Queen otevřeli výstavu Stormtroopers in Stilettos

V londýnském East Endu začaly oslavy 40. výročí založení skupiny Queen výstavou Stormtroopers in Stilettos, která potrvá od 25. února do 13. března.

Akce s podtitulem Queen: The Early Years, o které jsem se již zmiňoval, není ničím jiným, než velkou retrospektivní výstavou, týkající se kořenů kapely, jejího vzniku a a prvních pěti (pro mě osobně nejlepších) alb (tedy od eponymního Queen, přes "černo-bílé"LP Queen II, divoké Sheer Heart Attack a dvojici alb, které pro mě jsou jedním - a to nemyslím ve zlém - A Night At The Opera a A Day At The Races). A nebo jak říkají tisková prohlášení, jde o výstavu mapující dobu, od založení kapely několika snílky toužícími po slávě, zatímco studovali astrofyziku, nebo provozovali butik, až po gigantický koncert zdarma v Hyde Parku pro 150 tisíc fanoušků.

Foto: www.queenonline.com

Už sám název výstavy (převzatý z podtitulu songu She Makes Me) napovídá, že půjde o nezapomenutelný zážitek...

Překlad znamená ve své podstatě cosi, jako "vojáci úderných jednotek na jehlových podpatcích". Smysl písně má rozličné výklady. Podle někoho jde o píseň o dívce, která se k hrdinovi nechovala právě vzorně. Druhá verze spekuluje o BDSM pozadí celého songu (proto ty podpatky, policejní sirény a dýchání na konci).  Třetí verze tvrdí, že jde o píseň o matce (čemuž by odpovídaly verše o "ležení v jejím kokonu" nebo o tom, jak "ví, že v den, kdy ji opustí, ji bude stále milovat"). Nebudu spekulovat, vyslechněte a uvažte sami.

Ačkoliv je vstup zdarma, má návštěvník možnost vyhrát kytaru Briana Maye (nejde pochopitelně o originální originál jeho Rudého speciálu, ale o originál z řady Brian May Guitars). Takže až se budete na přelomu února a března potulovat po Londýně, jistě tam zajděte. Budu vám tiše závidět...

Hity , oblíbené (nejen) Brity V-Seven Seas of Rhye / See What a Fool I've Been

Před 37 lety spatřil světlo světa druhý singl Queen se skladbami Seven Seas of Rhye od Freddie Mercuryho a See What A Fool I've Been od Briana Maye.

Portugalské vydání

Seven Seas of Rhye se jako instrumentální skladba objevila na prvním, eponymním, albu skupiny, aby se o rok později vrátila, již jako zpívaná, na druhém albu s názvem Queen II. První singlový hit skupiny začíná divokým úvodem na piáno (hraným arpeggio - tzn. jednotlivé tóny akordu se nehrají současně, ale velmi rychle po sobě jako když se hraje na harfu - to není ze mně, to jsem někde vyčetl) a stal se oblíbenou skladbou hranou na většině koncertů - tak jako například na slavném koncertu ve Wembley v roce 1986

Oproti tomu Mayova See What A Fool I've Been je jednou z mála B-stran, která nevyšla na řadovém albu (pokud pomineme kompilaci „nealbových“ skladeb Complete Vision, bonusové LP v balíku The Complete Works, který vyšel v roce 1985 a zahrnoval dosavadní LP desky skupiny). Pomalá a houpavá skladba vychází z blues Sonny Terryho a Brownie McGheeho The Way I Feel, kterou May zaslechl ještě za dob skupiny Smile.

Ačkoliv ji skupina hrávala živě, k jejímu nahrání došlo až za Queen (a to rovnou dvakrát –během nahrávání alba Queen II...

... a ve studiích BBC (což jsou nahrávky, které oproti těm klasickým studiovým zní mnohem syrověji a pro mne osobě o něco lépe. Tak si je dejte, ať můžete porovnávat...

Pete Best nebyl jediný...

Znáte jméno Pete Best? Některým to asi nic neřekne, jiní si možná vybaví, že to byl po dva roky člen Beatles, kterého nahradil Ringo Starr. I skupina Queen měla "svého Peta Besta", i když v jejich případě nešlo o bubeníka, ale basáka. Na začátcích jejich kariéry totiž měli, jak sám řekl Brian May, syndrom "vybuchujícího basáka". Z různých důvodu se jim zkrátka nedařilo najít toho pravého....

Mike Gross, Roger Taylor, Freddie Mercury, Brian May

Prvním byl Mike Gross (vystoupil s nimi celkem třikrát v červnu a červenci 1970). Na jeho místo nastoupil Barry Mitchell, který hrál na celkem jedenácti koncertech. Třetí basák, Doug Bogie, měl tu smůlu, že si s kapelou Queen zahrál jen dvakrát, a to 19. února a podruhé 20. února 1971.

Mike Gross opustil kapelu sám. Byl jednak poněkud netrpělivý a ačkoliv potenciálu kapely věřil, zdálo se mu že se nikam nepohnuli. Druhou věcí byl fakt, že se chtěl oženit a usadit, což se dost těžko kombinovalo s životem rockové hvězdy. A tak i přes přesvědčování ostatních z kapely odešel.

Podobný osud měl i druhý basák, Barry Mitchel. Ačkoliv byl lákán do nově založené kapely Garryho Glittera, rozhodl se vody rock'n'rollu v roce 1972 (po půl roce s Queen) zcela opustit a usadit se. Navíc mu přišlo, že se Queen až příliš snaží hrát jako Led Zeppelin, což mu přišlo zbytečné. K muzice se pak vrátil až v roce 1992, kdy začal hrát s několika přáteli po hospodách (zde si můžete poslechnout interview z roku 2009, které uvozuje Keep Yourself Alive patrně s basou Barry Mitchela - na Facebooku, o kterém mluví, má nyní 845 přátel).

Třetí baskytarista, Doug Bogie, byl jako jediný člen kapely doslova a do písmene vyhozen, protože si to... pohnojil. Na koncert 20. února 1971 si pozval spoustu kamarádů a začal se před nimi předvádět. Prostě se snažil zabrat si pódium pro sebe.  A to se nedělá...

Po jeho odchodu propadla kapela chmurám, ale jen nakrátko. Po pár dnech se jim podařilo narazit na Johna Deacona. Snad proto, že byl na rozdíl od ostatních až podivně tichý a zamlklý (je také jediným členem skupiny Queen, který nezpívá), zapadl do kapely a zůstal s ní až do roku 1992. Tehdy vystoupil na vzpomínkovém koncertě (a následně se připojil k nahrávání alba Made In Heaven v roce 1995 a písně No-One But You v roce 1997) a poté odešel do hudebního důchodu. Možná také proto, že jako jediný trvá na tom, že Queen bez Freddieho nejsou Queen, či snad i proto, že od roku 1975 žije s jednou ženou (se kterou má šest dětí a pro kterou patrně složil You're My Best Friend) má nejen můj obdiv.