Jakožto interní doktorand mám tu krásnou povinnost vést několik bakalářských prací. A protože je konec měsíce ledna termínem odevzdání bakalářských prací (nebo jejich příslušných částí), znamená to, že první verze začnou chodit v průběhu února (sám ale nemám nárok moc kritizovat, neboť má disertační práce se také poněkud zpožďuje).
Co mě však zaráží, je jazyková úroveň těchto prací. Bohužel se v nich odráží fakt, že se v současnosti stále méně čte. Nemůžu se pak divit, že student X nebo studentka Y neumí napsat větu, kde by nebyla alespoň jedna chyba. A nejde ani tak o chyby pravopisné (sám jsem býval a stále jsem expertem na "vášnivé" psaní, kdy mi tam i/y skáče, jak se zrovna namane), ale o celkový smysl vět. Tu chybí podnět, tu přísudek, jindy jde o souvětí tak dlouhé, že zabere půl stránky (a autor nepoužije jedinou čárku), jindy je psána ve větách holých. Nerozvitých. Často až jednoslovných. Asi tak. Tak.
Navíc náš ústav má podrobně zpracovaná formální pravidla a požadavky na jednotlivé části práce. Když je však někdo, ani po čtvrtém upozornění (včetně zaslání odkazu) nedokáže použít, je asi někde chyba. To si pak říkám, zda mám zapotřebí trávit hodiny a hodiny nad pracemi, do kterých připojuji opravy, poznámky a komentáře. A to všechno jen proto, aby se mi po týdnu či dvou vrátil ten samý text s těmi samými chybami. A nebo poznámkou, že formální pravidla nejsou dostatečně poutavou četbou. Ach jo. Někde je asi chyba...
