Show must go on regardless of haters II a 1/2aneb Intermezzo: Adam Lambert Pod tlakem

Milí mladí přátelé... ehm, ano, předpokládat a priori, že fanynky a fanoušci Adama Lamberta budou mladší, je možná předsudek, ale mám dojem, že patrně o něco mladší, než fanouškovská základna Queen, budou. Čistě už jenom z toho důvodu, že v době, kdy se Lambert narodil, měli Queen za sebou devět alb a desáté právě nahrávali...

Tak tedy - vzhledem k rozporuplným reakcím na vystoupení Queen s Adamem Lambertem jsem si dovolil udělat menší srovnání - ne snad proto, abychom porovnávali, jak kdo zazpívá, ale čistě proto, aby bylo zřejmé, jak lze jednu skladbu různě pojmout a jaký to má vliv na obecenstvo. To závěrečné posouzení, kdo umí a kdo moc ne, nechávám na Vás.

Čistě namátkou (ale také proto, že těch "vzorků" se najde docela dost) jsem zvolil skladbu Under Pressure, která vznikla jako spolupráce Queen a Davida Bowieho. Studiová verze (pro ty, kteří by ji snad neznali) zněla takto:

Už při přípravě klipu bylo zřejmé, že sladit termíny všech členů Queen a Davida Bowieho je pro jeho natáčení nemožné. To se logicky promítlo i do živých verzí - jinými slovy - Freddie Mercury a David Bowie si spolu Under Pressure naživo nikdy nezazpívali. Řešení bylo například následující - většinu Bowieho partů zpíval Mercury, zatímco Roger Taylor přejímal ty Mercuryho.A nebo naopak. Zkrátka se o píseň podělili podobně, jako v listopadu 1981 (tedy nějaké dva měsíce před narozením Adama Lamberta).

Krátce po smrti Freddieho Mercuryho oznámil Roger Taylor pořádání vzpomínkového koncertu. Hned následující den, 13. února 1992, šli vstupenky do prodeje. Přesto, že nikdo nevěděl, kdo všechno bude na koncertu vystupovat, byly lístky rozprodány za pár hodin. A protože těžko ve zkušebně, lehko na pódiu, začaly 27. března zkoušky ve studiích Bray. Bylo více než zřejmé, že právě Under Pressure nemůže zpívat nikdo jiný, než spoluautor David Bowie. Druhým hlasem se stala Annie Lennox:

20. dubna 1992 byl stadion ve Wembley plný. S Davidem Bowiem nastoupila Annie Lennox v poněkud extravagantním modelu a líčení, aby předvedla lehce expresivní verzi Under Pressure. Kupodivu šlo o zcela první Bowieho živé vystoupení s touto skladbou...

Vystoupení to bylo první, ale ne poslední, neboť v následujících letech ji David Bowie zařazoval s oblibou do svých živých vystoupení. Freddieho, nebo Annie...a vlastně i Johna Deacona, mu v těchto případech suplovala Gail Ann Dorsey, americká baskytaristka z jeho doprovodné kapely.

Když vyjeli Queen na druhé turné s Paulem Rodgersem, nesměla chybět ani Under Pressure. Tedy nechyběla v Jižní Americe, neboť třeba my jsme ji na jejich pražském koncertu neslyšeli. A jak se pánové podělili o pěvecké party? Račte posoudit...

Je taky zřejmé, že se tu bavíme o velmi populární skladbě. A není proto divu, že ji na svých koncertech předváděli i jiní muzikanti. Jsou mezi nimi například dvě americké partičky - The Used z utažského Oremu a My Chemical Romance z New Jersey. Zvlášť ti druzí se otevřeně hlásí ke značnému vlivu,který na ně skupina Queen měla.

Mezi skupiny, která uvádí mezi svými vzory i Queen, je britská kapela Keane s Tomem Chaplinem za mikrofonem. Tyto dva příklady zde uvádím i proto, aby bylo zřejmé, že hudbu Queen nehrají jenom staří pardálové jako David Bowie nebo Paul Rodgers, ale i muzikanti z prakticky stejné generace jako je Adam Lambert.

A nakonec - prozatím poslední interpretace Under Pressure je z moskevského koncertu Queen + Adama Lamberta.Nebudu zde  zbytečně opakovat již řečené a jen dodám, že podobně jako v případě živých vystoupení Queen, šlo o duet s Rogerem Taylorem...

Co říci na závěr? Všechny indicie byly vyjeveny. Nyní již máte dostatek informací, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy. V krátké pauze, kterou si můžete vyplnit písničkou, si můžete vše v klidu rozmyslet... A do komentářů můžete klidně sestavit žebříček od the best po the worse...

Show must go on regardless of haters II anebQueen + Adam Lambert: Podruhé a lépe?

Queen a Adam Lambert odehráli v úterý večer, v moskevské Olympic aréně, svůj druhý koncert z šesti naplánovaných. Jak to dopadlo? A přesvědčil Adam Lambert o svých kvalitách i zatvrzelé odpůrce?

Na tyto otázky se bude odpovídat o něco hůře, protože zatímco kyjevské vystoupení bylo přenášeno do ukrajinské a polské televize, musíme se u toho moskevského spokojit jen s útržky koncertu nahranými přímo z publika. Přinejmenším může tento článek posloužit jako jakási rekonstrukce moskevského koncertu a protože předpokládám postupné mizení videí pod náporem nároků majitelů autorských práv, vkládám za videa i alternativní odkazy

Co se nezměnilo, je až na jednu výjimku set list, který přesně kopíruje kyjevský koncert. Nahrané intro Flash tentokrát zní za spuštěné černé opony s logem skupiny. Ta po intru vylétá vzhůru, Brian May zahobluje na svůj Rudý speciál a za Lambertova ječáku spouští úvodní kombo skladem - Seven Seas Of Rhye, Keep Yourself Alive a rychlou verzi We Will Rock You. Nemůžu si pomoc, ale stejně jako v případě kyjevského koncertu mám při Seven Seas of Rhye pocit, že Lambert má lehké problémy se sykavkami. Nebo se mi to vážně jen zdá?

Každopádně pódium s molem mu umožňuje trochu více pohybu, což využívá hned při první skladbě, která bez varování přechází v Keep Yourself Alive, v jejímž začátku se na krátké molo vypraví zpěvák i za doprovodu kytaristy. Brian May je oblečen v tmavé splývavé róbě, připomínal začátky kapely, když jim oblečení navrhovala Zandra Rhodes. Adam Lambert zpívá o kapánek lépe, než v Kyjevě, ale přesto je jeho interpretace písně poněkud dýchavičná.

Alternativní nahrávka zde

Rychlá verze We Will Rock You docela rozproudí krev a je znát, že Lambert tuto skladbu už s Queen párkrát zpíval. Inu, zatím docela zdařilý koncert.

A jak dopadly prdelatý holky? Fat Bottomed Girls v Kyjevě nepatřila k nejpovedenějším písním, Adam Lambert tu nastoupil pozdě, tu dřív a snažil se to dost neuměle maskovat. Ale v Moskvě to znělo o něco lépe. Dokonce při „I've been singing with my band“ nastoupil skoro přesně. A zdá se, že komunikace na pódiu funguje o trochu lépe. Brian se v závěru skladby rozvášní na konci mola s drobným kytarovým sólem.

Alternativní záznamy například zde a zde.

Don’t Stop Me Now začíná podobně jako v Kyjevě poněkud jemněji a pomaleji, ale pak se rozjíždí naplno. Pěvecky to zase je o stupínek lepší, jen mi přijde líto, že při tak dynamické písni působí Lambert až na několik přesunů po pódiu tak staticky.

Alternativní odkazy zde a zde.

A projeví se zlepšující trend i na Under Pressure? Duet Rogera a Adama zní také o něco lépe. Jenže po druhém „Let me out“ se Lambert v písni ošklivě ztratí a chvíli to nevypadá na duet ale souboj dvou zpěváků, z nichž každý zpívá jinou skladbu. Škoda. Navíc tato chyba Lamberta očividně poněkud vyvede z míry a celý zbytek skladby pak zní poněkud rozpačitě.

Další záznamy Under Pressure jsou např. zde a zde.

Vokální improvizace přechází do intra I Want It All, které je zkráceno a nevzniká tak divná „proluka“, ke které došlo v Kyjevě. Ačkoliv se Lambert snaží zpívat a jde mu velmi dobře, má zase zjevně nějaké problémy s technikou - neustále si upravuje odposlech a vypadá z toho poněkud rozhozený. Při krátkém duetu s Brianem Mayem mi dochází jedna věc, která mě možná vadí - Adam Lambert je Američan a jeho výslovnost je přeci jen poněkud jiná. Ale to už mě uzemní Brian svým výborným sólem po němž má Lambert opět problém s nástupem. Přestože se snaží strhnout diváky do sborového „I Want It All“, nemá to v sobě dostatečnou energii.

I Want It All můžete vidět také tady a tady.

Who Wants To Live Forever byla v Kyjevě (alespoň dle mého) zpěváckým vrcholem večera. Co v Moskvě? Sice mi přijde, že zase zahaproval nástup, ale to hravě smaže následující zpěv, který strhne celou arénu. Ano, Who Wants To Live Forever Lambertovi opravdu sedne. Zpívá ji procítěně, s dostatečným patosem a emoce se mu dají věřit. Zatím nejlepší píseň večera. Tedy až na závěrečný „Forever is our today“, kde na to zase zcela zbytečně tlačí. Ale Brianova kytarka to nakonec uhladí k dokonalosti.

Alternativy zde a zde.

A přichází na řadu pasáž starých pardálů - Adam si jde odpočinout a na molo přichází „barabančik“ Roger Taylor, aby si zazpíval skladbu, kterou složil před nějakými šestadvaceti lety (a kterou mu notně překopal Freddie Mercury). A Kind Of Magic si Roger Taylor, celý v bílém a s černou kravatou, užívá a vypadá ve formě nejen pěvecky, ale i fyzicky a rozhazuje do publika své typické úsměvy.

Taylorův song je možné vidět i zde a zde.

Za skandování „Roger, Roger“ začíná představovat další píseň - These Are Days Of Our Lives. A co dodat. Je to perfektní jako vždy...

Nefunguje? Zkuste zde.

První a jediná změna v set listu bylo překvapení a zvlášť pro ty domácí diváky jistě velmi milé - na pódium byla přizvána ruská zpěvačka, skladatelka a básnířka Zemfira Talgatovna Ramazanova, aby zazpívala lennonovskou skladbu Life Is Real (Song For Lennon), kterou napsal a složil Freddie Mercury pod dojmem z Lennonovi smrti. Zemfira předvedla nádherný pěvecký výkon a halu rozbouřila především lehkou změnou textu v závěru skladby z „Lennon is a genius“ na „Freddie is a genius“.

Další záznamy zde, zde nebo zde.

Zemfira odchází a na pódiu zůstává jen Brian s dvanáctistrunnou akustickou kytarou a každému je jasné, co bude následovat - Love Of My Life, tradičně doprovozená sborovým (a jak je slyšet ze záznamů často velmi falešným - ale jistě upřímným) zpěvem celé arény. Když se na projekční stěně objevuje Freddieho záznam, strhne se v aréně bouře. Být přes dvacet let po smrti a mít stále tu sílu rozezpívat davy, to je skutečně umění.

Další Love Of My Life najdete zde, zde nebo zde.

Na další píseň přichází i Roger Taylor, aby společně se svým parťákem, s kterým hraje bezmála 45 let, zazpíval skladbu ’39, kterou Brian May věnuje Leonovovi a všem kosmonautům. A zdá se, že ji zpívá o trochu lépe, než v Kyjevě, kde to bylo chvílemi pod tónem. Ale i zde je patrné, že tím, kdo zvládá výšky, je především Roger.

Další píseň kosmonautům zde a zde.

Přichází zásadní chvilka pro Neila Fairclougha, baskytaristu, který doprovázel Kerry Ellis na jejím miniturné s Brianem Mayem. Buď jsem si již na odlišnou basovku zvykl, nebo prostě hraje Dragon Attack lépe. Adam Lambert přichází na pódium v černém tílku a předvádí velmi solidní verzi písně z alba The Game. Fairclough si užije basové sólo a skalní fandy potěší, že do něj vpasuje i pár tónů z Get Down Make Love a sólo z Liar. Za bouřlivého potlesku se uklání a vyklízí scénu...

Alternativní nahrávky jsou tady, tady nebo tady.

Vyklízí scénu, neboť na ní vypukla opět „otcovražedná“ bitva. Nebo „synovražedná“.? Asi ani jedno, neboť Roger Taylor a jeho syn Rufus Tiger Taylor předvádí v unikátní synchronizaci svůj demoliční pokus, kterak barabany zbořit moskevskou arénu. Včetně basové linky Under Pressure. Bože, proč neměl takového syna i Freddie?

Alternativa např. zde.

Protáhl se basista, zapotili bicmeni a teď musí ještě kytarista předvést, čím si vydělává na chlebíček, když zrovna nepíše knihy o astronomii. Brian May a jeho obligátní kytarové sólo.

Podstatně kompletnější, ale dosti nekvalitní verze je i zde.

Navazující I Want To Break Free je ve své podstatě vynikající popovou skladbou a proto není divu, že Adamu Lambertovi dobře sedne.

Alternativ je více - třeba zde, zde, zde a nebo zde.

A jak mu sedne jeho obsese (tuším číslo osm) Deaconova geniální americká hitovka Another One Bites The Dust? Pěvecky tam oproti kyjevskému koncertu nějakou zásadní změnu neslyším, je ale vidět, že si Lambert koncert očividně užívá a neváhá se víc pohybovat. Dokonce i jeho vokální improvizace má u diváků mnohem lepší odezvu. A to Lambert diváky rozhodně nešetří ničím lehkým.

Jiné nahrávky najdete na YouTube zde, zde či zde.

A po skoku do vod takřka černé muziky přichází zase něco popu - Radio Ga Ga, v jejímž úvodu se Lambert stihne občerstvit, zainstruovat zvukaře, aby mu zesílil odposlech a ještě k tomu nastoupit včas. Tedy v první sloce, protože ve druhé to zase trochu zahapruje. Ale diváci už jsou stejně natěšeni na svojí spoluúčast a les lesů tleská svorně do rytmu. I přes lehké chyby je zase slyšet, že lehčí popové skladby z repertoáru Queen sednou Lambertovi mnohem lépe. A světelná technika dělá při Brianově sólu taky své. Ostatně nic víc, než prvotřídní koncert, by fanoušci Queen ani nečekali. Světla, projekční stěny, na nichž běží úryvky filmu Metropolis, to vše dotváří skvělou atmosféru

Alternativní záznamy zde nebo zde.

A co gospelem ovlivněná Somebody To Love? Lambert ji sice poněkud lacině a doslovně doprovází například při „ I get down on my knees and I start to pray“ poklekem, ale nelze mu upřít výborné nasazení. 

Jiné nahrávky zde a zde.

„Rád bych vám dnes večer ještě jednou představil našeho přítele a kolegu, úžasného Adama Lamberta,“ pronese Brian a začíná Crazy Little Thing Called Love. Freddieho rockabilly kousek, který zpívá Lambert po svém a rozhodně ne špatně. V závěru to všichni, včetně Spikea Edneyho, který se rozvášní nad klávesami, skvěle rozjedou.

Variantní odkazy zde a zde.

A je tu skladba, kterou by snad již nikdo neměl zpívat, protože ač se může snažit sebevíc, nedokáže do ní vnést naléhavost a osudovost, jako kterou ji dal její původní interpret. Ano, mluvím o The Show Must Go On. Adam Lambert začíná opět dost jemně a jakoby subtilním hlasem zahajuje píseň, kterou většina světa chápe (ne zcela správně) jako Mercuryho epitaf. V refrénu přitlačí a zbytek písně odzpívá velmi emotivním způsobem.

O popularitě skadby svědčí i počet záznamů, kterých jsem našel hned několik a zde jsou jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý nebo šestý...

A před pauzičkou tu je Mercuryho opus magnum - Bohemian Rhapsody - Lambertovy výšky rozhodně nedělají skladbě ostudu a jeho první sloka s tou druhou, zazpívanou z plátna samotným autorem, k sobě skvěle sedí. Kapela opouští na operní pasáž pódium, které opanuje záznam videoklipu. Závěrečnou hardrocková pasáží přivádí (odpusťte mi to klišé) moskevskou arénu do varu. Závěrečný duet s Mercurym se vydaří a není proto divu, že následují bouřlivý potlesk.

BohRap má taky více záznamů. Třeba zde, zde, zde,zde a zde.

Po krátké přestávce se na pódium vrací Brian May v červeném tričku, aby zavzpomínal na rok 1976 skladbou Tie Your Mother Down. V jejím závěru, pokud mu dobře rozumím, zpívá „ÁÁÁÁdam Lambert... Kde je ÁÁÁdam Lambert?“ Ten přichází, aby poslední vteřiny písně dozpíval s Brianem.

Alternativy zde a zde.

A jsou tu poslední dvě skladby, které jsou nedílně spojeny jedním albem, jedním singlem a jedním záměrem jejich vzniku. Mayova We Will Rock You spolehlivě roztleská, rozdupe a rozezpívá i ten nejchladnější dav. A ten moskevský chladně rozhodně nevypadá. Adam Lambert text správně seká a při Brianově sólu se mu jde klanět.

WWRY je i zde nebo zde.

Okamžitě navazuje poslední We Are The Champions, kterou Lambert podává s dostatečnou pompou, kterou si skladba zaslouží. A zase je znát, že ji nezpívá poprvé, ani podruhé. 

WATCh je i zde a zde.

Závěrečné klanění všech šesti muzikantů doprovází bouřlivý potlesk... Takže jaké je resumé? Stalo se naštěstí to, v co jsem tajně doufal - přestože se stále dost těžce smiřuji s rozhodnutím angažovat právě Adama Lamberta a přestože mi jeho hlas k některým skladbám Queen zkrátka nepasuje, přesvědčil mě moskevský koncert o tom, že se zlepšuje. Písně v sobě nemají takovou zaťatou urputnost zazpívat je co možná nejvýš, nejlíp, ale spíše začíná místy převládat osobitá interpretace. Lambert se víc hýbal, víc si koncert užíval a soudě dle reakcí publika, i to bylo více než potěšeno. Dvouhodinový koncert, který, ač se mnou nebudou nejradikálnější odpůrci této spolupráce souhlasit, rozhodně nedělá koncertním aktivitám skupiny Queen ostudu.

Show must go on regardless of haters?

... aneb Show musí pokračovat navzdory nenávistníkům... O čem to mluvím? Queen (tedy Brian May a Roger Taylor) včera zahájili prvním koncertem svoji (doufejme krátkodobou) spolupráci s Adamem Lambertem, třicetiletým amerických hošanem, který v 8. řadě American Idol skončil na 2. místě...

www.queenonline.com

Zkoušel jsem se na tuto spolupráci dívat s nadhledem. Ano, Adam Lambert je svým způsobem jistě talentovaný mladý zpěvák, který před sebou možná má zářnou budoucnost. Z jeho prvních vystoupení s Queen jsem si odnesl dojem jisté, pro rockové pódium vítané, teatrality, ale celé mi to pořád nějak nesedělo. Navíc uvážíme-li výše řečené, je zvláštní, že Adam Lambert byl přizván ke spolupráci kapelou, která před čtyřmi roky odsuzovala v písni C-lebrity televizní rychlokvašky slovy: "Já chci být tváří v televizi, pak uvidíte, že jsem celebrita... chci aby o mě psali v magazínech, napsali můj životopis ještě než mi bude jednadvacet... nic nemám, nic co bych ukázal, udělejte ze mě celebritu..."

Někdo by to mohl přisuzovat ztrátě soudnosti Briana Maye, nebo špatně seštelovaným naslouchátkům Rogera Taylora, ale je to tak - Adam Lambert je zde a vy se s tím popasujte, jak chcete. Po prvním koncertě v ukrajinském Kyjevě bude následovat koncert v Moskvě, Wroclawi a tři v Londýně a pak se uvidí (nebo neuvidí?) co dál. Již od prvních chvil bylo zřejmé, že volba tohoto zpěváka vyvolá rozporuplné reakce. Předem však uveďme, že nejde rozhodně o snahu nahradit Freddieho (což je samo o sobě nesmysl), ale o spolupráci na těchto šest koncertů, z nichž ten první byl určeny na podporu boje proti AIDS (jak jinak, že?). Toto si však mnozí komentátoři neuvědomují, a tak si můžeme na Facebooku přečíst komentáře od těch nejhorších, jako...

"Pardon, ale byla to totální s*ačka!" nebo "Adam Lambert je zostuzením Freddieho památky"... "Adam Lambert zničil Queen"... "Freddie se obrací v hrobě"... "Freddie bude navždy LEGENDA. Paul Rodgers je HVĚZDA. Adam "Šáša Krusty" Lambert je absurdní VTIP. Důkazem byl dnešní koncert"... "Nejlepší část byla když slezl z pódia. Somebody to love by zazpíval líp ožrala na karaoke"... "Skvělá show, strašlivý zpěv"... polský fanoušek dodal jen stručné "Chuj z Lambertem"...

Jiní byli trochu smířlivější:

"Pardon hoši, ale Adam má možná dobrý hlas, ale ne pro skladby Queen. Nemá v sobě tu sílu" ... "Musíte mu dát šanci. Nesnaží se být jako Freddie, protože takový už nebude nikdo. Jen se snaží udržet jeho hudbu při životě a myslím si, že je skvělý zpěvák a mohlo by to fungovat"... "Adam byl velmi dobrý. Nemám rád jeho vlastní hudbu, ale jeho hlasový rozsah je úžasný. Tak mu dejte šanci a zkuste poslouchat srdcem. Bez zlosti a nenávisti, jinak nejste fanoušci"... "Adam umí zpívat. A pokud vám vadí, koho to zajímá? Vybrali si ho Queen"... "Adam si nezaslouží, aby jste ho nenáviděli za to, že není Freddie"... "Adam Lambert je faj, ale Freddie je bůh"... "Tomuhle světu a lidem nerozumím. Roger, Brian a Adam dělají to, co je baví. No tak! Proč prostě nemůžete zapomenout na rozdíly a jen si užít hudbu?

Mnozí byli naopak zcela pozitivní:

"Skvělé"... "Adam Lambert je skvělý zpěvák. Nemůžu uvěřit, co tu o něm píšete. Je to ostuda. Je to snad tím, že je z mladší generace?"... "Osobně si myslím, že Adam Lambert je skvělý výběr! Vyzpívá to, co Freddie nemohl a má podobné vibrato"... "Koupil jsem si lístky a nelituju ani halíře. Nemůžou si prostě odpůrci zalízt do svých pokojů a poslouchat starý desky?"... "Adam je velmi talentovaný a obdivuju ho za to, jak skládá poctu velkému muzikantovi a vrací tyto skladby na pódium"... "Je jeden z mála současných zpěváků, který dokáže zazpívat tyhle skladby a dělá to dobře"... "Lidi, nezapomeňte, že to je pro Freddieho a proti AIDS. Kdo má rád Queen, nemůže se než radovat, že je zase vidí naživo"... "Ze všech těch úžasných zpěváků vybrali Brian a Roger Adama. Tak všichni nenávistníci zalezte do svých temných děr a tam se vztekejte. Brian a Roger jsou v byznysu dekády a když viděli Adama, rozpoznali talent... Kdybyste byli opravdovými fanoušky Queen, podpořili byste je a užili si hudbu. Když chcete slyšet Freddieho, pusťte si CD. Tohle byl skvělý koncert a Adam byl vynikající."

www.queenonline.com

Pojďme se ale podívat na první z šesti koncertů, které někteří z nejskalnějších fanoušků odmítají podporovat - a Adama Lamberta neváhají při podpoře svého postoje označit za kňučícího mladého gaye s podivným účesem a za třetiřadou c-lebritu z americké talentové show, která o Queen nikdy neslyšela (a následně to tvrzení raději smažou). Ano, Adam Lambert je gay - a co? Vadí to někomu - a navíc ve spojitosti s Queen? Že kňučí? No... občas ano, ale ani Freddie Bulsara nebyl božským pěvcem hned od počátků. A řešit účes? Nebo to, že má podmalované oči? Přijde mi to stejně pitomé, jako vyčítat Mercurymu v raných letech saténové oblečky, namalované nehty a nalíčené oči. Zkrátka a dobře - odsoudit někoho podle zjevu je dost hloupé. A ta neznalost Queen... u soutěžícího, který se do show dostal na základě zpěvu Bohemian Rhapsody, to je poměrně odvážné tvrzení.

www.queenonline.com

Vyjděme tedy z předpokladu, že výběr Adama Lamberta byl svobodnou volbou Briana Maye a Rogera Taylora. Že by to dělali pro peníze se mi moc nezdá - za celý život si jistě vydělali bažiliony liber a mohli by si v klidu někde užívat. Jsou to ale muzikanti a chtějí ještě hrát. Můžeme jim to vyčítat? Na druhou stranu je v tom možné tušit i jisté zištné zájmy - spojíte své síly s někým mladým, který má šanci oslovit další generace, získáte tím další fanoušky a možná i další miliony. Nejkrásnější by bylo, kdyby si mladé fanynky a mladí fanoušci, inspirováni spoluprací s Adamame Lambertem, poslechli staré desky Queen a pochopili, co to je hudba doopravdy. A na Lamberta si pak třeba už ani nevzpomenou... Ale to jsem asi přílišný idealista. Mohlo by se totiž stát něco podobného, jako co mě nedávno vyděsilo při poslechu jakéhosi zmrzačeného protestsongu v podání Daniela Landy. Moderátor po písni prohlásil, že Landovu píseň kdysi před ním zpíval i Karel Kryl. "Milí posluchači, slyšeli jste Bohemian Rhapsody Adama Lamberta. V minulém století píseň zpívala jakási britská skupina Queen..." Děsivá představa... 

www.queenonline.com

Ale pojďme se podívat na včerejší koncert, který na náměstí Nezávislosti v ukrajinském Kyjevě probíhal ve spolupráci s ANTIAIDS Foundation Eleny Pinchuk - šlo de facto o dvě vystoupení - Eltona Johna a Queen s Adameme Lambertem. Všichni vystupující se pro charitativní účely měli vzdát svých honorářů. Koncert Queen začal nahraným intrem skladby Flash, na který navázal krátkou kytarovou pasáží Brian May. Hned na to poněkud násilně následoval začátek Seven Seas of Rhye a jakýsi ječivý výkřik. A sakra, řekl jsem si, to je Lambert. Jeho oblečení, líčení a celková vizáž mě poněkud zarazila. Jako kdyby si do Kyjeva odskočil jeden z herců muzikálu We Will Rock You. Jen s tím rozdílem, že oni by to pěvecky zvládli možná lépe. Než jsem stačil tuto myšlenku rozvinout, byla tu Keep Yourself Alive, jejíž tempo Lambert chvilkami nestíhal. Brian May, který dal moudře vale barvám na vlasy, si pohazoval svými šedivými kudrnami a několik kytarových kudrlinek přidal i do samotné skladby. Když se ve sborech přidali k Lambertovi Roger Taylor a Brian May, neznělo to špatně. Ale to tu už byla rychlá verze We Will Rock You, při níž bylo v prostřihu na chvíli vidět mladé rozjařené fanynky bok po boku starým harcovníkům rockových koncertů, jejichž pohled byl spíše skeptický. Adam Lambert se s písní popasoval relativně dobře, jen mě rozčilovalo jeho neustálé upravování si odposlechu a občasné ječivé výkřiky. Během písně se kamera více začala zaměřovat na bubny - a divák si všiml, že bicí a perkuse jsou na pódiu dvoje - za jedněmi sedí Roger Taylor a po jeho pravici poskakuje modroooký blonďák, podezřele připomínající Taylora v dávných dobách. Druhým bubeníkem nebyl nikdo jiný, než jeho  jednadvacetiletý syn Rufus Tiger Taylor.

www.queenonline.com

"Dámy a pánové, jak se dnes večer máte?" táže se Lambert a odpovídá vokální improvizací připomínající Paula Rodgerse "We feeling good". Potud je vše v pořádku. Následující Fat Bottomed Girls ukáže, že Lambertovo frázování se někdy ne zcela potkává s hudbou. Řekl bych, že i největší odpůrci Paula "The Voice" Rodgerse na něj začali se slzou oku vzpomínat. Ačkoliv na druhou stranu - při poslechu jsem si poznamenal - O.K., jsou tam chyby, je to jejich první společný koncert, ale na druhou stranu tam není nic, co by mě vyloženě znechutilo. Bohužel ani nic, co by mě zvedlo ze židle. Zkrátka chyběly mi takové ty "zimomriavky" běhající po zádech. Ačkoliv pohled na Briana a Rogera stál pořád za to...

www.queenzone.com

Lambert zavtipkuje něco o prdelatých dívkách na náměstí, uskrne vody z lahve a další skladbou je Don’t Stop Me Now. Lambert se snaží (občas zase trochu nestíhá), ale v celku žádný malér, ale člověka (alespoň sledujícího stream - věřím, že dojem na náměstí musel být nesrovnatelně silnější) to zkrátka neztrhne. Adam Lambert si navíc na několika místech musí pomáhat falsetem, což není možná na škodu, ale ukazuje to, že pěvecky je někde trochu jinde. Tři velkoplošné obrazovky zprostředkovávají koncert i těm vzdálenějším divákům, spousta světel, zkrátka show jak má být, ale pořád mám pocit, že se Lambertův zpěv v té mase zvuku nějak ztrácí.

Při dalším songu mu jde vypomoci Roger Taylor, kterého za jeho bicími nahrazuje Rufus. Brian May se objevuje na pódiu s dvoukrkým Rudým speciálem, který mu postavili v The Guyton Guitar a sami ji popsali jako nejdražší a nejkomplexnější kytaru, kterou kdy dali dohromady. Račte si povšimnout, že spodní část je klasický Rudý speciál, zatímco vrchní je dvanáctistrunná kytara. Škod jen, že Under Pressure je v podání Rogera Taylora a Adama Lamberta ze začátku podivuhodně jalové. Na konci je však patrné, že si to přinejmenším Taylor velmi užívá.

www.queenonline.com

Pomalé intro na piano, přidává se kytara, Adam Lambert výborně vokálně zaimprovizuje... ano, konečně mám husinu. I Want It All! No, ale to by asi nebyl Lambert, aby to nepokaňhal - zazpívá "I want it all I want it all I want it all and I want it now" jen jednou a druhé za něj poněkud rozpačitě dozpívají Roger s Brianem. Dál to však probíhá opět docela obstojně, ačkoliv mi v některých pasážích ("Just give me what I know is mine") připadá, že Lambert spíš řve, než zpívá. V "duetové" části ("I'm a man with a one track mind, So much to do in one life time - people do you hear me) je patrné, že zatímco Mayův a Mercuryho hlas k sobě sedly jak... ehm... na hrnec, s Lambertem to tak bezvýhradně nefunguje. Každopádně rocková pasáž uprostřed dokazuje, že Brian umí brousit své dřevo jako za mlada a Roger Taylor i ve svých dvaašedesáti mlátí do bubnů s kadencí kulometu. Jen kdyby jim do toho neječel Lambert své "Come on".

Přichází asi největší překvapení večera - skladbě Who Wants To Live Forever lze v Lambertově podání vytknout máloco. Zdá se, že (přinejmenším pěvecky) jde o vrchol večere (tedy pominuli ten brusný papír do uší na konci skladby)

www.queenonline.com

Skladní fanoušci mohou zajásat - Adam Lambert z pódia odchází a na něj přichází Roger Taylor, aby zapěl svoji A Kind Of Magic. A zpívá ji snad lépe než kdykoliv předtím. Asi nejen proto se nad hlavou fanynky objevuje papír s nápisem "Roger je nejvíc sexy bubeník všech dob. P.S. Dej mi svoje paličky." Roger Taylor dokazuje, že má příslovečné zlato v hrdle - ostatně sám Mercuryho ho obdivoval za výšky, kterých je schopen dosáhnout (ty nejvyšší tóny v Bohemian Rhapsody patří právě Taylorovi). 

A je zřejmé, že odpůrci Adama Lamberta si mohou ještě chvíli mnout ruce - na pódiu setrvává Taylor a vzpomíná na dětství v These Are Days Of Our Lives. 

Po něm přichází obligátní vlichocení se fanouškům v jejich rodném jazyce - "Dobrý večer, Kyjeve! Zazpíváme si?" hřímá Brian May a začíná hrát Love Of My Life, v jejímž závěru se na projekci objevuje Freddie Mercury, aby skladbu dozpíval. Není divu, že se strhne asi největší potlesk. Ten člověk byl legenda...

Následuje revize fanoušků - "Zítra bude fotbal, že? Je tu někdo z Itálie?  Je tu někdo ze Španělska? Ne? A z Ruska? A z Ukrajiny? ÚÁÁÁ!!! A tohle je pro vás všechny." Skladbu ‘39 však Brian May zpívá podivně pod tónem, takže to v duetu s Rogerem Taylorem nezní právě nejlépe. Inu i mistr tesař se někdy utne. (pozn.: Na původním oficiálním záznamu z koncertu to bylo patrnější. Po zásahu UMG a ANTIAIDS Foundation však tato videa začala jedno po druhém z internetu mizet. Proto alespoň tato nahrávka z publika...)

Další skladba ukáže, že tu nechybí jenom Freddie, ale i John Deacon - basová kytara Neila Fairclougha Dragon Attack zní trochu podivně (ale třeba jde jen o zvyk) a k tomu se na pódium vrací (na chvíli) i Adam Lambert.

Po sólu na basovou kytaru přichází zajímavé zpestření večera - souboj bubeníků otce a syna aneb Rufus a Roger Taylorové. Oba si to viditelně užili (podobně jako o pár dnů na to ve Wroclawi). V dalších pěti minutách si většina přítomných může dát oraz - přichází chvíle na obligátní (a žel bohu dosti tradiční) kytarové sólo Briana Maye (zde jen útržek v nahrávce z publika). Zpestřením jsou tympány Rufuse Taylora v závěru.

www.queenonline.com

I Want To Break Free ničím neurazí, zatímco další Another One Bites The Dust je spíše zklamáním. A to jde o skladbu, o níž Lambert prohlašuje, že je jednou z jeho obsesí. Jeho interpretace je dosti jalová a píseň mu prostě nevěřím. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že jeho pokusy o rozezpívání davů vyšumí do ztracena. Snad nějaká odezva tam byla, ale s tím, co předváděl Mercury, se to srovnat nedá. Ale nesrovnávejme... Třeba to bylo jen špatným nazvučením?

Další skladba, Radio Ga Ga, strhne diváky do rytmického tleskání, ale to nelze přičítat Lambertovi, jehož přednes byl poněkud unylý. Začíná mi docházet, že zatímco z Mercuryho jste měli pocit, že sledujete atomový reaktor před výbuchem, z Lambertasálala energie asi jako ze skomírající 15w žárovky. Echt... zase srovnávám... ale nemohu si pomoc. Vezměte si Wembley 1986 - tehdy bezmála čtyřicetiletý Mercury lítal po pódiu jak splašený, až z něj cákal pot a energie sálala přes celý stadion. O deset let mladší Lambert jen tak postává nebo přechází sem a tam a z jeho vystoupení vůbec není cítit zaujetí pro věc.

www.queenonline.com

Skladba Somebody To Love je zkouškou hlasivek a obstát na ní dokáže jen málokdo. Adam Lambert na ni jistě má rozsah, ale místy zpívá lehce pod tónem a pak se to snaží dotahovat křikem... A zase se mi zdá, že reakce publika na jeho rozezpívávání jsou víceméně vlahé. Škoda, že  neumí na kytaru, aby se dle tradice uvedl do skladby Crazy Little Thing Called Love, v níž mu chybí dostatečný rock'n'rollový feeling. A přichází další skladba, na které si poněkud vylámal zuby i Paul Rodgers - nezlobte se na mne, ale jak může někdo jako Adam Lambert pochopit hloubku a naléhavost The Show Must Go On? Navíc ji zpívá jaksi podivně nad tónem. Chytá se až s koncem druhé sloky.

A přichází závěrečná skladba hlavní části koncertu - Bohemian Rhapsody. Díky ní se Lambert dostal do soutěže, a tak mu poměrně sedí. Druhou sloku však k radosti přítomných zpívá ze záznamu Freddie Mercury, stejně jako tradiční operní část. Na hardrockovou pasáž se vrací všichni muzikanti a Lambert doječí skladbu do závěru. Ne, on skutečně není rockový zpěvák.

Krátká pauza a po ní se již jde do finále. A to třemi skladbami - Tie Your Mother Down s kytarou a zpěvem jejího autora, Briana Maye. V jejím závěru se vrací Adam Lambert a začíná We Will Rock You. Na jeho druhou sloku přichází na pódium speciální host - Viktor Romanchenko, vítěz druhé série ukrajinského X-Factoru. Bbohužel má blbě nazvučeno, tak při své sloce není moc slyšet. Poté přijde chyba mistra Maye, který hrábne do srun, ale když zjistí, že následující skladbou je We Are The Champions, chytne se provinile za hlavu a nechá Spikea Edneyho hrát dál. Je tu poslední skladba, při které jsem si říkal - ne hochu, pro tebe to neplatí, ty nejsi šampion. Nepátral jsem po výslovnosti v Indianapolis, rodišti Adama Lamberta, takže nevím, zda jeho podivná výslovnost je vlastně normální. Lambert totiž zpívá "Ví jár the šémpjóns" Možná to bude tím, že je šampon.

Brian May na svém webu po koncertu napsal: "Tak, máme jeden za sebou! Show! A... už je venku v kyberprostoru a obíhá svět. Přes všechny chyby to byl na první koncert dobrý začátek. Občas jsem byl natolik uchvácen tím, co dělá Adam, že jsem zapomínal hrát..."


Pokud to shrneme - je skvělé vidět zase Briana Maye a Rogera Taylora na pódiu. Nejen, že oba vypadají dobře, ale hrají pořád skvěle. Roger je navíc pěvecky v úžasné formě a přizvání jeho syna Rufuse, se jeví jako velmi osvěžující prvek koncertů. Ke slabším momentům občas patřila basová kytara Neila Fairclougha, ale většinou hrál velmi slušně. A co s Adamem? Abych byl spravedlivý - Lambert jistě má talent. Pěvecky jde o poměrně obdařeného vokalistu, který ve svém žánru může oslovit mnoho fanoušků a získat si tak zaslouženou pozornost. Jistě by si zasloužil roli v nějakém muzikálu, ale rozhodně to však není žádný rocker. Ani vzhledem, ani projevem - a to jak pěveckým, tak pohybovým. I když se jeho hlasivky snažily patrně seč mohly, celé jsem mu to nevěřil. Jeho vystoupení chyběla energie a přesvědčivost. Zkrátka a dobře, není to rocker na velká pódia, jakým byl například Paul Rodgers. Ten však má za sebou bezmála pětačtyřicet let zkušeností. Kdo ví, jak na tom bude za pár let Lambert. Pokud si na něj někdo vůbec vzpomene...