Okres na severu aneb Jablonecká kina III

V předešlých částech jsem se velmi stručně podíval na historii jabloneckých kin, na jejich fungování a diferenciaci. Co však tato kina hrála?

Programové složení

Bloček Otty Vejnara

Dramaturgickou stránku kin měl od 70. let na starosti výhradně Mgr. Otto Vejnar. Jak sám řekl: „To programování mě na celé té práci baví nejvíc. Protože když se ten program dobře postaví, tak to funguje. Člověk musí vycházet z toho, že vždy musí být v měsíci jeden až dva filmy u nichž je zřejmé, že na to lidé přijdou. Ty dva filmy to podrží a zbytek se potom dá přizpůsobit, aby to bylo pro diváky zajímavé. Aby byl program žánrově pestrý a ne aby se promítalo pět filmů stejného ražení.“

Kino Radnice, současný stav
www.mestojablonec.cz

„Je potřeba uvážit, že do revoluce, kdy tady byl monopol, se veškeré filmy, které byly hrány v kinech, programovaly centrálně z jednoho místa a to byl pražský filmový podnik. A programovalo se podle velikosti měst. První bylo Ústí nad Labem, pak byl Liberec, pak Chomutov, Teplice, Jablonec, Česká Lípa… Podle toho jaký počet kopií byl přidělen pro kraj. Když měly 2 či 3, tak jsme se dostali k filmu dejme tomu 14 dní po premiéře. Když měly kopii jednu, tak to trvalo taky až měsíc.“

Balkon kina Radnice
www.mestojablonec.cz

Na otázku jak celé programování fungovalo Vejnar odpověděl: „Programovalo se tím způsobem, že jsme dostávali tištěné předpoklady premiér, které se chystaly, což vlastně zůstalo dodnes […] potom se dělaly poměrně pravidelně předváděčky pro kina. Ty byly každých 14 dní v Praze. V ÚPF se daly vidět vždy tři filmy se zhruba měsíčním, dvouměsíčním předstihem. Pak se dělaly větší předváděčky, když se konal FFP. To byly dvou nebo tří denní pracovní projekce většinou v Hradci Králové a tam promítly skoro všechny festivalové filmy. Mělo to tu výhodu, že jsme viděli ty filmy s předstihem. Filmový podnik nám poslal kartičku, kdy máme přijet do Ústí nad Labem na program. Většinou jsme jeli Liberec, Jablonec a Chomutov v jeden den. Měli jsme vypsané termíny, v kterém kině by jsme který film chtěli hrát a pak jsme jenom licitovali, zda ten termín je či není volný.“ A jak to bylo s rozdělením filmů do jednotlivých kin? „Na kolik dní to chci a to do kterého kina to chci, to byl můj problém.“

Kino Radnice
www.mestojablonec.cz

Nakonec si Vejnar povzdychl: „Já jsem si svého času, když jsem vyprogramoval kina, udělal dopředu typy, kolik na to přijde lidí a musím říct, že jsme se skoro vždycky trefil, plus mínus, ale to dnes není. Dnes tu jistotu nemáte. Jsou filmy, které mají dobré herecké obsazení a hodně se o nich píše, ale pak na to lidé nepřijdou. Jakoby měli nějaký šestý smysl a poznají, zda má cenu na to jít…“

Další specialitou jabloneckých kin byla snaha o uspokojení diváckých potřeb většího počtu německy mluvících obyvatel. Německé filmy však byly v drtivé většině distribuovány dabované a proto se v rámci družby s partnerským městem Karl-Marx Stadt (tento název  mělo v letech 1953-1990 saské město Chemnitz) dovážely české filmy dabované do němčiny. Tato praxe však trvala jen 5 let, jelikož náklady byly příliš vysoké.

Západ versus východ

Ve své diplomové práci se zaměřoval zejména na uvádění amerických filmů v našich kinech. Snažil jsem se zmapovat americké filmy uváděné v našich kinech a jejich podíl mezi ostatními národními produkcemi. S tím se pojí i otázka návštěvnosti – zda se americké filmy, i přes své patrně minoritní zastoupení, netěšily větší přízni diváků než filmy z východních (tedy např. SSSR a lidově-demokratických) zemí. Zde se tedy můžeme podívat na konkrétní případy v konkrétním městě. Americké filmy však nemají své samostatné hodnoty a skrývají se pod označením „ostatní“.

Graf zobrazuje pomocí spojnic průměrnou návštěvnost jednotlivých národních kinematografií. K těmto hodnotám jsem dospěl podílem návštěvnosti a počtem představení, což jsou čísla, která se značně lišila. Například v roce 1976 bylo v jabloneckých kinech 529 představení československých filmů (s návštěvností 71.039 diváků), 237 představení sovětských filmů (26.382 diváků), 289 představení lidově demokratických kinematografií (22.425 diváků) a 981 představení ostatních kinematografií (s návštěvností 166.337). Průměrné návštěvnosti v roce 1976 na jedno představení tak byly 134 (ČSSR), 111 (SSSR), 77 (lido-demo) a 169 (ostatní). Lepší představu si lze však udělat z níže uvedeného grafu.

V něm je zobrazen poměr jednotlivých představení – je zde tedy zjevné, kolik představení bylo v letech 1973-1986 odehráno v Jabloneckých kinech. Barevně jsou pak odlišeny skupiny kinematografií. Je tedy zřejmé, že největší skupinou byly „ostatní“ filmy, tedy kinematografie z jiných, než socialistických zemí.

Třetí graf ve své podstatě kopíruje graf předešlý, jen s tím rozdílem, že zobrazuje nikoliv počet představení, ale počet diváků. Ve srovnání s předešlým grafem je tedy ještě zjevnější převaha diváckého zájmu na straně nesocialistických kinematografií.

Na statistických hodnotách se rozdílně podílela i jednotlivá kina. Jak bylo již řečeno, každé kino mělo svůj status (a pochopitelně velikost) a od toho se odvíjela i jejich návštěvnost. To zobrazuje poslední graf, který pokrývá kompletně léta 1970 a 1989.

V roce 1970 a 1971 chybí data z Letního kina a kina Junior (tehdy Výstaviště). V roce 1970 je také zjevné, že o většinu návštěvníků se postaralo kino Oko, neboť kino Radnice bylo otevřeno po rekonstrukci až 11. 9. 1970.

Kino Radnice 70 – dvojnásobný požitek

Foyer kina Radnice: Meopta UM 70/35.
(Projektor k promítání 35 i 70mm filmu)

Dvojnásobný, protože kino Radnice 70 (jak již jeho název napovídá) mělo možnost od 11. 9. 1970 promítat 70mm filmy. Mgr. Otto Vejnar mi poskytl i přehled těchto filmů. Hned 12. 9. 1970 se v kině promítal film My Fair Lady. V letech 1970-1976 bylo promítnuto 55 představení tohoto filmu, které navštívilo 13 570 diváků. Průměrná návštěvnost tedy byla 247 diváků na představení.

Na příkladu 70mm filmů je možné si udělat rámcovou představu o tom, které snímky byly diváky upřednostňovány před jinými. Přehled začíná již zmiňovaným muzikálem My Fair Lady a končí filmem Blízká setkání třetího druhu, který byl uváděn mezi 24. a 30. říjnem 1983. Po roce 1983 přestaly být 70mm kopie dováženy, stoupla jejich cena a celkově se ve světě od této technologie upouštělo, jelikož kvalita 35mm filmů se zvýšila natolik, že širokoúhlé filmy promítané z těchto pásů měly obdobnou kvalitu jako ze 70mm materiálu. Od šestistopého magnetického zvuku se pak upustilo zejména díky zlepšením zvukového záznamu laboratořemi Dolby.

V uvedeném časovém rozmezí byly některé filmy promítány až čtyřiašedesátkrát (Blízká setkání třetího druhu Stevena Spielberga), jiné naopak třeba jen dvakrát (např. sovětský film Romance o zamilovaných Andreje Končalovského). Zvážíme-li pouze průměrnou návštěvnost, vyjde nám „top ten“ 70mm filmů v kině Radnice 70 asi takto:

1. Grand Prix (Grand Prix, r. John Frankenheimer, USA 1966) = 394 diváků na představení (dále jen d/p)
2. Tora, Tora, Tora (Tora! Tora! Tora!, r. Kindži Fukasaku, Tošio Masuda, Richard Fleischer, USA 1970) = 389 d/p
3. Anna Karenina (Anna Karenina, r. Margarita Pilikhina, SSSR 1974) = 357 d/p
4. Motýlek (Papillon, r. Franklin J. Schaffner, FR. 1973) = 346 d/p
5. Blokáda (Blokada 1: Luzhskij rubezh, Pulkovskij meredian, r. Michail Jeršov, SSSR 1974) = 389 d/p
6. Letiště (Airport, r. Henry Hathaway, George Seaton, USA 1970) = 336 d/p
7. To je ale bláznivý svět (It's a Mad Mad Mad Mad World, r. Stanley Kramer, USA 1963) = 326 d/p
8. Podzim Cheyenů (Cheyenne Autumn, r. John Ford, USA 1964) = 325 d/p
9. Vetřelec (Alien, r. Ridley Scott, GB 1979) = 314 d/p
10. Bojovali za vlast (Oni sražalis za rodinu, r. Sergej Bondarčuk, SSSR 1975) = 301 d/p

Z deseti nejnavštěvovanějších filmů jsou pouze tři ze SSSR a zbytek je ze západních zemí, především USA (celkem 5) a po jednom filmu z Velké Británie a Francie. Další desítka je půl na půl tvořena filmy z USA a ze SSSR. Celkem bylo v uvedeném období promítnuto 89 titulů a průměrná návštěvnost se pohybovala od již zmíněných 394 diváků po pouhých 28 (sovětský film Rychlík 34). Nejvyšší celkový počet návštěvníků měl film Grand Prix (14.195) před druhým snímkem Blízká setkání třetího druhu (13.619) a třetí My Fair Lady (13.570). S pomocí výše uvedených údajů lze tedy s jistou rezervou konstatovat, že divácký zájem byl u západních filmů vyšší než u filmů ze socialistických zemí, či konkrétně ze Sovětského svazu.

Propagace a programy

Programy jabloneckých kin byly publikovány nejenom na plakátech, které zdobily mnohé plakátovací plochy, ale také v Kulturních přehledech. Ten kromě kulturně-politického kalendáře, programu Divadla Julia Fučíka (dnes Městského divadla), programu Kulturního a společenského střediska v Jablonci nad Nisou obsahoval také program Jabloneckých kin. Pro zajímavost je zde i několik ukázek, které jsou dobrým příkladem dobových materiálů.

Plakát ze začátku dubna 1980,

konkrétně zvoucí na filmy od 4. do 18. dubna. 

Plakát na Festival sovětských filmů u příležitosti 60. výročí VŘSR,
který se konal ve dnech 4. až 13. listopadu 1977

Zmiňovaný kulturní přehled se v průběhu zkoumaných let měnil jen lehce. Zde dva příklady obálek z roku 1973 a 1986.

Závěr

Mgr. Otto Vejnar mi poskytl mnohé informace, z nichž jsem zde využil jen malou část. Rozbory činnosti a Rozbory hospodaření jsou interní dokumenty, které jsem se zavázal neuvádět kompletně, ale pouze využít jen jako podklady.

Jablonec byl kompletně kinofikován již v první třetině 20. století, přičemž první kina vznikala již začátkem století. V období, na které jsem se zaměřil se počet jabloneckých kin ustálil na čtyřech sálech. Kina Radnice 70, Oko, Výstaviště (později Junior) a Letní kino nabízela divákům pestrou nabídku diváckého vyžití. Naposledy jmenovaná kina se střídala v letním provozu – tedy v momentě kdy promítalo Letní kino, mělo kino Junior dovolenou. Celkem tak jabloneckým divákům bylo k dispozici 2406 míst (ve skutečnosti 2231 v létě a 1006 během zbytku roku). Kino Radnice 70 bylo vlajkovou lodí jabloneckých kin a vedle 70mm filmů uvádělo zejména atraktivní premiéry, Oko pak bylo reprízovým kinem a kino Junior nabízelo ve své specializaci jednak filmy pro děti a mládež a večer pak filmy pro náročné diváky. Letní kino pak bylo alternativou v letních měsících.

Položíme-li si otázku, které filmy či ještě lépe jaké národní kinematografie byly preferované, lze dojít k názoru, že nejnižší návštěvnost měly filmy z lidově-demokratických zemí, na druhém místě pak byly filmy ze Sovětského svazu, následovaly československé filmy a nejvyšší návštěvnost měly kinematografie uvedené pod souhrnným názvem „ostatní“, tedy filmy ze západních zemí či filmy, kterým bylo uděleno od ÚPF tzv. „péčko“ – šlo tedy o filmy preferované. Příklad konkrétních filmů nabídl přehled 70mm filmů, který shrnuje veškeré představení v letech 1970 až 1983. V této době bylo uvedeno 31 filmů ze SSSR a 30 filmů z USA. Zde jsou čísla vyrovnaná. Americké filmy však byly promítány celkem na 750 představeních, sovětské na 290. Tato představení navštívilo 184 744, resp. 52 820 diváků, což znamená že průměrná návštěvnost amerických 70mm filmů byla 246 diváků na představení, zatímco sovětské filmy přilákaly v průměru pouze 182 diváků. Bez zajímavosti není ani to, že britské filmy měly průměrnou návštěvnost 202 diváků na představení. Lze tedy shrnout, že západní tituly (ačkoliv zde na příkladu 70mm filmů) byly v průměru žádanější než filmy sovětské, ale zároveň nelze toto tvrzení generalizovat. Některé východní filmy měly naopak vyšší návštěvnost než filmy západní, leč výše uvedené údaje hovoří ve prospěch mých hypotéz.

---

Použitá literatura

• MAŠATOVÁ, Jana (redakční úprava)(1977): 28. FFP Léto 1977 Jablonec nad Nisou, 20.-30.6.1977, Tanvald: Severografia 12, 28 s.
• NOVÁK, Zdeněk; TRTÍK, Jaroslav; RŮŽIČKA, Jan; HUBÁLEK, Miroslav; LUKE, Jaromír; KRÁL, Stanislav, KRIEGEL, František: 20 let Jablonecka. Ideologické oddělení OV KSČ, 34 s.
• VLČKOVÁ, Eva (odpovědná redaktorka)(1985-1987): Kulturní přehled (různé ročníky). Liberec: Severografia.

---

Původní verze textu vznikla jako esej ke kurzu FAVc016: Český a slovenský film za normalizace dr. Jaromíra Blažejovského na ÚFAK FF MU, Brno.