
Spojení chladiče a expanzní nádrže jsem zatáhl sikovkami. Několikrát. Kapalo to, ale už ne tolik.

Foto: AAA Auto
Po pár dnech se začalo chovat auto opět více než divně. Motor se sám vyháněl do vysokých otáček a nebo chípal, teplota začala zase poletovat sem a tam. Servisní mechanik mi, s jemu typickým úsměvem, oznámil, že to bude asi těsnění pod hlavou. A ten dobrý muž mi poněkud podvratně ke svému zaměstnavateli doporučil jiný servis. "Tam vám to uděláte levnějc a ušetříte několik tisíc." Několik tisíc? Naprázdno jsem polkl... 

"No to víte, to je komplet těsnění, taky pochopitelně tlak, brus hlavy... a to není jistý, že to půjde. Možná svíčky... No, ozvu se vám." Ozval se. "Hlava vypadá v pořádku, máme se do toho pustit?" Asi jo, řekl jsem rezignovaně. A co se nestalo? Auto od dubna jezdilo jako hodinky! Asi bych měl dodat, že oprava stála 12.600,- Kč.

Foto: AAA Auto
Auto jezdilo od dubna sice jako hodinky, ale neřekl jsem do kdy. Do května. Poté, co jsme se vrátili z okružní jízdy po matkách/tchýních, zjistil jsem, že poněkud vázne řazení. Tedy vázne... řadilo se po paměti a narvat tam trojku byl občas kousek hodný mistra. Třeba to jsou jen ty pružiny držící šaltrpáku v té střední poloze. A nebo taky ne. A navíc začalo svítit vstřikování a motor chcípal. Neměl jsem chuť, čas, sílu ani peníze na to, to zjišťovat. A tak auto stálo na dvoře, padal na něj pyl z javoru, posléze i listy... a auto se měnilo v hromadu špinavého nehybného šrotu.

Až do října. Takhle to dál nejde, řekl jsem si jednoho dne a vyrazil do Intersparu pro nabíječku na autobaterie. Ta se bude jistě hodit i v budoucnu. Stará baterie však byla již zcela mrtvá. Ač nerad, narval jsem do auta zánovní baterii, kterou jsme dostali darem od tchána. A světe div se, auto chytlo a motor běžel. S radostí jsem zavolal ženě: "Co slyšíš?" "Nevím, nějaký vrčení..." "To je naše auto!" "Ono jede?" "Snad jo." "Tak ho rychle prodej." Měl jsem na ten den sice jiné plány, ale i přes počáteční nelibost jsem se rozhodl tak učinit. Uvažovali jsme o tom už dlouho, ale spíše v rámci rozprodeje na náhradní díly. O tom, že by auto po své ose odjelo a bylo prodáno, jsme už ani nesnili.

Foto: AAA Auto
Následovalo vyluxování, omytí, dohuštění pneumatik. A cesta do autobazaru, kde jsme kdysi koupili Šrotíka. Mládenec se vykrucoval. Že je to staré auto a že takové už nevykupují. To, že jsem do auta do té doby narval bezmála 44 tisíc bylo zcela vedlejší. "Kolik si tak představujete?" "Dvacet," řekl jsem pevně. Následoval prodavačův úšklebek. "To jako vážně?" "Vážně." "Tak se posaďte, já si zavolám," a odešel do vedlejší kanceláře. Po chvíli vylezl s chmurným výrazem ve tváři. "Asi vás nepotěším, ale víc jak 5 tisíc vám dát nemůžu. A to jen proto, že jste si tady u nás už auto kupoval."

Co teď? Prodat auto, které nás i s koupí (a nepočítaje pojištění) přišlo na takřka 70.000, za tento pakatel? Na druhou stranu - zbavíme se ho, nebude už muset platit opravy... "Tak tedy dobrá," řekl jsem po chvíli přemlouvání (které však nikam nevedlo). Šli jsme se projet. Mládenec nebyl hloupý a tak velmi rychle zjistil, že řazení má ladnost tanku T-34 a ani ty brzdy nejsou co bývaly (divné, že?). Po návratu opět někam telefonoval a vrátil se s ještě chmurnějším výrazem ve tváři. "Za těchto podmínek a v tomto stavu se vám musím omluvit za váš čas, ale já to auto nechcu..."

Foto: AAA Auto
Hodím ho ze stráně! Nebo do Prýglu! To byly první myšlenky, když jsem vyšel z jeho budky. Nebo ho nechám odemčené na Vlhké. Ale jsem ekologicky smýšlející člověk, a tak vyhrála další myšlenka - zkusím "Áčka"? Za pokus nic nedám... Vydal jsem se tedy směrem k AAA Auto a celou cestu se v duchu modlil (ano, i bezvěrci se občas modlí), aby tam auto dojelo.

Překvapilo mě, že mě uvítal onen usměvavý servisman, který mě již dobře znal. "Nová práce?" "Ale jo. Neztěžuju si. A co vy, rozhodl jste se zbavit svého miláčka?" "Už bylo na čase." "To tedy bylo," dodal s úsměvem a jal se odcházet. "Vy nejste na výkupu?" "Ne, kolega za chvíli přijde." Sakra. Jeho bych t
řeba ukecal. A nebo taky ne. To auto přijímal a vydával tolikrát, že mu musí být nad slunce jasnější, že to je šrot. Přišel holohlavý chlapík. Po standardní prohlídce auta a výbavy následovala projížďka. Motor vytáčel kam až to šlo, pak zase prudce brzdil (a já v duchu křičel - nevybuchni, nechcípni, brzdi!). "Mno... řazení tedy jen tak podle paměti. Brzdy trochu unavený, ale to je asi jak vám to dlouho stálo... No uvidíme." A odešel se kamsi radit.

Foto: AAA Auto
Vdechl jsem něco kávy a čokoládových tyčinek z automatu a prolistoval pár motoristických časopisů. Chlapík zanedlouho přišel a měl takřka totožný chmurný výraz jako jeho mladší kolega od konkurence. Asi to někde hromadně trénují, řekl jsem si. "Tak jsem to řešil s techniky a pokud mi to schválí vedení, tak bych to od vás bral za... (dramatická pauza... to asi taky trénují)... za 5 tisíc, co vy na to?" Muselo mu být jasné, že mě má na lopatě. Únava mi asi čišela s očí. Začal jsem ho sice přesvědčovat, že auto má nové brzdy, rozvody, těsnění pod hlavou... ale to prý nemá na cenu vliv. Tak dobrá tedy, kývl jsem nakonec.

Po několika desítkách minut dalšího čekání (při nichž jsem si všiml, že mnohem rychleji byli vyřízeni ti, kteří kupovali auta v řádech statisíců) jsem šel podepsat něco papírů. "A ještě podpis tady... a mohu vás ujistit, že o autu už neuslyšíte." Skoro jsem jim poděkoval...

Web AAA Auto
Ale to bych nebyl já, kdybych se nerozhodl se podívat, jak to vše dopadlo. Málem jsem padl ze židle. Auto bylo v nabídce za 30.000! Když jsem to chtěl ukázat večer ženě, zjistil jsem, že auto je oceněno již na 36.000,-. A pak že opravy nemají na cenu vliv! Docela by mě také zajímalo, na co tak převratného během dne přišli, aby vyšroubovali cenu o dalších šest tisíc. Zároveň jsem si ale řekl - když auto, které jsem jim prodal za 5.000 prodávají nyní za 36.000, kolik asi dali tomu chudákovi, který jim ho prodal přede mnou? Pokud by to byly třeba tři tisíce, vydělali by na jedné ojetině hned dvakrát a v součtu pak 53.000,-. A to je řeč skutečně o těch nejlevnějších autech. Jak to vypadá s auty za pár set tisíc? Vykoupí za sto a prodají za dvě stě? To je pochopitelně jen nepodložená fabulace. Každopádně mě to přivedlo ke dvěma myšlenkám. Auto na tom nebylo asi tak špatně, jak se mi snažili skálopevně přesvědčeni tvrdit, a mohl jsem si ho ještě nechat (i když vzhledem k výše řečenému jsem k tomu měl pramálo důvodů). Taky mi došlo, že praktiky autobazaru AAA Auto jsou více než svérázné.

Tak či onak, vím, že s touto společností už nechci mít v životě nikdy nic společného. A vám radím totéž...


A, přátelé, ten příběh je pravdivý.
Ten automobilista se totiž  jmenoval T. Texas Havel.

Žádné komentáře: