A to víte…?

Vítám vás do nové rubriky, kam jsem se rozhodl házet humorné perly z FFP. Možná se zeptáte, proč to? Inu jsou věci, které by asi disertační práce neunesla, a tak je budu házet sem…

Tak třeba: V roce 1950 bylo v Hradci Králové, na krásném místě na pravém břehu Orlice u Moravského mostu, vybudováno letní kino Mír, s kapacitou cca 5.000 diváků. Na představení však občas přišlo i dvakrát tolik diváků, mnohdy několik hodin před promítáním (a kulturními akcemi, které ho předcházely) a volné chvíle tak trávili koupáním v Orlici.

"Dokonce i při promítání bylo v řece spousta 'černých' diváků, kteří už lístky nedostali a proto trpělivě dvě hodiny šlapali vodu, aby viděli film"

Nevěříte? Přečtěte si časopis Kino, který vyšel 31. 8. 1950. Stojí to tam černé na bílém...

Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid...

Však to znáte – člověk míní a okolnosti mění.

Měl jsem plán – alespoň dva příspěvky do měsíce. Nějak se vypsat, vyřešit sem tam nějaký můj problém, postěžovat si… ale nejni čas, přátelé.

Tedy prvně není čas a díky nedostatku času není ani o čem dumat a co psát. Takřka pravidelně se vracím z ranní procházky se psy vytočen na maximum vzhledem k vysokému počtu primitivních pejskařů v našem okolí. Ale uznejte – psát blogový příspěvek o tom, že se díky těmto inteligentům mění přilehlý park v solidní minové pole a je skoro nemožné se tam projít, aniž byste si neodnesli kus čehosi voňavého v podrážce… no nezlobte se na mě, ale psát o hov*ě, to už raději o ničem…

Raději bych pojednal pár vět o svých zkušenostech z dalšího působiště – z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde působím shodou (příznivých) okolností jako externí pedagog. Nejzvláštnější na tom všem je, jak velký rozdíl je mezi filmaři-praktiky a „filmaři“-teoretiky… Ale o tom snad někdy příště. Chtěl jsem vložit jen pár řádek a utvrdit tím svoji virtuální existenci. Tak pokud jste dočetli až sem, díky vám. A za eventuální komentáře (a třeba náměty k příspěvkům) budu vděčný.

Zpátky do práce...

Tak jsem vážně doktorand. Stvrzení tohoto statusu přišlo v podobě příjemné součásti doktorandského studia – získání grantu. Štědrou rukou byl v tomto případě rektor Masarykovy univerzity a naprosto zásadní dík si zaslouží garant projektu, doktor Pavel Skopal. Oběma patří můj upřímný vděk. A pak také děkuji oponentům, kteří byli k projektu více než vlídní.

A o co jde?

V návaznosti na probíhající výzkumy se budeme snažit vyhledat a poté i vyzpovídat bývalé zaměstnance brněnských kin. Nejde nám však o nějaké přátelské tlachání, ale o pečlivě vedené rozhovory, které by nám měly odhalit údaje a detaily, které z mnoha důvodů v archivech nenajdete. A vzhledem k tomu, že bychom se rádi zaměřili na období 30. až 50. let, je nasnadě, že máme mnohdy jednu z posledních šancí pamětníky vyzpovídat. Výsledkem by tak měl být co nejkomplexnější výzkum lokální filmové historie, fungování kin, systému distribuce, ale i historických mezníků, které se v průběhu let odrážely ve fungování kin v Brně.

Vedle toho se chystám na ještě hlubší ponoření do tématu Filmového festivalu pracujících. Od září povedu seminář, který se zaměří zejména na dobový mediální obraz celé akce. Souběžně se budu snažit i nadále shromažďovat další prameny potřebné k budoucí výsledné práci. Shodou okolností mě nezávisle na sobě upozornili dva lidé – jeden z nich je vedoucí kina Art, a druhý jeden z našich magisterských studentů – na možnost získat informace v boskovickém kině. Letní kino v Boskovicích, které pojme na 2000 diváků, patří k největším v republice. Od roku 1964 pořádaly projekce FFP i tam a právě na jejich adresu směřoval jeden z mých sondovacích mailů. Je více než potěšující zjistit, že materiály, které mnoho jiných kin po revoluci hromadně likvidovalo, se v Boskovicích stále nalézají, a také to, že jsou ochotni mi je zapůjčit. V nejbližších dnech se tedy chystám provést první „rekognóskovací“ výpad směrem Boskovice.

Do té doby nás však čekají státnice, na kterých se podílím aktivně (jako oponent) a pasivně (avšak o to intenzivněji) jako podpora přítelkyně, kterou čeká další pokus. Bohužel již ten poslední. Tak ji držte palce, ať to tentokrát klapne…