úterý 5. dubna 2011

Okres na severu aneb Jablonecká kina II

O tom, že v Jablonci bylo několik kin, již víme. Nyní se podíváme blíže na jejich fungování...

Diferenciace kin


Kino Radnice před rekonstrukcí
Jednoznačně hlavním a premiérovým kinem v Jablonci nad Nisou bylo (a chce se takřka dodat bylo, je a doufejme, že i nadále bude) kino Radnice 70. Se svou kapacitou 439 míst nabízelo nepřetržitý provoz – kino hraje (vyjma několika rekonstrukcí) nepřetržitě dvakrát denně kromě Silvestra. Toto kino je do dnešních dob hodnoceno jako jedno z nejlepších „kamenných“ kin v republice.
Kino Radnice 70 je vždy v první polovině padesáti nejlepších kin v republice. Např. v letech 1995 a 1996 bylo vyhlášeno již zaniklou společností Gemini Film „Kinem roku“. V roce 1998 obdrželo Diplom distribuční společnosti Bonton Film jako nejúspěšnější kino roku a podobné ocenění pak následovalo v r. 1999 od firmy Warner Bros. I v pozdější době si kino udržuje svoji pozici a v žebříčcích se řadí hned za velká multikina.
Jeho obliba spočívá zejména patrně v jeho atypickém tvaru – díky několikanásobným přestavbám je totiž široké a relativně krátké. Promítací vzdálenost je zde 16 metrů a promítá se na plátno o šířce 14,5 metrů a výšce 6,2 metrů. Tím pádem jde o specifický filmový zážitek a toto kino také bylo a je oblíbeným cílem libereckých diváků.
Ve stotisícovém Liberci bylo ve své době mnoho kin. Doba se však změnila a tak z kin Lípa, Varšava, Moskva (později Adria, která byla po restituci zrušena), Sofie (počátkem 70. let ustoupilo dálnici), Praha (zrušeno v ½ 60. let) a Letního kina (zrušeno po r. 1989) přežilůy rok 2000  jen dvě prvně jmenovaná. Kino Lípa bylo navíc z kina pro 600 diváků přestaveno na kino pro 200 diváků (r. 1990 tak v přízemí vznikly prostory pro obchody, které svým nájmem dotují provoz kina). Kino Varšava, nejstarší kino v Liberci, mělo sice kapacitu 350 míst ale po stránce diváckého pohodlí byl stav kina více než žalostný. V roce 2008 zahájilo v OC Nisa svůj provoz osmisálové multikino CineStar s kapacitou 1249 míst. Varšava byla zavřena a zdá se, že kino Lípa skončí v roce 2012. Není divu - na místě nedalekého obchodního domu Ještěd vyrostlo OC Forum, kde v září 2010 zahájilo provoz pětisálový Palace Cinemas s 876 místy.
Jak to bylo se samotným programem jabloneckých kin? Cenné informace o programu, ale nejen o něm, mi koncem června 2007 poskytl Mgr. Otto Vejnar, člověk, který patřil k jabloneckým kinům od svého mládí až do smrti...
Mgr. Otto Vejnar
1947-2007
Od roku 1962 promítal (zprvu načerno a bez příslušných dokladů - ostatně bylo mu jen 15 let) v kině Jabloň. Krátce po absolvování promítačského kurzu  narukoval na vojnu, kde také promítal. Po návratu do Jablonce nastoupil do KaSSu (Kulturní a společenské středisko) jako propagační pracovník. Při zaměstnání vystudoval Střední ekonomickou školu, kterou dokončil v roce 1974 maturitou. V letech 1971-1972 pracoval v Krajském kulturním podniku. V době, kdy v roce 1972 odešel tehdejší ředitel kin do důchodu, pracoval Vejnar jako programový a propagační pracovník. 1.3.1973 se Otto Vejnar stal ředitelem jabloneckých kin a v této funkci byl do roku 1989, kdy z ní byl odvolán. V následně vypsaném výběrovém řízení uspěl a ředitelem je dodnes. V roce 1991 absolvoval magisterské studium na FAMU v oboru produkce. Ředitelem Jabloneckých kin byl až do své smrti koncem roku 2007.
Mgr. Vejnar mi řekl: „Co se 70mm filmů týče, tak je jasné, že se uváděly v Radnici, protože jiné 70mm kino zde nebylo. Druhou takovou výhradní věcí bylo, že Radnice uváděla ty nejatraktivnější české filmy.“ To, že kino Radnice bylo vždy jakousi vlajkovou lodí Jabloneckých kin, je zjevné i v poměru návštěvnosti v jednotlivých kinech. O tom však později

Otto Vejnar pokračoval: „Kino Oko bylo reprízové kino. V něm se reprízovaly filmy s odstupem 2 až 3 měsíců, takže když někomu utekla premiéra filmu, měl šanci tam.“ Kino Oko mohlo pojmout 392 diváků a promítalo se v něm na plátno o šířce 8-9 a výšce 3,4-3,8 metrů. Přesná čísla se už nedají ověřit, protože kino Oko definitivně zastavilo svůj provoz v září 2000.
Průčelí kina Oko
www.geocaching.com
O této ztrátě se Otto Vejnar rozhovořil: „To bylo tak, že kino Oko bylo v žalostném stavu. Mezi ním a sousedním domem je ulička, kterou špatně zrekonstruovaly a udělali špatný sklon, takže dešťová voda tekla na zeď kina a vzlínala tou zdí nahoru. Celá ta stěna, pravá strana hlediště, byla promáčená a tvořila se na ní houba. Shodou okolností již někdy v letech 1975-1980 byla ve volebním programu rekonstrukce kina Oko. K tomu bohužel nedošlo. Takže kino chátralo a chátralo a zástupci města říkali: ‘proč držíte tři kina, vždyť tam nikdo nechodí, tak to kino zavřeme a tak dále…’

Balkon kina Oko
Foto: Miloslav Havrda
Ještě musím říct, že tenkrát došlo k takovému malému nedorozumění. Na začátku roku 2000 se uvažovalo o stavu kin. Pro město Jablonec bychom potřebovali tři kina, ale ta současná měla příliš velkou kapacitu. Pro Jablonec to bylo předimenzované. Tenkrát jsme si nechali vypracovat studie, zda by šlo kino Radnice přestavět na třísálové kino. Projektanti řekli, že to jde, ale odhadli špatně náklady, protože je stanovili na 15 milionů. Pak se začalo dělat statické měření. Ten třísál by se ze stávajícího kina měl udělat tak, že by přízemí kina bylo zachováno jako veliký sál a balkón by se protáhl směrem do hlediště. Tím by na balkoně vedle sebe vznikly dva úzké sály. Tím, že by se balkon postavil do hlediště, tak by se muselo hlediště přemostit. A tam se zjistilo, že nosné pilíře by musely vést až od paty budovy, což znamená ještě čtyři patra pod zem. Pak se zjistilo, že by to celé přišlo na 30-40 milionů a na to nebyly peníze. Nicméně padaly úvahy, že kdyby se třeba ty peníze vložily do rekonstrukce kina Radnice, tak by se postupně v těch ostatních kinech zastavily provoz a peníze získané prodejem objektů Oka by se vložily do rozpočtu na tu Radnici. Jenže potom zastupitelstvo rozhodlo, že se třísálové kino stavět nebude, že Radnice zůstane jako taková, ale zároveň rozhodli, že kino Oko se prodá. A to se během tří měsíců stalo. Já jsem se to dozvěděl na chodbě, že se kino prodává. Se mnou to nikdo neprojednával.“

Interiér kina Oko před likvidací.
Foto: Miloslav Havrda
Kino bylo tedy prodáno a nový majitel z něj chtěl vytvořit bowling. V prostorách se však dlouhých 7 let nic nedělo a teprve v nedávných měsících začaly v budově kina probíhat stavební změny. Poté co jsem osobně toto místo navštívil, sdělil mi jeden ze zedníků, že zde vznikne patrně jakýsi kulturní klub. Za zády mi visel program jabloneckých kin ze srpna 2000. U jednoho sloupce bylo napsáno „Od 4.6. v kině Oko dovolená“... Rekonstrukce probíhající osm měsíců od jara 2007 vytvořila z kina Oko klub WOKO Music Club, který léta naráží na problémy sousedů ztěžujících si na hluk.

Kino Junior
www.mestojablonec.cz
Třetím „kamenným“ kinem bylo kino Výstaviště, později Junior. Menší, spíše klubové kino s kapacitou 175 míst, bylo osazeno projektory ze zaniklé Jabloně. Ty zde promítají na plátno o šířce 7 a výšce 3 metrů. O kině Junior se Otto Vejnar taktéž rozhovořil: „Junior bylo takové moje duchovní dítě. Já jsem sem nastoupil v roce 1972, nejdřív jako programový pracovník. A tenkrát, do toho kina Výstaviště vůbec nechodili lidé a bývalý vedoucí kin pan Trojan říkal že to zavře, protože to nemá cenu držet. Řekl jsem mu, ať mi to kino dá a já si v něm budu dělat vlastní dramaturgii. Udělal jsem z toho kino pro mládež a hráli jsme tam různé přehlídky dětských filmů […] týden filmů Věry Šimkové-Plívové, týden dobrodružným filmů. Pak jsme dělali akce, které se jmenovaly Československo, velmoc dětského filmu. To byla půlroční přehlídka nejlepších dětských filmů, které se u nás natočily. Pak jme uvedli přehlídku filmů Břetislava Pojara, Potkali se u Kolína a takové věci. Je třeba říci, že lidé tam začali chodit. Poté, co jsme z toho udělali kino pro mládež, se návštěvnost stabilizovala.

Současné hlediště kina Junior
www.mestojablonec.cz
Začali jsme také promítat pravidelně pro družiny. Vycházel jsem totiž z toho, že když se děti naučí chodit do kina od družiny, nebo od mateřských škol, tak si na to zvyknou a do kina budou chodit i když budou větší. Pak to ale pohaslo, protože po revoluci najednou nebylo co hrát. Nic se nenakupovalo a ty dětské filmy, co jsme promítaly, pak byly neustále dokola v televizi, protože ta neměla pro děti také co promítat. Díky tomu to zaniklo. Hráli jsme tam také „Studio Kino“, což byly hlavně artové věci a po zavření kina Oko se sem přesunuly i běžné filmy u nichž jsme věděli, že na ně nepřijde 2000, ale třeba jen 500 lidí za týden. A tak to je do dnes. Čili ty komornější záležitosti dáváme do Junioru.“

Otto Vejnar dodal, že v kině Junior se v podvečerních časech hrály výhradně přístupné filmy. „Byli jsme snad jediné kino v republice, kde měly děti možnost jít každý den na mládeži přístupný film. A tehdy se promítalo jen od pondělí až do pátku, v sobotu a v neděli bylo zavřeno. Večer se pak také hrály ty artové filmy.“ Kino tedy promítalo od 17 hodin filmy pro děti a mládež a od 19:30 pak filmy s podtitulem „Náročné filmy pro náročné diváky v kině Junior“.

Vchod Letního kina
www.eurocentrum.cz
Posledním kinem je Letní kino, jehož název je vzhledem ke klimatickému charakteru kraje názvem spíše formálním. V hierarchii jabloneckých kin fungovalo jako letní alternativa Junioru, které má přes léto dovolenou. V tomto kině se také konala letní část Filmového festivalu pracujících. Nebyl by to asi ale Jablonec, kdyby ani zde nedocházelo k jistým odlišnostem. Vejnar k tomu říká: „My jsme FFP začali dělat až relativně pozdě, někdy asi v roce 1975. První roky běžel jenom v Letním kině, ale pak několik dobrých filmů propršelo a my jsme museli čekat další dva měsíce, než ty snímky přišli zase do kina. Řekli jsme si že to tak nejde. Když ten film máme a stojí nás to práci, ta propagace a podobně, tak jsme chtěli, aby se to využilo. Takže se hrálo od osmi a pak se filmy vozily na 22h do letního kina. My jsme ale byli jediné město, kde se promítaly festivalové filmy souběžně v Letním kině a v Radnici. To se nikde jinde nedělalo. Všichni to hráli jenom v letních kinech, ale vzhledem k specifickým povětrnostním podmínkám, které jsou v Jablonci, jsme to hráli tak. My jsme měli vždy téměř dvojnásobnou návštěvnost v Radnici než na letním, takže oni nám toto později tolerovali a počítali nám návštěvnost dohromady.“
V programu 28. FFP Léto 1977 se dočteme „… a protože počasí v našem městě bývá nestálé, budou všechny filmy uváděny i v kině Radnice od 17.30 hodin“.
V letech 1987 až 1990 fungovala navíc Video-kino kavárna. Návštěvnost v tomto podniku však klesala od počátečních 5,5 tisíce v roce 1987 až po necelých 700 v roce 1990. Vejnar k tomu dodal: „Byl tam velký problém v tom, že jsme udělali dohodu s restaurací. V ulici Na Vršku vznikla nová restaurace a my jsme se domluvili s majitelem, že v ní uděláme kinokavárnu. Tak jsme přivezli čtyři televize, videopřehrávač a dodávali jsme tam filmy. Program byl na našich plakátech. V těchto prostorách se ale tříštily zájmy. Restaurace měla zájem o co největší konzumaci a začali vpouštět i lidi zdarma, bez lístků, aby sami měli vyšší tržby. Ze začátku tu kinokavárnu navštěvovalo poměrně dost lidí, ale pak to upadlo, a tak jsme to zavřeli.“

Kina se nelišila jenom ve svém technickém vybavení, programové skladbě, ale pochopitelně i v cenách lístků. Vejnar to shrnul: „Do revoluce byla cena vstupenky do Radnice 7, 8, 9 Kčs na běžné filmy, na 70mm snímky 12, 13 a 14 Kčs. Na 70mm filmové hity bylo zvláštní vstupné 18, 19 a 20 korun a shlédnutí dvoudílného 70mm filmu stálo 24, 26 a 28 Kčs. V kině Oko bylo nejvyšší vstupné 6 a 8 Kčs, v kině Junior 5 a 6 korun a v Letním kině 8 Kčs.“ Proč byly ceny lístků rozdílné? To Vejnar později dovysvětlil: „Ceny vstupenek byly odstupňovány podle atraktivnosti sedadel. 1. a 2. řada 12 Kčs, 3. až 6. řada 13 Kčs a 7. až 12. řada a balkon 14 Kčs.“


Kina Oko a Radnice měla ještě jednu zvláštnost, která se týkala propagace – kromě týdenních programů, filmových plakátů a fotosek měla tato dvě kina ještě velké malované markýzy. Asi čtyři výtvarníci propagace zde z vyzvětšovaných fotek ručně malovaly velkoformátové markýzy, které posléze visely před těmito kiny. Další mimořádné markýzy se vytvářely speciálně pro festivaly – pro ně se vytvořilo vždy 10 až 12 různých verzí. Tato praxe byla známá spíše u velkých kin ve velkých městech, v sousedním Liberci tuto propagaci opustili již v polovině 70. let. V Jablonci tato forma propagace fungovala ještě do poloviny 90. let.


Pokračování příště...


Původní verze textu vznikla jako esej ke kurzu FAVc016: Český a slovenský film za normalizace dr. Jaromíra Blažejovského na ÚFAK FF MU, Brno, jaro 2007.

Žádné komentáře: