Konec dobrý, všechno dobré...

Někdy to je dřina...

A máme tady konec roku, v němž jsem trošku zvýšil aktivitu na tomto blogu. Považte sami - ze sedmi příspěvků v roce 2008 a celkem dvaceti v následujících dvou letech, jsem letošní slovní průjem dotáhl na neuvěřitelných 106 příspěvků (včetně tohoto). Kdybych sečetl jejich celkovou délku, vydalo by to možná na solidní bichli, což rozhodně nepotěší mého školitele, neboť práce na disertační práci se nevyvíjí ani desetinovým tempem, ve srovnání s mojí grafomanskou kadibudkou.

Na druhou stranu vím, že méně, je někdy více a disertačku nelze napsat jen tak od boku. Takže se příští rok polepším. Tady si sice pohorším, ale jak se to vezme. Ustane (nebo se přinejmenším zmírní) mé spamování tématem Queen (ano, přiznávám, že díky mezerám v paměti a neschopnosti počítat, na některé fláky letos nedošlo, a tak si občas zaplevelím tématem Queen i v roce 2012). Pokud tím někoho otrávím, omlouvám se. Pokud potěším, děkuji. Reakcí minulý rok nebylo mnoho, ale když byly, tak potěšily. A potěšila i návštěvnost, která se ve srovnání s předešlými roky během některých měsíců bezmála zesedminásobila. I za to všem děkuji. Sice to není tolik, jako blogy některých renomovaných známých, ale jsem skromný chlapec a mé ambice byly cíleny na užší publikum.

Takže díky všem a v novém roce se na vás budu opět těšit!

Děkuji Vám za vše, Václave Havle...

Václav Havel
1936-2011

Revoluci jsem prožíval jako malý chlapec ve druhé třídě základní školy.

Když jsem v listopadu přišel s trikolorou na klopě, soudružky učitelky to braly jako provokaci. Poučen tátou, odkázal jsem na "strejdu Václava", který ji nosí taky...

Jméno Havel bylo tenkrát všude. Znělo z rádia, z televize, bylo na plakátech, plackách... Učitelky i spolužáci zpozorněli. Jedna se dokonce, s jistou bázní, zcela vážně zeptala rodičů na třídních schůzkách, zda jsme opravdu příbuzní. Postupem let jsem si na tuto otázku zvykl. Podobně, jako na zvláštní pocit smutku, že tomu tak (asi) opravdu není. Být příbuzným člověka, jakým byl Václav Havel, by byla obrovská čest. Alespoň mu můžu poděkovat, že můžu být hrdý na své příjmení...

Hity oblíbené (nejen) Brity XLVIII - A Winter's Tale

Zima začne (tedy alespoň kalendářně) za čtyři dny. Přesto si ji připomeneme již dnes singlem s poetickým názvem A Winter's Tale, který dnes slaví šestnáct let od svého vydání.

Britské vydání

Ten, kdo ovládá matematiku lépe než já (což je prakticky každý) si rychle spočítal, že jde o jeden z posmrtných singlů skupiny Queen, který vyšel čtyři roky po smrti Freddieho Mercuryho. A právě on byl autorem skladby, která byla nahrána během ledna až června 1991 a patří mezi zcela poslední, které nahrál. Zároveň je zcela poslední, kterou složil výhradně sám (hudbu k poslední nazpívané skladbě Mother Love složil Brian May). Skladbu, která byla nedlouho po svém vydání označena jako vánoční, nazpíval za pomoci klavíru ve studiu sám a skupina k ní nahrála hudbu až posléze. Inspirací mu měl být výhled na Ženevské jezero z jeho apartmá v Montreux. Nerad bych sklouzl (opět) k zbytečnému patosu, ale při poslechu se nechce věřit, že píseň napsal člověk, kterému bylo jasné, že zde již dlouho nebude. Poetické líčení scenérie za okny, v níž poletují racci, plují labutě a kouřící komíny se tyčí proti nebi se sametovým Měsícem... Na podobnou scenérii nyní shlíží jeho socha zachycená v klasickém teatrálním a triumfálním gestu. Poslední Mercuryho skladbu následně zbylí členové Queen "zabalili" do takřka snového hudebního hávu a Brian May ji opatřil nádherným kytarovým sólem.

Britské "vánoční" vydání

Singl vyšel na dvou CD, z nichž jedno bylo vloženo v obalu navazujícím na náladu přebalu alba Made In Heaven, zatímco druhé bylo stylizované jako vánoční dárek, na nějž jste mohli vepsat věnování. Poněkud laciné a možná i dětinské, ale Vánoce jsou jednou do roka, takže nakonec proč ne. Singl dosáhl relativního úspěchu (dost možná i díky faktu, že na dvou CD bylo celkem šest skladeb), ovšem nejúspěšnější byl ve Velké Británii, kde dosáhl na šestou příčku hitparády, v jejíž top desítce se držel týden. Jeho úspěch měl podpořit i videoklip, který vytvořili Hannes Rossacher a Rudi Dolezal (tedy The Torpedo Twins) a to rovnou ve dvou verzích. Kolážovitý klip ilustrující (doslova) píseň, byl uveden v jednoduché verzi...

Zatímco druhá verze byla doprovozena trochou počítačové grafiky, která vytváří efekt textu, jako by jej psal Mercury vlastní rukou... 

Vedle těchto klipů vznikl ještě jeden. Již v době, kdy začali pracovat na budoucím albu Made In Heaven bylo všem jasné, že natáčení videoklipů bude poněkud obtížné. V té době se BFI potýkal s nedostatkem financí pro začínající režiséry. Slovo dalo slovo, Queen poskytli peníze a  v rámci projektu  Made In Heaven: The Films vzniklo osm "kraťasů-klipů". Jeden z nich, Outside-In režíroval Chris Rodley a inspirován posledními dny Freddieho Mercuryho jej koncipoval jako sérii horečnatých snů umírajícího muže...

Abych ale nekončil tak smutně, je tu ještě B-strana, respektive B-strany, neboť singl A Winter's Tale doprovázelo skladeb hned několik. Jak jsem již zmínil, skladba je chápána jako vánoční a není proto divu, že na sedmipalcovém vydání byla zařazena spolu s explicitně vánoční písní Thank God It's Christmas. Ta se ostatně dostala i na CD, kde jí společnost dělaly Now I'm Here (o té tu bude ještě řeč), zamilovaná klasika Johna Deacona You're My Best Friend, Mercuryho bělošský gospel Somebody To Love a singl uzavírala Rock In Rio Blues. A touto zvláštní improvizací nahranou na prvním festivalu Rock In Rio v lednu 1985 (kde byli Queen hlavními hvězdami společně s Iron Maiden) se pro dnešek rozloučím. A předem: Šťastné a veselé!