Queen v Budapešti: Maďarská rapsódieRadost nebo zklamání?

Všichni fanoušci Queen jsou od konce června ve velkém očekávání. Poprvé tehdy pronikly na veřejnost informace o tom, že se do kin chystá zremasterovaná verze slavného koncertu Queen v Budapešti. Dosavadní zprávy však nenabízejí mnoho důvodů k optimismu...

Eagle Rock Entertainment ve spolupráci se Sony Digital Cinema a More2Screen, ohlásily koncem června, že do vybraných digitálních kin bude od 20. září 2012 distribuována nová remasterovaná verze koncertu Queen v maďarské Budapešti. Zasvěcení zaplesali o to víc, že vedle montrealského koncertu z roku 1981, jde patrně o jediný další záznam natáčený na klasický film. Pravda, v Montrealu skupinu zabíraly 70mm kamery, zatímco v Budapešti "jenom" 35mm, ale i tak - filmový obraz skýtá zkrátka jiné kvality než video, na které bylo o patnáct dní před budapešťským koncertem nahráváno asi nejznámější vystoupení na londýnském stadionu Wembley. Jednou z výhod, který tento záznam... nu, říkejme restaurátorům, přinesl, byl neskonale lepší výchozí obrazový materiál. Jako bonus film předchází pětadvacetiminutový dokument obsahující dosud nepublikované záběry (podle informací ze zahraničí uvidíme i část vystoupení předkapel - holandských Craaft, a maďarských Z’zi Labor v doprovodu krojovaných sboristek) a to vše má být divákům servírováno ve vysokém rozlišení s 5.1 surroundovým zvukem.

Queen a jejich předkapela. Tváří se poněkud zaraženě...

No netěšte se! Podle určitých "informací" plánovali Queen koncertovat v rámci svého nejvelkolepějšího (a žel bohu i posledního "klasického") turné Magic Tour i v Československu a Sovětském svazu, leč ani jedno nevyšlo. Jejich první koncert za Železnou oponou se tak odehrál v Budapešti, kam se i tak vypravilo mnoho československých fanoušků (kterým neskonale závidím). Mimochodem - výše řečené není tak úplně pravda, protože Queen v Československu skutečně byli (a teď nemyslím jejich koncerty s Paulem Rodgersem v roce 2005 a 2008). Podíváte-li se na itinerář turné, zjistíte, že 22. července 1986 koncertovali ve Vídeňské Stadthalle. A zatímco technika putovala v kamionech, členové kapely s doprovodem se rozhodli dorazit do Budapešti luxusnějším způsobem - v pohodlí osobní mořské rakety prezidenta Michaila Gorbačova. A kudy mohla z Vídně do Budapešti plout loď? Po Dunaji. A ta vede přes...?

Queen na krásném modrém Dunaji

David McIntosh ze Sony Digital Cinema si druhou spolupráci s More2Screen pochvaloval, neboť se jim na plátna podařilo přinést tento "mystický záznam", který přitáhne do kin nové fanoušky. Podobně si po zádech poplácala i Christine Costello z More2Screen. Našince poněkud zarazila kampaň s heslem "Queen Concert Movie ‘Hungarian Rhapsody’ On The Big Screen For The First Time At A Cinema Near You From 20th September 2012". Tak tedy poprvé v kinech? To je u filmu, který byl promítán v kinech Maďarska, NDR, Polska, Číny, Mongolska a Československa (v rámci letního Filmového festivalu pracujících v roce 1988), tvrzení přinejmenším odvážné (ostatně reakci Jana Rejžka jsem tu už řešil). Na druhou stranu je třeba dodat, že západní blok se dočkal jen uvedení na VHS. Návštěvu Queen (tedy nejen koncert, ale i jejich příjezd, pobyt, zkoušení a vše kolem) natáčel maďarský Mafilm na sedmnáct 35mm kamer (zlí jazykové tvrdili, že šlo o veškeré filmařské vybavení maďarského filmu), materiálu bylo tedy natočeno víc než dost. Jenomže zde přišlo další zklamání - značná část se ho "ztratila" a Queen Production nevyvinula ve vhodnou dobu dostatek sil, aby jej získala. Namísto koncertu tedy byl zremasterovaný film patrně tak, jak jej známe, včetně "vsuvek" Freddie okukuje starožitnosti (a parlament, který chce koupit), Brian May v balónu, John Deacon debatuje s malou holčičkou, Roger Taylor drandí na motokáře. Tedy "vypěkněný" tento film (i když některé dosavadní komentáře mluví o nových záběrech).

Další zklamání pak přišlo i v průběhu zveřejňování a doplňování míst, kde bude možné koncertní film vidět. Ano, hádáte správně - Česká republika mezi nimi nebyla. Obrátil jsem se proto s dotazem na distribuční společnost Falcon, takto výhradního distributora filmů Sony. Žel bohu jsem byl odkázán na Unii filmových distributorů. Jinými slovy - u Falcon o něco takového zájem nemají. A v tu dobu natěšení rostla s uveřejněním traileru v HD, obrázkem jako břitva a průzračným zvukem...

Naštěstí jsou i společnosti jako Bio Oko a jejich projekt Živě, díky nímž bude možné na Queen v Budapešti zajít například do Pelhřimova, Blanska, Semil, Hlinska, Boskovic, Karviné, Kolína, Jičína, Loun, Heřmanova Městce, Svitav, Tábora, Náchoda, Třince, Olomouce, Vsetína, či Klatov.  Dalo by se říci, že je to takřka happy end (pominu-li, že chybí třeba Brno, Hradec Králové, Jablonec...), ale protože film, už čtvrtým dnem kolující po světových kinech, vyvolává dosti rozporuplné reakce, je to spíše s velkým otazníkem.

Prvně zamrzí, že jde de facto o původní film Jánose Zsombolyaie, v němž zůstali vsuvky mimo koncert a kde chybí přinejmenším jedna skladba. Dobře, to lze ještě pochopit - film by se neměl přestříhávat. Vedle toho jsem byl poněkud zaražen vizuální podobou plakátu, který se stane i přebalem na plánované DVD a zejména blu-ray. Nevím jak vám, ale přijde mi spíš jako výsledek snahy nezkušeného mladíka ve windowsovském malování, než produkt mající propagovat koncert jedné z největších kapel všech dob. Ostatně ani výše uvedený trailer není třeba volbou písma právě nejzdařilejší. Ale to je možná jenom šťourání. Ačkoliv po zhlédnutí "osobního traileru" pro Severní Ameriku a Kanadu mám dojem, že to je skutečně nemístné. Dělat si legraci ze senilních lidí, kteří jsou schopni bez mrknutí oka říci, že se vrací s koncertem z roku 1986 nahraném na Népstadionu v červenci 1985, je skutečně neslušné...

Co však děsí mnohem víc, než úbytek mozkových buněk Rogera Taylora (dobře, studoval zubařinu, ale vedle sedící doktor astrofyziky by si snad mohl uvědomit, že je někde chyba), jsou reakce z míst, kde film již proběhl kiny. Nerad bych se pouštěl do rozboru všech komentářů, které naleznete zde, ale jejich množství a společné téma je zarážející. Potěšující je prakticky jednohlasná chvála obrazové kvality koncertu. Ten má vypadat podobně jako v traileru - ostrý, správně barevný a vypadající, jako natočený včera. Podle diváků, kteří měli to štěstí koncert zhlédnout, můžete jasně vidět kapičky potu na Mercuryho čele. Zkuste níže uvedenou BohRap porovnat s tímto, a reklamní rétorikou - rozdíl jasně vidíte! Oproti tomu úvodní dokument obsahuje občas starší záběry z jiných koncertů turné a jejich kvalita má být dosti proměnlivá.

Co je však zarážející, je počet stížností na zvuk. Zejména diváci z USA a Velké Británie poukazují na jeho dosti nevyrovnané kvality. Zatímco dokument (na který v jednom kině dokonce zapomněli) má mít silný a kvalitní zvuk, koncert začne mnohem tišeji a podle některým měl být jeho zvuk dokonce tak slabý, že byl slyšet hovor vedle sedících diváků. Někteří z nich vyšli hledat kompetentní pracovníky kina a volali po nápravě. Po pár písních došlo sice ke zvýšení hlasitosti, ale zvuk měl syčet a rozhodně nenabízel slíbený 5.1 mix. Podle některých byli určité pasáže stěží ve stereu, jiné dokonce rovnou v monu. A například baskytara Johna Deacona neměla být skoro vůbec slyšet. Podobnou výtku lze číst i v komentářích, které si na intenzitu zvuku neztěžují. Zvuk sice silný, ale rozhodně ne 5.1. A John není moc slyšet. Vedle toho je však možné najít i opačné reakce, které vychvalují jak obraz tak zvuk (například v Holandsku, Irsku či na Ukrajině). Velmi potěšující jsou pak reakce z Jižní Ameriky, kde například v Argentině záznam koncertu diváky nejen rozezpíval, ale i spontánně roztleskal. Jo, kéž bychom totéž mohli zažít i v České republice. Spíš se obávám poloprázdných sálů... ale třeba se pletu. Uvidíme po prvních projekcích v ČR, které začnou v první půlce října. Třeba bude zřejmé, že výtky přišli od těch, kteří měli třeba jenom smůlu na kino. A nebo třeba taky ne...

P.S. Na 5. listopad 2012 bylo ohlášeno vydání DVD/Blu-ray/CD nosičů, přičemž minimálně na CD se dočkáme konečně kompletního budapešťského koncertu. Tak přinejmenším alespoň to potěší. A kdybyste to chtěli prubnout sami v kině, zatím to bude zde:

Pelhřimov - Vesmír 11.10.2012 
Kino Blansko 11.10.2012
Semily - Jitřenka 12.10.2012
Kino Hlinsko 12.10.2012
Kino Morava 13.10.2012
Kino Boskovice 15.10.2012
Kino Karviná 17.10.2012
Kino 99 Kolín 17.10.2012
Biograf Český Ráj Jičín 19.10.2012
Kino Louny 25.10.2012
Kino Heřmanův Městec 26.10.2012
Svitavy 27.10.2012
Kino Svět - Tábor 27.10.2012
Náchod - Vesmír 30.10.2012
Kino Kosmos - Třinec 2.11.2012
Olomouc - Metropol 4.11.2012
Vatra-Vsetín 9.11.2012
Kino Šumava - Klatovy 28.12.2012

Mazaný Filip – Ostře nabitá DVD

Následný text vznikl takřka před deseti lety. Promiňte prosím proto jeho sníženou kvalitu...

Filmový debut Václava Marhoula vycházející z jeho divadelní hry pro divadlo Sklep se po osmi měsících od uvedení v kinech dostal na DVD. Pokud se někomu tento film nezdál být příliš „ostře nabitou parodiií“, může si spravit chuť tímto ostře nabitým DVD.

Mazaný Filip, Divadlo Sklep

Cesta „českého“ Phila Marlowa na filmové plátno je poutí poměrně dlouhou a krkolomnou. Divadelní hra Mazaný Filip se rodí v hlavě Václava Marhoula v letech 1984 – 1985 a o rok později má svoji premiéru v kulturním středisku Dobeška. Na repertoáru vydržela až do sametové revoluce. Na podzim roku 1994 se v Divadle Sklep za přítomnosti Václava Havla odehrála obnovená premiéra upravené hry a za šest let její existence bylo odehráno 114 vyprodaných představení. Již od června 1997 však Marhoul pracoval na filmové verzi a, což je v našich zeměpisných šířkách stálým problémem, sháněl finanční prostředky. Po šesti letech obešel na tři sta firem a dal konečně dohromady kýžený rozpočet 18 milionů korun. V průběhu natáčení však došlo k navýšení na 24,7 milionů a Marhoul musel sáhnout do vlastní kapsy. První klapka padla 12. 5. 2003 a film byl natočen za třicet čtyři dní. Za pouhých šest měsíců měl premiéru v kinech a dnes si ho již můžeme vychutnat na DVD.

Film

Charlie Brown (Pavel Liška)
www.ceskatelevize.cz

Jmenuje se Marlowe, Phil Marlowe, a je jedním z mnoha soukromých detektivů v Los Angeles 30. let. Omlácený životem a pěstmi gangsterů, ale občas i policistů, sedí ve své zašlé kanceláři kde je jeho společníkem jen vyzvoněný telefon, sklenka whiskey a proužek cigaretového dýmu, vlnící se vzduchem stejně líně, jako se převalují nudné minuty. Dnes však přichází zákazník – bizarní sípavá postavička s hůlkou a slamákem se představuje jako Charlie Brown a hledá svého bratra, dvojče, vystupujícího pod pseudonymem Nigel Smith. Marlowe případ přijímá a my se společně s ním vydáváme na pátrání vedoucí od smrdutého los angelského podsvětí až do nejvyšších kruhů.

Velma Hatfieldová
www.ceskatelevize.cz

Setkává se s herečkou a vyhasínající sexbombou Velmou Hatfieldovou, což se dotkne jejího ochranitele, plešatého a lupenkou stiženého mafiánského bosse Perruginiho. Marlowe inkasuje po právu nakládačku, ale jakmile se dostane s tenat gangsterů, zatknou ho policisté. Na okrsku 48 se však ani neohřeje a po propuštění se vrhá zpět do řešení případu…

Prozrazovat celou zápletku by bylo nejenom vzhledem k detektivnímu příběhu nefér, ale zároveň i celkem zbytečné. Je zde sice kriminální story se svými podezřelými, stopami a viníky, ale to vše jen jako nosná konstrukce pro množství hereckých etud, hlášek a gagů. Film je nejenom poctou Raymondu Chandlerovi a jeho literárnímu hrdinovi, ale i desítkám filmů a kinematografii jako takové vůbec.

V bezmála sto minutovém filmu je rozeseto několik desítek narážek a parodií na české i zahraniční filmy od Limonádového Joea, přes Batmana, či Maratónce, po Maltézského sokola nebo Občana Kanea. Některé z nich jsou zjevné a všimnete si jich hned při prvním sledování, jiné jsou tak letmé, či tak „fajnšmekrovské“, že vám to bude chvíli trvat – nebudete-li tedy podvádět s pomocí druhého DVD. Ale o tom až dále.

Stejně jako hláškami a odkazy se film hemží spoustou herců, kteří si mnohdy zahráli zjevně jen pro jednu větu, pro radost, či se jen mihli (a nebo hráli zadarmo jako Vlastimil Zavřel). Kromě výraznějších partů, jako je Marlowe v podání přesného Tomáše Hanáka (snad jen pověstné wise-cracky pronáší s až přílišným nezaujetím), Velma Hatfieldová Vilmy Cibulkové, která přenechává notnou část svého hereckého partu svému hrudníku, či s gustem zahraný Perrugini Oldřicha Kaisera, se tu objeví mnoho menších roliček. Snad nejvýrazněji utkví v paměti Milan Šteindler se svojí etudou šíleného psychiatra, ale potěší i Viktor Preiss jako lehce neohrabaný barman. A po nich následují desítky dalších, kteří se filmem skutečně jen mihnou, v lepším případě pronesou slovo, dvě…

Co je na filmu zvláštní je jeho kompletní ateliérová realizace. Na jedné straně to umožnilo velmi hravou a pozoruhodnou stylizaci, na straně druhé však film občas sklouzává podpořen tímto prostředím k přílišné divadelnosti a stává se, řečeno s Chandlerem, „utahaný, jak tlustá dáma na hasičském bále.“

Film byl prezentován jako ostře nabitá parodie a musí se nechat, že tímto směrem měl ošuntěle štramácký Filip krásně nakročeno. Ale po cestě se něco stalo, jako by mu došel dech, unavil se a ztratil svoji hravost a rošťáckost, která se stále blýská v modrých očích Tomáše Hanáka. Budeme-li však vstřícní a přeneseme přes srdce několik nudnějších pasáží, můžeme se u Mazaného Filipa solidně bavit.

DVD

Do půjčoven (čtenář promine, ale text byl psán už před nějakým tím rokem...) přišel Mazaný Filip jako jednoduché DVD, ale do prodeje mu přibyl ještě jeden disk, který svým provedením i obsahem potěší.

Na prvním DVD na nás nejprve zamíří revolver, z jehož bubínku si můžeme vybrat dvě jazykové verze následujících menu – českou a anglickou. Ve stylově řešeném kresleném menu máme na výběr ze základních možností – přehrát film, výběr kapitol a nastavení zvuku a titulků.

www.ceskatelevize.cz

Navíc zde máme teaser, trailer, informace o distribuci a jeden skrytý bonus. Teaser je bezmála dvouminutová, leč celkem zdařilá úlitba sponzorům. Trailer je minutový a z nejasného důvodu je opatřen jiným (rozuměj horším) komentářem než jeho původní kinoverze. Informace distribuci můžeme s lehkým srdcem přejít a vrhnout se na skrytý bonus. K němu najdeme cestu tak, že přejdeme v hlavním menu na nastavení zvuku a titulků a zadáme pohyb vlevo – stylový kurzor v podobě zaměřovače namíří na řidičovu hlavu a po jeho „zastřelení“ se nám spustí pětadvacetiminutový „kritický diskusní pořad Hřmění“, sklepovská variace na již delší dobu zrušenou Katovnu. Zde se pánové Hanák, Vávra, Šteindler, Nebřenský, Macháček a Burda (všichni ve filmu hráli) „kriticky“ zamýšlejí nad filmem Mazaný Filip. Po 21 minutách nám ve zbývajícím čase ještě něco „řekne“ sám pan režisér.

V nastavení zvuku a titulků na nás čeká kromě českého Dolby Digital 5.1 také český zvuk v DTS a zvuková stopa pro nevidomé (v době vydání DVD to nebylo ještě tak obvyklé). Ta se zde nachází v DD 2.0 a jde o jakýsi doprovodný komentář, který popisuje (či se o to snaží) děj filmu. Z titulků můžeme volit mezi češtinou pro neslyšící, angličtinou, francouzštinou, němčinou a litevštinou. V dalším stylovém menu zjistíme, že film je rozdělen do 16 kapitol.

Technická jakost výše uvedených prvků, tedy zvuku i titulků, je na vysoké úrovni, a proto poněkud překvapí a zarazí obraz. Ten se zde sice nachází v původním formátu 16:9, ale jeho kvalita je spíše průměrná a některé scény jsou až příliš tmavé.

Bonusové DVD

Menu na bonusovém DVD jsou ve stejném stylu jako na prvním, filmovém. V hlavním menu nám rozhalený kabát nabídne celkem šest položek. Pod první Filmy o filmu se skrývají dva dokumenty. Ten první, Po stopách Mazaného Filipa, nás na ploše sedmadvaceti minut provede zákulisím vzniku filmu, čtenými zkouškami, srovnáme zmenšené modely a reálné kulisy, zastihneme Milana Kymličku při skládání hudby a nahlédneme do maskérny.

Ve druhém dokumentu, Po digitální stopě Mazaného Filipa, se podíváme do trikového studia Mirage a seznámíme se se vznikem několika triků. Film vznikal prostřednictvím digitálního intermediátu (v současnosti již poněkud zastaralá metoda), což v praxi znamená, že hned po natočení na film byl materiál převeden do digitální podoby (chcete-li naskenován políčko po políčku) a veškeré následující úpravy probíhaly v počítači. To si neopomenout pochválit kameraman Vladimír Smutný, zvukař Radim Hladík jr., či střihač Luděk Hudec. Zvláštní je, že sám trikový režisér Miloš J. Kohout se objeví až na konci a pronese jen dvě poměrně banální věty.

Druhou položkou jsou Obrazové bonusy obsahující Nesestříhané scény, které jsou celkem tři, ale ve formátu 4:3. Patrně nejvděčnější scénou je nezkrácená etuda Milana Šteindlera. Dokument Záběry z natáčení/komentáře je desetiminutový sestřih vzniku šesti scén z filmu s doprovodným komentářem Václava Marhoula. Tento bonus je jedním z nejzajímavějších, a proto zamrzí, že režisérův komentář nás neprovází jako další bonus celým filmem. Pod položkou Hej, Kide! se ukrývá jakýsi videoklip k písni z filmu složený většinou ze záběrů z natáčení.

f

The best of je poněkud zbytečná sbírka těch „nejlepších“ hlášek v několika útržcích z filmu (v délce od dvaceti sekund po tři a půl minuty – celkem 20 minut). Dalším obrazovým bonusem jsou Storyboardy, kde na příkladu čtyř krátkých scén vidíme nahoře neumělé režisérovy kresby (sám v jednom rozhovoru přiznal, že od dvanácti let nekreslil) a pod ním děj filmu. Poslední položkou tohoto submenu je Animovaná upoutávka, jakýsi teaser, v němž se složí filmový plakát.

Mazaný Filip v nedbalkách nám skýtá přes pět desítek fotografií ve stylové Fotogalerii, tucet dalších ve Výtvarném pojetí a konečně i Filmografii. Zde máme výběr osmi tvůrců (textové informace v rozsahu od jedné – režisér Václav Marhoul – po jedenáct – hudební skladatel Milan Kymlička - stran) a pěti herců (všichni po dvou stranách, jediný Oldřich Kaiser má strany tři). Bonus P. Marlowe a R. Chandler je dvacetistránkový text Vladimíra Hendricha z roku 1986 upravený samotným režisérem. Na šestnácti stránkách si můžeme ujasnit Použité citace a odkazy, které nám nabídnou řešení co, kde a odkud se ve filmu objevilo. Tiskové materiály skrývají několik plakátů a devět fotosek. V Audiosekci nás čeká šest audiospotů a Snídaně s Philem Marlowem, což je údajně Hanákův karlovarský proslov.

Předposlední položkou je DVD-ROM, kde majitelé počítačové mechaniky naleznou tři wallpapery a dva spořiče obrazovky. Poslední jsou Partneři, kde nalezneme čtyři prezentace a šest reklam.

Bonusový disk je u českého vydání novinkou a proto potěší, že se takto vydařil. Jediná výtka by se dala směřovat k jazykové podpoře – ta je zde pouze česká a u žádného bonusu se nevyskytují titulky, což je vzhledem k prvnímu DVD minimálně zvláštní.

Suma sumárum

Mazaný Filip sliboval být Limonádovým Joem pro novou generaci, detektivní Pytlákovou schovankou, českou Bláznivou střelou, ale zůstal na půlce cesty. Film občas trpí přílišnou divadelní stylizací a ztrácí tempo. Přesto se divák nemůže ubránit dojmu, že si herci natáčení užívali a toto jejich nadšení se často přenese i na něj. DVD vydání nám přináší dva vyvedené disky a až na několik nedostatků (obraz, jazyková podpora bonusů) se vydařilo a lze ho jen doporučit.

 

MAZANÝ FILIP (Smart Philips)
Komedie
Délka filmu	99 min
Distributor	Warner Home Video Inc. – 2004
Formát obrazu	16:9, bonusy 4:3
Režie	Václav Marhoul
Hrají	Tomáš Hanák, Vilma Cibulková, Pavel Liška, Oldřich Kaiser, Jiří Macháček, Miroslav Táborský, Petr Čtvrtníček, Milan Šteindler, Jan Slovák, David Vávra, Viktor Preiss a 126 dalších…
Zvuk	Česky DD 5.1., DTS, komentář pro nevidomé DD 2.0
Titulky	České pro neslyšící, anglické, francouzské, německé, litevské
Bonusy	Teaser, trailer, filmy o filmu, nesestříhané scény, záběry z natáčení, videoklip, „The best of“, storyboardy, fotogalerie, audio-spoty, textové informace…

Brno, film a Jára Cimrman

U příležitosti 45. výročí Divadla Járy Cimrmana, si dovoluji předložit přepis svého referátu z nedávné cimrmanovské konference, v němž jsem seznámil posluchače s nedávno započatým výzkumem.

Dámy a pánové, drazí kolegové.

Autor na nedávné konferenci

Jak už tomu u Járy Cimrmana bývá, nezměrnost jeho génia občas vede k tomu, že na jeho stopu narazí badatel náhodou. Nejinak tomu bylo i v případě výzkumu naší katedry. Ačkoliv jsme se Cimrmanovi přímo nevěnovali, bylo jen otázkou času, než se situace změní a my na něj narazíme. A právě to se stalo při nedávných rešerších v brněnském archivu, kde jeden z kolegů v šeru půdy bolestivě narazili na velkou zamčenou dřevěnou jarmaru. Náraz vedl naštěstí nejen k jeho pracovnímu úrazu, ale zapříčinil i její otevření. To, co jsme v jejich útrobách nalezli, nám doslova vyrazilo dech. Doposud prozkoumané dokumenty totiž odhalují další, zatím neznámou část života Járy Cimrmana. Dovolte mi, prosím, abych vás s tímto slibně se rozvíjejícím výzkumem stručně seznámil ve svém následujícím referátu.

Cimrmanolog Z. Svěrák při odhalení cedule 11. 11. 2004
www.idnes.cz

To, že se Mistr nesmazatelně zapsal do dějin kinematografie, je obecně známo. Již její původní název, cimrmanografie, jasně dokazuje, kdo stojí za jejím zrodem, a to několik let před tím, než došlo ke zkomolení termínu a přivlastnění zásluh dvěma bohatými francouzskými podnikateli. Cimrman však nestál jen u kolébky cimrmanografie, ale byl i praktikujícím filmařem, a to jak u nás, tak i v Novém Yorku. Až do nedávné doby se však takřka nic nevědělo o jeho působení na Moravě, konkrétně v Brně. Prvním náznakem, že se město k Cimrmanovu odkazu hlásí, bylo otevření ulice Járy Cimrmana v roce 2004. Žel bohu je třeba dodat, že je to spíše ulička a navíc slepá, čímž Brno géniovi, díky kterému má přinejmenším jedno prvenství, mnoho vděku neprojevilo. Pevně však věřím, že to se i díky našemu výzkumu zlepší.

Špilberk na začátku 20. stol.

Na přelomu 19. a 20. století se Cimrman se svojí kamerou vydával na cesty křížem krážem celou zemí a navštívil při tom i moravskou metropoli Brno. Fascinován dominantou města – pevností a neblaze proslulým vězením Špilberk – rozhoduje se natočit krátkou esej o nedobrovolných obyvatelích těchto zdí. Jeho zapálení pro věc roste ještě víc, když zjistí, že kromě vrahů, žhářů a notorického mluvky Václava Babinského, svíraly tyto zdi i odpůrce Habsburské monarchie prakticky z celé Evropy.

Protihabsbursky naladěný Cimrman proto mění původní skromné plány a krátkou filmovou eseje začíná přepracovávat na filmovou fresku obřích rozměrů. K pracovnímu názvu Umlč mě, když to dokážeš jej inspirují dopisy italských karbonářů, píšících z nuceného pobytu na Špilberku. Velkolepé plány však před realizací naráží na finanční problémy a nedaří se mu ani sehnat vytoužené mezinárodní obsazení.

Při hledání podkladů pro svůj velkofilm naráží Cimrman i na několik dojemných příběhů žen – vězeňkyň. Rozhoduje se proto natočit nejprve skromnější příběh Já to nebyla, jehož tržby jej mají přiblížit k vytouženému počinu. Hledá představitelku hlavní ženské role a do oka mu padne mladá Olga, asi dvacetiletá rodačka z Vídně, která svojí útlou postavou přesně odpovídá jeho představě zmučené špilberské vězenkyně. Nadšen tímto objevem a přesvědčen o nevyhnutelnosti úspěchu, začíná Cimrman psát libreto k třetímu filmu, Špilberkův seznam, kterým chtěl tzv. Špilberskou trilogii završit.

Opusťme prozatím fakt, že od původně plánované filmové eseje, se Cimrman rozmachuje k trilogii netušených rozměrů. Stopa všech třech chystaných filmů se v doposud probádaných pramenech ztrácí, avšak je patrné, že tehdy k realizaci nedošlo, což Cimrman, opouštějící Moravu, bral jako velký dluh Brnu.

Dismas Šlambor

Díky badatelskému zájmu, ke kterému jsme podnítili i pražskou katedru filmové vědy, můžeme Cimrmanovy stopy sledovat dál. Cesty osudu jej vedly do Prahy, kde potkává Dismase Ferdinanda Šlambora, kouzelníka a eskamotérem, vystupujícího pod pseudonymem Viktor Ponrepo. Cimrman je svým vrstevník fascinován. Nejen pro jeho snahu stále zlepšovat eskamotérské programy a rozšiřovat je o nové triky, ale zejména pro neutuchající zájem o film. Viktora Ponrepa pojí s Cimrmanem společný cíl – učinit z něj umění rovné tomu divadelnímu. Status pouťové atrakce, předváděné kočovnými biografy, je oba doslova irituje. Rozhodují se proto otevřít vlastní stálé kino, kterého je film hoden. Pro tyto účely Jára Cimrman hledá vhodné prostory po celé Praze, avšak marně. Snahy o založení stálého biografu podporuje však jen do té chvíle, než zjišťuje, s jak egocentrickým a zároveň pragocentrickým člověkem spolupracuje. Někdy kolem roku 1903 pronáší Ponrepo osudovou řeč: „Kdo, když ne já, kde, když ne zde,“ s vysvětlením „jedině stověžatá matička Praha je hodna biografu,“ a přidává jízlivou poznámku „Snad mě nepředběhnou v té poslední obydlené zatáčce před Vídní“. To se rodilého Vídeňáka muselo dotknout. Navíc se mu vybavil starý dluh vůči městu Brnu, na které Ponrepo tak neurvale narážel. Po následné roztržce Cimrman Ponrepa ve zlém opouští, ten jej zavrhuje a jakýkoliv jeho podíl na přípravách pražského biografu později urputně popírá. Sám Cimrman se ve spěchu balí a odjíždí do Brna.

Vzácný snímek zachycuje Járu Cimrmana
na Velkém náměstí, kde bylo otevřeno první kino u nás.

A zde se na scéně opět objevuje ona mladičká Olga, zamýšlená to představitelka špilberské vězenkyně. Z náznaků v dochovaných zažloutlých stránkách deníku, je patrné, že Cimrman k této dívce pojal jisté sympatie. Proto jej poněkud zarazilo, když ji po svém návratu do Brna nalezl nejen vdanou, ale i těhotnou. Kdokoliv jiný by patrně zahořkl, ale ne tak Cimrman. Hlavní podíl na tom však měl Olžin manžel, majitel reklamní kanceláře Markus Dominik Morgenstern. Jeho plány, ne nepodobné těm Ponrepovým, nadchly Cimrmana natolik, že ho začíná přesvědčovat, aby založil stálé kino. Morgenstern váhá. Putovní biograf mu prosperuje, ale Cimrman na něj tlačí. Nastává nevypsaný závod mezi Prahou a Brnem, aniž by Morgenstern tušil, že Cimrmanův neutuchající zápal pramení z nedávné roztržky s Viktorem Ponrepem.

Kino Central, dříve The Empire Bio Co.
Foto: Židovská obec Brno

Díky liknavým rakousko-uherským úřadům trvá Cimrmanova snaha předběhnout Ponrepa dlouhé čtyři roky. O to víc jej musí výsledek těšit. Velký úspěch bral částečně i jako satisfakci za svojí (patrně) nezrealizovanou Špilberskou trilogii. Poté, co Dominik Morgenster otevřel na brněnském Grosser Platz - Velkém náměstí - dnešním náměstí Svobody, 7. června 1907, své kino The Empire Bio Co., účastní se Cimrman všech premiér jako čestný host. Když se do Brna dostává zpráva, že Ponrepo otevřel své kino až 15. září téhož roku, přeje spokojený Cimrman Morgensternovi hodně zdaru a vydává se natáčet do Spojených států amerických…

Objev brněnské jarmary s poznámkami a dokumenty Járy Cimrmana stojí na počátku nového směru našeho výzkumu. Katedra rozšíří své pole působnosti i o cimrmanologii s cílem prohloubit naše dosavadní bádání a nalézt přesnější doklady nejen o tzv. Špilberské trilogii, ale rozkrýt i poněkud záhadná léta 1903-1907. Tehdy Cimrman podporoval snahy Dominika Morgensterna v Brně, ale zároveň měl podle liptákovské kroniky vysedávat v tamní hospodě a lákat z hospodského pivo za různé úsluhy, mezi něž patřilo i vyzdobení restaurace U Sirotků známými nápisy. Veškeré další badatelské snahy by měla pokrýt dotace z prostředků Evropské unie, v jejíž získání pevně věříme - ostatně kdo jiný, než Jára Cimrman, je dokonalým příkladem evropanství. S výsledky našeho bádání vás seznámím na některém z dalších ročníků konference.

Děkuji vám za pozornost.