Hity oblíbené (nejen) Brity XLVII -Say It's Not True

Před čtyřmi lety, v den, který byl prohlášen za World Aids Day, tedy 1. prosince, byl nabídnut ke stažení nový singl Queen a Paula Rodgerse z chytaného alba Cosmos Rocks pod názvem Say It's Not True.

www.queenpedia.com

Poté, co se zbylí členové Queen (tedy Brian May a Roger Taylor) vydali za vydatné podpory Paula Rodgerse v letech 2005 a 2006 na turné (v jehož rámci navštívili i Prahu), jehož záznam vyšel pod ne právě skromným názvem Return Of The Champions, začalo se šuškat o možné další spolupráci. A první vlaštovkou byla starší skladba Rogera Taylora Say It's Not True. Tedy starší - posluchači měli možnost ji poprvé slyšet 29. listopadu 2003, kdy ji Taylor věnoval Nelsonu Mandelovi na začátku kapaně 46664. Neznalí, nechte se mýlit třemi šestkami. Neskrývá se pod nimi žádná neosatanská sekta, nýbrž jde o dvě čísla - 466, což bylo pořadové číslo, pod kterým byl na Robben Island uvězněn Nelson Mandela roku 1964. Pod číslem 46664 pak trávil ve vězení čas až do roku 1990. Hlavním cílem kampaně pak bylo jednak varovat před nebezpečím AIDS a jeho šířením v Jižní Africe. Poselství písně je prosté - HIV a AIDS je něco, co se týká nás všech, nehledě na barvu pleti, národnost, či sexuální orientaci. Roger Taylor a Brian May vystoupili s dalšími hvězdami (namátkou Anastacia, Beyoncé Knowles, Robert Plant, chybět nesměl klasik charitativních akcí Bob Geldof, Peter Gabriel, Bono a The Edge z U2, The Corrs, Eurythmics...) a uvedli tuto píseň...

Nebylo se čemu divit, že se skladba ukázala i na repertoáru jejich turné s Paulem Rodgersem, které odstartovalo 19. března 2005 dalším koncertem 46664 ve Fancourt Country Club and Golfing Estate v jihoafrickém městě George, aby pokračoval dalšími jednačtyřiceti koncerty v Británii, Francii, Španělsku, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Německu, Česku, Belgii, Maďarsku, Nizozemí, Irsku, Portugalsku, USA, na Arubě až do Japonska. Následující rok pak s čtyřiadvaceti vystoupeními procestovali USA. Ačkoliv se většiny pěveckých partů ujal Paul Rodgers, píseň Say It's Not True zůstala v režii Rogera Taylora. Nutno podotknout, že se mu vydařila lépe, než o dva roky dříve.

Po úspěšném turné s Paulem Rodgersem, které vyvolalo na jedné straně nadšení a na straně druhé rozpaky (doprovázené články o oživování mrtvol, vlastním revivalu či nekrofilních duetech) se vrhli do studia, kde také vznikla verze písně, o které je dnes řeč. O pěvecký part se v ní podělili Roger Taylor, Brian May a především Paul Rodgers, který zde dokazuje, že sice nemá pěvecké kvality Freddieho Mercuryho, ale jeho bluesrockový hlas rozhodně není k zahození. Jako B-strana singlu, který byl fyzicky vydán 31. prosince 2007, byl přiložen i tento videoklip:

A že to Paulu Rodgersovi zpívá nejen ve studiu, ale i naživo, dokázal na následujícím turné, při němž roku 2008 odehráli celkem 41 koncertů. Po krátkém promu pro londýnské žurnalisty se  vydali do ukrajinského Charkova, kde jejich bezplatný koncert navštívilo těžko uvěřitelných 350 tisíc posluchačů. Na rockové dinosaury to není vůbec špatný výkon...

Hity oblíbené (nejen) Brity XLVI -The Miracle

Dvaadvacet let žasneme nad zázraky kolem nás - ať už jde o kapky deště na Sahaře, most Golden Gate, Tádž Mahal, Visuté zahrady babylónské, nebo děti ze zkumavky. O tom všem zpívali Queen v singlu, který vyšel 27. 11. 1989.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Když Freddie od ledna 1988 do února 1989 nahrával album The Miracle, bylo mu již asi zřejmé, že bude jedním z jeho posledních počinů. Snad i kvůli jeho zdravotnímu stavu, nebo ve snaze zamezit sporům o autorství, se skupina semkla obrazně i doslova - ostatně toto semknutí symbolizuje nejlépe i přebal alba The Miracle, na němž se propojily tváře všech čtyř členů na fotografiích Simona Fowlera. To, co dnes spíchne průměrně zdatný uživatel Photoshopu za pár minut, bylo tenkrát nejmodernějším výstřelkem techniky a bylo to poprvé, kdy byla na výrobu přebalu alba využita počítačová grafika stroje Quantel Paintbox. Jiným projevem semknutí bylo autorství písní - dříve platilo nepsané pravidlo, že ten, kdo přijde s nápadem, je uveden jako autor. Jak to však bývá ve skupině - tu se do tvorby přidá kytarista, něco vymyslí bubeník a basák pak přijde s geniální basovou linkou a z původního nápadu zbudou ve výsledné skladbě jen útržky. Aby Queen zamezili sporům o honoráře, byli na albu The Miracle podepsáni jako autoři všichni, tedy "Queen". Výsledné honoráře pak dělili rovným dílem. Jak později připustil Brian May, škoda, že je to nenapadlo už dřív.

Queen v Montreux, 1988

To, co se stalo předposledním studiovým albem za Mercuryho života, lze jen těžko shrnout do několika slov. Zatímco část kritiků a fanoušků album miluje, druhá část v něm vidí bezmála stejný krok mimo, jako bylo Hot Space. Sám mám k albu zvláštní vztah. Přestože jej otvírají (dle mého) nepříliš vydařené skladby Party a Khashoggi's Ship, napraví dojem následující baladická The Miracle, rocková I Want It All, nadupaná The Invisible Man (jak měl ostatně znít ještě tři týdny před vydáním původní název alba), rytmem jedoucího vlaku dunící Breakthru, reakce na bulvár Scandal a hymnická a poněkud neprávem  opomíjená Was It All Worth It. Pominu-li poněkud hotspaceovsky soulové My Baby Does Me a calypso Rain Must Fall, přihodila skupina na CD vydání bonusy v podobě prodloužené The Invisible Man, a libůstky Hang on in There a Chinese Torture, čímž vytvořila pestré album. Tedy přesně to, co byste od Queen čekali. Podle některých informací toho během nahrávání vzniklo mnohem víc, než se dostalo na výsledné album. Zdá se tedy, že se možná máme ještě na co těšit.

Rubová strana CD

Skladba The Miracle je sice na albu podepsaná stejně jako všechny ostatní skladby celou skupinou, je ale známo, že iniciátorem byl Freddie Mercury a hlavním spolupracovníkem John Deacon. Píseň vyšla šest měsíců po albu jako (v dějinách skupiny první) pátý a poslední singl. Název "Zázrak" se odrážel i v textu, který popisoval několik božských výtvorů (viz výše) a zmiňoval se i o několika známých postavách dějin (kapitán Cook, Kain a Ábel, Jimi Hendrix). Záhy po vydání alba se očekávalo další turné. Dokonce se vyrojily drby o přesnějších plánech, ale ty brzy vyvrátil sám Mercury. V rozhovoru pro BBC Radio One to vysvětlil snahou vypadnout z neustálé rutiny "album, turné, album, turné". Také dodal, že už si připadá poněkud starý na to, aby pobíhal po pódiu v trikotu. Později měl, již soukromě, žertovně prohlásit, že byl rád, kdyby na turné vyjeli místo nich protagonisté klipu. V něm totiž nevystupovali Queen. Tedy vystupovali, ale...

Všech pět videoklipů, vzniklých pro titulní skladby vydaných singů, patří k těm nejzajímavějším, které Queen kdy natočili. Pro pátý singl The Miracle přišel Mercury s nápadem obsadit mladé "dvojníky" sebe sama. Během konkurzů na londýnských školách se o role hudebníků ucházely stovky chlapců, ale vybráni mohli být logicky jen čtyři. Těmi šťastlivci byli Paul Howard (jako Brian May), James Currie (John Deacon), Adam Gladdish (Roger Taylor) a Ross McCall (Freddie Mercury). Ten jediný měl dřívější zkušenosti s herectvím a i později se vydal touto cestou - objevil se například jako kapitán Joseph Liebgott v minisérii Bratrstvo neohrožených. Pod režijní taktovkou Torpedo Twins se 23.listopadu 1989 sešli v londýnských Elstree Studios nejen čtyři mladíci, ale na konci klipu se k nim připojili i jejich předobrazy. Freddie, respektive Ross, se objeví hned ve čtyřech podobách - jako dlouhovlasý Freddie ze začátků kariéry, sado-maso kožený look z počátku 80. let, v nátělníku a s náramkem z Live Aid a nakonec i v klasické žluté bundě z Magic Tour '86.

Singl se probojoval v britské hitparádě na jednadvacáté místo a udržel se v ní po pět týdnů. Snad se na tom odrazil fakt, že šlo již o pátý singl z alba, které bylo na pultech už června, nebo dost možná i B-strany. Pro ní byla vybrána živá nahrávka první "autorsky kolektivní" skladby Stone Cold Crazy. Ta byla pořízená v londýnském Rainbow Theatre v listopadu 1974.

Na dvanáctipalcovém vydání přibyla ještě jedna živá nahrávka - tentokrát z amerického Houstonu, kde vystoupili 11. prosince v rámci turné News Of The World '77. Tam zazpíval Freddie Mercury mimo jiné i svoje skvělé My Melancholy Blues.

Hity oblíbené (nejen) Brity XLV -Thank God It's Christmas

Vánoce se blíží a s nimi i každoroční nálet vánočních písní, které na nás útočí z rádií i reproduktorů v přeplněných nákupních centrech. Jeden z nich mají na svědomí i Queen. Před sedmadvaceti lety, přesně 26. listopadu 1984, totiž vydali svůj první (a zároveň poslední) ryze vánoční singl.

Irské vydání
www.queenvinyls.com

Píseň je to více než zvláštní, či spíše její osud je zajímavý. Skladba vyšla jako pátý singl z alba The Works a předcházely jej hity Radio Ga Ga, I Want To Break Free, It's A Hard Life a Hammer To Fall. Na rozdíl od svých slavných kolegyň se však na album nedostala. Tedy až na dvě výjimky. Tou první bylo Complete Vision, bonusová součást boxu The Complete Works, což byla série třinácti alb Queen od roku 1973 do roku 1984, doplněná bonusovým LP. To obsahovalo do té doby na albech nevydané singly. Druhá výjimka byla výběrovka Greatest Hits III z roku 1999. Ani jedno však nelze považovat za řadové album. I tak se z písně stal solidní hit. Při svém prvním vydání, v roce 1984, strávil v britském žebříčku šest týdnů a vyšplhal na jednadvacáté místo. Podruhé, v roce 1995 jako B-strana singlu A Winter's Tale dosáhl na šestou příčku. Autory skladby byli Brian May a Roger Taylor, kteří s Johnem Deaconem nahráli hudbu v Londýně, zatímco zpěv obstaral  Freddie v mnichovském studiu Musicland, kde pracoval na svém prvním sólovém albu Mr. Bad Guy. Ačkoliv šlo o skladbu vánoční, vznikla (logicky) v létě. Jak k tomu dodal Brian May, je zřejmé, že nemůžete vánoční skladbu natáčet o Vánocích. Než by vyšla, bylo by už po nich. Velká škoda, že pro ní nevznikl videoklip. Patrně by se stala ještě větším hitem...

O videoklipy byly ochuzeny i obě písně z B-strany, poslední dvě skladby z alba The Works, které doposud nevyšly na singlu. První byl Mercuryho potomkem starší Crazy Little Thing Called Love. Nejen že to je rockabilly jako vyšité, ale May zde opět hrábl do strun Telecasteru...
Druhá skladba na B-straně byla opět z Mercuryho hlavy. Keep Passing the Open Windows se stala jedinou realizovanou skladbou pro plánovaný soundtrack k adaptaci Irvingova The Hotel New Hampshire, od kterého však (údajně kvůli nedostatku peněz) sešlo. Nahrána byla pouze tato píseň, jejíž název byl inspirovaný větou z filmu. Vznikla tak další, poněkud (dovolím si říci neprávem) zapadlá, perla. Nejen pro krásné piano Freddieho Mercuryho, ale i kvůli basové lince Johna Deacona, jejíž variaci použil později ve skladbě A Kind Of Magic. Sečteno a podtrženo - byl to nepříliš známý, ale rozhodně zajímavý singl.