Komický a groteskní, stejně jako děsivý a tragický. Takový je 38. singl skupiny Queen, který spatřil světlo světa tentýž den jako osmý, jen o 14 let později. Druhá píseň z alba Innuendo - I'm Going Slightly Mad.
 |
| Přebal britského vydání www.queenvinyls.com |
Jako B-strana vyšla Mayova skladba Lost Opportunity, která se na album nedostala (na dvanáctipalcové verzi singlu to byl albový The Hitman)
Titulní skladba singlu (já říkal, že na ní dojde řada) je na první pohled poměrně komická, na ten druhý (a s uvážením okolností a doby jejího vzniku) značně děsivá.
Jde vlastně o odraz pocitů a emocí jejího nemocného a vyděšeného autora, Freddieho Mercuryho. To umocnil i videoklip, natočený v polovině února 1991, které je de facto posledním, na němž se Freddie tvůrčně podílel.
V režii "Torpedo Twins" (Rudi Dolezal a Hannes Rossacher) vznikla surrealistická ilustrace písně, plná bizarních obrazů. A tak sledujeme Freddieho nejen jako banánovník, ale po celou píseň oblečeného ve společenském obleku (pod níž měl několik vrstev termoprádla, kterého ani tak nedokázalo zahřát), s parukou a lá šílený lord Byron a velmi silným líčením, které mělo také pomoci zakrýt jeho zdravotní stav (stejně jako černobílý obraz klipu). Ten ale nemá cenu dopodrobna rozebírat, podívejte se ostatně sami...
Přesto všechno je patrné, že se tvůrci okolnostem navzdory vyřádili a i notně nemocný Mercury přispěl svými nápady, jak to můžeme vidět v krátkém making of. Vznikl klip, který mám skoro nejraději, i když výše napsané to poněkud kalí. Přesto mě I'm Going Slighly Mad, i po 20 letech dokáže naplnit silnými emocemi...
Žádné komentáře:
Okomentovat