Dnešní cint si dovolím si začít takříkajíc od lesa, menším etymologickým exkurzem. Vezměme si slovo chůze - tedy lokomoci, druh mechanického pohybu využívající dolní končetiny, pro přesun z místa A do místa B (nebo C... to je jedno). Vykonáváme ji všichni. Někteří rádi a s chutí, jiní s obtížemi a nechutí. To jsou pak tací, kteří si do schránky či obchodu za rohem raději zajedou autem. Chůzi vykonáváme (nejdeme-li na výlet do přírody) většinou ve městě, skrz které můžeme poměrně pohodlně chodit. Tím se z prostého občana stává chodec.
Abychom měli chůzi chodících chodců ulehčenou a pokud možno bezpečnou, snaží se příslušná opatření oddělit chodce od silničního provozu. A proto jsou ve městě chodníky (vidíte - chodec vykonává chůzi či chodí po chodníku). Jak prosté.
Většina měst naší republiky to má jednoduše oddělené - pro pěší provoz je vyhrazen chodník a pro silniční provoz silnice. Některá města mají dokonce trojí dělení - chodníky pro chodce, cyklostezky pro cyklisty a silnice pro silniční provoz. Jste-li zvyklí na toto logické dělení, budete překvapeni, až dorazíte na jih Moravy, do největšího města naší republiky, do Brna (ano, vždyť Praha je kraj). Nedávno mi zde na chodníku vrazil berany do žaludku nerudný cyklista, o něco později mi přejel nohu dvoukolák připojený k bicyklu a při venčení mi psy málem zabil přiopilý Indočech na ukrajině. Je to tu běžné. Jinde hrozí za jízdu po chodníku či po přechodu pro chodce až 2000 korun, neboť podle zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích cyklis té na kole po chodnících jet nesmí, mohou jej tam jedině vést. Zde však nikoliv. Tím, že by se jedoucí cyklisté uchýlili na silnici a dodržovali zákon, přiznávaje že kolo nemá na chodníku co dělat, neboť je dopravní prostředek, by se vzpříčili rozhodnutí nejskvělejšího a nejlepšího primátora. Jízdní kolo dopravní prostředek totiž není.
Žádné komentáře:
Okomentovat