Znáte to. Sednete do potemnělého kinosálu (nebo před LCD/televizi/počítač... to je celkem jedno) a před filmem se objeví magická formulka "Based on a true story". Takovéto příběhy nás nějakým způsobem osloví víc, protože víme, že se to někdy a někde doopravdy stalo. Tedy zhruba tak nějak...
V roce 2001 se v americkém Toledu stala jednomu starému a zkušenému (na dráze byl 35 let) mašinfírovi nepříjemná věc. Při pojíždění po nádraží musel vyskočil z pomalu jedoucí lokomotivy, aby přehodil výhybku. Nic neobvyklého. Problém byl ale s brzdami, neboť ačkoliv si myslel, že má nastavenou dynamickou brzdu, byl plyn na mašině na 100%. Ta zpomalovala jen pomocí pneumatických brzd (což samo o sobě vyřadilo "živák"... tedy ten čudl, který musí mačkat strojvedoucí v pravidelných intervalech, aby tak prokázal svoji přítomnost). Když se snažil zrychlující mašinu doběhnout, nepovedlo se mu to a ačkoliv se snažil udržet mokrých madel mašiny tak pevně, že jej vláčela 24 metrů, do kabiny se nedostal. Vlak tak brzdila jen lokomotiva, neboť brzdy vlaku nebyly připojené (což při pojíždění není také nika neobvyklé). Vlak o 47 vagónech, z nichž 22 bylo naloženo a ve dvou byla toxická kapalina (fenol), se vydal na svoji pouť Ohiem. A protože měl vlak číslo 8888, začalo se mu později přezdívat "Šílené osmičky". Osmičky si to hasily krajinou, nepomohly mobilní vykolejovače, ani střelba na spínač nouzového odpojení paliva (ačkoliv to by stejně nemělo efekt, ten je potřeba držet delší dobu). Nakonec si na vlak počkala jiná lokomotiva řízená strojvedoucím s 31 praxe a jeho mladým kolegou, který byl na dráze pouze rok. Dojeli vlak zezadu, připojili se a začali brzdit. Na trase čekala pro jistotu ještě jedna lokomotiva, aby když tak brzdila zepředu. Jakmile se Osmičky podařilo zpomalit na necelých 18 km (11 mil) jeden ze zaměstnanců doběhl k mašině a zastavil ji.
Všichni zúčastnění se později velmi divili, že podle události, kterou sami popisovali jako „velmi antiklimatickou“ bude natočen film. Ostatně byla to taková banální historka, která se ani nehodí do televizního cyklu Vteřiny před katastrofou. A přístup Tonyho Scotta je tím pádem moc nepotěšil...
Abych byl upřímný – Tonyho Scotta mám rád. Velmi rád. Skoro bych řekl, že jeho filmy miluji, protože mě vždy baví. A je jedno, zda jsou o afroamerickém poldovi v Beverly Hills, pilotech stíhaček, řidičích závodních automobilů (pravda, to mě moc nebavilo), soukromém detektivovi, vojácích na jaderné ponorce, washingtonském právníkovi, který se stane obětí NSA, veteránovi CIA, sexy lovkyni lidí, vládním agentovi hledícím a cestujícím do minulosti, nebo dokonce o únosci metra. Přišlo mi docela zvláštní, že si Tony Scott právě po Únosu vlaku 1 2 3 (o únosu metra!) vybral právě Osmičky. Třeba časem natočí i něco o splašené tramvaji… (pozn: tak bohužel nenatočí, Tony Scott si 19. 8. 2012 vzal život, takže film Nezastavitelný je jeho posledním počinem). Ale zpátky k Tonymu – jeho filmy baví – akce střídá akci, nájezd kamery střídá ve frenetickém střihu jiný záběr, přefiltrovaný natolik, že to vypadá, že sledujete videoklip mladého tvůrce na drogách. Je fakt, že ani Únos vlaku 1 2 3, ani Nezastavitelný (jak zní český název filmu Unstoppable) nejsou tak šílené jako třeba Domino (tzn. klidně jej můžete takřka bez obav pouštět kamarádovi s epilepsií). Přesto se i na nich Scott a jeho parta vyřádili. A aby to šlapalo, je to potřeba trošičku poupravit…
To, že má vlak číslo 777 a že ujede mladému joudoidnímu mašinfírovi (hraje ho Ethan Suplee, nejznámější asi jako přihlouplý Earlův bratr ze seriálu Jmenuju se Earl) lze ještě brát. Stejně i to, že vlak nedoběhne díky své fyziognomii. Že se ale páka v mašině přehodí tak nějak sama, čímž vlak začne zrychlovat… ehm… já sice taky nechápu, jak fungují brzdy na vlaku (což je asi patrné), ale taky mi je jasné, že páky se samy nepřehazují… To je asi jako kdyby vám samo řadilo auto… tedy s manuální převodovkou, samozřejmě.
Rozbíhá se záchranná akce. Na trati jsou v tu dobu mj. i starý zkušený mazák (Denzel Washington) a nováček (Chris Pine). A pak už to jede. Ne dosti na tom, že vlak projede mobilními vykolejovači jako nůž máslem, ale musí po cestě sejmou nějaké to auto, které mu nestihne uhnout. To ale Tonymu nestačí! Následuje šílená akce, kdy se z v reálu zcela posledního nápadu, stává ten zásadní - před soupravu předjedou dvě spřažené mašiny, začnou jej brzdit, a přitom se do splašené mašiny spouští maník z vrtulníhu! Ehm… asi i děcko napadne, že by stačilo prostě přelézt z lokomotivy na lokomotivu. Ale to by nebyl Scott. Poryv větru a visatec na laně je v bezvědomí. Brzdy se taví, jiskry létají, lokomotiva sjíždí z kolejí, detonace, exploze, výbuch, výfuk, sání, stlačení… pardon…
To vše slyší ve vysílačce mazák s nováčkem a rozhodnou se jednat – počkat si na vlak a brzdit ho zezadu. Šéf zuří, hrozí vyhazovem. Mazák nedbá (mimo jiné proto, že dopis s výpovědí už dostal). Času je málo. Vlak se řítí k prudké zatáčce. V reálu byl zastaven v klidu, před zatáčkou, která byla navíc v docela normálním terénu. Zde je však na vysunutém mostu, v obydlené oblasti a v jejím záhybu je několik obrovských tanků s palivem (kam jinam dát nebezpečné látky, než do podobných míst, že?). Pronásledování pokračuje. Mazák pozpátku(!) dojede vlak s cílem připojit se k němu. Na splašeném vlaku praskne nárazem plomba a z vagónu začne doslova pršet obilí. Nováček v cereální smršti se snaží mašiny spojit. Je bolestivě zraněn, ale souprava je spojena. S krvácející nohou se vrací do kabiny. Vlak ovšem stále zrychluje. Do akce vyráží mazák. Jako laňka skáče po střechách vagónů, aby na každém zatáhl ruční brzdu. Rychlost klesá. Tedy do té doby, než mašina přijde o brzdy, vlak zase zrychluje a nebezpečná zákruta se blíží…
Přesto přese všechno nelze ten film nemilovat. Scott zkrátka umí. Odpustíme mu všechny tyto lapsy, stejně jako patrně největší nesmysl, a to nereálnou rychlost, se kterou o nehodě informují média (krátce po ujetí vlaku již probíhá zpravodajství v přímém přenosu, vlak doprovází vrtulník televize a ta má už připravenou počítačovou animaci, co se stane, až vlak vykolejí). Film má nějakých 98 minut a vše se řítí vpřed, na nějaké hlubokomyslné promluvy zde není čas (přesto je překvapivé, kolik se toho o hrdinech filmu dozvíme). Za co si ale film zaslouží kupu bodů navíc, je jeho reálnost – tím nemyslím věrnost „předloze“, ale skutečnou hmatatelnou reálnost. Je jasné, že tady se neprohání žádný vláček Piko za pomocí CGI efektů. Když má vlak projet přívěsem, projede reálný vlak přívěsem. Když má jiná mašina vykolejit, vykolejí. Doslova cítíte ty stovky tun železa řítící se krajinou. A to v dnešní době už není tak obvyklé.
Zkrátka a dobře – máte-li rádi například Končalovského Splašený vlak, Denzela Washingtona, Chrise Pina nebo Rosario Dawsonovou a nenechává-li vás klidným styl Tonyho Scotta, je to film pro vás. Zamrzí, že nebyl uveden do našich kin. Alespoň je od začátku dubna k dostání na DVD a Blu-Ray.
P.S. Poděkování Michalu Novotnému, který se mi, zdá se marně, snažil vysvětlit fungování brzdových systému na lokomotivách.
Žádné komentáře:
Okomentovat