Hity oblíbené (nejen) Brity XVIII - Friends Will Be Friends

Již jedny půlkulaté pětadvacetiny jsem zde připomínal. Ze stejného alba, tedy A Kind Of Magic, pochází i song skupiny Queen, který navazuje na tradici písní jako We Will Rock You a We Are The Champions. Podobně jako ony dvě, stala se i skladba Friends Will Be Friends takřka stadiónovou hymnou.

Britské vydání
www.queenvinyls.com

A abych to zbytečně neprodlužoval, budu dnes méně psát, ale zato si dáme pořádný nášup muziky... Tak tedy: autory skladby Friends Will Be Friends byli Freddie Mercury a John Deacon. Nahrávání probíhalo v mnichovském studiu Musicland, kde vzniklo již album The Game. Píseň se dostala na singl, který měl několik podob. Ale k tomu za chvilku...

Pro titulní skladbu singlu natočili Rudi Dolezal a Hannes Rossacher v londýnském studiu Stone Bridge ve Wembley prostý, ale vlastně velmi milý, videoklip, který se stal dozajista životním zážitkem pro 850 fanoušků z britského fanklubu. Podobně jako v případě skladby Radio Ga Ga byli pozváni, aby vytvořili komparz a dokonce si i zazpívali...

Na B-straně se objevila skladba Seven Seas of Rhye, jejich první singlový hit. Pojďme tedy do hlubin hudebního archivu, o nějakých 37 let zpátky a do poněkud nekvalitní verze jejich vystoupení v Top Of The Pops. Mimochodem - na toto natáčení vzpomínali v novém dokumentu BBC Roger Taylor a Brian May a jejich pocity byly... smíšené. Klíčem k úspěchu  bylo mít singl a dostat ho do Top Of The Pops. Taylor si vzpomíná, že to nebyla právě dobrá zkušenost. Nejen, že to byl podle něj nemožný pořad (ačkoliv jeho dopad byl neoddiskutovatelný) - vystupující hráli na playback (jako příklad největší marnosti si vzpomněl na sadu plastových (!) činelů), do studia nahnali asi 75 puberťáků a celé to uváděla partička stárnoucích dýdžejů. Navíc na BBC probíhala  stávka, a tak se natáčelo ve studiu pro předpověď počasí. Brian May má oproti tomu pozitivnější vzpomínky. Bral to jako zábavu. Hlavně ho zaujaly Pan's People, ve své době velmi populární televizní tanečnice, které byly v komparzu...

Oproti tomu v Brazílii si fanoušci skupiny Queen mohli užít singl s B-stranou  Gimme The Prize (Kurgan's Theme). Tvrdší skladba Briana Maye vycházela z hudebního motivu hlavního záporáka filmu Highlander, Kurgana.

A poslední variantou B-strany pak byla křehká balada Johna Deacona (koho jiného, že...) One Year Of Love. Píseň patří k jedněm z nejméně známých songů, což je dozajista škoda - a to nejen kvůli netradiční pasáži na saxofon (na který hrál anglický jazzman Steve Gregory, který spolupracoval například s Rolling Stones, Fleetwood Mac, Georgem Michaelem a dalšími...). 

Na závěr mi zbývá dodat, že singl se v britských žebříčcích držel sice 12 týdnů, ale nejvýš to dotáhl na 14. příčku. Přesto se stala oblíbenou skladbou jejich posledního turné s příznačným názvem The Magic Tour, které trochu té magie přineslo i za železnou oponu...

Hity (ne)oblíbené (ani) Brity XVII - Long Away

Rychle, stručně, jasně - před 34 lety vyšel v USA, Kanadě a na Novém Zélandu singl, který ani neprorazil v žebříčcích, ani nepatří mezi profláklé hity, ale i tak ukazuje další vrstvy hudební produkce skupiny Queen.

Americké vydání
www.queenvinyls.com

Obě skladby na tomto nenápadném singlu pocházely z pátého studiového alba A Day At The Races, kterému bylo často vyčítáno, že se až příliš podobá svému předchůdci, patrně nejlepšímu počinu, albu A Nigt At The Opera. Ačkoliv... ono na tom něco bude. To, co byla na "Opeře" '39, to bylo na "Závodech" Long Away. A to, co bylo You're My Best Friend, to byla zde You And I.

Stejní byli i autoři - za skladbou Long Away stál kytarista Brian May, který si ji i sám nazpíval. Zajímavostí je i to, že jde o jednu z mála skladeb, kde si May vzal do ruky i jinou kytaru, než svůj Rudý speciál - v tomto případě to byla dvanáctistrunná kytara Burns. Zlí jazykové tvrdí, že původně chtěl použít dvanáctistrunnou kytaru Rickenbacker (patrně model 325/12), na kterou hrával John Lennon, ale nevyhovoval mu její úzký krk. A tak s kytarou Burns (a výpomocí svého Rudého speciálu), ječákem Rogera Taylora, basou Johna Deacona a doprovodným zpěvem Freddieho Mercuryho, vytvořil lehce melancholickou skladbu, která měla tu smůlu, že nebyla nikdy hrána naživo.

Podobný osud měla i skladba z B-strany singlu. Autorsky se na ní vyřádil John Deacon, který v ní sám hraje na akustickou kytaru a je doprovázen Freddiem Mercurym, který hraje na piáno ve stylu á la Elton John. Podobně jako You're My Best Friend, je i tato skladba půvabnou milostnou písní. Škoda, že se z ní nestal hit, jako z její "předchůdkyně". Jistě by si to zasloužila. Sám Mercury o ní při návštěvě rádiové šou Kennyho Everetta prohlásil, že písně Johna Deacona jsou dobré a stále lepší. "Vlastně se začínám trochu bát..."

Hity oblíbené (nejen) Brity XVI - Las Palabras De Amor

Minule jsme do 80. let jen tak lehounce vpluli, dnes se do nich ponoříme a zarochňáme, ačkoliv jednou už jsme to udělali. Ano, dnes se opět podíváme na singly z alba Hot Space, aneb co se stane, když rocková kapela zešílí a začne hrát disko říznuté funkem. Ačkoliv...

britské vydání singlu
www.queenvinyls.com

Ačkoliv ono to sledovalo logický vývoj věcí. Singl Another One Bites The Dust se stal v USA absolutní peckou (stejně jako celé album The Game) a bylo by asi nelogické to nezkusit zopakovat. A tak od září 1981 do března 1982 vznikal materiál pro album Hot Space. Ve studiích v Montreaux a Mnichově se rodily skladby pro album, které patří k těm... no řekněme... nejrozporuplněji přijímaným řadovkám skupiny Queen.

Ve stručnosti - příliš to nevyšlo. Album (vyšlo 21. 5. 1982) se dostalo v Británii na čtvrté místo, ale v USA jen na místo 22. Stejně jako při nahrávání alba The Game měli v záloze mnohem víc materiálu, než se na výsledný nosič dostalo, ale některé se po letech objevily na albu Made In Heaven.

Album Hot Space lze poměrně snadno rozdělit na dvě půlky. Tedy nejen na stranu A a B, ale i autorsky. Na jedné (shodou okolností A) straně stojí Freddie Mercury a John Deacon, kteří nejvíc posouvali skupinu směrem k novému stylu. Na straně druhé (fakticky i B) stojí Brian May a Roger Taylor, jejichž hudební feeling se zase tak moc nezměnil. Takže vedle funkově-disko A strany tu je rockovější B-strana. A třetí singl z tohoto alba, který vyšel 1. 6. 1982, má z obou stran něco...

Když během února a března 1981 absolvovali Queen veleúspěšné turné po Jižní Americe (6 koncertů v Argentině a Brazílii), kde opanovali fotbalové stadiony, rozhodl se Brian May složit těmto fanouškům jistou poctu (stejně jako před několika lety těm japonským skladbou Teo Torriatte (Let Us Cling Together)) a složil píseň převážně ve španělštině. Její neobvyklý zvuk je zapříčiněný i tím, že kytarista hraje, pro něj dost neobvykle, na piáno. Pro singl nevznikl videoklip v pravém slova smyslu. Hlavní důvod bylo turné, které odstartovalo 9. dubna 1982 ve Švédsku a po červnovém koncertu v Milton Keynes vyrazili do Severní Ameriky a nakonec do Japonska. Přesto nechtěli, aby na ně televizní diváci zapomněli, a tak vznikl humorně minimalistický "klip" pro Top Of The Pops.

Bohužel v té době zuřila válka o Falklandy, a tak se jihoameričtí fanoušci (alespoň prozatím) o této skladbě nedozvěděli.

Na B-stranu singlu byla vybrána spolupráce Johna Deacona a Freddie Mercuryho, skladba Cool Cat. O ní už jsem se zmiňoval, ale pro jistotu to zopakuji - do některých skladeb se snažil Brian May vecpat nějakou tu kytaru a vrátit je tak do lůna rockových kořenů skupiny. V případě skladby Cool Cat ale narazil na odpor obou výše zmíněných pánů a vznikla tak velmi "nequeenovská" skladba...

Dodejme, že singlu se příliš nedařilo a dostal se "pouze" na 17. příčku britské hitparády. Pro zajímavost dodejme, že obal singlu později (v roce 1991) zrecykloval Roger Taylor na obal singlu jeho skupiny The Cross New Dark Ages.