Fun in Space má tři křížky na krku...

Před 30 lety jsme si já i Roger Taylor odbyli svůj debut. Pravda, já svůj první výkřik vydal až v květnu, Taylor své sólové album již v dubnu, konkrétně 6. dubna. A byla to sranda přímo vesmírná...

Obal Fun in Space
www.queenpedia.com

Ve skupině Queen byl Roger Taylor třetí nejproduktivnější tvůrce a zůstává otázkou, čím to bylo. Uvážíme-li jeho sólovou činnost, mohl být takřka tím nejproduktivnějším - nejen, že nahrál několik desek sám, ale založil si také vlastní skupinu, se kterou vydal další. Je sice pravda, že sólová alba Rogera Taylora nikdy nedosáhly úspěchu věcí skupiny Queen, ale i tak je mám moc rád a přijdou mi zbytečně podceněná. A abych byl k Taylorovi spravedlivý - svůj zcela první sólový debut si odbyl již v roce 1977, kdy vydal singl s písněmi I Wanna Testify a Turn On The TV. Zvlášť první píseň mě baví, protože se v ní Taylor představuje nejen jako sólový zpěvák, ale také jako kytarista ve videoklipu.

Zadní strana přebalu
www.queenpedia.com

Během natáčení sedmého studiového alba Queen Jazz (na které napsal disko-funky píseň Fun It ve které jej poprvé zastoupily elektronické bicí) si Roger předpřipravoval materiál pro své sólové album Fun In Space, jehož nahrávání nakonec zabralo přes tři roky. Není ostatně divu - nahrávalo se při různých přestávkách, v nichž Queen stihli nahrát a vydat dvě studiová alba (již jmenovaný Jazz a The Game), jeden živák (Live Killers) a jeden soundtrack (Flash Gordon). A podle slov Rogera Taylora - spousta materiálu se tam přesto nevešla (The Game tak mohlo klidně být dvojalbem), a tak si ho Taylor ponechal pro své album. Své zvýrazňuji proto, že jej Taylor nahrál takřka sám (vyjma zhruba poloviny klávesových partů Davida Richardse má Taylor na triku veškeré skladby, aranže, nástroje a také zpěv). A vliv "okolních" alb Queen je zde patrný. A popravdě - není to na škodu. A aby bylo jasné, že si to Taylor užil nehledě na reakce kritiky či posluchačů, mohli jste se na přebalu mj. dočíst "P.S. Nazdar posluchači. Doufám, že jste si užili a pobavili se u mého vlastního alba. Mně se líbí. Pokud vám ne, jděte do prdele." a dodal "P.P.S. 157 syntezátorů" (čímž narážel na klasický vzkaz na albech Queen "bez syntezátorů").

V rozhovoru pro časopis Popcorn v roce 1981, se Taylor zmínil, že nápad na sólové album se ostatním členům líbil natolik, že se sami rozhodli časem něco vytvořit (a jak víme, vytvořili). V tomtéž rozhovoru vysvětlil i důvod, proč si takřka vše na albu nahrával sám: "Existují různé důvody. Prvně mám své vlastní představy, jak by měly písně znít. Je mnohem důležitější ukázat několik mých schopností. Nakonec nechci strávit celý svůj život za bicí. Je mnoho dalších bubeníků, kteří ukazují, že sólová alba nejsou jen záležitostí kytaristů, zpěváků či klávesáků." O rozmanitosti alba se vyjádřil jako o jediném slabém místě s tím, že další album bude kompaktnější.

Ale pojďme na Fun In Space. Než dojde přímo na muziku, ještě jednu zajímavost - o přebal alba se postarala britská designérská skupina Hipgnosis, která stojí za přebaly alb skupin jako Led Zeppelin, AC/DC, Scorpions, Yes, Pink Floyd nebo Genesis. Vycházel z komiksu Creepy Magazine (konkrétně čísla 119 z července 1980). Taylor přezdíval mimozemšťanovy Ernie a v té době ještě vůbec netušil, že za jeho původním designem stojí Tim Staffell.

Pojďme tedy na pestrou sbírku Taylorových kousků, které v porovnání se skladbami Queen znějí mnohem méně pompézněji. Album startuje rock'n'rollově nadupaná "No Violins". Následující "Laugh or Cry" dokazuje, že autor jinak poměrně divokých skladem je zběhlý i v psaní pomalých balad. Ve "Future Management" si Taylor trochu zařve, aby se v další "Let's Get Crazy" takřka proměnil v Elvise (tu skladbu si dovedu představit na The Game hned vedle Merucryho Crazy Little Thing Called Love). Vrcholem alba je bezmála sedmiminutová hymnická  "My Country I & II". Druhou stranu alba (jo, to byly časy, když se musela deska nebo kazeta obracet...) startuje bicími hnanou "Good Times Are Now". Další skladba "Magic is Loose" natáhne Taylorovy hlasivky bezmála k prasknutí, a tak si jdeme odpočinout do  velmi zvláštně znějící "Interlude in Constantinople". Člověk má pocit, že sem skladba zabloudila ze "žluté ovce" diskografie Queen, z Flashe Gordona. A tak zpět k nadupané "Airheads" a nakonec k mé oblíbené šesti a půl minutové titulní skladbě "Fun in Space", která by klidně mohla být soundtrackem nějakého sci-fi filmu. Však si poslechněte sami - prohledal jsem YouTube, a tu to je. Rok 1981 a Fun in Space. Užijte si ho.