čtvrtek 5. července 2012

Show must go on regardless of haters II aneb
Queen + Adam Lambert: Podruhé a lépe?

Queen a Adam Lambert odehráli v úterý večer, v moskevské Olympic aréně, svůj druhý koncert z šesti naplánovaných. Jak to dopadlo? A přesvědčil Adam Lambert o svých kvalitách i zatvrzelé odpůrce?

Na tyto otázky se bude odpovídat o něco hůře, protože zatímco kyjevské vystoupení bylo přenášeno do ukrajinské a polské televize, musíme se u toho moskevského spokojit jen s útržky koncertu nahranými přímo z publika. Přinejmenším může tento článek posloužit jako jakási rekonstrukce moskevského koncertu a protože předpokládám postupné mizení videí pod náporem nároků majitelů autorských práv, vkládám za videa i alternativní odkazy

Co se nezměnilo, je až na jednu výjimku set list, který přesně kopíruje kyjevský koncert. Nahrané intro Flash tentokrát zní za spuštěné černé opony s logem skupiny. Ta po intru vylétá vzhůru, Brian May zahobluje na svůj Rudý speciál a za Lambertova ječáku spouští úvodní kombo skladem - Seven Seas Of Rhye, Keep Yourself Alive a rychlou verzi We Will Rock You. Nemůžu si pomoc, ale stejně jako v případě kyjevského koncertu mám při Seven Seas of Rhye pocit, že Lambert má lehké problémy se sykavkami. Nebo se mi to vážně jen zdá?
Každopádně pódium s molem mu umožňuje trochu více pohybu, což využívá hned při první skladbě, která bez varování přechází v Keep Yourself Alive, v jejímž začátku se na krátké molo vypraví zpěvák i za doprovodu kytaristy. Brian May je oblečen v tmavé splývavé róbě, připomínal začátky kapely, když jim oblečení navrhovala Zandra Rhodes. Adam Lambert zpívá o kapánek lépe, než v Kyjevě, ale přesto je jeho interpretace písně poněkud dýchavičná.
Alternativní nahrávka zde
Rychlá verze We Will Rock You docela rozproudí krev a je znát, že Lambert tuto skladbu už s Queen párkrát zpíval. Inu, zatím docela zdařilý koncert.

A jak dopadly prdelatý holky? Fat Bottomed Girls v Kyjevě nepatřila k nejpovedenějším písním, Adam Lambert tu nastoupil pozdě, tu dřív a snažil se to dost neuměle maskovat. Ale v Moskvě to znělo o něco lépe. Dokonce při „I've been singing with my band“ nastoupil skoro přesně. A zdá se, že komunikace na pódiu funguje o trochu lépe. Brian se v závěru skladby rozvášní na konci mola s drobným kytarovým sólem.
Alternativní záznamy například zde a zde.
Don’t Stop Me Now začíná podobně jako v Kyjevě poněkud jemněji a pomaleji, ale pak se rozjíždí naplno. Pěvecky to zase je o stupínek lepší, jen mi přijde líto, že při tak dynamické písni působí Lambert až na několik přesunů po pódiu tak staticky.
Alternativní odkazy zde a zde.
A projeví se zlepšující trend i na Under Pressure? Duet Rogera a Adama zní také o něco lépe. Jenže po druhém „Let me out“ se Lambert v písni ošklivě ztratí a chvíli to nevypadá na duet ale souboj dvou zpěváků, z nichž každý zpívá jinou skladbu. Škoda. Navíc tato chyba Lamberta očividně poněkud vyvede z míry a celý zbytek skladby pak zní poněkud rozpačitě.
Další záznamy Under Pressure jsou např. zde a zde.
Vokální improvizace přechází do intra I Want It All, které je zkráceno a nevzniká tak divná „proluka“, ke které došlo v Kyjevě. Ačkoliv se Lambert snaží zpívat a jde mu velmi dobře, má zase zjevně nějaké problémy s technikou - neustále si upravuje odposlech a vypadá z toho poněkud rozhozený. Při krátkém duetu s Brianem Mayem mi dochází jedna věc, která mě možná vadí - Adam Lambert je Američan a jeho výslovnost je přeci jen poněkud jiná. Ale to už mě uzemní Brian svým výborným sólem po němž má Lambert opět problém s nástupem. Přestože se snaží strhnout diváky do sborového „I Want It All“, nemá to v sobě dostatečnou energii.
I Want It All můžete vidět také tady a tady.
Who Wants To Live Forever byla v Kyjevě (alespoň dle mého) zpěváckým vrcholem večera. Co v Moskvě? Sice mi přijde, že zase zahaproval nástup, ale to hravě smaže následující zpěv, který strhne celou arénu. Ano, Who Wants To Live Forever Lambertovi opravdu sedne. Zpívá ji procítěně, s dostatečným patosem a emoce se mu dají věřit. Zatím nejlepší píseň večera. Tedy až na závěrečný „Forever is our today“, kde na to zase zcela zbytečně tlačí. Ale Brianova kytarka to nakonec uhladí k dokonalosti.
Alternativy zde a zde.
A přichází na řadu pasáž starých pardálů - Adam si jde odpočinout a na molo přichází „barabančik“ Roger Taylor, aby si zazpíval skladbu, kterou složil před nějakými šestadvaceti lety (a kterou mu notně překopal Freddie Mercury). A Kind Of Magic si Roger Taylor, celý v bílém a s černou kravatou, užívá a vypadá ve formě nejen pěvecky, ale i fyzicky a rozhazuje do publika své typické úsměvy.
Taylorův song je možné vidět i zde a zde.
Za skandování „Roger, Roger“ začíná představovat další píseň - These Are Days Of Our Lives. A co dodat. Je to perfektní jako vždy...
Nefunguje? Zkuste zde.
První a jediná změna v set listu bylo překvapení a zvlášť pro ty domácí diváky jistě velmi milé - na pódium byla přizvána ruská zpěvačka, skladatelka a básnířka Zemfira Talgatovna Ramazanova, aby zazpívala lennonovskou skladbu Life Is Real (Song For Lennon), kterou napsal a složil Freddie Mercury pod dojmem z Lennonovi smrti. Zemfira předvedla nádherný pěvecký výkon a halu rozbouřila především lehkou změnou textu v závěru skladby z „Lennon is a genius“ na „Freddie is a genius“.
Další záznamy zde, zde nebo zde.
Zemfira odchází a na pódiu zůstává jen Brian s dvanáctistrunnou akustickou kytarou a každému je jasné, co bude následovat - Love Of My Life, tradičně doprovozená sborovým (a jak je slyšet ze záznamů často velmi falešným - ale jistě upřímným) zpěvem celé arény. Když se na projekční stěně objevuje Freddieho záznam, strhne se v aréně bouře. Být přes dvacet let po smrti a mít stále tu sílu rozezpívat davy, to je skutečně umění.
Další Love Of My Life najdete zde, zde nebo zde.
Na další píseň přichází i Roger Taylor, aby společně se svým parťákem, s kterým hraje bezmála 45 let, zazpíval skladbu ’39, kterou Brian May věnuje Leonovovi a všem kosmonautům. A zdá se, že ji zpívá o trochu lépe, než v Kyjevě, kde to bylo chvílemi pod tónem. Ale i zde je patrné, že tím, kdo zvládá výšky, je především Roger.
Další píseň kosmonautům zde a zde.
Přichází zásadní chvilka pro Neila Fairclougha, baskytaristu, který doprovázel Kerry Ellis na jejím miniturné s Brianem Mayem. Buď jsem si již na odlišnou basovku zvykl, nebo prostě hraje Dragon Attack lépe. Adam Lambert přichází na pódium v černém tílku a předvádí velmi solidní verzi písně z alba The Game. Fairclough si užije basové sólo a skalní fandy potěší, že do něj vpasuje i pár tónů z Get Down Make Love a sólo z Liar. Za bouřlivého potlesku se uklání a vyklízí scénu...
Alternativní nahrávky jsou tady, tady nebo tady.
Vyklízí scénu, neboť na ní vypukla opět „otcovražedná“ bitva. Nebo „synovražedná“.? Asi ani jedno, neboť Roger Taylor a jeho syn Rufus Tiger Taylor předvádí v unikátní synchronizaci svůj demoliční pokus, kterak barabany zbořit moskevskou arénu. Včetně basové linky Under Pressure. Bože, proč neměl takového syna i Freddie?
Alternativa např. zde.
Protáhl se basista, zapotili bicmeni a teď musí ještě kytarista předvést, čím si vydělává na chlebíček, když zrovna nepíše knihy o astronomii. Brian May a jeho obligátní kytarové sólo.
Podstatně kompletnější, ale dosti nekvalitní verze je i zde.
Navazující I Want To Break Free je ve své podstatě vynikající popovou skladbou a proto není divu, že Adamu Lambertovi dobře sedne.
Alternativ je více - třeba zdezdezde a nebo zde.
A jak mu sedne jeho obsese (tuším číslo osm) Deaconova geniální americká hitovka Another One Bites The Dust? Pěvecky tam oproti kyjevskému koncertu nějakou zásadní změnu neslyším, je ale vidět, že si Lambert koncert očividně užívá a neváhá se víc pohybovat. Dokonce i jeho vokální improvizace má u diváků mnohem lepší odezvu. A to Lambert diváky rozhodně nešetří ničím lehkým.
Jiné nahrávky najdete na YouTube zdezde či zde.
A po skoku do vod takřka černé muziky přichází zase něco popu - Radio Ga Ga, v jejímž úvodu se Lambert stihne občerstvit, zainstruovat zvukaře, aby mu zesílil odposlech a ještě k tomu nastoupit včas. Tedy v první sloce, protože ve druhé to zase trochu zahapruje. Ale diváci už jsou stejně natěšeni na svojí spoluúčast a les lesů tleská svorně do rytmu. I přes lehké chyby je zase slyšet, že lehčí popové skladby z repertoáru Queen sednou Lambertovi mnohem lépe. A světelná technika dělá při Brianově sólu taky své. Ostatně nic víc, než prvotřídní koncert, by fanoušci Queen ani nečekali. Světla, projekční stěny, na nichž běží úryvky filmu Metropolis, to vše dotváří skvělou atmosféru
Alternativní záznamy zde nebo zde.
A co gospelem ovlivněná Somebody To Love? Lambert ji sice poněkud lacině a doslovně doprovází například při „ I get down on my knees and I start to pray“ poklekem, ale nelze mu upřít výborné nasazení. 
Jiné nahrávky zde a zde.
„Rád bych vám dnes večer ještě jednou představil našeho přítele a kolegu, úžasného Adama Lamberta,“ pronese Brian a začíná Crazy Little Thing Called Love. Freddieho rockabilly kousek, který zpívá Lambert po svém a rozhodně ne špatně. V závěru to všichni, včetně Spikea Edneyho, který se rozvášní nad klávesami, skvěle rozjedou.
Variantní odkazy zde a zde.
A je tu skladba, kterou by snad již nikdo neměl zpívat, protože ač se může snažit sebevíc, nedokáže do ní vnést naléhavost a osudovost, jako kterou ji dal její původní interpret. Ano, mluvím o The Show Must Go On. Adam Lambert začíná opět dost jemně a jakoby subtilním hlasem zahajuje píseň, kterou většina světa chápe (ne zcela správně) jako Mercuryho epitaf. V refrénu přitlačí a zbytek písně odzpívá velmi emotivním způsobem.
O popularitě skadby svědčí i počet záznamů, kterých jsem našel hned několik a zde jsou jedendruhýtřetíčtvrtýpátý nebo šestý...
A před pauzičkou tu je Mercuryho opus magnum - Bohemian Rhapsody - Lambertovy výšky rozhodně nedělají skladbě ostudu a jeho první sloka s tou druhou, zazpívanou z plátna samotným autorem, k sobě skvěle sedí. Kapela opouští na operní pasáž pódium, které opanuje záznam videoklipu. Závěrečnou hardrocková pasáží přivádí (odpusťte mi to klišé) moskevskou arénu do varu. Závěrečný duet s Mercurym se vydaří a není proto divu, že následují bouřlivý potlesk.
BohRap má taky více záznamů. Třeba zdezdezde,zde a zde.
Po krátké přestávce se na pódium vrací Brian May v červeném tričku, aby zavzpomínal na rok 1976 skladbou Tie Your Mother Down. V jejím závěru, pokud mu dobře rozumím, zpívá „ÁÁÁÁdam Lambert... Kde je ÁÁÁdam Lambert?“ Ten přichází, aby poslední vteřiny písně dozpíval s Brianem.
Alternativy zde a zde.
A jsou tu poslední dvě skladby, které jsou nedílně spojeny jedním albem, jedním singlem a jedním záměrem jejich vzniku. Mayova We Will Rock You spolehlivě roztleská, rozdupe a rozezpívá i ten nejchladnější dav. A ten moskevský chladně rozhodně nevypadá. Adam Lambert text správně seká a při Brianově sólu se mu jde klanět.
WWRY je i zde nebo zde.
Okamžitě navazuje poslední We Are The Champions, kterou Lambert podává s dostatečnou pompou, kterou si skladba zaslouží. A zase je znát, že ji nezpívá poprvé, ani podruhé. 
WATCh je i zde a zde.
Závěrečné klanění všech šesti muzikantů doprovází bouřlivý potlesk... Takže jaké je resumé? Stalo se naštěstí to, v co jsem tajně doufal - přestože se stále dost těžce smiřuji s rozhodnutím angažovat právě Adama Lamberta a přestože mi jeho hlas k některým skladbám Queen zkrátka nepasuje, přesvědčil mě moskevský koncert o tom, že se zlepšuje. Písně v sobě nemají takovou zaťatou urputnost zazpívat je co možná nejvýš, nejlíp, ale spíše začíná místy převládat osobitá interpretace. Lambert se víc hýbal, víc si koncert užíval a soudě dle reakcí publika, i to bylo více než potěšeno. Dvouhodinový koncert, který, ač se mnou nebudou nejradikálnější odpůrci této spolupráce souhlasit, rozhodně nedělá koncertním aktivitám skupiny Queen ostudu.

2 komentáře:

Alis řekl(a)...

Haha :) taky jsem celkem ráda, tenhle koncert byl o trochu lepší, samozřejmě mi unikají ty nedostatky, protože nemám Queen moc naposlouchaný, znám jen ty nejznámější hity... Co ale je fakt, že Brian a Roger jsou z toho nadšený - pobavila mě ta tiskovka ve Vroclavi, jestli jsi neviděl - http://www.youtube.com/watch?v=1iPld5ESBn0 tak starým pánům neberme radost ;) (teď mě neukamenuj) :D

Luděk H. Havel řekl(a)...

@Alis
No já právě Queen poslouchám přes 21 let, takže naposlouchaný je mám dle mého docela dost. Je fakt, že takhle jsem o tom asi nepřemýšlel - většina fanoušků Adama Lamberta zná asi Queen jen velmi povšechně - tzn. tu a tam slyšeli v rádiu Radio Ga Ga nebo na fotbale (hokeji... libovolném týmovém sportu) We Are The Champions, takže to pro ně je prvotřídní vystoupení jejich miláčka a ty chyby prostě neslyší.
Kamenovat není proč, však už to žádný mlaďoši nejsou. Tiskovku jsem viděl, ale jenom kousek. Až budu mít chvilku, dokoukám ji celou. Z toho úvodu, co jsem viděl, mi ale třeba Roger Taylor odvázaný zase moc nepřišel...