Show must go on regardless of haters II a 3/4aneb Intermezzo druhé: Beat či nebeat?

Ještě než začal třetí společný koncert Queen + Adama Lamberta v polské Wroclawi, dlouze jsem se zamyslel a napadlo mě pár poznámek, kterými bych chtěl objasnit svůj přístup k "postmercuryovským" aktivitám skupiny.

Brian May, Adam Lambert a Roger Taylor
na tiskové konferenci ve Wroclawi

Je zřejmé, že spojení sil Briana Maye a Rogera Taylora s americkým zpěvákem Adamem Lambertem, doslova rozpoltilo fanouškovskou základnu Queen. Sice to zní jako provařené klišé, ale jinak to snad ani nazvat nelze. Letos v lednu třicetiletý Adam Lambert má mnoho fanoušků - tzv. Glamberts - jen na jeho facebookové stránce má zhruba 3,245 milionů "lajků" (počet se stále zvyšuje). Queen, slavící loni 40 let od vzniku, jehož dva činní členové mají dohromady 127 let (koncem července to bude už 129), mají fanoušků nesporně víc - "měřeno" Facebookem o nějakých 12 milionů. Vedle toho jsou ale miliony lidí, kteří modrého velkého bratra k životu nepotřebují a navíc - takový Justin Bieber tam má přes 45 milionů fanoušků - což například při uvážení "pouhých" 28 milionů fanoušků Beatles (!) vede přinejmenším k zamyšlení... ale to by bylo na delší úvahu. Zpět k jádru věci...

Adam Lambert + Queen
MTV EMA

Chtěl jsem tím naznačit, že v rámci šesti vystoupení se spojují dva dosti odlišné světy - na jedné straně to jsou muzikanti, kteří slavili vrchol slávy v polovině osmdesátých let, za svojí "klasickou" existenci vydali 15 studiových alb (které do roku 2005 strávily celkem 1 322 týdnů v britské hitparádě), celou řadu živých nahrávek, výběrů, kompilací a množství singlů, prodali 150-300 milionů desek (ty počty se dost liší)... zkrátka dosáhli úspěchu, o kterém si jiné kapely můžou nechat leda tak zdát a který se dá dost těžko zpochybnit. Na straně druhé stojí (skoro)vítěz tolik odsuzovaných talentových show (8. řada American Idol, která jej však jen dostatečně zviditelnila, neboť hudbě se věnoval již dříve), jenž má za sebou dvě studiová alba (+ jedno demo), pár singlů a pověst nadějného muzikanta, který se nechává inspirovat klasickým rockem, popem a taneční hudbou. Mladý a začínající (ve srovnání s Mayem a Taylorem) muzikant, jehož přijetí posluchači už tak jednoznačné není.

Při první zmínce o možné spolupráci mezi těmito hudebníky, jsem zpozorněl. Po prvním společném vystoupení má zvědavost vzrostla, neboť Lambert je schopen vnést do skladeb potřebnou teatralitu a jeho hlas má nesporný rozsah. Jenomže... Jenomže jedna písnička jaro nedělá a následné první dvouhodinové vystoupení v Kyjevě přineslo značné rozčarování. Připisoval jsem notnou dávku chyb nepřipravenosti a nesehranosti a možná i Lambertově trémě. Ale ani druhý koncert mě příliš nepřesvědčil.

Většina fanouškovské základny Adama Lamberta ale doslova chrochtá blahem, vychvaluje svého miláčka do nebe a snad ani neslyší, že na koncertech není s to nastoupit včas snad ani v jedné skladbě, občas zpívá pod tónem a celé své vystoupení doplňuje (pro ten druhý tábor) nesnesitelnými výkřiky. Přívrženci Queen jsou však na vážkách - Je to špatný vtip? Pomsta viru HIV za ubezdušení Mercuryho?  Nebo se May s Taylorem na stará rockerská kolena docela pomátli na rozumu?

Velmi mě překvapilo, jakou odezvu přinesl příspěvek o koncertu v ukrajinském Kyjevě, ale jen to potvrdilo výše řečené. Zatímco fanoušci Adama Lamberta mě v komentářích (ale i jinde) častovali za to, co jsem si to vůbec dovolil brát si do huby jejich miláčka, druhý tábor, tedy skalní fanoušci Queen, mě zase očerňovali za to, co si vůbec dovoluji s něčím takovým, jako je Lambert, otravovat a proč jsem k němu tak neuvěřitelně vstřícný...

Dovolím si to shrnout do jakéhosi desatera krátkých úvah:

Freddie Mercury a...???

1. Tento blog vyjadřuje čistě můj názor, který se nemusí líbit všem. Proto to ani nedělám - píšu sem pro (svoji) radost a nic z toho nemám.
2. Uznávám, že na Adamu Lambertovi jistě něco je - po poslechnutí jeho alb jsem byl... no, ne snad nadšen, ale rozhodně mě neuráží.
3. Nejradikálnější větev fanoušků Queen chápe kapelu jako uskupení existující do roku 1991, končící Mercuryho smrtí. Ty umírněnější přimhouří oko snad až do roku 1997 kdy skupinu definitivně opouští basák John Deacon. Vše, co je bylo dál, je pro mnohé apriori špatně. Nejen že nejsou ochotni dát komukoliv dalšímu sebemenší šanci. O to víc někomu, jako je Lambert - jeho nahrávky neznají (a znát nechtějí), koncerty Q+AL si ani neposlechli, předem tuto spolupráci odsoudili a buď na ni házejí hnůj, nebo ji hlasitě ignorují. A to jsem si myslel, že vzhledem k velmi těžké žánrové zařaditelnosti kapely, musí mít taková velmi tolerantní fanoušky... (ano, sám jsem si do spolupráce Q+AL párkrát rýpl, ale nemyslím si, že nějak přehnaně zle).
4. Chápání skalních fanoušků toleruji, ale myslím si, že je vlastně urážkou zbylých členů kapely - vždyť kdo víc, než tito znalci, by měl vědět, že John Deacon, Brian May a Roger Taylor nikdy nebyli jen libovolně nahraditelnou doprovodnou kapelou Freddieho Mercuryho. Šlo naopak o nenahraditelné součásti tvůrčí jednotky, které se navzájem prospěšně ovlivňovaly - lidsky, skladatelsky, textařsky, hudebně... Všimněte si ostatně, že na sólové dráze neměl ani jeden z nich takový úspěch, jako když své síly spojili. May s Taylorem měli po Mercuryho smrti přinejmenším dvě možnosti - udělat tlustou čáru a začít znova a nebo navázat a držet to, co tak dlouho budovali, při životě.  Některým fanouškům navzdory...
5. Rozhodnutí angažovat Adama Lamberta vzešlo (nebo si to alespoň máme myslet) z hlavy Briana Maye a sám se o něm po celou dobu vyjadřuje  (až podezřele) velmi pochvalně. Totéž zaznívá z úst Rogera Taylora. Nějaké konspirační teorie si ponechme až na dobu po posledním koncertu (nebo až to praskne... ať je to cokoliv)
6. Nikdo ze zúčastněných to nedělá se záměrem nahradit Freddieho - nejen, že to nelze, ale deklarují to už tím, že vystupují jako Queen + Adam Lambert a také v několika rozhovorech (sám Lambert to chápe jako největší příležitost svého života a chce vzdát poctu Freddiemu a jeho hudbě). Navíc jde jen o těchto šest vystoupení (ačkoliv na otázky typu "co bude dál" Brian May tradičně mlží ve stylu "Kdo ví" nebo "To se uvidí").
7. Přestože May s Taylorem prohlašují, že pro peníze to nedělají, nesmíme si je idealizovat - nejen, že v tom bude jisté muzikantské puzení a musí být jistě osvěžující mít pod pódiem zase mladé fanynky, ale efekt přilákání nových mladých fanoušků, to jistě mít bude. Ostatně i May s Taylorem musí platit složenky a navíc oba mají (byť většinou již dospělé... ale stejně) děti - May má tři a Taylor pět (z nichž ten věkově prostřední - Rufus Tiger - bez problémů zapadl do cirkusu pod hlavičkou Queen).
8. Komu se spolupráce s Adamem Lambertem vysloveně hnusí, ať ji přejde bez povšimnutí (viz bod 3) a zkusí si uvědomit, že ani Queen a jejich členové nedělali v minulých 40 letech výhradně dobrá rozhodnutí.
9. Přesto přese všechno nejsem ze spolupráce s Adamem Lambertem bůh ví jak nadšen. Spíš naopak. Nějak si nedovedu vysvětlit, jak to, že pány z Queen netrkne do uší fakt, že ať má jakkoliv velký rozsah, k notné části písní Queen se jeho hlas žel bohu nehodí. Ani barva jeho hlasu není pro tuto hudbu právě uchu lahodící a to, co dělá ve výškách a s tím, co si myslí, že je vibrato... se tu řešilo již v předešlých komentářích. Jeho hlas zní dobře v muzikálu, v taneční hudbě či popu, ale na rock nemá dostatečnou sílu.
10. Má cenu se kvůli tomu hádat a navzájem se obviňovat? Vždyť je to jen muzika a show-byznys, lidi... 

Ač si to mnozí příznivci Queen nechtějí přiznat, pro většinu z generace dnešních dvacátníků jsou Queen prakticky neznámou kapelou. Současné aktivity tak mohou přitáhnout pozornost nejenom k nim, ale i ke klasickým deskám a udržet tak tuto hudbu v povědomí po další roky. Nebo by snad bylo lepší, kdyby May s Taylorem seděli doma a už přes 20 let plakali, že přišli o zpěváka a žádný takový už nebude? Ne, nebude. Přenesme se přes to jako May s Taylorem a zkusme si užívat to, že je stále máme možnost vidět hrát. A pokud se vám to ekluje... inu, zalezte si do svých pokojíčků, oprašte sbírku a pusťte si třeba A Night At The Opera...