Hity oblíbené (nejen) Brity XLVI -The Miracle

Dvaadvacet let žasneme nad zázraky kolem nás - ať už jde o kapky deště na Sahaře, most Golden Gate, Tádž Mahal, Visuté zahrady babylónské, nebo děti ze zkumavky. O tom všem zpívali Queen v singlu, který vyšel 27. 11. 1989.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

Když Freddie od ledna 1988 do února 1989 nahrával album The Miracle, bylo mu již asi zřejmé, že bude jedním z jeho posledních počinů. Snad i kvůli jeho zdravotnímu stavu, nebo ve snaze zamezit sporům o autorství, se skupina semkla obrazně i doslova - ostatně toto semknutí symbolizuje nejlépe i přebal alba The Miracle, na němž se propojily tváře všech čtyř členů na fotografiích Simona Fowlera. To, co dnes spíchne průměrně zdatný uživatel Photoshopu za pár minut, bylo tenkrát nejmodernějším výstřelkem techniky a bylo to poprvé, kdy byla na výrobu přebalu alba využita počítačová grafika stroje Quantel Paintbox. Jiným projevem semknutí bylo autorství písní - dříve platilo nepsané pravidlo, že ten, kdo přijde s nápadem, je uveden jako autor. Jak to však bývá ve skupině - tu se do tvorby přidá kytarista, něco vymyslí bubeník a basák pak přijde s geniální basovou linkou a z původního nápadu zbudou ve výsledné skladbě jen útržky. Aby Queen zamezili sporům o honoráře, byli na albu The Miracle podepsáni jako autoři všichni, tedy "Queen". Výsledné honoráře pak dělili rovným dílem. Jak později připustil Brian May, škoda, že je to nenapadlo už dřív.

Queen v Montreux, 1988

To, co se stalo předposledním studiovým albem za Mercuryho života, lze jen těžko shrnout do několika slov. Zatímco část kritiků a fanoušků album miluje, druhá část v něm vidí bezmála stejný krok mimo, jako bylo Hot Space. Sám mám k albu zvláštní vztah. Přestože jej otvírají (dle mého) nepříliš vydařené skladby Party a Khashoggi's Ship, napraví dojem následující baladická The Miracle, rocková I Want It All, nadupaná The Invisible Man (jak měl ostatně znít ještě tři týdny před vydáním původní název alba), rytmem jedoucího vlaku dunící Breakthru, reakce na bulvár Scandal a hymnická a poněkud neprávem  opomíjená Was It All Worth It. Pominu-li poněkud hotspaceovsky soulové My Baby Does Me a calypso Rain Must Fall, přihodila skupina na CD vydání bonusy v podobě prodloužené The Invisible Man, a libůstky Hang on in There a Chinese Torture, čímž vytvořila pestré album. Tedy přesně to, co byste od Queen čekali. Podle některých informací toho během nahrávání vzniklo mnohem víc, než se dostalo na výsledné album. Zdá se tedy, že se možná máme ještě na co těšit.

Rubová strana CD

Skladba The Miracle je sice na albu podepsaná stejně jako všechny ostatní skladby celou skupinou, je ale známo, že iniciátorem byl Freddie Mercury a hlavním spolupracovníkem John Deacon. Píseň vyšla šest měsíců po albu jako (v dějinách skupiny první) pátý a poslední singl. Název "Zázrak" se odrážel i v textu, který popisoval několik božských výtvorů (viz výše) a zmiňoval se i o několika známých postavách dějin (kapitán Cook, Kain a Ábel, Jimi Hendrix). Záhy po vydání alba se očekávalo další turné. Dokonce se vyrojily drby o přesnějších plánech, ale ty brzy vyvrátil sám Mercury. V rozhovoru pro BBC Radio One to vysvětlil snahou vypadnout z neustálé rutiny "album, turné, album, turné". Také dodal, že už si připadá poněkud starý na to, aby pobíhal po pódiu v trikotu. Později měl, již soukromě, žertovně prohlásit, že byl rád, kdyby na turné vyjeli místo nich protagonisté klipu. V něm totiž nevystupovali Queen. Tedy vystupovali, ale...

Všech pět videoklipů, vzniklých pro titulní skladby vydaných singů, patří k těm nejzajímavějším, které Queen kdy natočili. Pro pátý singl The Miracle přišel Mercury s nápadem obsadit mladé "dvojníky" sebe sama. Během konkurzů na londýnských školách se o role hudebníků ucházely stovky chlapců, ale vybráni mohli být logicky jen čtyři. Těmi šťastlivci byli Paul Howard (jako Brian May), James Currie (John Deacon), Adam Gladdish (Roger Taylor) a Ross McCall (Freddie Mercury). Ten jediný měl dřívější zkušenosti s herectvím a i později se vydal touto cestou - objevil se například jako kapitán Joseph Liebgott v minisérii Bratrstvo neohrožených. Pod režijní taktovkou Torpedo Twins se 23.listopadu 1989 sešli v londýnských Elstree Studios nejen čtyři mladíci, ale na konci klipu se k nim připojili i jejich předobrazy. Freddie, respektive Ross, se objeví hned ve čtyřech podobách - jako dlouhovlasý Freddie ze začátků kariéry, sado-maso kožený look z počátku 80. let, v nátělníku a s náramkem z Live Aid a nakonec i v klasické žluté bundě z Magic Tour '86.

Singl se probojoval v britské hitparádě na jednadvacáté místo a udržel se v ní po pět týdnů. Snad se na tom odrazil fakt, že šlo již o pátý singl z alba, které bylo na pultech už června, nebo dost možná i B-strany. Pro ní byla vybrána živá nahrávka první "autorsky kolektivní" skladby Stone Cold Crazy. Ta byla pořízená v londýnském Rainbow Theatre v listopadu 1974.

Na dvanáctipalcovém vydání přibyla ještě jedna živá nahrávka - tentokrát z amerického Houstonu, kde vystoupili 11. prosince v rámci turné News Of The World '77. Tam zazpíval Freddie Mercury mimo jiné i svoje skvělé My Melancholy Blues.

Hity oblíbené (nejen) Brity XLV -Thank God It's Christmas

Vánoce se blíží a s nimi i každoroční nálet vánočních písní, které na nás útočí z rádií i reproduktorů v přeplněných nákupních centrech. Jeden z nich mají na svědomí i Queen. Před sedmadvaceti lety, přesně 26. listopadu 1984, totiž vydali svůj první (a zároveň poslední) ryze vánoční singl.

Irské vydání
www.queenvinyls.com

Píseň je to více než zvláštní, či spíše její osud je zajímavý. Skladba vyšla jako pátý singl z alba The Works a předcházely jej hity Radio Ga Ga, I Want To Break Free, It's A Hard Life a Hammer To Fall. Na rozdíl od svých slavných kolegyň se však na album nedostala. Tedy až na dvě výjimky. Tou první bylo Complete Vision, bonusová součást boxu The Complete Works, což byla série třinácti alb Queen od roku 1973 do roku 1984, doplněná bonusovým LP. To obsahovalo do té doby na albech nevydané singly. Druhá výjimka byla výběrovka Greatest Hits III z roku 1999. Ani jedno však nelze považovat za řadové album. I tak se z písně stal solidní hit. Při svém prvním vydání, v roce 1984, strávil v britském žebříčku šest týdnů a vyšplhal na jednadvacáté místo. Podruhé, v roce 1995 jako B-strana singlu A Winter's Tale dosáhl na šestou příčku. Autory skladby byli Brian May a Roger Taylor, kteří s Johnem Deaconem nahráli hudbu v Londýně, zatímco zpěv obstaral  Freddie v mnichovském studiu Musicland, kde pracoval na svém prvním sólovém albu Mr. Bad Guy. Ačkoliv šlo o skladbu vánoční, vznikla (logicky) v létě. Jak k tomu dodal Brian May, je zřejmé, že nemůžete vánoční skladbu natáčet o Vánocích. Než by vyšla, bylo by už po nich. Velká škoda, že pro ní nevznikl videoklip. Patrně by se stala ještě větším hitem...

O videoklipy byly ochuzeny i obě písně z B-strany, poslední dvě skladby z alba The Works, které doposud nevyšly na singlu. První byl Mercuryho potomkem starší Crazy Little Thing Called Love. Nejen že to je rockabilly jako vyšité, ale May zde opět hrábl do strun Telecasteru...
Druhá skladba na B-straně byla opět z Mercuryho hlavy. Keep Passing the Open Windows se stala jedinou realizovanou skladbou pro plánovaný soundtrack k adaptaci Irvingova The Hotel New Hampshire, od kterého však (údajně kvůli nedostatku peněz) sešlo. Nahrána byla pouze tato píseň, jejíž název byl inspirovaný větou z filmu. Vznikla tak další, poněkud (dovolím si říci neprávem) zapadlá, perla. Nejen pro krásné piano Freddieho Mercuryho, ale i kvůli basové lince Johna Deacona, jejíž variaci použil později ve skladbě A Kind Of Magic. Sečteno a podtrženo - byl to nepříliš známý, ale rozhodně zajímavý singl.

Hity oblíbené (nejen) Brity XLIV - Flash

Flash - A-Ah - Saviour of the universe! Flash - A-Ah - He'll save every one of us! Kdo by neznal tento singl, který 24. 11. oslavil své jednatřicátiny.

Americké vydání
www.queenvinyls.com

Dnešní příspěvek jsem záměrně opozdil, vzhledem ke smutnému výročí, se kterým se datum vydání singlu krylo. "Mateřskou" desku dnešního singlu jsem již několikrát nazval "žlutou ovcí" diskografie Queen, neboť jde v mnoha ohledech o velmi zvláštní počin. Nahrávání probíhalo souběžně s tvorbou alba The Game a trvalo pouze od října do listopadu. I tak však zvládli Queen využít pět studií. Výsledný počin byl jejich první prací pro film a nakonec se stal jejich jediným "pravým" soundtrackem. Vyšel 8. prosince 1980, v den, kdy před newyorským hotelem Dakota ukončily výstřely ze zbraně Marka Chapmana život Johna Lennona...

Soundtrack k filmu Flash Gordon má kořeny již na konci 70. let. Manažer Queen se tehdy setkal s italským producentským mogulem Dinem De Laurentiisem, aby mu nabídl možnost spolupracovat s Queen. Zlí jazykové tvrdí, že producentova reakce byla "Kdo jsou Queen?". Nakonec se však stali první rockovou kapelou, kterou si tehdy šedesátiletý producent poslechl. A rozhodl se je pro připravovaný film oslovit. Dokonce jim dal takovou volnost, že si mohli skládat dle vlastní libosti. Stejně jako na albu The Game se do hudby Queen vloudily syntezátory. Tedy vloudily... u některých skladeb se na první poslech zdá, že to jsou jenom synťáky. Jinde však vypomohl skladatel Howard Blake, který doplnil soundtrack orchestrální hudbou.

Sam J. Jones a Melody Anderson

Film, založený na komiksu vycházejícím od roku 1934, sledoval dobrodružství Flashe Gordona, quarterbacka New York Jets. Ten se shodou okolností dostane díky lodi lehce šíleného doktora Hanse Zarkova do vesmíru, odkud Zemi likviduje démonický císař Ming. Díky pomoci doktora, krásné Dale Ardenové, ještě lepější Mingovy dcery, princezny Aury, jejího milence prince Barina a letky jestřábích mužů pod vedením prince Vultana, se mu však podaří hrozbu likvidace země odvrátit a stát se hrdinou. Zní to šíleně? Pro ty, kteří film dosud neviděli dodám, že si musíte představit ještě víc - Flashe hraje svalnatý, 191 cm vysoký  blonďák a bývalý mariňák Sam J. Jones.

Ornella Muti a Max von Sydow

Doktora Zarkova neztvárnil nikdo menší než Topol, který se v roce 1971 nesmazatelně zapsal do dějin filmu svojí rolí v Šumaři na střeše. Půvaby ve filmu zaručovaly dvě pětadvacetileté herečky - Melody Anderson v roli Dale a Ornella Muti jako Aura. Jejího milence (vlastně jednoho z mnoha, protože princezna je mrcha neváhající svými půvaby získávat přízeň a následně i služby mužů) si zahrál Timothy Dalton, který se o sedm let později stal čtvrtým představitelem Jamese Bonda. Bandu motorkářů... tedy pardon, jestřábích mužů, vedl hřmotný Brian Blessed, jinak též velký fanoušek Queen. A aby toho nebylo málo, na Mingovi si zgustl Max von Sydow, dříve dvorní herec Ingmara Bergmana (filmy jako Sedmá pečeť, Lesní jahody, Hodina vlků...) a později herec z klasik jako Vymítač ďábla nebo Tři dny Kondora. Vedle těchto hlavních hvězd se ve filmu mihl (asi na 5 vteřin) i Robbie "Hagrid" Coltrane a stodvaatřicet centimetrů vysoký Deep Roy, nejznámější asi jako Umpalumpové z Burtonova Karlíka a továrny na čokoládu. Zde si zahrál Auřiného mazlíčka jménem, ehm... Fellini. To vše v technicolorově barevných kulisách a šílených  kostýmech. Děsivé? Ani ne. Osobně považuji Flashe Gordona za nejkomiksovější komiksový film, který kdy byl natočen. Pro jiné to je však typický příklad guilty pleasure. Posuďte sami z následujícího traileru (a nebo upoutávky na nádherně vyčištěné Blu-Ray vydání).

Od filmu ale zpět k albu s řvavým přebalem, vzniklým na základě Mercuryho návrhu. Na něm jsou vlastně pouze dvě písně - tedy zpívané skladby, obě od Briana Maye - úvodní Flash's Theme a závěrečné The Hero. Všechny, ať již instrumentální, tak zpívané, pak doprovázejí úryvky z filmových dialogů, což je skutečnost, která mě vždy poněkud iritovala. Singl Flash je navíc upravenou verzí Flash's Theme - o něco kratší, ale obohacena o více dialogů z filmu, které tak měly pomoci dodat singlu něco nálady z filmu. Režisérem videoklipu, stejně jako filmu, byl Mike Hodges. Zachycuje skupinu Queen v  londýnských Advision Studios, kde právě "nahrávají" hudbu k filmu. 

Singl se umisťoval na čelních příčkách hitparád po celém světě. Zda za jeho přitažlivostí stojí bijící rytmus, Mercuryho zpěv nebo hlášky z filmu, těžko říci. Každopádně si Queen zařádili a na albu je znát jejich neustálá snaha se někam posunout a experimentovat. Přemíra syntezátorů nevycházela z nějaké snahy exhibovat, ale zkrátka jim přišlo dobré, je zapojit do hudby ke sci-fi filmu. A jak jsem se snažil naznačit - ne k filmu ledajakému. A rozloučíme se B-stranou, kterou je Mercuryho skladba Football Fight, která bez synťáků zněla takto...

... a ve filmu nakonec takto... Nemůžu si pomoci, ale zase jsem dostal chuť se na Flashe Gordona znovu podívat.