Hity oblíbené (nejen) Brity LVII - Five Live

Dnešní desce je krásných devatenáct let. A pokud si pamatujete a počítáte správně, je vám jasné, že se na ji již nemohl podílet Freddie Mercury. Hlavním tahákem tohoto EP byli George Michael, Queen a Lisa Stansfield.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Pro ty, kteří to nevědí - EP (tedy extended play) je deska, které je delší než SP (tedy singl, ale příliš krátké na to, aby to bylo LP (tedy long play, normální deska). V dnešní době je to už celkem jedno, placka jako placka (tedy pro tradicionalisty, kteří nepropadli stahovací mánii a občas si koupí i nějaký ten disk), ale dříve jste desky poznali i podle velikosti. Toto EP obsahovalo, jak již název napovídá,  celkem 5 skladeb. Tedy ono jich někde bylo šest. A ne všechny byly live. Ale i tak - pro fanoušky Queen to byl takový malý svátek. Považte sami - poslední album Queen vyšlo v únoru 1991. V listopadu téhož roku zemřel Freddie Mercury a všem bylo jasné, že to je konec jedné éry. Už žádné další koncerty, žádné další desky. Konec. Ale nebylo tomu tak, což těm nejskalnějším fanouškům pořád trochu leží v žaludku, ale jiným to dělá radost. Já sám jsem někde mezi - něco stojí za to, něco méně. Přestože kritika tak vstřícná nebyla, u fanoušků se deska setkala s dobrým ohlasem - Američané sice tolik nadšeni nebyli - v hitparádě se držela 15 týdnů, ale výše než na 46. místo se nedostala, avšak ve Velké Británii strávila v hitparádě 12 týdnů a dostala se i na příčku nejvyšší. A některé zdroje uvádějí, že se prodalo přes 5 milionů kopií.

- Somebody to... Come on!
- Loooveee!

Velkou zásluhu na tom měla především nedávná událost - Freddie Mercury Tribute Concert, který proběhl rok před tím (přesně 20. dubna) na stadionu ve Wembley. Mnozí zpěváci tam podávali svůj hold zesnulému zpěvákovi, ale zároveň tím dokazovali smutný fakt - že Freddie Mercury byl jen jeden. Někomu zkrátka jeho pěvecké party sedly, jinému už méně. Kdo ale jasně zazářil nejvíc byl Georgios Kyriacos Panayiotou, známější pod uměleckým jménem George Michael. A byl dokonce tak dobrý, že se začalo šuškat o tom, že Queen našli nového frontmana. Nestalo se tak a někteří fanoušci jim to nedokázali odpustit (a nechápali to hlavně v době, kdy vyjeli na turné s Paulem Rodgersem). Otvírákem EP byla - poněkud nešťastně - skladba Somebody to Love. Nešťastně proto, že šlo o nejzdařilejší kousek celého koncertu a tím pádem i desky. A od toho místa to šlo (alespoň pro fanoušky Queen) z kopce.

Na záznamu z koncertu mám opravdu rád moment, kdy George Michael nechává dozpívat stadion sestupné "l-o-v-e" a následující úsměv Briana Maye. Dost možná si myslel, že to je naposledy, co stojí a hraje před více než 70.000 diváky a proto si to očividně užíval (mimochodem - v září 2008 bylo na jejich koncertě s Paulem Rodgersem v ukrajinském Charkově kolem 350.000 lidí).

Následující "dvojskladba" byla zkrácenou verzí písní Killer a Papa Was a Rollin' Stone, které byly nahrány během jeho Cover to Cover Tour z roku 1991. V některých zemích byly skladby rozděleny a EP se tak stalo krátkým LP.

A následoval návrat k charitativnímu a vzpomínkovému koncertu, kde vystoupil v duetu s britskou zpěvačkou Lisou Stansfield se skladbou These Are the Days of Our Lives. Na sedmipalcovém singlovém vydání šlo o B-stranu, jejíž první stranou bylo Somebody To Love. Proč se rozhodli udělat z této skladby duet, netuším, ačkoliv jim to dohromady zní docela pěkně.

Pomalou a trochu tesknou třetí skladbu následovala čtvrtá, která pocházela opět z turné George Michaela a byla ještě pomalejší a tesknější. Píseň v podání afroamerického gospelového zpěváka Jevetta Steela byla nominovaná na Oscara, neboť se objevila v německém filmu Hotel Bagdad.

A to je konec. Tedy konec živých nahrávek, a to i přestože na vzpomínkovém koncertě zazpíval George Michael jako první ještě skladbu '39. Posledním kouskem EP byla však originální studiová nahrávka z roku 1974. Za piánem Brian May a u mikrofonu Freddie Mercury. And that's all fot today, Dear Friends...

Hity (nepochopitelně ne)oblíbené Američany LVI -It's Late

Psal se rok 1977. Británií zněli Sex Pistols, punk a anarchie. Pompa a monarchie nikoho moc nezajímala. A v té době začali Queen natáčet své šesté album News Of The World...

Americké vydání
www.queenvinyls.com

Po pěti předešlých albech, kde se jejich zvuk stále rozvíjel, jim však bylo jasné, že jen těžko mohou zcela obrátit, zbavit se všech vícehlasů a všemožných kudrlinek a začít hrát punk. Zároveň však cítili, že nové album by mělo být mnohem přímočařejší, syrovější. Takové, aby si jeho skladby s nimi mohli zazpívat (nebo zadupat a zatleskat) fanoušci na stále větších koncertech. Skladby proto byly, co do aranží, mnohem jednoduší, chytlavé a jindy až skoro punkově ostré. Píseň It's Late je někde mezi - pomalý, skoro až bluesový rozjezd, který se v tříaktové písni rozjede do nezapomenutelné kompozice. Vážně nechápu, proč z toho nebyl větší hit... (ačkoliv Queen se v USA prosazovali jen velmi pozvolna).

Autor skladby, Brian May, přiznal v jednom interview, že nápad s vyťukáváním na hmatníku ukradl nějakému chlapíkovi z texaského klubu, který to ale prý ukradl Billy Gibbonsovi ze ZZ Top. A o něco později to použil i Eddie Van Halen na albu Van Halen. Jak ale May dodal, bylo to dost nezvyklé a hlavně naživo se tak hrálo dost obtížně. Singl vyšel v Americe a Kanadě ve značně zkrácené verzi, s minimální reklamou a nebyl podpořen videoklipem, a proto se v hitparádách pohyboval jen pět týdnů a nejvýše na 74. místě. Pojďme si však nyní užít singlovou verzi, se vším tím klasickým vinylovým praskáním...

Brian May koncipoval skladbu jako tříaktový příběh - jednotlivé sloky jsou v textu ostatně označeny jako "scény". May v ní měl promítnout svojí zkušenost určitého rozervání - muž milující ženu je ve druhé scéně s jinou ženou, o které si myslí, že ji miluje, aby se ve třetí scéně vrátil zpět. Celé to vynikne v úplné, bezmála sedmiminutové, albové verzi. Ta se později po právu objevila v roce 1997 na výběru Queen Rocks a vznikl pro ní tento klip...

A jaká byla B-strana amerického vydání? Inu další poměrně opomíjené pecka - píseň s dosti zvláštním osudem. Queen totiž vydali v roce 1974 své třetí album Sheer Heart Attack, ale píseň téhož jména se najednou objevila o tři roky později na albu News Of The World. "Oficiální" verze zní tak, že Taylor ji v roce 1974 nemohl dokončit a tak se dostala až na šesté album (na předešlé dvě se asi moc nehodila...) v době, kdy se ve velkém prosazoval v Británii punk. A to přitom vznikla o rok dřív, než začali Sex Pistols šířit jeho slávu a tři roky před tím, než Freddie Mercury chytil pindajícího Sida Viciouse za flígr a vyhodil ho z nahrávacího studia...  Ale o tom všem jsem tu už psal.

Hity oblíbené (nejen) Brity LV -A Kind Of Magic

Dost těžko uvěřitelných šestadvacet let uplynulo dnes od vydání singlu, který dal jméno celému albu, které bylo tak trochu soundtrackem...

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Ano, zní to trochu komplikovaně, ale svým způsobem poněkud komplikované bylo i zmíněné album (už jsem jej tu několikrát označil za album-nealbum) - de facto kompilát "soundtracků" dvou filmů - píseň One Vision zazněla ve filmu Železný orel a zbylých osm pak ve filmu Highlander. Uvozovky jsou na místě, protože zatímco předešlý soundtrack - Flash Gordon obsahoval skutečnou zvukovou stoupu (k nelibosti mé a nespočtu dalších včetně dialogů), toto album bylo složeno z písní, které buď ve filmu Highlander zazněly v nějaké podobě (často velmi vzdálené té albové verzi) či byly inspirovány některými hudebními motivy. Jak napsala britská hudební publicistka Sylvie Simmonsová: "Proč jednoduše nevydali soundtrackové album k Highlanderovi a nešli od toho, na to se budete muset zeptat sami. Možná po Live Aid cítili, že už si nemusejí nic dokazovat. Navzdory věčným kritikám Queen toho dne prokázali, že si mohou dělat, co budou chtít a jak budou chtít a celý svět jim přesto bude zobat z dlaně."

Francouzské vydání
www.queenvinyls.com

Ač bylo album kritikou spíše přehlíženo, u posluchačů si získalo velkou oblibu. Značnou zásluhu na tom měli i jednotlivé singly - úderný One Vision, hymnický Friends Will Be Friends, baladický Who Wants To Live Forever a možná i rockový Princes Of The Universe. Možná píši proto, že jeho vydání v USA následoval hlasitý... nezájem. Vydavatelská firma dala pro britské vydání přednost před Mercuryho songem spíše Taylorovu popovému hitu A Kind Of Magic a zdá se, že udělala dobře - 11 týdnů v hitparádě, z toho 6 v první desítce a nejvýše na třetí příčce. Ve více než třiceti zemích se vyšplhal na příčku první. Po Radio Ga Ga to byl druhý největší hit Rogera Taylora. Ostatně celé album bylo obrovským úspěchem - jen v britské hitparádě se udržela 62 týdnů, z toho 16 v Top 10. Na album složené ve stylu "co nahrávací studio dalo" to byl výsledek více než dobrý. A snad i proto následovalo největší - a zároveň poslední - turné Magic Tour. 

Roger Taylor se nechal inspirovat jednou větou z filmu a text obsahuje i další narážky na děj filmu. Píseň se v něm objeví až při závěrečných titulcích ve verzi, která světu není tak známá...

"Neznámost" této verze je způsobena tím, že následně přišel Freddie Mercury s nápadem na novou basovou linku. A ne dosti na tom - dodal do skladby něco víc nástrojů a trochu ji zpřeházel. A byla na světě píseň, která se objevila na singlu a na albu a kterou, troufám si říci, většina lidí zná. Režisér Highlandera, a velký fanoušek Queen, Rusell Mulcahy natočil se skupinou v únoru 1986 videoklip v tehdy nepoužívaném londýnském Playhouse Theatre. V něm skupina po šesti letech od videoklipu Save Me využila animaci. Tentokrát již počítačovou, která zde mimo jiné pomohla přivést jejich karikatury z obalu alba k životu... Tedy ona přivedla k životu celé divadlo - zde se videoklip inspiroval skutečností, neboť divadelní budova, postavená v roce 1882, přestavěná v roce 1907 a v letech 1951 až 1976 používána hojně BBC, od roku 1976 chátrala a hrozila jí demolice. Freddie Mercury vstupuje do tohoto prostoru jako kouzelník, který se vrací na místo své dřívější slávy, aby ji pomocí svých kouzel vdechl život a ze třech povalujících se umolousaných squatterů udělal muzikanty...

A hit byl na světě. Úspěch slavil jak na albu, tak na singlu, živých koncertech, aby se postupem času dostal na kompilace Greatest Hits II a Classic Queen a živá alba Live Magic, Live At Wembley '86 a později i na Return Of The Champions.

Jako B-strana byla vybrána Taylorova skladba, která se na album nedostala - A Dozen Red Roses For My Darling. Respektive dostala, ale ne v této podobně, neboť šlo o instrumentální mix skladby Don't Lose Your Head. K ani jedné skladbě videoklip nevznikl...

Americké vydání pak obsahovalo skladbu Briana Maye, která byla založena na hudebním motivu hlavního padoucha filmu - Kurgana. Oficiálního klipu nemaje, potěšme se na závěr oficiálním lyrics videem...