Hity oblíbené (trochu) Brity XI (ale zase ne Američany) - Body Language

Milované i nenáviděné (ale ve své době spíš nenáviděné) album Hot Space. Podle jedněch bezprecedentní úlet kapely Queen, podle druhých album, které předběhlo dobu a přímo ovlivnilo Michaela Jacksona a jeho album Thriller. Je fakt, že hudbu říznutou funkem a disco by od kapely, která na předešlých albech vydupávala We Will Rock You, řítila se během Bicycle Race a nebo pěla ódy na Flashe Gordona (Flash - a-aaaah - saviour of the universe!), čekal jen málokdo... I pro mě to byl šok. Šlo o druhé album, které jsem od kapely slyšel a tehdy jsem ho poněkud nechápal. Dnes ho ale miluji. A taky proto se podíváme na druhý singl z alba, který vyšel 19. 4. 1982 a jehož videoklip byl v USA zakázaný (ach ta americká prudérie...).

SP Body Language
www.queenvinyls.com

Na singl byly vybrány skladby Fredieho Mercuryho Body Language a Life Is Real (Song For Lennon) zatímco na italské vydání byla na B stranu se dostala Back Chat Johna Deacona.

Začnu odzadu, protože basa(k) tvrdí muziku. Když v jednom z interview došla řada na Back Chat, podivoval se reportér, že kytara v té skladbě zní jinak než většina Mayových věcí. May odvětil: "To je proto, že na ní hraje John." Nechtěl ho tím nijak pohanět, ale je fakt, že kolem alba Hot Space bylo prý dost hádek. Brian May s ním nebyl právě spokojený a mnohem víc se mu líbily živé verze písní, které vracely rockový základ. Ve studiu byl ale John Deacon zcela nekompromisní a dělal prý mnohem "černější" muziku než ostatní. Stačí si poslechnout jeho starší Another One Bitest The Dust. V písni Back Chat původně nebylo žádné kytarové sólo a May měl pocit, že skladbě chybí trochu tvrdosti, trochu rockového spodku. A tak nakonec sólíčko do skladby vecpal. Na druhou stranu u jiné skladby, Cool Cat, se mu to už nepodařilo. Patrně proto, že nemusel přemlouvat jen Johna Deacona, ale i spoluatora skladby, Freddieho Mercuryho (nebo do toho možná kecal i David Bowie, který se v té době motal v tom samém studiu a vedle více méně náhodně vzniklé geniální Under Pressure, se podepsal i na jedné verzi této písně).

Oproti tomu klasická B strana, tedy Life Is Real (Song For Lennon), byla dílem Freddieho Mercuryho a člověk nemusí ani znát podtitul písně, aby mu bylo zřejmé, že jde o poctu Johnu Lennonovi, který zemřel 8. prosince 1980. A jak sám řekl Mercury, napsal nejprve hudbu a pak jej začaly napadat slova. A cítil, že je to taková lennonovská věc. Musím mu dát zapravdu... (a vy můžete taky, v neoficiálním klipu).

A konečně... Body Language! Podle Briana Maye asi nejvíc gay skladba. Snažil se Freddieho přemluvit, aby se něco upravilo a skladba tak přitáhla víc lidí, ale jak to dopadlo, uslyšíte (a uvidíte) za chvilku. Roger Taylor diplomaticky poznamenal, "Nejsme to tak úplně my, ale není to špatná skladba." Dost to ovlivnil fakt, že skladbu nahrávali v období, kdy byli často ve studiích Musicland v německém Mnichově (později tam Mercury nahrával svoje sólové album Mr. Bad Guy a videoklip Living On My Own... a ten si myslím hovoří za vše). V době, kdy skladba vyšla, to musel být pro fanoušky šok. Kapela, která se na mnoha předešlých albech holedbala upozorněním "bez syntezátorů" a jejichž skladby byly postavené často na řízné Mayově kytaře, se najednou utápěla v čemsi, co bylo na hony vzdáleno jejich rockovým kořenům.

SP Body Language, cenzurovaný obal
www.queenvinyls.com

Videoklip režíroval Mike Hodges (režisér filmů jako Chyťte Cartera, The Terminal Man nebo Flash Gordon). Vznikal v kanadském Torontu a je údajně celý Freddieho nápadem, a to včetně výběru tanečníků a tanečnic. Vzniklé dílko však nesmělo být uvedeno nejen v americké MTV, ale dokonce ani v britských televizích. Kontroverzi ostatně vyvolával i přebal singlu (viz výše), který připadal americkým obchodníkům až příliš explicitní. A tak byla část nákladu přebalena do nového, pro Američany mnohem přijatelnějšího (viz zde). A aby toho nebylo málo, Rolling Stone o skladbě napsal, že je to "a piece of funk that isn't fun".  Ať už to je či není zábava, pusťme se to toho...