Luděk H. Havel píše, radí, informuje...: Hobit: Čeho jsem se dočkal

Po nedávném příspěvku, v němž jsem se ptal, co můžeme od Hobita očekávat, bylo nasnadě, že bych si měl odpovědět, čeho jsem se dočkal. Co ve stručnosti říci o první třetině Hobita s podtitulem Neočekávaná cesta? Ačkoliv nenastalo obdobné ohromení, jako v případě Společenstva prstenu, odcházel jsem z kina se dvěma podobnými pocity - film chci vidět přinejmenším ještě jednou (dvakrát, třikrát...), ale hlavně - jak mám sakra vydržet čekání do 12. 12. 2013, kdy bude mít premiéru Šmakova dračí spoušť?

Jak jsem se zde vyznával minule, jsem velký příznivec díla páně Tolkiena, stejně tak jako Jacksonovy zdařilé adaptace Pána prstenů. Bylo pro mě proto poměrně těžké hodit za hlavu desítky hodin strávených nad stránkami knih a další desítky hodin proseděné v kině nebo před obrazovkou a podívat se na Neočekávanou cestu nezaujatýma a čerstvýma očima. Navíc s přístupem Petera Jacksona to jde dost těžko. Kladl jsem si otázku, zda je možné vstoupit do téže Středozemě a hned v úvodu se Jackson snaží diváka přesvědčit, že to lze.

Úvod Společenstva prstenu

Je to jako stroj času - starý Bilbo sedí ve své pracovně obklopen mapami a sepisuje Červenou knihu Západní marky (tedy knihu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky). Je den oslavy jeho 111. narozenin a synovec Frodo mu zvědavě nakukuje přes rameno. Poněkud popuzený Bilbo jej se slovy „Ještě to není hotové“ vyžene a vyšle ho přibít na vrátka ceduli „Vstup povolen jen za účelem oslavy“. Mladý Frodo odchází překvapit přijíždějícího čaroděje...

Úvod Neočekávané cesty

Jako bychom sledovali alternativní verzi úvodu Společenstva prstenu, přičemž Jackson se tímto úvodem obrací zejména na diváky rozšířené verze. Záběry na Bilba se zdají být věrnou rekonstrukcí toho, co jsme již jednou viděli, avšak tentokrát sledujeme trochu jinou pasáž. Bilbo s otázkou „kde začít“ píše: „V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. Nebyla to žádná ošklivá, špinavá, vlhká díra...“

Při těchto slovech mi vytanula výtka na Jacksonovu snahu převést na plátno každou čárku a tečku knihy. Popravdě - tento dojem se během filmu párkrát vrátil, avšak je třeba dodat, že Jackson vždy přidá něco navíc. A tak se skrze Bilbovo vyprávění přeneseme do prologu, v němž proletíme městem Dol do Osamělé hory, Ereboru, v němž se nachází vpravdě opulentní trpasličí Království pod horou. Zde se Jackson vypravil do dodatků Pána prstenů (ale i jinam) a letmo nám představuje krále lesních elfů Thranduila (otce starého známého Legolase, který se má objevit ve třetím filmu). Přílet draka Šmaka je pojat spíše náznaky, respektive z draka toho za celý film uvidíme jen naprosté minimum. Odhalena je nám i příčina nenávisti trpaslíků vůči elfům.

Zpátky v Hobitíně starý Bilbo vzpomíná, jak jej jednoho dne navštívil čaroděj Gandalf, kterého po krátkém rozhovoru vydobrýtruje jako nějakého cesťáka s knoflíky. Gandalf se však nedá, vyryje mu na dveře runu a může začít neočekávaný dýchánek.

Pán prstenů to není, ale...

... ale vyčítat Hobitovi, že není Pán prstenů, je poněkud scestné. Jak jsem zde psal minule - již předlohy jsou podstatně rozdílné knihy vznikající v dosti rozdílných časových obdobích. Peter Jackson při realizaci filmů stál před dosti ošemetným problémem - adaptovat knihu, která se odehrává 60 let před pánem prstenů deset let po realizaci filmové trilogie. Očekávání byla proto mnohá a po prvním zhlédnutí musím konstatovat, že se čtveřici scenáristů podařilo s tímto problémem popasovat velmi dobře. Je zde sice zachována zábavnější atmosféra Hobita (takřka celou neočekávanou návštěvu trpaslíků ve Dně pytle jsem se smál), kterou však míchá s temnějšími tóny věcí budoucích. Trpaslíci se sice chovají v určitých chvílích jako banda nevycválaných individuí, která vyplení Bilbovi jeho spižírnu, aby se při následujícím obžerství předháněla v krkání, avšak po chvíli zvážní, aby si uvědomili pravou podstatu své návštěvy.

Trpaslíci, kam se podíváš...

Dvalin

Balin

Kili

Bofur

A propos - trpaslíci. Rozhodně se o nich nedá říct, že by to byla nějaká anonymní stafáž. Tedy ne o všech. Do Dna pytle vstupuje se slovy, „... k Vašim službám“, které následně variují při vstupu další trpaslíci, jako první plešatý hromotluk Dvalin. Následuje jej jeho starší bratr a nejstarší člen výpravy, Balin. Ten se stává chvilkami vypravěčem, který například zhruba po 45 minutách filmu přibližuje Thorinovu minulost po vyhnání z Ereboru. Kromě těchto bratrů se blíže seznámíme ještě s benjamínky výpravy, synovci Thorina Pavézy, Filim a zejména nejmladším Kilim. Tento, na trpasličí měřítka, mladíček (pouhých 77 let) si k Thorinově zlosti dělá nepatřičnou legraci a "neví nic o světě", podobně jako Bilbo, který má teprve zjistit, jaká nebezpečí leží před jejich výpravou. Velké sympatie získává Bofur, jehož James Nesbitt ztvárnil jako usměvavého trpaslíka, který snad jako jediný již od začátku nepochybuje o Bilbových kvalitách. Kromě nich si postačíme snad jen už všimnout poněkud jemnocitného Doriho či odhodlaného mladíka Oriho. Zbytek trpaslíků zůstává prozatím poměrně anonymním davem, který je možné rozlišit jen podle drobností - Oin je nahluchlý, Gloin připomíná svého syna Gimliho, Bombur je tlustý žrout... Někteří trpaslíci ve filmu ani nepromluví, ale jak trefně poznamenal Radomír D. Kokeš, je možné (nikoliv však nutné) očekávat, že v dalším filmu budeme seznámeni podobně jako zde s dalšími čtyřmi trpaslíky.

Thorin

Zcela nezapomenutelný a nezaměnitelný je vůdce výpravy, Thorin Pavéza, kterému Richard Armitage vtiskl takové charisma, že na jakékoliv reminiscence Aragorna zcela zapomenete. Vynikající volbou pak bylo obsazení Martina Freemana do role Bilba. Nejen, že je Freeman herecky mnohem vyzrálejší než Eliah Wood v roli Froda, ale jeho Bilbo není jen nadbytečným přívažkem celé výpravy, ale pomalu se rozvíjející hrdina. Ani ze Společenstva prstenu přenesený Radagast Hnědý nedopadl tak, jak naznačovaly některé kritiky - tedy jako jarjarbinksovská komická kreatura. Přestože jde o postavu poněkud potrhlou, podařilo se Sylvesteru McCoyovi na malém prostoru, který má ve filmu k dispozici, ztvárnit svébytnou postavu. Není jen žertovným uživatelem houbiček, ale prvním zvěstovatelem toho, že něco není v pořádku. Ostatně je to on, kdo jako první uvidí obrys Nekromanta a v souboji s Černokněžným králem Angmaru získá morgulskou dýku.

Vrcholem filmu jsou, při uvážení množství bojových scén, poněkud paradoxně Hádanky ve tmě. Ztracený Bilbo se snaží odztratit, v čemž mu má pomoci starý dobrý Glum - který je však de facto mladší a technicky mnohem lepší verzí sebe sama z Pána prstenů. A je třeba dodat, že Andy Serkis, v Hobitovi také režisér druhého štábu, těch pár minut na plátně využil měrou vrchovatou.

Přestože je v Neočekávané cestě několik humorných momentů, oprostil Jackson se svými spoluscenáristy film o většinu pohádkových přívlastků (nejvíc za hranu tak jde poznámka o vynálezu golfu) a posunul tak celý příběh notně směrem k fantasy. První Hobit rozhodně není rozverná pohádka, neboť se zde poměrně hojně utínají končetiny a hlavy a likvidují se skřeti, goblini... Navíc, jak jsem již vzpomněl, propojuje Neočekávanou cestu velmi dobře s Pánem prstenů prostřednictvím několika náznaků budoucích (temných) událostí. Naopak poněkud nadbytečně působí souboj skalních obrů, zde spíše kamenných transformerů. Nesedl mi ani hypertrofovaný albín Azog, vůdce morijských skřetů, který vypadá, jako by sem zabloudil z jiného filmu.

Dlouhé? Nezdálo se mi...

Častým terčem kritiky byla délka filmu, respektive už samotný nápad rozvést poměrně útlou knihu do filmové trilogie. Popravdě tato obava byla jistě na místě, ale poněkud nerozumím kalkulacím zahraničních kritiků. Takřka všichni píší o tříhodinovém filmu - film má (bez závěrečných titulků) 158 minut, tedy něco přes dvě a půl hodiny. Další výtka směřovala na úvod, neboť má trvat hodinu, než Bilbo vyrazí na cestu. Opět nevím, s jakou časomírou kritik pracoval - Bilbo vyráží zhruba v 38. minutě a do té doby film stihne odvyprávět úvod se starým Bilbem a příběh Ereboru, příchod Gandalfa a neočekávaný dýchánek včetně dvou písní (přičemž ta opravdu humorná část končí příchodem Thorina Pavézy v 25. minutě). Ostatně vynikající analýzu rytmu filmu obsahuje již zmíněný text Radomíra D. Kokeše.

Gandalf v Dol Guldur

Bylo-li rozdělení na tři filmy považováno za největší chybu a ve výsledku slabinu Hobita, je třeba po zhlédnutí první části říci, že se vyprávění nerozmělňuje tak, jak naznačovaly některé kritiky. Akce následuje akci, občas proloženou delší a klidnější pasáží - z nichž nejdelší je návštěva Roklinky a střetnutí Bílé rady. A aby snad Jackson rozehnal dohady o tom, že do filmu nacpal vše, co šlo, připravuje se na podzim 2013 (tedy do doby před premiérou druhého filmu) vydání rozšířené verze Neočekávané cesty. Zdá se vám to nemožné? Při pohled na trailer je patrné, že jsme neviděli vše - kde a jak získal Gandalf klíč? Pro zasvěcené stačí asi říci Thráin a Dol Guldur.

Z deště pod okap

Je název šesté kapitoly knižního Hobita a také závěrečná část filmu. Přestože se zdá nějakých 98 stran na 158 minut filmu málo, Jackson je využil velmi účelně. Ubral pohádkových prvků a posunul rétoriku předlohy směrem k fantasy. Logicky tak odpadlo oslovování čtenáře - tedy když je například popisována hobití vlastnost tiše a rychle zmizet, když se „hřmotně blíží taková velká neohrabaná osoba jako vy a já a dupe přitom jako stádo slonů...“. Pryč jsou také nepatřičné obraty vycházející z obecné mluvy a nehodící se do fikčního světa Středozemě. Bilbo tak už není perplex a v šoku nevydává vřísknutí jako hvizd lokomotivy vyjíždějící z tunelu. Trpaslíci už nejsou (jen) pošťuchujících se partičkou, ale spíše těmi zarputilými bojovnými Khazad.

To, že Jackson využívá dodatky z Pána prstenů, ale nejen je (pro inspiraci sáhl zjevně i do Silmarillionu a Nedokončených příběhů), nevnímám jako nějaký prohřešek, pro který by měla být Neočekávaná cesta označována přízvisky jako „Zásoby z Pána prstenů“, ale jako vynikající krok, který posouvá pohádkového Hobita k fantasy a propojuje jej se světem pozdějšího Pána prstenů. To se daří i díky hudbě Howarda Shorea, který umně využívá známých motivů Kraje, ale i trpasličích temných tónů, které upomínají na Khazad-dûm. Trochu rušivě a možná zbytečně působily momenty, kde Jackson cituje sám sebe - Gandalf v předsíni Dna pytle naráží na lustr, o něco později hrozivě roste do výšky, až jeho stín vyplní celou místnost (podobně jako se ve Společenstvu rozlítí kvůli Bilbově posedlosti Prstenem) a Bilbo v útěku před Glumem upadne po zádech na zem, z ruky mu vyklouzne Prsten, aby se mu následně navlékl na prst stejně, jako o šedesát let později Frodovi U Skákajícího poníka.

Přesto mě ale Peter Jackson přesvědčil, že i po deseti letech umí znovu příslovečně vstoupit do téže řeky, v tomto případě do stejné Středozemě. A stejně jako v lednu 2001 mi připravil dlouhých dvanáct měsíců čekání na to, jak to bude dál. Už aby byly za námi...

P.S.

Film jsem viděl v klasické 2D verzi a s klasickou rychlostí 24fps. Nemohu tak posoudit ani technologii HFR, která se má podle některých stát budoucností kinematografie (ostatně James Cameron slibuje svého natáčet Avatara 2 a 3 dokonce rychlostí 60 fps). Od 3D mě pak odradil fakt, že je film uváděn v dabované verzi. Ti, kteří se odhodlají toto překousnout, čekají hlasy Jana "Prima Cool" Dolanského (Bilbo Pytlík), Petra Pelzera (stejně jako v Pánovi prstenů Gandalf), Davida Suchařípy (Thorin Pavéza), Vojtěcha "vozíčkáře z Glee" Hájka (Fili), Michala Holána (Kili), Bohuslava Kalvy (Oin), Tomáše "Duffmana" Borůvky (Gloin), Tomáše Kargera (Dwalin), Oldřicha Vlacha (Balin), Vladimíra Kudly (Bifur), Libora Boučka (Bofur), Milana "Bartyho Skrka" Slepičky (Bombur / král Thror), Jiřího Hromady (Dori), Ladislava "Muldera" Cigánka (Nori), Radka Hoppeho (Ori), Vladimíra Brabce (opět jako starý Bilbo), Martina Zahálky (opět Glum), Jana Maxiána (znova Frodo), Simony Postlerové (Cate Blanchett dabovala přinejmenším v osmi dalších filmech a vrací se tak ke Galadriel), Vladislava Beneše (opět Elrond), Pavla Rímského, který podědil Sarumana po zesnulém Borisi Rösnerovi, Václava "Franka Burnse" Knopa (Radagast), Karla Gulta (král skřetů), Marcela Vašinky (trol Tom), Petra "Bodieho" Olivy (trol Berta) či Zdeňka "Optima Prime" Maryšky (trol Vilda).