Hity oblíbené (nejen) Brity L - Save Me

Kulatým padesátým příspěvkem z řady Hity oblíbené (nejen) Brity bude nádherná a smutná milostná balada z roku 1980 Save Me a divoká a Američany nenáviděná Let Me Entertain You.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Nebudu chodit kolem horké kaše - tuto skladbu mám opravdu rád. Tedy já mám rád skoro všechny písně skupiny Queen (až na drobné výjimky), ale Save Me je skutečným mistrovským kouskem, a nic na tom nemění ani fakt, že si v hitparádách neužila pozornost, kterou by si zasloužila. Autorem je kytarista Brian May a vyšla s bezmála půlročním předstihem před albem The Game. K jeho oblibě jsem si, na rozdíl od této skladby, hledal cestu poněkud obtížněji. Byla to doba zlomu. Ta tam byla doba bez syntezátorů. Ty tam byly dlouhé vlasy. Freddie shodil svojí havraní hřívu (částečně to byla změna image, částečně v tom byla i začínající lysinka - všimněte si Freddieho například na pozdějších koncertech jako byl Live Aid), ale s příznačným knírem (ten měl zase podle jedné verze maskovat jeho tesáky) se objevil až v dalším videoklipu z alba - Play The Game. Zkrátka a dobře - tehdejší tvorba Queen byla dost zvláštní, stejně jako začátek 80. let. A vlastně celá 80. léta. Na druhou stranu - teprve tehdy se do hitparád výrazně prosadila tvorba baskytaristy John Deacona, který pro album The Game napsal vedle skladby Need Your Loving Tonight zejména ultimátní hit dobývající veškerá americká rádia Another One Bitest The Dust, který udal směr pro (přinejmenším) disko-funky album Hot Space. Vedle Need Your Loving Tonight se k rock'n'rollu vrátil i Mercury svým Crazy Little Thing Called Love, Taylor přispěl svojí rockovou vypalovačkou Rock It (Prime Jive) a opilý May složil našlápnutý Dragon Attack, kterým trýznil Rogerova zápěstí... Vzato kolem a kolem, zas tak špatné album to nebylo. Ale zpět k Save Me.

Japonské vydání
www.queenvinyls.com

Skladba se dostala v britské hitparádě na solidní, avšak dle mého dosti nespravedlivé, jedenácté místo. V hitparádě pak setrvala šest týdnů. Chce se napsat - alespoň něco, protože v USA singl ani nevyšel. May píseň nejen složil, ale hrál v ní na synťák, piano a kytary - kromě své klasické i na dvanáctistrunnou akustickou. I přes nevelký úspěch v hitparádách se z písně stala oblíbená a fanoušky vítaná součást živých koncertů v letech 1979-1982, kde jej předcházelo krátké klavírní intro. To si později vypůjčil Brian May pro svojí skladbu My Boy. Co však je na singlu pamětihodné, je fakt, že jej doprovázel videoklip, kde poprvé použili animaci. Dokonce to byl jeden z prvních klipů kombinujících živou akci s animací (zda byl zcela prvním, se mi zjistit nepodařilo, ale rozhodně to bylo o pět let dřív, než v tomto ranku proslavený klip od skupiny A-ha Take On Me). V rámci britského Crazy Tour, na němž poprvé skupinu doprovázel Peter Freestone, který se později stal Mercuryho asistentem, natočil režisér Keith McMillan 14. prosince a 22. prosince 1979 v londýnských Rainbow Theatre a Alexandra Palace Theatre záběry, které zkombinoval s rotoskopií. Což byla, milé děti, v době bez počítačů, jedna z možností, jak vytvořit animovaný obraz založený na základě hraného materiálu - princip vynalezený v roce 1915 využíval překreslování živých postav do animované podoby - políčko po políčku. Tuto přenáročnou a především časově zcela  vyčerpávající technologii jste mohli naposledy vidět (byť již s přispěním počítačů) například ve filmu Alois Nebel. A díky této technologii vznikla tato klipová perla...

Robin Smith z britského hudebního týdeníku  Record Mirror zahájil recenzi na albu The Game slovy "Mám rád Queen. Mám rád Queen. Mám rád Queen. Mám rád Queen. Mám rád Queen" a uzavřel ji konstatováním "V Save Me nalézáme Freda ještě těsněji lpícího na rockovém zoufalství. Žalostnější zpěv, zoufalejší zpytování svědomí. No nemilujte to. A v případě, že jste zapomněli, mám rád Queen." O mnoho let později dala píseň název organizaci, založené Brianem Mayem, jejímž cílem je podpořit slušné zacházení se zvířaty. A ano - inspirovala i několik coververzí. Ať už šlo o španělskou (původně powermetalovou) partu Avalanch, kolumbijsko-americkou zpěvačku Sorayu (která roku 2006 podlehla v sedmatřiceti rakovině) či pod producentskými křídly Briana Maye piplanou muzikálovou zpěvačku Kerry Ellis, je opět zřejmé, že Mercury, byl jen jeden. A ano, málem bych zapomněl na českou trošku do mlýna - v roce 2001 se na poněkud zvláštním vzpomínkovém večeru na Mercuryho v Rudolfinu pokusila o Save Me i Bára Basiková (která se tam tentýž večer trápila se starší skladbou White Queen).

Let Me Entertain You jako A-strana
japonského vydání
www.queenvinyls.com

B-strana singlu byla v mnohém odlišná. Nebyla z alba The Game ale ze staršího Jazz, autorem byl Freddie Mercury a od baladické A-strany se lišila především svojí náladou - živá nahrávka hřmotné a kytarou hnané Let Me Entertain You byla adresována přímo publiku - "Vítám vás, dámy a pánové, chtěl bych vás pozdravit. Jste připraveni na show? No tak mě dovolte vás pobavit. Přišel jsem prodat své tělo, můžu vám ukázat fakt dobrý zboží... a pro vaše pobavení použiju cokoliv... Našli jsme to správný místo, máme hodně světel, zvuk a zesilovače... Jen se mrkněte do menu, zahrajeme vám rock podle něj, posnídáme u Tiffanyho, zazpíváme vám japonsky, jsme tu jen pro vaši zábavu..." Mercury posluchače dokonce cruelladeviloval! Americký Rolling Stone, který Queen nikdy neměl moc v lásce, napsal: "Když Mercury pokřikuje v Let Me Entertain You o prodávání svého těla a ochotě použít jakékoliv zařízení pro nabuzení publika, nemluví o své oběti umění. Jen přiznává svoji nestoudnost, především proto, že je příliš velký hulvát, než aby se za ni cítil hloupě." No, prosadit se za velkou louží, nebylo nejlehčí. Mitchell Cohen z amerického magazínu Creem se v úvodu otevřeně přiznal ke svému pohrdání touto aristokracií, pompézními a arogantními hudebníky shrnujícími to nejhorší z monarchistického rocku. Album Jazz bylo dle něj nudné a plné pitomých nápadů... Queen se naučili a nakradli z toho nejhoršího od Beatles, stejně jako Cheap Trick vstřebali a adaptovali to nejlepší... Mercury je nudný vřískal, jehož cock-rock skladba Don't Stop Me Now je ochablá (ano, Mitchell si v celé recenzi dost užívá podobných dvojsmyslů) a dost možná je nejhorší z kvarteta - z jeho písní, dominujících na první straně alba, bolí uši. Let Me Entertain You označil za "a pure rocky horrorshow" a napsal: "Queen dělávali příjemně absurdní nahrávky jako Liar a Bohemian Rhapsody a Roy Thomas Baker dodal jejich muzice art-rockové pozlátko... Ale nyní je i jejich nejlepší vtip - Let Me Entertain You - parodií vlastní zbytečnosti." Celou recenzi pak uzavírá slovy: "Nejlepší vtip je na vnitřním obalu: Složili, aranžovali a nahráli výhradně Queen. Jako by se se pod to chtěl podepsat někdo jiný." Inu Amerika, země neomezených možností. Ale vyprdněme se na USA a pojďme se nechat pobavit...

Hity oblíbené (nejen) Brity XLIX -Innuendo

Minulý rok, konkrétně 4. února, jsem zde psal o albu Innuendo. Opakování je matka moudrosti, a proto se dnes vrátím k otvíráku alba, titulní skladbě Innuendo. Singl dnes dosáhl "americké" plnoletosti - od jeho vydání uplynulo 21 let.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

O tom, že Freddie Mercury zemřel v listopadu roku 1991 vědí snad i jeho odpůrci. Ostatně i já sám jsem o tom psal loni poměrně hojně. Album Innuendo a tedy i stejnojmenný singl nahrávali Queen mezi březnem 1989 a listopadem 1990. Tedy necelý rok před Mercuryho smrtí. O tom, že s v těchto posledních letech jeho života skupina semkla jsem již také psal. Podobně jako o tom, že se autorsky vzepjali, aby se jim podařilo dát dohromady album, jehož kvality si takřka v ničem nezadají s jejich patrně nejlepší deskou z roku 1975 A Night At The Opera. Stejně jako ono, je i Innuendo pestré, plné nápadů, ale zároveň je z něj slyšet rocková mohutnost a jakási zralost zestárlých a zmoudřelých rockerů. A stejně jako Bohemian Rhapsody je i skladba Innuendo dlouhou (dokonce ještě delší) monumentální kompozicí, která na sebe vrší hudební nápady, se kterými, jak by mohli říci zlí jazykové, by jiná kapela vystačila na celé album. Nejdelší vydaný singl (o 35 vteřin delší než zmíněná BoRhap) se vyšvihl na první místo britské hitparády a setrval na něm celý týden. Druhý týden postupně sestupoval k desátému místu, ale i tak se v hitparádě udržel šest týdnů. Na kapelu, o které se začalo mluvit jako o poněkud přežitých hudebních dinosaurech, to nebylo špatné.

K albu Innuendo mám zcela specifický vztah. Bylo to poprvé, co jsem slyšel Queen. A bylo to jako s první láskou. Málokdy zůstane láskou poslední, přijdou další a možná zajímavější, ale ta první, je jen jedna. A tím je pro mne album Innuendo a titulní skladba, která jej zahajuje. Taylorův virbl, synťák a řízná Mayova kytara. A na scénu přichází pan Mercury... Autorství skladby je kolektivní a vznikalo prý po různých kouscích, které dávala kapela dohromady. Zhruba uprostřed přerušuje rockovou pasáž doslova nebeská flamenková kytara. Vždy mě trošku mrzelo, že do jejích strun nehrábl May, ale Steve Howe (modří už vědí! Ano, mimo jiné kytarista skupiny Yes, ale také vynikající hráč na klasickou a flamenkovou kytaru - sám May v interview pro Guitar Magazine přiznal, že by tuto pasáž jako Howe nezahrál). Zrovna se potloukal po švýcarském Montreux, a protože byli s Mercurym letití přátelé, slovo dalo slovo a sešli se ve studiu. Následuje Mercuryho ekvilibristika podpořená synťáky a flamenkový motiv se vrací v podání sladkého rudého dřeva v rukou Briana Maye, hnané dopředu Taylorovými bicími, které celou pasáž umocňují. A po bezmála pěti minutách se vracíme jakoby na začátek...

Sami Queen měli ke skladbě podobný vztah, jako k BoRhap. Mohl to být úspěch, stejně jako malér. Pro rádia byla příliš dlouhá a komplikovaná. A navíc se nesla v nepříliš typickém bolerovém rytmu. Vzhledem k okolnostem bylo zřejmé, že nevznikne klasický videoklip. Výsledek však patrně předčil všechna očekávání. Bezesporu jde o jeden z nejzajímavějších a zároveň nejtemnějších klipů v dlouhé historii skupiny. Videoklip režisérů Jerryho Hibberta a Rudiho Dolezala kombinoval stop-motion a kreslenou animaci. Jednotliví členové kapely, jejichž záběry byly převzaty ze starších klipů, byli "přetvořeni" do stylizovaných podob - Freddie Mercury jako skici Leonarda da Vinciho, Brian May ve stylu viktoriánských leptů, John Deacon byl "kubizován" Pablem Picassem a Roger Taylor á la Jackson Pollock. Celý klip, odehrávající se většinou jako filmové představení v ponurém sále (ne nepodobném sálu z filmu 1984), rámovaly rozhýbané obrazy francouzského karikaturisty 19. století Grandvilla, které tvořily výtvarnou podobu celého alba.

Dovolím si zopakovat, že byly natočeny i dvě coververze. V roce 1997 se k tomu odhodlala německá powermetalová partička Scanner a musím uznat, že se jim to podařilo víc, než o deset let později americkým Queensrÿche. Ale to je ostatně věc názoru...

B-stranou singlu se stala skladba Bijou, jakýsi experiment inspirovaný Jeffem Beckem a jeho Where Were You. May s Mercurym chtěli složit píseň "naruby" (podobně jako před mnoha lety již zmiňovaná skupina Yes s jejich Soon), tedy obrátit klasický model - zpěv, kytarový part, zpěv. Výsledkem byla nádherná skladba Bijou, kterou Brian May později hrával na koncertech živě.

2012: A dál...?

A máme tu nový rok, rok 2012, kdy nás média budou dozajista masírovat skazkami o blížícím se konci světa. Nenechme se ale zbytečně stresovat a s nadějí hleďme do budoucna. Podle jednoho z vysvětlení dojde sice k významnému přelomu, nikoliv však záhubě. Takže slovy Tiny Pletánkové: Vězte, bude líp!

A bude líp i zde? Inu, jak se to vezme. Již v minulém příspěvku jsem varoval, že se letos vrátím k některým singlům skupiny Queen, na které minulý rok nedošlo, ať už z mé nepozornosti, nebo zaneprázdněnosti. Namátkou nás tak čekají písně jako Liar, Now I'm Here, Let Me Live, A Kind Of Magic, Save Me, Don't Stop Me Now, I Was Born To Love You či Too Much Love Will Kill You a další. Občas se možná mrknu i za moře, kde bude probíhat s jistými obavami očekávané turné Queen Extravaganza. Jsem docela zvědavý, jak turné této "tribute" partičky dopadne.

A co dál? To se uvidí v průběhu roku. Letos se chystá několik filmových premiér, díky kterým se po dlouhé době těším do kina. Je tedy možné, že dojde i na ně. A jinak se uvidí. Tak na viděnou!