Hity oblíbené (nejen) Brity XV - Play The Game

oPřed 31 lety vyšel singl z osmého řadového alba, které v mnoha ohledech předznamenalo další hudební, ale i vizuální vývoj skupiny Queen.

Děvčata a chlapci, zapomeňte na sedmdesátá léta, jsou tu léta osmdesátá!

britské vydání
www.queenvinyls.com

Album neslo titul The Game a bylo v mnoha ohledech velmi specifické. Queen spojili poprvé své síly se zvukovým inženýrem (Rheinholdem) Mackem, který se stal nejenom spoluproducentem alba, ale i spolustrůjcem výsledného zvuku. Skupina, která do té doby otevřeně deklarovala, že na jejich nahrávkách nejsou syntezátory, s nimi poprvé začala experimentovat. Tento posun od kytarově založených a epických dlouhých skladeb je posunul k rytmičtěji založeným písním. Poprvé experimentovali s žánry disko a funk a ačkoliv se to Rogeru Taylorovi a Brianu Mayovi moc nezamlouvalo, Freddie Mercury s Johnem Deaconem je zjevně přehlasovali. Druze jmenovaný ostatně pro album napsal Another One Bitest The Dust, flák, který získal (stejně jako celé album) pozornost amerických posluchačů. The Game se vyšplhalo nejen na první příčku britské, ale i americké hitparády (a to bylo poprvé a naposledy). Zatímco v té britské se album udrželo čtyři týdny (z toho dva na první příčce), v USA se drželo celých 21 týdnů a na špičce celých pět týdnů!

Ačkoliv si Queen koupili vlastní nahrávací studiu ve švýcarském Montreux, pracovali na The Game v mnichovských studiích Musicland. První část nahrávání probíhalo od června do července 1979, kdy vznikly celkem čtyři písně. Poté si dali hoši oraz, aby mohli nacvičovat na nadcházející britské turné, které čítalo 16 koncertů v devíti městech (od 22. 11. do 26. 12. 1979). V rámci tohoto turné zakomponovali do setlistu i novinky Crazy Little Thing Called Love a Save Me.

Když se na jaře 1980 vrátili k nahrávání, měli prý podle Rogera Taylora připraveno na 40 skladeb. Je proto velmi zarážející, že na albu je jich nakonec celkem pouze 10 (jedna z odmítnutých skladeb byla i Taylorova A Human Body, která prý byla "příliš melodická"). Nějaký materiál se pak dostal na následujícího Flashe Gordona a dozajista i na Hot Space.

Na začátku 80. let se začalo spekulovat o homosexualitě Freddieho Mercuryho. Jednou z příčin bylo i jeho vystoupení v televizní show britského dýdžeje (a tajeného gaye) Kennyho Everetta...

Ten tam byl Freddie v rozevlátých kimonech nebo přiléhavých overalech, ten tam byl černý lak na nehty. Ještě větší posun znamenal videoklip pro singl Play The Game, v němž se Freddie vůbec poprvé objevil před kamerou s knírkem. V květnu 1980 jej v Trillion Studios režíroval Brian Grant. Všimněte si, že May nehraje na svůj tradiční Rudý speciál, ale na Fender Stratocaster. Z klipu je patrné proč. Tak tedy: Play The Game: V hlavních rolích klíčování, oheň, voda... a vazelína...

Mercuryho gay-klon vzhled, který byl údajně motivovaný snahou zakrýt jeho vyčnívající zuby, vedl ke klasické legendě, kdy po něm během následujícího severoamerického turné měli fanoušci házet holící strojky, žiletky a lak na nehty. Kapele to ale prý nevadilo...

Album (které bylo mimochodem i první vydané na CD) přilákalo mnoho nových posluchačů, ale dozajista jich i spoustu odradil. Nedostaly se na něj některé skladby, jako bylo právě Rogerova úžasná skladba A Human Body, která se stala B-stranou singlu Play The Game.

A tak začala pro kapelu Queen 80. léta. Doba, kdy jste si s nimi mohli zakřičet "Flash, ahaaa!", nebo se zaposlouchat do jejich prvního výběru největších hitů, zatrsat si u mnohými nenáviděného funky alba Hot Space nebo si zaplácat nad hlavou v refrénu Radio Ga Ga... Queen už byli hardrockoví, artrockoví, glamrockoví... ale to vše byla minulost... nastala léta osmdesátá, kdy se staly ultimativní stadiónovou kapelou. A na stadiónu na nějaké experimenty nebyl čas...

Česko-Slovensko hledá Queen?

Minulou neděli (tedy 22. května) jsem s obavami sedl před televizní obrazovku. Jak se ukázalo, byly opodstatněné.

Ač mi je celý fenomén "Superstar" spíše protivný a mé znalosti celé této šau (jak říkal bývalý porotce Ondřej Soukup) končí kdesi u Anety Langerové (do dobrá, možná u Vlasty Horvátha, ale co se dělo v dalších ročnících a kolik jich vlastně bylo mi zcela uniká a splývá), neodolal jsem a poté, co jsem zaslechl že tento večer půjde o skladby skupin ABBA a Queen, pustil jsem se do toho. První půlku jsem spíš nevnímal. Písně skupiny ABBA jsem poslouchal jako hodně malý a jejich kolovrátkové rytmy mě už poněkud omrzely. Zajímala mě hlavně druhá půle večera... A pak to přišlo... Už úvodní společné medley skladeb Bohemian Rhapsody, We Will Rock You a Radio Ga Ga ukázalo několik nástrah. Jednak fakt, že Martin Šeps je mezi finalisty jaksi omylem a jeho "angličtina" je velmi svérázná. Martin Harich proti němu překvapil, když přiměl své hlasivky i k nečekaným výškám. Gabriela Gunčíková opět dokázala, že v hrdle plavé krásky se může skrývat dynamit a celé to stvrdil Lukáš Adamec, rocker tělem i duší...

A pak už přišly sólové výstupy. Jako první přišel stylově vystrojený Lukáš Adamec. Jeho písní měla být Somebody To Love, vokálně jeden z nejnáročnějších počinů skupiny Queen. Jak sám Adamec řekl - Freddie měl ostrý hlas, on má hlas zastřený, a tak je zvědavý, jak to dopadne. A musím uznat, že to dopadlo překvapivě dobře. Ovšem zejména proto, že se (neřekl bych, že nevědomky) Adamec nesnažil zpívat jako Mercury, ale jako George Michael. A to se nakonec ukázalo jako moudré rozhodnutí... Jenom škoda, že výstup podivně kazily sboristky, které se mi zdály celý večer poněkud mimo. V hale to však asi znělo jinak, neboť i je porota pochválila s tím, že v originále tam je snad milion sborů (ehm, v originále to jsou pouze členové kapely).

Jako druhý sólista nastoupil miláček pubertálního a prebupertálního dívčího publika, Martin Harich. Ač díky rozhodnutí posadit si celou skladbu We Are The Champions o nějakou kvartu či kvintu níž ztratila tato na naléhavosti, jemu to umožnilo projít jí bez ztráty kytičky (nikoliv však dalšího postupu, což je z ohledem na to, co následovala, zcela NEPOCHOPITELNÉ).

Následoval největší WTF moment celého večera, ale řekl bych že snad i celé Superstar. Na pódiu nakráčelo zjevně věčně zhulené rasta zvířátko Michal Šeps a spustil svojí "verzi" skladby Mustapha. Je fakt, že skladba sama o sobě nepatří k nejtypičtějším písním skupiny Queen (popravdě je asi nejpodivnější), ale fakt, že se Šeps ani neobtěžoval naučit text, který sám o sobě není příliš obsáhlý, mě šokovalo a popravdě i urazilo. Celé to uzavřel komentář poroty, který jenom dokázal, že Šepsovi je celá akce kdesi a navíc jeho mozek provoněný THC není schopen pochopit ironii. Jasný vítěz tzv. Hvězdné pěchoty (tedy toho nejhoršího, co se do soutěže přihlásilo). Jak se mohl dostat až sem, je mi záhadou (ačkoliv má žena má teorii, že diváci jsou natolik otrávení celou akcí, že hlasy pro Šepse posílají jako jakýsi recesistický bojkot). Jen pro úplnost - zde je originální text písně a nyní svérázná verze "rosničky z Kábulu" Michala Šepse, kterou prý "zazpíval po svém, jak se to naučil a to se cení":

Po tomto výstupu zdrogovaného muezzina jsem chtěl utéct na panáka, ale naštěstí jsem tak neučinil, neboť přišla růže mezi trním, půvabná a pěvecky neuvěřitelně nadaná Gabriela Gunčíková se skladbou Who Wants To Live Forever. Píseň z alba A Kind Of Magic a filmu Highlander se může zdát jako poměrně snadná balada, ale ve své době si na ní zuby vylámal i Seal. Gunčíková se zdála ze začátku poněkud nesvá, ale poté, co se do toho při prvním refrénu opřela, bylo jasné, že je tu výkon večera (a jsem rád, že jsem našel i video s následujícím hodnocením poroty - Pavel Habera v něm navazuje na předešlé hodnocení, kde si představil po Šepsově výstupu modelového diváka, turistu, který si zapnul TV, spatřil čtyři nejlepší zástupce a pomyslel si, že v obou republikách jsou všichni idioti, načež se vydal zpět na letiště...) 

Pomineme-li výstup Michala Šepse (který "ňákou Mustafu nikdy neslyšel"), popasovali se účastníci s náročnými songy velmi dobře. Ponechme stranou otázku, mají-li soutěže podobného typu nějaký smysl. Jako odpověď si zkuste (jako já v úvodu) vzpomenout, kolik jich máme už za sebou a kdo v jednotlivých ročnících vyhrál... Kolik jste jich dali dohromady?

10 minut u Jerry Bruckeimera...

Tak nám do kin připluli další Piráti z Karibiku. V pořadí již čtvrtí a zdá se, že ani náhodou poslední... Jakoby se nám megaproducent Jerry Bruckheimer poněkud vyčerpal a sází již jen na jistoty - v roce 2013 tak mají mít premiéru pátí a v roce 2014 šestí Piráti. Mezitím nás čeká Top Gun 2, Lovci pokladů 3 a snad i Mizerové 3. Až se objeví drby o G-Force 2 nebo Čarodějovu učni 2, začnu asi panikařit...

Ale do té doby je tu vtipálek Nathan Gotsch (mimo jiné začínající scenárista, režisér a student filmové školy na University of Southern California v Los Angeles) a jeho krátký (ačkoliv mohl být ještě kratší, protože lehce ztrácí tempo) film Bruckheimer Pitch Meeting. Tento "pohled do společnosti Jerry Bruckheimer Films" nás zavádí na tradiční schůzku kreativců, kteří nadhazují nové nápady... a "odhalují" zákulisí vzniku čtvrtých Pirátů. (jen poznámka - video je v angličtině)

Partička Totally Sketch se zase zaměřila na dobu po čtvrtých Pirátech. Jak možná víte, v předešlých filmech si zahrála Keira Knightley. Ve čtvrtém se však neobjevila a je z toho poněkud... zmatená... V roli Jerryho Bruckheimera, který nakonec opět zaboduje a přijde s novým filmem, hlasově naprosto přesný Beck Bennett...

Mám to už za sebou...

Milí mladí přátelé, děkuji převelice všem, kteří to se mnou poslední semestry vydrželi…

Když jsem se před nějakými dvěma roky ptal kolegyně, kolik je možné učit kurzů během semestru a nezbláznit se, odpověděla lakonicky: „Jeden. Maximálně dva…“

Dnes, o čtyři semestry a 12 kurzů později, vím, že měla pravdu. Škoda, že jsem ji tenkrát neposlechl… Snad by se mi vyhnulo to absolutní vyčerpání, které na mě padlo během posledních pár měsíců, a které se mi daří odbourat až nyní díky příznivému počasí, ale i faktu, že dnes jsem doučil svůj poslední kurz. Tedy aspoň prozatím, neboť nikdy neříkej nikdy, že… A musím ještě odzkoušet…

Ale i tak s nadějí hledím do dalších dní. A snad se mi podaří zase trochu prokrastinovat na tomto blogu. Ostatně v záloze mám několik nedodělaných příspěvků, které tu měly viset už od dubna… Ačkoliv povinností mám stále dost, takže se budu muset asi rozkrájet…

Hity oblíbené (nejen) Brity XIV - You're My Best Friend

Dnes zabrousíme do minulosti o 35 let. Tehdy vyšel v Británii singl, na kterém byla vyznána láska. Poprvé baskytaristou Johnem Deaconem jeho ženě Veronice a podruhé Brianem Mayem jeho zájmu o vesmír...

Jugoslávské vydání
www.queenvinyls.com

Přesně 18. 5. 1975 vyšel singl na jehož A straně byla Deaconova skladba You're My Best Friend. Na albu A Night At The Opera byla skladba tak trochu zjevem - mezi operně a vaudevillově laděnými kusy mohl tenhle přímočarý milostný popík vypadat trochu jako chudý příbuzný, ale časem se z něj stala jedna z nejhranějších skladeb a do dnešní doby vděčná skladba do filmů a seriálů (namátkou Petrovi přátelé Kennetha Branagha, Soumrak mrtvých Edgara Wrighta, Rozchod! Peytona Reeda či Když si Chuck bral Larryho Dennise  Dugana). A stejně jako v původním záměru je i ve filmech a seriálech (většinou) zařazena pro dokreslení pohody a hlubokého přátelství. John Deacon neměl větší ambice, než napsat píseň pro Veronicu Tetzlaff, dívku, se kterou chodil od roku 1971 a v lednu 1975 si ji vzal za ženu (a to patrně nejen proto, že od konce roku 1974 čekala jejich prvního syna a její rodiče - katolíci původem z Polska - z toho nebyli právě nadšeni). A pak žili šťastně až do smrti, chtělo by se říct... S touto "cudnou zrzkou" (jak jí popsala manželka Deaconova svědka) má baskytarista Queen celkem pět synů a jednu dceru.

Vznikl tak Deaconův první hit (v Británii se dostal v hitparádě na 7. místo) a byl často hrán v amerických rádiích. Režie videoklipu se ujal Bruce Gowers (což je mimochodem ten samý, který stál za režií klipu Bohemian Rhapsody). V dubnu 1976 tak ve studiu Ridge Farm obklopeni stovkami hořících svíček - což byla jakási pocta Stanleyemu Kubrickovi, jehož Barry Lyndon měl premiéru v prosinci 1975. Pro kapelu to musel být zážitek - jednak byl prý velmi teplý duben a jednak se studio nalézalo vele prasečí farmy, takže množství svíček ještě zvyšovalo množství much, které je obtěžovaly... Z klipu to ale, zdá se, není vidět...

B-strana singlu byla Mayova skladba '39, jedna z takových, která nezní moc jako typičtí Queen. Když jsem ji slyšel poprvé, byla to pro mě jen taková pohodová takřka country skladba. Až časem jsem si uvědomil, že je to sci-fi příběh. Muž opouští Zemi a odlétá do vesmíru. když se po roce vrací, zjistí, že díky dilataci času všichni zestárli o sto let a on se namísto ke své ženě, vrací ke své dceři, která mu ji připomíná... inu Brian May nemusel mít hotovou disertaci (trvalo mu to 36 let, než ji dokončil) a jeho fascinace vesmírem byla stejně znát. A vznikl song, který se na koncertním repertoáru objevuje po dlouhá léta, až do dnešní doby...

Hity oblíbené (nejen) Brity XIII - Headlong

13.května 1991 vyšel v Británii singl skupiny Queen, který obsahoval dva songy, které původně pod hlavičkou Queen vůbec vzniknout neměly.

Obě písně však nakonec vyšly na albu Innuendo. Poslední řadovka, které vyšla za života Freddieho Mercuryho. A snad i proto, že s vidinou blížícího se konce hnal celou kapelu do dalšího nahrávání, vzniklo album, které má takovou sílu, že i po letech posadí posluchače na zadek. V době, kdy jej dokončovali, měl před sebou Mercury necelý rok života. Práce ve studiu přesto pokračovala a tak od ledna do června 1991 vznikl materiál, který se později objevil na posmrtném albu Made In Heaven. Ale to jsem poněkud odbočil...

Třetí skladba na albu Innuendo patří k jedněm z nejnadupanějších songů skupiny Queen. A přitom ji její autor, Brian May, plánoval pro své sólové album Back To The Light (které vyšlo 21. září 1992). Když její hrubou verzi zaslechl Mercury, nemohl si pomoci a přemluvil Maye, aby se jí vzdal ve prospěch alba Queen. Skladba se nakonec dostala nejen na album, ale v lednu 1991 vyšla v USA jako první singl na labelu Hollywood Records. V Británii (kde vyšla až s několikaměsíčním odstupem) se píseň vyšplhala nejvýš na 14. příčku a v žebříčku setrvala pouhé čtyři týdny.

Pro singl vznikl také videoklip, který patří k posledním počinům Freddieho Mercuryho před kamerou. Tedy posledním barevným. Další dva videoklipy byly natáčeny již černobíle. V režii Rudiho Dolezala a Hannese Rossachera vznikl klip, který se snaží sršet energií. Kapela byla na turné naposledy v roce 1986, ale přesto chtěla budit dojem, že mohou kdykoliv vyrazit na další. Mercury se tak i navzdory svému stavu snaží působit jako v době největší pódiové slávy. Natáčení probíhalo v několika fázích, a proto jej kamera zachytila na podzim 1990 (když má na sobě modrou košili a kravatu - v tomto segmentu je vidět i pogující Brian May v tričku s Bartem Simpsonem), v listopadu 1990 (košile a vesta) a v únoru 1991 (žlutá mikina).

B-strana tohoto singlu vzešla zase z tvůrčí dílny Freddieho Mercuryho, respektive jeho a Mika Morana. Skladba All God's People vznikla původně pro album Barcelona (pod názvem Africa By Night), ale poté, co si Mercury přizval ke spolupráci postupně zbytek kapely, stala se z toho skladba Queen (přesto je zde patrný jistý feeling podobný skladbám z alba Barcelona.

Vyšla i dvanáctipalcová verze singlu, která obsahovala navíc třetí skladbu, mnohem starší počin Mad The Swine. Skladba totiž vznikla někdy mezi nahráváním skladeb Great King Rat a My Fairy King pro debutové eponymní album, ale z ne zcela jasných důvodů na něm nikdy nevyšla (jedna z variant hovoří o nespokojenosti producenta Roye Thomase Bakera se zvukem bicích a perkusí). A tak song vyšel až v roce 1991 v úpravě Davida Richardse.

Jeden z posledních singlů (za života Mercuryho) je díky tomu zvláštním hudebním mixem, který však podle mého nestárne...

Hity oblíbené (nejen) Brity XII - I Want It All

Chci to všechno a chci to teď! A to prosím už dvaadvacet let... Tolik dnes uplyne od vydání singlu z alba The Miracle I Want It All.

www.queenvinyls.com

Ačkoliv je album The Miracle oblíbené mezi některými fanoušky dost podobně jako Hot Space (tedy nepříliš), nemůžeme mu upřít několik příjemných změn. Ta první byla změnou pro kapelu - už je nebavilo hádat se o honoráře, což bylo v situaci, kdy někdo přišel s kostrou písně, jiný něco doplnil, třetí dopsal refrén a čtvrtý kytarové sólo, poměrně časté. A tak se dohodli, že pro příště se budou písně autorsky podepisovat "Queen" a honorář si rozdělí rovným dílem. Pro posluchače přišel (alespoň v některých písních) příjemný návrat ke kořenům.

Sám Brian May chápal píseň jako znovuobnovení jejich starého zvuku, připomenutí, že jsou živá kapela. Živě ji však fanoušci mohli slyšet až 20. dubna 1992 na The Freddie Mercury Tribute Concert, kde se zesnulého zpěváka snažil pěvecky nahradit Roger Daltrey z The Who.

Ambicióznost skladby tkví nejen v silné kytaře, ale i sloganu "I want it all, and I want it now", který tehdy čerstvě rozvedený Brian May často slýchával od své nové přítelkyně, britské herečky Anity Dobson (kterou si nakonec v roce 2000 vzal za ženu). Podobně jako o několik let starší I Want To Break Free se skladba stala neoficiální hymnou boje proti apartheidu v Jižní Africe, ale zároveň i motivem boje za práva gayů. Singl si vedl poměrně solidně i v hitparádách - v Británii se dostal na 3 místo (zatímco v USA nejvýše na místo 50.).

Jeho B-stranu tvořila skladba Hang On In There, která se objevila pouze na CD vydání alba The Miracle. V hlavní roli Brian May, který mučící akustickou i elektrickou kytaru a v patách mu je Freddie Mercury... a my si dáme jeden z "klipů":

Titulní skladba I Want It All má dvě verze - ta singlová trvá 3:57 a albová 4:42. Hlavní rozdíl je v tom, že na singlu je patrnější akustická kytara, zatímco na albu kytara elektrická. Pro albovou verzi vznikl 2. dubna 1989 videoklip v režii Davida Malleta (kromě klipů Queen jako Bicycle Race, Under Pressure, Radio Ga Ga, I Want to Break Free, Hammer to Fall nebo Who Wants to Live Forever režíroval klipy Davida Bowieho, Def Leppard, Scorpions nebo AC/DC). Natáčení trvající dvanáct hodin muselo být náročné, minimálně co se spotřeby elektřiny týče - plac osvětlovalo šestnáct světel "Super Trouper" a dvanáct "Dino Light", které lze vidět spíš na fotbalových stadionech. Jeden z důvodů byla údajně snaha maskovat zhoršující se Mercuryho zdravotní stav, který v klipu vystupuje nezvykle za mikrofonem ve stojanu, se strništěm na tváři a jako všichni v košili a kravatě... tedy všichni ne. Roger Taylor má koženou bundu s nápisem Manipulator. Což byl singl jeho skupiny The Cross, vydaný v červenci 1988. Zkrátka taková Cross-promotion...