M*A*S*H: Na vlastní oči aneb Point of view v epizodě seriálu...

Nedávno jsem narazil v televizi na svůj oblíbený seriál M*A*S*H... tedy oblíbený je slabé slovo. Řekl bych nejoblíbenější. Seriál mě dodnes dokáže pobavit, a to i přesto, že mnohé epizody jsem viděl tolikrát, že je znám skoro nazpaměť. Přesto že většina epizod je spíše klasický sitcom s trochou hořkosti, objevilo se během sedmé sezóny několik vizuálně patrně nejzajímavějších epizod (a tím nemyslím jen to, že si Mike Farrell alias B.J. nechal narůst knír). jedna z nich se jmenovala Z jiného pohledu. A právě jí jsme se věnoval v jednom krátkém textu z roku 2005...

Úvod

Filmový teoretik Murray Smith se ve své studii Imaging from the Inside zabývá mimo jiné pojmem point of view. Toto slovní spojení je do češtiny obecně překládáno jako hledisko, ačkoliv tento překlad nevystihuje původní význam zcela přesně.

Konceptu point of view se věnuje jako jednomu z nejnápadnějších prvků, který má za úkol vtáhnout diváka do děje. Jako další jmenuje náhlé a rychlé pohyby kamery či atakující hlasitou hudbu. Asi každý z nás někdy zažil v kině (tato reakce se s převodem na menší ekran značně snižuje, neřku-li zaniká) pocit úleku. Jako příklad uveďme trailer na speciální edici Hvězdných válek z roku 1997, kdy byla do kin uvedena původní (ač digitálně upravená, vyčištěná a vylepšená) trilogie George Lucase. Na velkém plátně je vidět malá televize a v ní v ořezu do akademického formátu 1.33:1 (4:3) záběry z filmu. Stejně "nedokonale" zní i doprovodný komentář. Říká nám cosi ve smyslu, že uplynulé generace měly možnost Hvězdné války vidět pouze takto, v televizi. Pokud jsme je ovšem viděli takto, tak jsme je neviděli vůbec. Při těchto slovech vyletí proti divákům z televize bojový X-wing a obsáhne tak plátno v celé jeho šířce. Stejně tak se i náhle zesílí zvuk. Reakcí celého kina byl úlek a náhlé ucuknutí před přilétávajícím strojem.

Tato nevolní spontánní odezva je jedním z důkazů, že film je schopen vytvořit svět, jehož se stáváme součástí. To jsem však odbočil. Vraťme se k samotnému point of view.

Hledisko

Jak Smith shrnuje, umožňuje point of view divákovi vidět to, co vidí ze své spaciální pozice samotná postava. Zároveň však dodává, že point of view funguje jako struktura dvou částí. Jinými slovy, dokazuje to, co dávno před ním předvedl Lev Kulešov. Takzvaný kulešovův efekt, jeden z pilířů sovětské školy montáže, dává do juxtapozice dva záběry. Dokázal tím, že význam záběru není dán jím samotným, ale dotváří se na základě spojení s následujícím záběrem. Ten v tomto spojení dostává vždy jiný, mnohdy zcela protichůdný význam. Tím také uvádí myšlenku, že point of view funguje pouze v kontextu a jeho vytržení ze souvislostí může vést k omylu a špatnému pochopení.

Murray Smith chápe tento princip podobně jako Kulešov - point of view funguje jen díky reaction shot, tedy reakčnímu záběru. Vidíme nahlížené a následně nahlížejícího, což zesiluje význam záběru, dodává mu psychologickou hloubku a mnohdy ho mění. Nevidíme tak jen to, co postava vidí, ale i to, co cítí a smysl toho, co si myslí. O to se stará nejenom reakční záběr, ale také střih či juxtapozice hudby.

Smith to shrnuje do myšlenky, že point of view nám umožňuje zažívat subjektivní stav hledícího, a to tak, jak to jiný prostředek nedokáže, protože poskytuje přesný aspekt vizuálního zážitku.

Hledisko a subjektivní kamera

Touto kapitolkou se dostávám k patrně nejextrémnějšímu a nejzřetelnějšímu použití point of view a tím je subjektivní kamera. Poprvé ji patrně využil tehdy pětadvacetiletý Orson Welles v geniálním snímku Občan Kane (Citizen Kane, 1941). Nejdůsledněji ji pak předvedl film Roberta Montgomeryho Dáma v jezeře (The Lady in the Lake, 1946). Tato noirová adaptace stejnojmenného románu Raymonda Chadlera je celá (na několik krátkých výjimek, kdy spatříme Marlowa v zrcadle) viděna právě pohledem detektiva. Film díky této zvláštnosti vzbudil sice pozornost, ale velkého úspěchu nedosáhl. Dalo by se říci, že publikum tuto metodu odmítlo, protože chtělo vidět své hvězdy.

M*A*S*H

Když v šedesátých letech napsal válečný chirurg Richard Horenberger pod pseudonymem Richard Hooker svoji fiktivní výpověď o době strávené u mobilní armádní chirurgické nemocnice, trvalo mu ještě dlouho, než rukopis udal společnosti Williama Morrowa, která v roce 1968 knihu vydala. Nikdo nečekal velký úspěch, ale poté, co se látky ujal scénárista Ring Lardner a režisér Robert Altman, vznikla veleúspěšná protiválečná satira M*A*S*H (1970), která zpětně ovlivnila prodej knihy. Ač byl rozpočet filmu na svoji dobu směšně nízký (25 tisíc dolarů), výdělky dosáhly takřka 40 miliónů.

Po natáčení zůstaly na ranči 20th Century Fox stále ještě kulisy kompletního tábora M*A*S*H 4077, a tak napadlo šéfa studií Willima Selfa dát filmu seriálovou podobu. Tématu se ujal producent studií Fox Gene Reynolds a scénář zadal Larry Gelbartovi. Netrvalo to dlouho a na podzim roku 1972 (tedy 2 roky po premiéře filmu) byl uveden pilotní díl seriálu. Ač byla první epizoda označena za největší zklamání televizní sezóny 1972-73, natáčelo se dál...

www.allposters.cz

Na rozdíl od jiných soudobých seriálů měli herci víc času na zkoušky, nenatáčelo se na videopás, ale na film, využívalo se jak studio, tak exteriéry a při natáčení bylo použito několik helikoptér, sanitek a džípů. Seriál si možná právě i pro tuto svoji preciznost získal miliony příznivců a na obrazovkách vydržel dlouhých jedenáct let. Když byl 28. února 1983 po 251 epizodách (Seriál se skládá z 251 epizod, přičemž některé byly dvoudílné – má tedy 255 epizod po zhruba 25 minutách) uveden závěrečný dvouhodinový film, sledovalo jej zhruba sto dvacet pět milionů Američanů (Pro srovnání – Superpohár v roce 1982 sledovalo sto deset milionů diváků.)

Seriál se postupem času vyvíjel a měnil. Nejen že vystřídal sedmnáct autorů, ale na režisérskou stoličku usedli i někteří herečtí představitelé (vedle Alana Aldy jmenujme Harryho Morgana, Mika Farrella, Davida Ogdena Stierse). Za jedenáct let se také lehce pozměňovala nálada a struktura seriálu, ale to by byl materiál na sáhodlouhou práci. Rád bych se věnoval sedmé sezóně (1978 – 1979), kterou David Isaacs a Ken Levine, působící u seriálu jako konzultanti a scénáristé, popisují jako sezónu plnou změn. Ve Velké knize o seriálu M*A*S*H sami říkají: "Naším cílem v sedmém roce bylo učinit epizody vizuálně tak zajímavými, jak jen to bude možné, protože doposud se opakovaly stále stejné staré scény." Dále následuje výčet vizuálně poutavých epizod (mj. epizoda C*A*V*E, ve které se byl nucen tábor přesunout do jeskyně, či epizoda podle skutečného příběhu, kdy si osazenstvo tábora nabarvilo šaty a vlasy načerveno).

Na vlastní oči

Nyní bych se rád pozastavil nad zajímavou epizodou z výše jmenované sezóny. Na závěr svého příspěvku si pánové Isaacs s Levinem vzpomněli na poutavý díl: "Také jsme subjektivní kamerou natočili epizodu Z jiného pohledu (aka Na vlastní oči, orig. Point of View – pozn. autora) - na obrazovce vidíte jen to, co hlavní postava epizody. Mysleli jsme na to už dva roky, ale potřebovali jsme jistotu, že to bude fungovat. Tuto techniku použili v několika filmech a moc se jim to nepodařilo - napadá mě například The Lady in the Lake. Potřebovali jsme přesně vědět, čí pohled budeme divákům prezentovat. Byl to příběh od jednoho lékaře z Phoenixu, který působil u jednotky MASH v Koreji. Právě on nám pověděl o pacientovi, který nemohl mluvit kvůli zranění na krku. Mluvit sice nemohl, ale všechno viděl. Na závěr pacient říká: ,Děkuji vám.' Je to působivá epizoda…"

Jak víme, tak expozice filmu je jakýmsi klíčem, pomocí kterého budeme dekódovat následující text. A stejně tak začíná i tato epizoda - po klasické znělce seriálu nám již první záběr napoví, že tento díl bude čímsi zvláštním. Vidíme přesunující se jednotku vojáků, přičemž dva okřikne velící důstojník.: „Fergusone, Richi, jděte od sebe dál“. Jeden z nich se přes rameno ohlédne do kamery a osloví „ji“ „Víš, Richi, kdybysme byli v telefonní budce, seržant by nám stejně řek, aby sme se roztáhli.“ Zpod kamery, tedy tam, kde tušíme Richovi ústa se ozve: „Tak udělej pár velkejch kroků Benji.“ Víc už však neřekne, protože jejich jednotku začnou ostřelovat. Kousek od něj dojde k výbuchu a voják se s chroptěním kácí na zem.

Do jeho zorného pole přibíhá voják, kleká si k němu a volá zdravotníka. Ten mu řekne, že má v krku šrapnel a pomůže ho naložit na nosítka. Voják upadá do bezvědomí (zobrazeno rozostřením obrazu a zatmívačkou)

(roztmívačka) Skrze prach vidíme přistávací prostor pro vrtulníky, které odlítají se zraněnými do nedalekého MASHe. Zraněného vojína Riche nakládají a skrze prach vidíme vzdalující se zemi.

Následující záběr však doposud takřka dokonalou subjektivitu narušuje – vidíme přibližující se tábor z ptačí perspektivy. Voják by se k tomuto pohledu musel otočit na břicho, což by vzhledem k tomu (pomiňme zranění), že je připoutaný, šlo jen stěží. Tento záběr tak odpovídá spíše point of view pilota, což v celkové koncepci působí trochu rušivě.

Dokonalou subjektivitu nastoluje další záběr, kdy se nad vojákovou hlavou odklopí ochranný kryt a do obličeje (objektivu) mu nahlídne vousatá hlava kapitána Hunniccutta: „Jak je, parťáku? Máš tu rezervaci?“. Konec nosítek, kde má nohy (a kam vidí) bere Radar. Vojín Rich je patrně těžký (a kamera něco váží) a proto přibíhá na pomoc Klinger.

Tento chronický kandidát na paragraf osm (mimochodem - v sedmé sezoně již naposledy, od osmé sezony přebírá uvolněnou pozici úředníka jednotky) má na sobě bílý kožich, což zraněného a zmateného vojáka upoutá (a kamera ho proto sleduje). Při převozu mu Radar vezme do úschovy cenné věci a v táboře ho začne prohlížet sestra (zatmívačka).

Vojín je odnesen na předoperační, kde probíhá další selekce pacientů. Tam upoutá jeho pozornost jeden z dalších pacientů - Benji z jeho jednotky Poněkud ho udiví ošuntělý muž v červeném županu. „Ahoj, jsem kapitán Pierce. Co si o mě myslíš?“ Dobře podívám se jenom pod ten obvaz. To víš, předpisy. Mohl by si tam pašovat džíp…“ Volá na poradu B.J. a poodstoupí opodál, tak aby je vojín neslyšel. Pierce mu vysvětlí zákrok. Jako další utěšitel přichází otec Mulcahy, duchovní jednotky: „Jen zavřete oči, uklidněte se a nezapomeňte, on nad vámi bdí.“ (zatmívačka)

(roztmívačka) Po rentgenu ho zřízenec odveze na operační sál, kde mu Pierce představí zbytek „orchestru“. Když ho chce sestra umrtvit, začne se bránit (vidíme jeho ruku – zatmívačka)

(roztmívačka) Na pooperačním vedle něj leží příliš upovídaný voják, snažící se o to, aby zůstal v nemocnici a tak od něj Rich odvrátí tvář. Do místnosti přichází Pierce, Winchester a major Houlihanová a řeší problém s plukovníkem Potterem, který je v poslední době poněkud nervózní. Rich to vše vyslechne.

Poté zaměří svoji pozornost na Pierce, který studuje nad jeho lůžkem chorobopis. Na chvíli mu ucpe trubičku, kterou mu zavedli do hrtanu, aby zjistil, zda splaskl otok. Jako odpověď slyšíme vojákovo chroptění. Pierce ho sice utěšuje, ale z jeho utrápeného výrazu tušíme něco jiného (zatmívačka).

(roztmívačka) Ze spánku ho probere hlas major Houlihanové, která ho přišla omýt a vyměnit mu obvazy. (vidíme jak mokrou žínkou umývá jeho ruce a tělo, které tušíme pod spodním okrajem ekranu) „No, nebylo to tak zlé, Usuzuji podle vašeho úsměvu.“ Přichází rozmrzelý plukovník Potter a přisedá k vojínovi, kterému by se zjevně rád vypovídal, ale vyruší ho desátník Klinger v dámských šatech, aby mu řekl, že má telefon. Rich si ho prohlédne od nohou k hlavě. Klinger mu navrhne projížďku po táboře. Vojín souhlasí (obraz se zakývá ze shora dolů).

(prolínačka) V jídelně řeší doktoři nevysvětlitelný stav plukovníka Pottera. Rich kývne na Klingera, že už mu vyjížďka stačila a ten ho odveze zpátky (zatmívačka).

Vidíme desky s papírem a píšící ruku. Opět přichází Potter. Rich na papír napíše "Jste O.K.?“ Potter mu vypoví, že zapomněl zavolat své ženě k 35. výročí. Přijde Pierce, což Pottera odradí a odejde. Rich mu napíše, co je příčinou starostí jejich plukovníka. Po chvíli se přiřítí major Winchester a začnou se s Piercem hádat. V tom se však Rich začne dávit a Pierce s Winchesterem se rychle rozhodnou k rentgenu a operaci.

(roztmívačka) Rich se probírá na pooperačním, což s radostí kvitují Pierce, Winchester i Potter. K němu přistupuje Radar s tím, že má telefon. Potter s nikým mluvit nechce. Je to, ale jeho žena, které Radar zavolal a vše vysvětlil. Dojatý Potter odchází. Pierce usedá do nohou postele a dívá se na Riche. „Richi, něco ti řeknu. Ta tvoje operace byla dost obtížná a já sem se trochu bál. Když jsme tě nesli na těch nosítkách, tak ses na mě podíval tak přesvědčivě. Chci abys věděl, že mi to pomohlo“ a má se k odchodu. Zarazí ho však vojínova ruka a ukáže na svoji trubičku. Doktor ji ucpe a voják přidušeným hlasem řekne „Děkuju!“

(roztmívačka) Rich odchází po svých do nočního evakuačního autobusu. Trojice lékařů se s ním přijde rozloučit. Naposledy se podívá okénkem ve dveřích a vidí jak se mávající trojice vzdaluje.

Co vojín Rich neviděl…

Ač je tato epizoda něčím výjimečným (alespoň v celkovém pojetí celého seriálu), musím dojít k závěru, že ani zde není jako point of view využita dokonalá a výhradně subjektivní kamera. Pomineme-li výpustky v ději (některé motivované hrdinovým bezvědomím či spánkem, jiné z důvodu únosnosti délky), je patrně nejvýraznějším narušením výše uvedený letecký záběr. Škoda, že si tvůrci nedali více záležet. Další chybou je několikrát opakovaná chyba ve střihu. Jako příklad nám může posloužit scéna s Piercem a zapisováním do bloku. Poté, co se Pierce zajímá o důvod Potterova stavu, je scéna střižena na bližší záběr, aby bylo vidět co Ritch zapisuje do bloku – což je opět zbytečné narušení, především vzhledem k tomu, že to v zápětí Pierce přečte nahlas. Kromě těchto několika chyb je však epizoda poutavým dílem.

Závěr

Co je na subjektivní kameře nevyvratitelné je její poutavost a zajímavost. Zároveň je to však její nevýhoda. Poutavá je proto, že na sebe zjevně upozorňuje, neboť je nezažitá a divák se s ní setkává jen zřídka. Její využití jako zpestření či vcítění do akce filmu je většinou omezeno svoji délkou (subjektivní kamera při vylodění v Normandii ve filmu Stevena Spielberga Zachraňte vojína Ryana).

Výše zmíněný nejzásadnější příklad jejího využití, film Dáma v jezeře, je percepčně dosti náročný, což si lze dobře představit po zhlédnutí pětadvacetiminutové epizody seriálu M*A*S*H. Ve filmu Marlowe sice mluví a s postavami více reaguje, ale přesto je zřejmé, že tento postup je natolik nezažitý, že patří pouze ke zpestření a ne k prostředku, jak natočit celý film.

Nakonec snad jen dodám, že 7. sezóna patří k mým nejoblíbenějším. Na jednu stranu můžeme podezírat tvůrce, že jejich experimentování mělo co dělat s docházejícími nápady, ale na stranu druhou jim musíme nechat, že jejich pokusy o zpestření skoro vždy vyšly perfektně.

Použitá literatura:

• HOOKER, Richard (1995): M*A*S*H; přel.: PELLAR, Šimon (MASH, 1968). Praha: Ivo Železný, s. 192. 
• KALTEROVÁ, Suzy (1995): Velká kniha o seriálu M*A*S*H; přel. COUFALOVÁ, Zuzana & BŘEZÁKOVÁ, Hana (The Complete Book of M*A*S*H, 1988) Praha: Talpress, s. 240. 
• Kronika Filmu; přel. BARTOŠEK, Tomáš & MÁLEK, Michal & MERHAUT, Václav & ŠVÁB, Ludvík (Die Chronik des Films, 1994). Praha: Fortuna Print, s. 609. 
• SMITH, Murray: Imaging from the inside in ROBERT, Allen & SMITH, Murray (eds.): Film Theory nad Philosophy. 

Filmografie

Z jiného pohledu aka Na vlastní oči (Point of View)Epizoda č. 157 (v českých TV jako 162) ze 7. sezóny (1978-1979), epizoda T-415, © 1978Režie: Charles S. DubinScénář: Ken Levine, David IsaacProdukce: Burt MetcalfeKamera: Dominic R. Palmer Jr.Střih: Larry BalmagiaLékařský poradce: Walter D. Dishell, M.D.Odborný poradce: Ronny GrahamHrají: Alan Alda (kpt. Benjamin Franklin „Hawkeye“ Pierce), Mike Farrell (kpt. B.J. Hunniccutt), Harry Morgan (plk. Sherman T. Potter), Loretta Switt (mjr. Margaret „Šťabajzna“ Holihanová), David Ogden Stiers (mjr. Charles Emerson Winchester III.), Gary Burghoff (des. Eugene „Radar“ O’Reilly), Jamie Farr (des. Maxwell Q. Klinger), William Christopher (otec kpt. John Patrick Francis Mulcahy), Hank Ross (vojín Ferguson), Brad Gorman (vojín Russell), Marc Baxley (seržant), Jan Jorden (sestra Bakerová), Edward Gallardo (medik), David Stafford (voják), Paul Tuerpe (medik)4:3, cca 25 min

Ocenění

• Cena akademie televizních umění a věd Emmy 
• Vynikající scénář v komediálním, estrádním nebo seriálu (Ken Levine, David Isaac) 
• Vynikající režie v komediálním, estrádním nebo seriálu (Charles S. Dubin) 
• Cena Amerického svazu spisovatelů 
• scénář: Ken Levine, David Isaac 
• Cena sdružení amerických režisérů 
• Charles S. Dubin

Poznámka

Přepisy dialogů jsou založeny na českém znění seriálu v překladu Zuzany Coufalové.

Text vznikl v roce 2005 v rámci kurzu Mgr. Jakuba Kučery Film, kognice, emoce.