Na obědě s The Rutles...

The Rutles jsou legenda. Živoucí legenda. Legenda, která bude žít ještě dlouho poté, co ostatní žijící legendy zemřou.

Stig, Dirk, Leppo, Ron a Barry v Hamburku

Dovolím si předpokládat, že takovou legendu, jakou jsou The Rutles zná snad každý. Pro ty, kdo ne, velmi stručně*): Snad nejslavnější kapela světa vznikla koncem 50. let, kdy se 21. ledna 1959 srazili na Egg Lane v Liverpoolu Ron Nasty a Dirk McQuickly. Ron požádal Dirka, aby mu pomohl vstát. Dirk, pouhý amatérský pijan, souhlasil. A tak vznikla legenda. Legenda, která přečkala oběd. Brzy se k nim přidal Stig O'Hara, kytarista s nevyhraněným účesem. Trvalo ale další dva roky, než našli stálého bubeníka, Barringtona Wombla, skrývajícího se v dodávce. Aby ušetřili čas a brilantinu, přesvědčili ho, aby si zkrátil jméno a vlasy. Stal se z něj Barry Wom.

Jejich první manažer (kterého získali díky sázce) byl jejich hudbou nadšen natolik, že je okamžitě poslal do Hamburku. Měli za to, že je to kousek od Liverpoolu, a tak nabídku přijali. Jak se však ukázalo, nejen, že to bylo až v Německu, ale dokonce v jeho nejhorší části, na Reeperbahn, nejoplzlejší ulici světa (nedávno jsem tam sám byl a je to stále síla).

V té době měla kapela pět členů. Pátý Rutle, Leppo, neuměl hrát na kytaru, ale zato si uměl užívat. Po 15 měsíců hráli noc co noc v Krysím sklepě, než se jim konečně podařilo uniknout zpět do Liverpoolu. Na útěku však Leppa ztratili (ve zmatku se schoval v kufru s mladou Němkou a již nebyl nikdy spatřen).

The Rutles v klubu Cavern

Plni hladu po slávě a vystupování se rozhodli přemluvit manažera liverpoolského klubu Cavern. Tak dlouho mu drželi hlavu pod vodou, až souhlasil. Jejich kariéra se však naplno rozjela až v roce 1961, kdy do jejich osudů vstoupil Leggy Mountbatten, maloobchodní drogista z Boltonu. Náhodou vrazil do námořníka, který mu o nich řekl. Leggy Rutles nesnášel. Nesnášel jejich hudbu, jejich vlasy, jejich hluk. Ale zamiloval si jejich kalhoty, které, jak později upřesnila jeho žena, byly tak úzké, že nenechávaly místo pro fantazii. Leggy navlékl Rutles do obleků a podařilo se mu je procpat do studia. První album Please Rut Me nahrávali dvacet minut. Druhé, With The Rutles, o něco déle. Rok 1963 znamenal začátek Rutlemánie. O rok později dobyli Ameriku. Na Kennedyho letišti na ně čekalo 10 tisíc vřeštících fanoušků. Rutles bohužel přistáli na La Guardia. Nicméně již druhý den (9. února 1964) sledovalo jejich živé vystoupení v show Eda Sullivana přes 73 milionů diváků...

V roce 1966 se zdálo, že jejich kariéru již nemůže nic ohrozit. Dobyli nejen hudební trh, ale i film - jejich A Hard Day's Rut následoval barevný film Ouch!

Ouch! (1965)

Na obzoru však byly problémy. V roce 1966 došlo ke skandálu, když Nasty v jednom z amerických rozhovorů řekl, že jsou větší než God, tedy Bůh. A narovnal to tím, že dodal, že on nevydal žádný hit. Zpráva se šířila jako požár. Američané pálili jejich alba. Mnozí si při to spálili prsty. Prodej desek The Rutles vyletěl raketově nahoru. Lidé je kupovali, jen aby je pálili. Přítrž tomu udělal až Nasty, který vysvětlil celý incident - mluvil s nedoslýchavým reportérem a doopravdy řekl, že Rutles jsou větší než Rod (Steward). Nasty se omluvil bohu, Rodovi, tisku a jejich americké turné pokračovalo. Nikdo netušil, že bude jejich poslední. 

Sgt. Rutter's Only Darts Club Band
(1967)

Rok nato Rutles čelili dalšímu skandálu. V polovině 60. let, v opojné atmosféře San Francisca, narazili na Boba Dylana, jenž jim nabídl substanci, která je velmi ovlivnila: čaj. Hlavním důsledkem tohoto vlivu bylo jejich mistrovské dílo: Sgt. Rutter's Only Darts Club Band. Vydání tohoto hudebního milníku doprovázela kontroverze poté, co se Dirk přiznal k experimentování s čajem (a připustil i konzumaci sušenek). V následující náladě bylo persekuováno několik hudebníků za držení čaje. Nasty byl po šťáře zatčen inspektorem Brianem Plantem, který si přinesl pro jistotu pytlík čaje s sebou. V té době vystoupili The Rutles v televizním přenosu s písní Love Life. Na rtech všech bylo jedno slovo: čaj...

The Tragical History Tour (1967)

Od té doby to však s The Rutles šlo z kopce. Stig byl značně ovlivněn Arthurem Sultanem, mystikem ze Surrey. Ten pozval celou kapelu k sobě do Bognoru, kde strávili víkend poklidným sťukem o stůl. Tedy poklidným - v té době se k nim donesla tragická zpráva - jejich manažer Leggy Mountbatten, zkroušený faktem, že jeho svěřenci přestali veřejně vystupovat a ovlivněn neúspěchem svých dalších kapel (mj. Les Garcons de La Plage, francouzské obdoby Beach Boys), šel domů a tragicky přijal místo učitele v Austrálii. The Rutles byli ohromeni a šokováni. Následující The Tragical History Tour byl jejich první propadák. Film o čtyřech oxfordských profesorech objíždějících anglické čajovny byl kritikou rozcupován.

Nasty a Dirk oznamují založení Rutles Corps

Film byl začátkem jejich konce. V roce 1968 odletěli Dirk a Nasty do New Yorku, kde oznámili založení Rutles Corps, společnosti, která měla "pomáhat lidem, aby si pomohli sami". Lidé si však pomáhali tak dobře, že společnost ztrácela peníze rychleji, než britská vláda. V nastalé náladě se začala kapela rozpadat. Nemluvili spolu, ale zpívali. Později ani to. A jak se říká - kam čert nemůže, nastrčí ženu. Situace eskalovala v březnu 1969. Dirk si vzal Martini, francouzskou herečku, která neuměla anglicky a velmi málo francouzsky. Obřad byl proto pro jistotu veden ve španělštině, italštině a čínštině.

Nasty a Chastity na tiskovce ve sprše.

Nasty mezitím navštívil výstavu rozbitého umění, které bylo shazováno z vysokých budov a následně vystavováno. Narazil tam na autorku výstavy - Chastity, prostou německou dívku, jejíž otec vynalezl druhou světovou válku. Zamiloval si ji na první pohled, stejně jako její koncepci destrukto-artu, kdy chtěla shazovat z letadla nejen umělecké artefakty, ale rovnou umělce. Své zasnoubení oznámili den na to na tiskové konferenci ve sprše. Začali spolu žít a tvořit - mj. natočili snímky Tři sta metrů filmu a Nohy. Stig se v té době vytratil natolik, že se začaly šířit klepy o jeho smrti (což podporovala mnohá fakta). Pravda byla taková, že v tom byla také žena - přírodou obdařená Američanka Gertrude Strange, jejíž otec vynalezl přílipkovou minu. Byl to chtíč na první pohled, avšak nevydržel na dlouho. Gertrude jej po vyčerpávajícím roce opustila. Barry v té době trávil rok v posteli. Snad kvůli daním, snad proto, aby se i o něm začalo tvrdit, že zemřel. Když začal konečně komunikovat, potácela se Rutles Corps ve vážných problémech. Nasty přispěchal z líbánkového srazu v Norimberku a pro záchranu společnosti najal tvrdého, ale neférového spekulanta Rona Declina. Souběžně s tím však Stig přijímal rady od Billa Kodaka, Dirk přizval Arnolda Schwartzenweisengrünenblauenbrauenburgera a Barry se radil každé tři a půl minuty s Knihou proměn.

Let It Rot (1970)

Během bouřlivých jednání si Rutles najímali stále nové poradce. Ti stávající si najali ihned právníky. Na závěr jednání bylo v místnosti 2,5 x 3 metry celkem 134 právníků. Pouze 87 jednání přežilo. V této náladě vydali Let It Rot - jako film, desku a soudní při. V prosinci 1970 zažaloval Dirk Stiga, Nastyho a Barryho. Barry zažaloval Dirka, Nastyho a Stiga. Nasty zažaloval Dirka, Stiga a Barryho. A Stig omylem zažaloval sám sebe. Tím skončila zlatá éra Rutles a nastala zlatá éra právníků. The Rutles naposledy vystoupili spolu na střeše, ale to byl skutečně již jen epilog. Po rozpadu kapely si každý z členů šel svojí vlastní cestou.

Dirk, Nasty, Barry a Stig

Dirk založil se svojí ženou punk-rockovou kapelu Punk Floyd. On zpívá, ona ne. Nasty se otočil zády ke světu a věnoval se svým myšlenkám. Barry se stal kadeřníkem a měl dva kadeřnické salony pro sebe. A Stig se stal letuškou pro Air India. Jak to ale s legendami bývá - nikdy neříkej nikdy. Ron Nasty se nakonec obrátil ke světu čelem, což bylo odměněno mohutným potleskem. Nebylo jej ale slyšet, neboť jej přepadly náhlé obavy. Dirk McQuickly koncertoval s Punk Floyd až do začátku 80. let, kdy se rozhodl pro sólovou kariéru. Jeho krátkodobé přátelství a spolupráce s bývalou dětskou hvězdou a režisérem Ronem Howardem se pokazila poté, co Howard nakoupil práva na všechny filmy The Rutles. Koncem 90. let Dirkovy potíže prohloubil další sňatek s nepříliš chytrou modelkou. V roce 1996 se však sešel se Stigem a Barrym a natočili spolu album Archeology. Barrymu Womovi se daří velmi dobře - vlastní již čtyři kadeřnické salóny a každé léto vytváří fanouškům a zákazníkům mop-top účesy. Stig O'Hara nadále působil u Air India a létal po celém světě, ačkoliv v průběhu roků stále méně. Díky přátelství s leteckými kolegy založil společnost Travelways Buslines. V Kanadě vytvořili autobusovou firmu Travelways, ale podnikání opustili po dvou charterových cestách. V roce 2001 byl nucen odejít do předčasného důchodu.

Během jednoho přistání v roce 2000 se Stig spřátelil se zakladatelem proslulé pouliční taneční skupiny Circle of Hay. Po několika pivech se začali bavit o nápadu na nové vystoupení - na hudbu Rutles. Po Stigově odchodu do důchodu se s požehnáním Dirka a Barryho rozjela práce na mixování skladeb Rutles do tvaru, který by vyhovoval vystoupení a díky němuž by Rutles přečkali další oběd. Nahrávka vznikla díky přispění Stumpyho Mountbattena, syna bývalého manažera Rutles Leggyho. Projekt nazvaný Oběd - Lunch si nyní můžeme poslechnout celý.

The Rutles udělali ze šedesátých let to, čím jsou dnes... a tvůrci "Oběda" doufají, že se jim to podařilo znova...

*) Tedy ono to nakonec moc stručné nebylo. Ačkoliv to tak možná nevypadá, hlavní část text je napsaná z paměti. Zdrojem informací byl zejména film Rutles: All You Need Is Cash a také webové stránky The Rutles Tragical History Tour a české The Rutles.