Hluchý jsem a neslyším (a nebo slyším kraviny)

V čase vánočních svátků proběhl skrze naše televize již notoricky známý muzikál Noc na Karlštejně, který byl natočen na motivy stejnojmenné hry Jaroslava Vrchlického. To, že se již původní látka nezakládá na pravdě (na Karlštejn ženy mohly, jen nesměly souložit ve Velké věži, a to ani se svými manželi) není tak důležité. Spíš mě po letech zase pobavilo, jak dokážu sem tam něco přeslechnout. V jednom textu se zpívá (alespoň dle mých uší) "Kdypak Tetřevi Honzlovci prohrají" a já už od mládí dumal, co je to za zvláštní druh tetřeva, ten "Honzlovec". A dumal jsem a dumal, až jsem se jednou konečně zaposlouchal pozorně a došlo mi, že nejde o žádné "Honzlovce", ale jednoduchou otázku "Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají?" (na mou omluvu - s tímto "problémem" jsem si lámal hlavu asi kolem svých deseti let, teď se mi to jen zpětně vybavilo). Podobně jsem v mládí tápal v původu hry Barvami - dle zvláštního názvu jsem usuzoval na nějakou japonskou deskovou hru, kterou zpěvák vyhrává ("I když ten tralalák padá mi, hlavně že vyhrávám Barvami"). Po seznámení s gramatikou českou mi došlo, že Bolek Polívka vyhrává ne "koho, co", ale "kým, čím".

Takže pro příště se budu snažit lépe poslouchat, abych slyšel jen to, co v textu je a neslyšel tam to, co v něm není... Jako třeba zde, kde kolem 40s určitě nedochází k sebekritickému zpěvákovu výlevu...

Queen – Největší ilustrovaná historie králů rocku

V roce 2011 se odehrají mimo jiné dvě výročí, jedno veselé, druhé smutné. Uplyne jednak 40 let od oficiálního vzniku skupiny Queen (resp. roku, kdy sestavu doplnil John Deacon), ale taktéž 20 let od smrti jejich frontmana Freddieho Mercuryho. O to víc mě potěšil vánoční dar v podobě knihy Phila Sutcliffa Queen – Největší ilustrovaná historie králů rocku (Queen: The Ultimate Illustrated History of the Crown Kings of Rock). 

Jakožto dlouholetý fanoušek Queen (poprvé jsem se k nim dostal na podzim roku 1991 prostřednictvím polské pirátské kazety s albem Innuendo a postupně se seznamoval s jejich starší tvorbou), jsem se do knihy začetl a doslova ji zhltnul za pár dní. Co do výpravnosti, jde o počin skutečně ultimativní. Vedle bohatého fotografického materiálu (jak se ostatně kniha sama chlubí – mnohdy publikovaného zcela prvně) je textová část doprovázena reprodukcemi plakátů, přebalů SP, EP a LP desek (z celého světa), visaček, štítků na zavazadla, vstupenek, komiksů, triček, placek, nášivek, časopisů, dotazníků, backstage pasů… a dalších… zkrátka a dobře něco, jako návštěva ve sbírkách šílenců jako je například Martin Skála. Právě od něj čerpá jedna složka textové části knihy – informace o termínech jednotlivých koncertů.

Hlavní osou knihy je text Phila Sutcliffa,  hudebního publicisty píšícího od poloviny 70. let. Stručná historie mapuje osudy skupiny od jejího zrodu až po (pro mnohé kontroverzní) znovuzrození Queen s Paulem Rodgersem na postu zpěváka (kniha končí optimistickým výrokem kytaristy Maye, který vkládal do této spolupráce zdá se větší naděje, než jaké pak přinesla – k rozpadnutí nového uskupení došlo v průběhu roku 2009). Vedle historické části je kniha prokládána recenzemi na jednotlivá alba. Různí jsou jejich autoři i jejich kvalita.  Vedle nich je pak text prokládán krátkými vzpomínkami od Billyho Squiera, Slashe, Roba Halorda, Kida Rocka, Neila Diamonda a dalších. Kouzelná jsou vzpomínky Petera Hince (pro Queen pracoval do posledního turné) s názvem „Když Fred potkal Sida“ (o setkání odpůrce punku Freddieho a Sida Viciouse) a „Pravda o bláznivém vzniku Crazy Little Think…“.

Ve výsledku jde tedy o pestrou mozaiku materiálů, byť Sutcliffův text nepřináší pro skalní fanoušky skupiny Queen mnoho nového. Často si půjčuje výroky z médií, internetu a dalších knih, z nichž mnohé vyšli i v češtině…

Jedna z prvních vyšla ještě v Československu - Rick Sky: The Show must go on. Život Freddie Mercuryho (1992) a zaměřovala se zejména na skandální život zpěváka. Tentýž rok vyšla i kniha z edice „Jejich vlastními slovy“ - Mick St. Michael: Queen. Jejich vlastními slovy (1992). Co do celistvosti a pravdivosti (neboť byla oficiální biografií autorizovanou kapelou) dlouhou dobu vedla kniha Jacky Gunnové a Jim Jenkins Queen. Jak to začalo (1993). Mnoho fotografického materiálu nabídl Ken Dean a kniha Queen. Nový obrazový dokument (1994). Po několikaleté pauze se v knihkupectvích (a v až smutně krátké době v Levných knihách) objevila biografie Lesley-Ann Jonesové Freddie Mercury - Bohémská rapsodie jednoho života (2001), která na bezmála 430 stránkách odhalovala do té doby nepříliš známé aspekty zpěvákova života (mj. vztah s druhou osudovou ženou po Mary Austin). V Levných knihách se na krátkou dobu objevila fotografická publikace Micka Rocka Classic Queen (ovšem v anglickém originále z roku 2007) a knížka Grega Brookse Queen Live: koncertní dokument (2008), která mapuje všechny koncerty skupiny včetně známých bootlegů. V roce 2008 se českého vydání dočkala biografie Brian May od Laury Jackson a vydání Sutcliffovy pestré sbírky vzpomínek a suvenýrů následovala intimní kniha Mercuryho asistenta a komorníka Peter Freestona (již několik let žijícího v Praze) Freddie Mercury: důvěrné vzpomínky člověka, který ho znal nejlépe (2010).

Přestože lze tuto obsáhlou knihu brát jako důstojné shrnutí kariéry čtyř vynikajících muzikantů, sráží její kvalitu zejména český překlad (ostatně i „Jejich vlastními slovy“ mě ve své době rozesmívalo stížnostmi Rogera Taylora na jednoho jeho syna, který běhá po domě „namalovaný jako Alice Cooperová“). Bohužel jsem si při čtení nedělal podrobné poznámky, ale míst, kde Patricie Frecerová selhává, je v knize požehnaně. Na několika místech se patrně snažila držet lehčího Sutcliffova tónu, ale vylézá jí z toho lehká křeč (“veterán rockovýho psaní vzpomíná, jak potkal Queen ještě jako mladý ucha“ nebo šroubované věty jako „Stěží uvěřitelná hostina hudební fantazie, neřekli byste?“). Na jednom místě dokonce nepřekládá, a tak se dozvíme, že „Among rock fans, Billy Squier (…) nepatří k těm, které je nutno představovat.“

I přes často dosti zvláštní překlad patří kniha k povinným součástem knihovničky správného fandy skupiny Queen. Tedy i takového, který s nadějí vzhlíží do roku 2011, kdy by měly postupně vyjít nové reedice jejich alb, v Londýně proběhne výstava Stormtroopers in Stilettos, BBC připraví nový dokument a Sacha Baron Cohen si oblékne upnutý overal, aby se po Alim G., Boratovi a Brunovi převtělil do bisexuálního pársko-indického zanzibarského rodáka jménem Farrokh Bulsara. Nevím čím to je, ale při čtení Sutcliffovy knihy, mi Cohen začal připadat jako dokonalá volba…

Zatmění...

... se zase nekonalo. Tedy konalo, ale nebylo moc vidět, protože jako takřka vždy, kdy k němu došlo (a já si na to včas vzpomněl), byla obloha pokryta mraky. A to jsem doufal, že to letos vyjde. Po 8 hodině to začalo. Krásná obloha mě potěšila. Začátek zatmění byl v 8:05. Ještě před devátou hodinou to vypadalo nadějně, ovšem nedlouho po ní (a tím pádem nedlouho před maximální fází zakrytí slunce, tedy necelých 80% v 9hod 26 min 04 s) se zatáhlo. A tak ani mé fotografické pokusy nevyšly nejlépe. Nutno přiznat, že bych byl blázen, kdybych čekal nějaké zázraky od levné Pixmy (zakoupené zejména za účelem focení archiválií a novin), parodie na stativ a improvizovaného filtru... ale i tak...

Je 8:53 a mraky se blíží

9:05 - škvírou v mracích je trochu vidět...

9:20 - Měsíc překrývá Slunce z necelých 80% (v Brně bylo maximum 78.9 %)

9:21 - mraky moc nepomáhají...

9:28 - tam někde je zatmění

Tak snad budu mít 20. března 2015 větší štěstí. Těsně před 11. hodinou by mělo být Slunce zakryto o něco méně než dnes (cca 74%). A nebo si počkat na své pětačtyřicátiny, kdy Měsíc "ukrojí" 89% Slunce.  Budu-li chtít vidět zatmění úplné a nebudu-li za ním chtít cestovat po světě, dočkám se v roce 2135. To mi ovšem bude 154 a bude mi to dávno šumák...