sobota 26. března 2011

Šílený a zlý muž, které ho je nebezpečné znát, slaví jednadvacetiny

Mad, Bad, and Dangerous to Know, jak zní fráze užitá v titulu, bylo označení, kterým popisovala lady Caroline Lambová George Gordona Byrona. Je tedy zřejmé, že o jeho jednadvacetiny nepůjde. 26. března 1990 vyšlo druhé album skupiny The Cross Mad: Bad: And Dangerous To Know.

Dovolím si předpokládat, že skupinu Queen znají všichni, nebo o ní alespoň slyšeli. Někteří si možná vybaví, že tam zpíval Freddie Mercury, na kytaru hrál kudrnáč Brian May a za bicími seděl blonďák Roger Taylor. Skalní fanoušci si pak s jistou dávnou nostalgie vzpomenou na baskytaristu Johna Deacona, který si užívá hudebního důchodu. Ale co skupina The Cross?

Její vznik se datuje do roku 1987. Queen měli po náročném (a žel bohu i posledním) turné Magic Tour a členové kapely si dávali zasloužený odpočinek (pohledem tisku se rozpadli, pohledem členů kapely si dali na nějakou dobu oraz). A právě v podobných pauzách vznikaly jejich sólová alba, kterým se, s drobnou výjimkou baskytaristy Johna Deacona, věnovali všichni. A nejaktivnější byl bubeník Roger Taylor, který sólově debutoval v roce 1981 albem Fun In Space a do dnešní doby vydal nejen čtyři sólová alba a jedno živé, ale založil si i vlastní kapelu, The Cross, se kterou vydal tři studiové a dva živáky.

Josh Macrae, Spike Edney, Clayton Moss, Roger Taylor, Peter Noone
Jejich první album, Shove It, bylo do značné míry ovlivněno taneční hudbou (stačí se podívat vpravo na jejich úžasný osmdesátkový look a je to každému jasné) a šlo zejména o Taylorův výtvor s doprovodnou kapelou. Jejími členy byl klávesák Spike Edney, který se stal v 80. letech věrným doprovodným členem skupiny Queen (stejně tak jako později při "revivalu" s Paulem Rodgersem). Na kytaru hrál Clayton Moss, na basu Peter Noone (nikoliv zpěvák skupiny Herman's Hermits z 60. let) a bubeníkem se stal Josh Macrae. Roger Taylor se tím pádem zbavil bicích a naplno se mohl věnovat zpěvu (jak sám říkal v jednom z rozhovorů - jsem zpěvák, NEJSEM bubeník!). Pro zajímavost - na prvním albu vyšla také skladba Heaven For Everyone, kde pěvecky hostoval Freddie Mercury (a která byla později upravena pro "posmrtné" album Queen Made In Heaven), ačkoliv na singlové a americké verzi zpíval Roger Taylor.

Ačkoliv se kapela nikdy moc neproslavila, podařilo se několika skladbám proniknout do britských žebříčků s relativním úspěchem se setkali v Německu. Poté, co Queen dotočili album The Miracle, vyrazili Taylor s Brianem Mayem na propagační cestu k tomuto albu. Skupina Cross tak měla příležitost stvořit skutečně skupinové dílo, na němž se podíleli všichni členové kapely a které do značné míry opustilo taneční prvky z předešlého počinu a vydalo se zpátky k rockovým kořenům.
Společným dílem byla hned úvodní 
On Top Of The World Ma, která se svým rifem naprosto otevřeně odvolávala na zeppelinovskou pecku Whole Lotta Love (podobně, i když vtipněji, ji využívá skupina J.A.R. ve skladbě "Holého band"). Basák Peter Noone se autorsky vyřádil na čtyřech skladbách. První byl Liar, skladba která vyšla také na singlu s nealbovou skladbou Rogera Taylora In Charge Of My Heart, a která je krásným příkladem pop-rocku 80. let. Na skladbě Breakdown mě vždy dostávalo, jak se ve druhé půlce rozvine a končí sborovým I know you know I know we know, Could be a breakdown . Noonova třetí skladba Sister Blue tepe jak dobře naolejovaná mašina a čtvrtým autorským vkladem byla spolupráce s Joshem Macraem a Claytonem Mossem na skladbě Power to Love.
Kytarista Clayton Moss pak složil lehce perverzní song Penetration Guru, ale zejména pak takřka baladickou skladbu Better Things, kterou si také sám nazpíval, čímž jí výrazně odlišil od zbytku alba. Po dvou písních přispěl i kapelmajstr Taylor, jednak zprvu pomalou, ale ve druhé půli až pochodovou Old Men (Lay Down), ze které mám pořád pocit, že si ji sám později vykradl na samostatném albu Happiness? Asi největší peckou alba je pro mě osobně Final Destination, oproti tomu jako zbytečnost se jeví cover verze Hendrixovy Foxy Lady. A abychom to měli kompletní, zbývají dvě skladby - ta od Spikea Edneyho - Closer to You a od Joshe Macrae - Passion for Trash.

Skladby Rogera Taylora a jeho skupiny The Cross mám velmi rád. Je sice fakt, že nejde o nic tak převratného, jako byla hudba skupiny Queen, ale fascinující je na tom onen tvůrčí přetlak - 20 let skládáté, zpíváte a bubnujete s jednou kapelou a přesto chrlíte ještě sólová alba a vedle si založíte vlastní skupinu. Může to být chápáno jako vítězství kvantity nad kvalitou, ale já si to nemyslím. Po několikerém poslechu se mi The Cross dostali pod kůži a jsou mým častým společníkem. Zastřený až stewartovský hlas (vždyť oni si jsou svým způsobem podobní i vizuálně) mě dokáže vždy uklidnit i nabudit... Tak třeba potěší i někoho z vás.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Mohu znát zdroj, ze kterého čerpáte autorství jednotlivých písní alba?

Luděk H. Havel řekl(a)...

Tak to už je přes rok, co jsem to psal, ale pokud se nepletu, byla to QueenPedia a možná další stránky...