A jedeme dál...

Tak se zdá, že si Google pospíšil s nápravou chyby, kterou jsem popisoval níže (a podle všeho jsem nebyl jediný), takže může pokračovat mé Queen běsnění. Drazí přátelé, odpusťte, ale však víte, že to myslím upřímně. Už nyní čeká ve frontě několik příspěvků, kdy bych rád poukázal jak na slibované nepříliš známé singly, tak i na nepříliš známé cover verze. Což může být docela maso, protože snad každý, kdo se kdy pokusil o svoji verzi písně od Queen (nebo Freddieho Mercuryho), lehce vyhořel...

Což mi připomíná, že jsem se několikrát zaposlouchal v rádiu do songů skupiny Elán a přišlo mi, že v některých polohách je mečák Jožo Ráže až podezřele podobný Mercuryho barytonu. Jak by to asi znělo, kdyby Ráž zapěl něco od Queen? Na vzpomínkovém koncertě v pražském Rudolfinu  roku 2001 Jožo Ráž pro nemoc nevystoupil. Nedávno jsem ale narazil na mnohem starší záležitost a zde je odpověď na moji otázku...

A co bude dál...?

Po předešlém příspěvku mě tak napadlo, že letos je asi nejlepší příležitost pozastavit se nad skladbami a alby mé nejoblíbenější skupiny Queen. Slovo "nejoblíbenější" však ani zdaleka nevystihuje můj vztah k hudbě, která mě asi do značné míry ovlivnila a je se mnou již 20 let. A tak jsem si připravil několik příspěvků na téma Queen. Týkat by se měly jejich alb, videoklipů a také singlů, na jejichž B-stranách se nalézaly skladby, které nepatří k tomu "profláknutému" - tedy takové, které se většinou dostaly jen na singl a nikoliv na řadové album, čímž do značné míry ušly masové známosti.

Podmiňovací způsob "by se měly" je odvozen od faktu, že se mnou aplikace od včerejška nekamarádí a při každém pokusu o uložení nebo náhledu hlásí "Příspěvek nebyl uložen kvůli chybám ve formuláři". Zdá se, že možné je hned publikovat, ale vzhledem k tomu, že bych si rád pohrál s formátováním příspěvků, nechci riskovat, že zde budou nějaké paskvily. Progooglil jsem všechny možnosti, varianty a rady a zatím nic nepomáhá. Dám tomu pár dní, třeba se to zpraví tak nějak samo... do té doby zdar...

P.S. Tak je to ještě zajímavější. Příspěvek lze publikovat a po publikování ho ještě jednou upravit, ale vždy jen jednou. Po opětovném uložení zase vyskočí ona podivná hláška. Asi to je rozbitý...

Hity, oblíbené (nejen) Brity I - Radio Ga Ga

Poslouchal jsem si zase své oblíbené Queen a nějak mi to nedalo a musel jsem zavzpomínat...
Když 22. února 1994 přijel do Prahy bubeník skupiny Queen Roger Taylor, bylo z toho (alespoň mězi fanoušky) menší pozdvižení. A to i přesto, že si přijel "jenom" převzít od společnosti Monitor EMI Zlatou desku za prodej výběru hitů Greatest Hits II. Kromě tiskové konference, předávání a několika rozhovorů pro různé deníky se Roger Taylor objevil i v televizi – vedle Baga to bylo i v Esu (s Terezou "Čágo belo šílenci" Pergnerovou v době její největší popularity). Pominu nyní fakt, že vše bylo poněkud bizarní – Reflexu si Taylor posteskl, jak hloupé dovedou být otázky (na tiskovce se ho ptali, jak se vyspal, kde a zda s někým), na předávání desky, které uváděl Martin Hrdinka, se mimo jiné křtila nová deska skupiny Shalom, která si přišla pro Platinovou desku a Petr Muk pro Taylorův podpis) a tak dále.

Našlo se jen málo reportérů, kteří by položili inteligentní otázku (tedy jinou než "Jaký byl Freddie Mercury" nebo "Jaké to je být bez něj" apod.), ale našlo se i několik výjimek, které se Taylora zeptali na, v té době u nás nejpopulárnější a nejhranější song od Queen, Radio Ga Ga.

Dnes je tomu právě 27 let co tento hit vyšel poprvé na singlu. Byl prvním z jedenáctého studiového alba The Works, kterým si Queen dost možná usmířili své fanoušky po předešlém počinu, mnohými proklínaném funky-disco pokusu Hot Space (i když nebýt jeho, neměli bychom Under Pressure a Thriller Michaela Jacksona by zněl dost možná jinak). The Works bylo nejen nejkratší album skupiny, ale také první, které vyšlo na CD. Ačkoliv šlo o návrat k rockovým kořenům, v mnoha skladbách to stále elektronicky dusá, avšak i přesto si album našlo své fanoušky (a často je chápáno jako vrchol tvorby skupiny v 80. letech).

Roger Taylor se při zmínkách o popularitě Radia Ga Ga u nás upřímně podivil – nechápal, jak to, že to není Bohemian Rhapsody či, v Americe nejpopulárnější, Another One Bitest The Dust. Na druhou stranu ho to jistě potěšilo - je to ostatně jeho skladba. Na nápad přišel Taylor při poslechu rádia, které se nezamlouvalo jeho synovi, což komentoval hlasitým "radio ka ka". Píseň o tom, jak doba videa ničí hudbu a vzpomínka na ty staré dobré časy, kdy jediným společníkem puberťáků bylo rádio, které dávalo hvězdy, rozesmávalo i umělo rozplakat, je tak trochu ironickým paradoxem. Tento manifest proti době ovládané MTV byl doprovázen opulentním videoklipem Davida Malleta, který využívá nejen záběry z Langovy Metropolis, ale i úryvky z předešlých klipů skupiny a stal se de facto jedním z nejpopulárnějších klipů (nejen) na MTV...

Jako B-strana singlu vyšel song I Go Crazy Briana Maye, který měl tu smůlu, že zbylým členům kapely přišel až příliš syrový a na album se proto nedostal. Při jejím poslechu to zamrzí o to víc, neboť jde o poctivou rockovou pecku s výraznou Mayovou kytarou. Dost možná dostala přednost stadiónová halekačka Tear It Up a zatímco Radio Ga Ga si prozpěvuje snad i ten, kdo Queen nezná (a dost možná při tom má nutkání zvedat ruce nad hlavu a tleskat do rytmu), druhou stranu singlu zná asi jen málokdo...